Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 230/2015-110

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Stanislavou Kubištovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

bytem adresa žalované a žalobkyně

zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

sídlem adresa žalované a žalobkyně

zastoupený advokátem Mgr. jméno jméno

sídlem adresa

o náhradu nemajetkové újmy ve výši 750 000 Kč

takto:

I. Žaloba se ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni 750 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 750 000 Kč od 5. 10. 2015 do zaplacení zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 56 746 Kč k rukám advokáta žalovaného ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí soudní poplatek ve výši 7 500 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba se ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni 750 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 750 000 Kč od 5. 10. 2015 do zaplacení zamítá. II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 56 746 Kč k rukám advokáta žalovaného ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí soudní poplatek ve výši 7 500 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou ze dne 5. 10. 2015 se žalobkyně domáhala po žalovaném náhrady nemajetkové újmy ve výši 750 000 Kč. Svůj požadavek rozšířila o nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 750 000 Kč od 5. 10. 2015 do zaplacení. Učinila tak podáním ze dne 16. 7. 2018. Změnu žalobního petitu soud připustil usnesením ze dne 12. srpna 2022, číslo jednací -100.

2. Žalobkyně uvedla, že její manžel pan jméno příjmení pracoval na základě pracovní smlouvy jako řidič kamionové dopravy u žalované společnosti. Dne 6. 10. 2014 žalovaný vyslal manžela žalobkyně na pracovní cestu do Německa a při této cestě došlo k autonehodě. Při této dopravní nehodě manžel žalobkyně utrpěl závažná zranění. V důsledku nepříznivého zdravotního stavu manžel žalobkyně potřebuje pomoct v oblastech základních životních potřeb jako je mobilita, komunikace, stravování, oblékání, obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Po těžkém zranění manžela žalobkyně došlo k radikální změně kvality života žalobkyně a její rodiny. Do doby autonehody žili žalobkyně a manžel v harmonickém manželství. Byli si oporou a spolu vychovávali tři děti. V současné době manžel žalobkyně není schopen vykonávat žádné činnosti související se zabezpečováním řádného chodu rodinné domácnosti a péči o rodinu. Veškerou péči o domácnost a děti vykonává žalobkyně. Po autonehodě došlo k omezení společenského života žalobkyně a také samotné rodiny. Došlo tak k citelnému zásahu do soukromí a práva na rodinný život žalobkyně. Vzhledem k intenzitě zásahu do osobnostních práv proto žalobkyně požaduje přiznání peněžité satisfakce, tzv. relutární satisfakce podle a za přiměřenou považuje částku 750 000 Kč. Výši svého požadavku odůvodnila tím, že je nutné vzít v úvahu, že manžel je v relativně mladém věku invalidní, následky jeho zranění budou přetrvávat po celý život. Žalobkyně také uvedla, že v důsledku nutnosti péče o manžela musela ukončit dne 31. 1. 2015 pracovní poměr u svého zaměstnavatele právnická osoba anonymizováno, obec, kde pracovala od 1. 8. 2007. Nebýt dopravní nehody, zcela jistě by ve svém zaměstnání pokračovala, neboť pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou. Od 1. 2. 2015 byla evidována jako uchazečka o zaměstnání. Z důvodu neustálé péče o manžela se nemůže zapojit do dalšího pracovního procesu. Ztráta zaměstnání žalobkyně a výrazné omezení příjmu na straně manžela citelně poznamenaly životní úroveň celé rodiny. Poukázala také na to, že dle jejího přesvědčení nebylo prokázáno, že autonehodu zavinil manžel žalobkyně.

3. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Navrhl její zamítnutí. Namítl nedostatek pasivní legitimace. Uvedl, že není škůdcem, který zavinil dopravní nehodu. Žaloba proto nemůže být důvodná. Poukázal dále na to, že v případě náhrady nemajetkové újmy podle nemůže být osoba škůdce ztotožňována s osobou zaměstnavatele v případě jakéhokoliv úrazu zaměstnance. V případě odpovědnosti za škodu způsobenou pracovním úrazem je důležité odlišovat odpovědnost zaměstnavatele za škodu podle a odpovědnost škůdce za způsobenou škodu podle příslušných ustanovení .

4. Žalobkyně i žalovaný poukázali na to, že u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí je vedeno řízení pod sp. zn. , kde je řešena otázka náhrady škody na zdraví způsobené manželu žalobkyně v důsledku totožné dopravní nehody. V tomto řízení je řešena otázka, kdo dopravní nehodu zavinil. Vzhledem k tomu, že otázka zavinění dopravní nehody je důležitá pro rozhodnutí ve shora označené věci, soud řízení přerušil podle písmeno c) usnesením ze dne 8. února 2016, č. j. -50. V řízení o náhradu nemajetkové újmy bylo pokračováno po pravomocném skončení řízení vedeného pod sp. zn. .

5. Z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí č. j. -451 ze dne 2. září 2021 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 21. dubna 2022, č. j. -508 bylo zjištěno, že manžel žalobkyně byl zaměstnancem žalovaného na pozici řidiče mezinárodní kamionové mezinárodní dopravy. Dne 6. 10. 2014 konal v souladu s pokyny žalovaného pracovní cestu, při které utrpěl vážná zranění. Úraz zanechal na zdraví žalobce trvalé následky, pro něž mu byl přiznán invalidní důchod a příspěvek na péči. Míra zavinění manžela žalobkyně na vzniku škody byla přibližně stejná jako míra zavinění řidiče vozidla anonymizováno jedoucího před vozidlem, které řídil manžel žalobkyně. S ohledem na takto učiněný závěr se žalovaný jako zaměstnavatel zprostil své odpovědnosti za škodu vzniklou žalobci danou pracovním úrazem v rozsahu 50 %. Soud uzavřel, že manžel žalobkyně svým způsobem jízdy porušil právní povinnost uloženou mu ustanovením a toto porušení bylo jednou z příčin vzniklé škody. Pokud by zachoval při jízdě dostatečnou vzdálenost od vozidla, které jelo před ním, ke škodě by s největší pravděpodobností nedošlo.

6. Projednávanou věc je třeba posuzovat podle , , ve znění platném k datu 6. 10. 2014, který však v této době neupravoval možnost jednorázové náhrady nemajetkové újmy při zvlášť závažném ublížení na zdraví zaměstnance. Tento institut byl do pracovněprávní úpravy zaveden novelou provedenou , Žalobkyně se proto nemůže domáhat náhrady nemajetkové újmy v režimu tak, jak je nyní upraveno v  tohoto zákona. Odčinění nemajetkové újmy způsobené v důsledku zásahu do absolutního osobnostního práva je možné pouze za podmínek obecné úpravy odškodňování újmy podle a následujících , .

7. Člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo se domáhat toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek ( ). Současná právní úprava ochrany osobnosti neobsahuje – na rozdíl od předchozí úpravy uvedené v  , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 – jako zvláštní nárok z ochrany osobnosti právo na náhradu nemajetkové újmy poskytnutím přiměřeného zadostiučinění. Odčinění nemajetkové újmy způsobené v důsledku zásahu do absolutního osobnostního práva je možné pouze za podmínek obecné úpravy odškodňování újmy podle ustanovení a následujících . Stanoví-li zákon povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmy (tak je tomu též v případě újmy na přirozeném právu člověka chráněného ustanovením v první části ), posoudí se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu ( ). Z toho plyne, že povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu způsobenou v důsledku zásahu do osobnostního práva má jen ten, kdo do tohoto absolutního práva zasáhl zaviněním porušením povinnosti stanovené zákonem ve smyslu ustanovení věty první , přičemž jeho zavinění ve formě nedbalosti se předpokládá ( ). Způsob a rozsah náhrady za takto způsobenou nemajetkovou újmu se pak řídí ustanoveními a následujících . K takovému závěru dospěl Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. , případně v rozsudku ze dne 10. 3. 2020, č. j. .

8. Podle člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

9. Podle při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plnění jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Jak již bylo shora uvedeno, princip objektivní odpovědnosti, který jinak ovládá vlastní úpravu ochrany osobnosti, se pro odškodnění nemajetkové újmy na osobnosti nepoužije. Otázka zavinění škůdce je podmínkou pro vznik odpovědnostního závazku k odškodnění újmy.

10. Nárok za způsobenou nemajetkovou újmy ve formě přiměřeného zadostiučinění nelze považovat za zvláštní nárok z ochrany osobnosti vzhledem k taxativnímu výčtu těchto nároků uvedených v  . Dochází tak oproti předchozí úpravě ( ) ke změně a nárok satisfakčního charakteru za nemajetkovou újmu je nyní považován za obecný nárok vyplývající ze způsobené nemajetkové újmy. Odčinění nemajetkové újmy způsobené v důsledku zásahu do absolutního práva podle je nutné posuzovat podle . Právě s ohledem na tento závěru není možné přisvědčit důvodnosti nároku žalobkyně ani s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 20. května 2002, sp. zn. , o který svůj nárok opírá, neboť toto rozhodnutí Ústavního soudu respektuje právní úpravu podle starého . Jak již bylo shora uvedeno, nová právní úprava zaznamenala v tomto směru zásadní změny.

11. Jak již bylo shora uvedeno, na projednávanou věc nelze stáhnout ustanovení , kde jsou upraveny podmínky pro vznik odpovědnosti zaměstnavatele za škodu (újmu) při pracovních úrazech a nemocech z povolání, jakož i způsob a dosah náhrady této škody (újmy). Úprava obsažená v  je koncipována jako zvláštní druh objektivní odpovědnosti. To znamená, že jde o odpovědnost zaměstnavatele za výsledek – poškození zdraví, které zaměstnanec utrpěl za stanovených podmínek, aniž by bylo pro vznik této odpovědnosti významné, zda zaměstnavatel v souvislosti s poškozením zdraví zaměstnance porušil své právní povinnosti. V době vzniku škodné události neobsahoval úpravu pro možné odčinění nemajetkové újmy členům rodiny a osobám blízkým svého zaměstnance. Tvrdí-li žalobkyně, že utrpěla újmu na svých přirozených právech a jde o zásah do osobnostního práva na rodinný život a soukromí, je nutné posuzovat tento nárok podle shora označených ustanovení . Povinnost nahradit nemajetkovou újmy poskytnutím zadostiučinění se posoudí podle ustanovení o povinnost nahradit škodu. Je tedy nutné zkoumat všechny předpoklady pro uplatnění takového nároku mezi něž patří i zavinění, které vedlo ke vzniku škody.

12. Ve shora označené věci bylo prokázáno již v řízení vedeném pod sp. zn. , že žalovaný jako zaměstnavatel nezavinil ani z nedbalosti škodu, v důsledku které utrpěl vážná zdravotní poškození manžel žalobkyně. Nenese jakoukoliv odpovědnost za újmu vzniklou na osobnostních právech žalobkyně. Žalovaný není pasivně legitimován pro uplatnění takového nároku.

13. S ohledem na shora uvedené, kdy žalovaný není subjektem, který porušil právní povinnost a zavinil vznik újmy na straně žalobkyně, neprováděl soud další dokazování ve věci dle návrhu žalobkyně k výši nemajetkové újmy a její nárok jako nedůvodný zcela zamítl.

14. S ohledem na úspěch žalovaného ve věci soud přiznal v jeho prospěch právo na náhradu nákladů řízení. Jedná se o odměnu za zastoupení advokátem podle Sbírky. Soud přiznal vyúčtovanou odměnu advokáta žalovaného za 4 úkony právní služby, tj. převzetí a příprava zastoupení, zpracování vyjádření k žalobě, vyjádření k doplnění žaloby a jednání u okresního soudu, tj. odměnu ve výši 11 300 Kč za každý úkon advokáta. Dále soud přiznal v jeho prospěch právo na náhradu paušálních výdajů v celkové výši 1 200 Kč podle advokátního tarifu. Sazba mimosmluvní odměny byla vypočtena podle advokátního tarifu za užití , d) a g) advokátního tarifu. Soud dále přiznal žalované straně náhradu za cestovné advokáta k jednání soudu dne 8. 11. 2022 ve směru obec – obec a zpět při celkové vzdálenosti 40 km. Jedná se o cestovné ve výši 297,60 Kč při užití značka automobilu, registrační značka, při průměrné spotřebě 7,6 l motorové nafty na 100 km a základní náhradě za použití silničních motorových vozidel podle Sbírky, tj. 4,70 Kč km. Cena pohonných hmot byla stanovena podle Sbírky ve výši 36,10 Kč na jeden litr motorové nafty. Soud dále přiznal straně žalované právo na náhradu za promeškaný čas advokáta žalovaného podle písmeno a) advokátního tarifu ve výši 100 Kč za každou i jen započatou půlhodinu. Celkem se jedná o dvě půlhodiny, tj. 200 Kč. K odměně a náhradě hotových výdajů ve výši 46 897,60 Kč soud přiznal advokátovi žalovaného DPH ve výši 21 %, tj. 9 848,50 Kč podle Celkové náklady jsou tak představovány částkou 56 746 Kč a žalobkyně je povinna nahradit je k rukám advokáta žalovaného podle ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle

15. Soud dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 7 500 Kč, tj. 1 % ze žalované částky podle , o soudních poplatcích, položka 3 písmeno d), a ke splatnosti určil lhůtu v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení , o soudních poplatcích.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně dvojmo, prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím povinným splněna řádně a včas, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.