Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 202/2023-106
Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 52 116,22 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 36 552,94 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 15 563,28 Kč s příslušenstvím se žaloba zamítá.
III. Pokud se žalobce domáhal přiznání úroku z prodlení z částky 36 552,94 Kč za dobu od 16. 9. 2022 do uplynutí lhůty k plnění uvedené ve výroku I., žaloba se zamítá.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení 5 945 Kč k rukám anonymizováno jméno příjmení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 36 552,94 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do částky 15 563,28 Kč s příslušenstvím se žaloba zamítá. III. Pokud se žalobce domáhal přiznání úroku z prodlení z částky 36 552,94 Kč za dobu od 16. 9. 2022 do uplynutí lhůty k plnění uvedené ve výroku I., žaloba se zamítá. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení 5 945 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobou podanou dne 4. 5. 2023 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 41 051,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. od 16. 9. 2022 do zaplacení, dále pak částky 11 064,28 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce měl se žalovanou uzavřenou Smlouvu k službě anonymizována dvě slova, v rámci které byly mezi žalobcem a žalovanou upraveny podmínky čerpání prostředků prostřednictvím služby anonymizováno účet. Jednalo se o online smlouvu, která byla podepsána právě aktivací anonymizována dvě slova. Úmysl žalované uzavřít smlouvu byl ověřen prostřednictvím verifikační textové zprávy a předložením kopie občanského průkazu žalované. Aktivací anonymizována dvě slova tak žalovaná odsouhlasila obsah k službě anonymizována dvě slova, stejně tak znění Všeobecných obchodních podmínek právnická osoba (dále jen„ podmínky“). Žalobce je právnickou osobou, která poskytuje zákazníkům možnost zřídit si anonymizováno kartu, prostřednictvím které má zákazník možnost platby do výše schváleného kreditního rámce, a to vše prostřednictvím zřízeného anonymizováno účtu, který zákazníkovi umožňuje odložit platby až o 45 dnů (dále jen„ anonymizována dvě slova“). Prostřednictvím elektronické komunikace na internetových stránkách webová adresa je možné vyplnit smluvní formulář o vystavení anonymizována dvě slova k uzavření smlouvy o anonymizována dvě slova. Na základě žádosti je přes kurýrní služby zaslána platební karta, kterou lze prostřednictvím anonymizováno účtu aktivovat. anonymizována dvě slova je platební karta anonymizováno určená pro provádění bezhotovostních transakcí u obchodníků akceptujících platby kartami anonymizováno. Žalobce dále poskytuje službu tzv. anonymizována dvě slova, na základě které si klient může jakékoliv platby ve výši nad 1 500 Kč rozložit v rozmezí od 3 až do 12 měsíců. Žalobce se žalovanou uzavřeli smlouvu o splátkovém limitu spolu s přílohou k této smlouvě, ve které byl sjednán konkrétní počet a výše měsíčních splátek. Tyto splátky byly přístupné v anonymizována dvě slova žalované, ze kterého byl patrný i dohodnutý splátkový kalendář mezi účastníky řízení. Zákazník měl dále možnost využít za poplatek službu odložení splatnosti úhrady vyúčtování, přičemž výše poplatku se odvíjela od výše odložené částky. Žalovaná využila služeb v celkové ceně 60 620,91 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit kupní cenu včetně případného poplatku za prodloužení splatnosti v případě, že neuhradí do data splatnosti jednotlivé vyúčtované transakce za využití anonymizována dvě slova. Jednotlivé platby a výběry anonymizována dvě slova následně žalobce zaevidoval a zaúčtoval na anonymizováno účtu žalované, poté žalované vystavil měsíční přehled jednotlivých objednávek a transakcí anonymizována dvě slova, ve kterém žalované uskutečněné objednávky a transakce řádně vyúčtoval. Poplatek za prodloužení splatnosti celkem činil 4 499 Kč. Žalovaná uhradila jednotlivá vyúčtování pouze částečně, a to v celkové výši 24 067,97 Kč. Historie pohledávky uplatněné žalobou je zřejmá z předložených měsíčních přehledů transakcí (tj. jednotlivých vyúčtování). Z přehledů je patrné, jaká služba případně u jakého obchodníka byla žalovanou využita (objednávka), v jaké výši (cena) a jakého dne (datum vystavení) byla transakce učiněna, a k jakému dni byla stanovena splatnost. Z přehledu je též patrné, jaké poplatky a v jaké výši byly žalované žalobcem vyúčtovány. Žalovaná provedené transakce v rámci schváleného kreditního limitu nezaplatila a ocitla se následující den po datu splatnosti uvedeného v měsíčním vyúčtování jednotlivých transakcí v prodlení. V případě splátek uskutečněných na základě služby anonymizována dvě slova žalovaná tyto splátky neuhradila a ocitla se následujícím dnem po datu splatnosti uvedeném v měsíčním vyúčtování jednotlivých transakcí v prodlení. Z tohoto důvodu v souladu s čl. 1 smlouvy o splátkovém limitu žalobce zbývající splátky služby anonymizována dvě slova, jež byly dosud nevyúčtovány, zesplatnil. Žalovaná vzala na vědomí, že jí v případě využití služby odložení splatnosti bude vyúčtován poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 5 Kč za každých odložených 100 Kč o 1 měsíc při platbě minimálně 10 % z celkové jistiny a ve výši 10 Kč za každých odložených 100 Kč o 1 měsíc při platbě méně než 10 % z celkové jistiny. Žalobce prostřednictvím právního zástupce vyzval žalovanou dne 10. 1. 2023 k úhradě dlužné částky, a to do 10 dnů od odeslání výzvy k plnění. K pohledávce ve výši 11 064,28 Kč bylo uvedeno, že nedílnou součástí smlouvy byly Podmínky, dle kterých vzala žalovaná na vědomí, že v případě porušení smluvních podmínek může žalobce požadovat poplatek z prodlení, jehož výše se bude odvíjet od délky trvání prodlení na straně žalované s tím, že uhradí-li žalovaná do 5 dnů po splatnosti, bude účtováno 150 Kč, uhradí-li do 10 dnů po splatnosti, bude účtováno 250 Kč, uhradí-li do 15 dnů po splatnosti, bude účtováno 350 Kč, uhradí-li do 20 dnů po splatnosti, bude účtováno 450 Kč, uhradí-li žalovaná do 25 dnů po splatnosti, bude účtováno 550 Kč a uhradí-li do 30 a více dnů po splatnosti, bude účtováno 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování. S ohledem na celkovou dobu prodlení žalované vznikl žalobci nárok na úhradu poplatku z prodlení za všechny smlouvy v celkové výši 11 064,28 Kč.
2. Soud vyzval žalobce, aby doplnil skutková tvrzení k tomu, jak před uzavřením smlouvy ověřil schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobce k tomu sdělil, že při posuzování úvěruschopnosti vycházel z kopie občanského průkazu, který byl žalovanou předložen. Na základě zjištěných údajů žalobce prověřil žalovanou v centrální evidenci exekucí, v registru SOLUS a také v insolvenčním rejstříku. Výše limitu anonymizováno účtu byla na žádost žalované nastavena na 3 000 Kč (limit pro platby anonymizováno). Žalovaná potvrdila svůj měsíční příjem z rodičovského příspěvku ve výši 7 500 Kč a pravidelné měsíční výdaje ve výši 3 150 Kč. Disponovala tak dostatečnými finančními prostředky pro úhradu limitu úvěru. Poskytnutá služba žalované nepředstavuje úplatný úvěr, když žalované nebyly za uzavření účtovány žádné poplatky. Na žalobce se tak nevztahovala povinnost uložená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Pro případ, že by měl soud za to, že nebyla dostatečně prověřena úvěruschopnost žalované, uplatnil žalobce nárok z důvodu bezdůvodného obohacení. Žalovaná čerpala služby v celkové částce 60 620,91 Kč a uhradila na ně pouze částku 24 067,97 Kč. Bezdůvodné obohacení tak představuje rozdíl v částce 36 552,94 Kč.
3. Žalobce omluvil neúčast při nařízeném jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti.
4. Žalovaná se k nařízenému jednání soudu nedostavila, i když předvolání k jednání jí bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 4 o.s.ř. dne 10. 8. 2023. Neúčast při jednání neomluvila, o odročení jednání nepožádala. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalované.
5. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 19. 8. 2021 smlouvu o splátkovém limitu. Na základě smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr s limitem ve výši 26 000 Kč. Tento úvěr měl být uhrazen ve splátkách. Předpoklady a podmínky splácení úvěru měly být uvedeny v příloze ke smlouvě, která měla obsahovat informace o zápůjční úrokové sazbě, roční procentní sazbě nákladů a výši, počtu a četnosti plateb, které měl zákazník provést. Práva a povinnosti stran byly dále upraveny ve Všeobecných obchodních podmínkách k anonymizována dvě slova. Na základě smlouvy se žalobce závázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr na dobu neurčitou, který měl být splácen měsíčními splátkami včetně úroků. Šlo o bezúčelový spotřebitelský úvěr. Pro případ prodlení se splátkami bylo dohodnuto, že zákazník zaplatí účelně vynaložené náklady na vymáhání, jejichž výše se odvíjela od délky prodlení s úhradou vyúčtované splátky, dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž úhradou byl zákazník v prodlení. Žalobce následně vždy jednou měsíčně vystavoval listinu nazvanou Příloha ke Smlouvě o splátkovém limitu, v níž uvedl výši splátek, které je žalovaná platit. Vyúčtování byla vystavována až do 1. 5. 2022.
6. Dále účastníci uzavřeli dne 10. 1. 2018 Smlouvu k službě anonymizována dvě slova Touto smlouvou se žalobce zavázal poskytnout žalované zdarma a bez poplatků službu anonymizována dvě slova, konkrétně startovací finanční limit ve výši 2 000 až 30 000 Kč. Podmínkou bylo řádné splácení poskytnutých prostředků dle smlouvy a všeobecných obchodních podmínek. Pro případ neplnění povinností zákazníka byl žalobce oprávněn ukončit či pozastavit oprávnění čerpat prostředky prostřednictvím anonymizována dvě slova. Zákazník se zavázal hradit řádně a včas vyúčtování plateb a nákupů provedených prostřednictvím anonymizováno účtu, a to vždy alespoň ve výši 10 % všech neuhrazených čerpání. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba, ceník, podmínky příjmení příjmení, podmínky anonymizována dvě slova a anonymizována dvě slova. Žalobce prováděl měsíční vyúčtování žalovanou čerpaných částek za jednotlivé nákupy s uvedením částky, kterou měla žalovaná zaplatit vždy do konkrétního data. Vyúčtování byla vystavována v době od listopadu 2021 do září 2022. V rámci posledního vyúčtování žalobce požadoval po žalované zaplacení částky 55 804,85 Kč. V rámci předžalobní výzvy ze dne 10. 1. 2023 žalobce po žalované požadoval částku 62 608,49 Kč, která měla být uhrazena do 17. 1. 2023.
7. Výše uvedené skutečnosti soud zjistil ze smluv s obchodními podmínkami a z vyúčtování ceny služeb poskytnutých na základě obou smluv.
8. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Dle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže
z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Smluvní vztah mezi účastníky je spotřebitelskou smlouvou, když žalobce smlouvu uzavíral jako podnikatel (viz § 420 a násl. o. z.), žalovaná smlouvu uzavírala jako spotřebitelka (§ 419 o. z.). Na posuzovaný právní vztah je proto třeba aplikovat ustanovení zákona č. 257/, o spotřebitelském úvěru.
14. Soud dospěl k závěru, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalované. Žalobce nedoložil, zda a jakým způsobem ověřil údaje o příjmu žalované. Žalovaná deklarovala příjem z rodičovského příspěvku ve výši 7 500 Kč a pravidelné měsíční výdaje ve výši 3 150 Kč. Rozdíl mezi příjmy a výdaji měl na straně žalobce vyvolat pochybnosti o tom, zda žalovaná bude schopna plnit smluvní závazky vůči žalobci. Dle soudu tak nelze než dovodit, že závěr o úvěruschopnosti žalované nebyl náležitě zjištěn a ověřen. Žalobce tak nepostupoval s odbornou péčí a řádně nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalované. Takový postup dle judikatury nemůže obstát. V tomto směru lze odkázat například na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022, v němž se uvádí:„ Nejvyšší soud se k otázce výkladu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, podrobně vyjádřil například v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace odvolací soud v napadeném rozhodnutí. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Odkázal na výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet.“
15. Soud je povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vliv na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. To jednoznačně vyplývá z aktuálního znění ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (znění účinné od 29. 5. 2022). Protože žalobce řádně neprověřil úvěruschopnost žalované, jsou uzavřené smlouvy mezi účastníky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatné a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže úspěšně domáhat plnění sjednaných ve smlouvě. Žalobce vyplatil žalované celkem částku 60 620,91 Kč, žalovaná dle žalobce uhradila částku 24 067,97 Kč. Bezdůvodné obohacení tak představuje rozdíl mezi oběma částkami ve výši 36 552,94 Kč.
16. Lustrace ve veřejně dostupných databázích (například ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI) sama o sobě ke splnění povinnosti věřitele ověřit úvěruschopnost dlužníka nepostačuje. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců.
17. Žalovaná byla v řízení nečinná. Netvrdila ani neprokázala, že žalobci poskytla jakákoliv další plnění. Na základě neplatné smlouvy došlo k plnění bez právního důvodu, na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinna vydat. Výše bezdůvodného obohacení je dána rozdílem mezi žalované vyplacenou a jí vrácenou částkou, tj. činí 36 552,94 Kč. Tuto částku soud žalobci přiznal. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba zamítnuta (výrok II.).
18. Soud při svém rozhodování dále postupoval dle závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž se uvádí: Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu s uvedenými závěry soud uložil žalované zaplatit dlužnou jistinu ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud vzal v úvahu, že dlužné částky byly splatné již v roce 2022 a žalovaná měla dostatek času na jejich vrácení. V souladu s výše citovanými závěry vyjádřenými v rozhodnutí Nejvyššího soudu pak soud nepřiznal žalobci úrok z prodlení ve výši odpovídající vyhlášce č. 351/2013 Sb. za předcházející dobu. Žalovaná se tak ocitne v prodlení až v případě, že přisouzenou částku neuhradí ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím.
19. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení pouze částečně úspěšný. Porovná-li se původně vymáhaná částka 52 116,22 Kč s částkou, která byla žalobci přiznána (36 552,94 Kč), lze dovodit, že žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 70 %, neúspěšný v rozsahu 30 % z hodnoty předmětu sporu. Žalobce tak má právo na 40 % oprávněně účtovaných nákladů řízení. Při plném úspěchu ve věci by měl žalobce právo na zaplacený soudní poplatek 2 085 Kč a na náklady zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dle § 7 tohoto předpisu činí odměna za úkon právní služby z hodnoty předmětu sporu 52 116,22 Kč celkem 3 220 Kč a dle § 13 odst. 4 činí paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 300 Kč Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby). Na nákladech zastoupení by tak žalobci náleželo 10 560 Kč. Soud žalobci přiznal 40 % z uvedených částek, tj. na soudním poplatku 834 Kč a na nákladech zastoupení 4 224 Kč. K této částce pak náleží ještě DPH v základní sazbě 21 %, protože zástupkyně žalobce doložila, že je plátkyní daně z přidané hodnoty. Daň činí 887 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 5 945 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupkyně žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
20. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.