Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 26/2023-39

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Pečenky a soudců JUDr. Hany Brožové a Mgr. Jana Nováka ve věci

manželky: osobní údaje manželky zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

a

manžela: osobní údaje manžela

zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

o rozvod manželství – o náhradu nákladů účastníků řízení, k odvolání manžela proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 22. 6. 2023, č. j. -30,

takto:

I. Rozsudek okresního soudu se v napadeném výroku II. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

I. Rozsudek okresního soudu se v napadeném výroku II. potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozvedl manželství účastníků (výrok I.) a manželovi uložil povinnost nahradit manželce náklady řízení ve výši 7.400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její právní zástupkyně (výrok II.).

2. Manžel podal včasné odvolání výslovně pouze proti prvostupňovému výroku II. Namítal, že okresní soud nákladovou problematiku nesprávně posoudil po právní stránce. Z ustanovení § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních (dále z. ř. s.) plyne, že v řízení o rozvod manželství je pravidlem to, že žádný z účastníků (manželů) nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výjimečné opačné rozhodnutí musí být odůvodněno zcela mimořádnými okolnostmi, za něž však rozhodně nelze považovat to, kdo z manželů způsobil či zavinil rozvrat manželství. Taková úvaha by totiž znamenala, že pokaždé při shledání příčiny rozvratu pouze na straně jednoho z manželů (podle manžela to bývá obvyklé a nikoliv výjimečné), by soud musel druhému manželovi přiznat náhradu nákladů řízení, což by se tak stalo pravidlem a nikoliv výjimkou z pravidla. Nad rámec této argumentace manžel poukázal i na to, že příčina rozvratu manželství nebyla předmětem dokazování, a pokud okresní soud shledal jeho alkoholismus za základní příčinu citového odcizení manželů, pak„ citové odcizení“ samo o sobě ještě nemusí znamenat rozvrat manželství a nelze je zaměňovat za pojem tzv. kvalifikovaného rozvratu manželství, při němž se musí jednat o rozvrat trvalý, hluboký a neobnovitelný. Okresním soudem argumentované usnesení z datum jednak není přiléhavé a jednak předchází účinnosti zákona o zvláštních řízeních soudních, takže není použitelné. Manžel se domáhal změny napadeného výroku, tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem, a současně navrhoval, aby krajský soud uložil manželce povinnost nahradit jemu náklady odvolacího řízení (za dva úkony právní služby a dva režijní paušály ve smyslu vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , advokátního tarifu).

3. Manželka se k odvolání písemně nevyjádřila.

4. Krajský soud komplexně (tj. z úřední povinnosti i nad rámec odvolací argumentace) přezkoumal napadený prvostupňový nákladový výrok II. i jemu předcházející řízení (§, 212 ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Okresní soud při rozhodování o náhradě nákladů účastníků v prvostupňovém řízení správně postupoval podle § 23 z. ř. s . Podle citovaného ustanovení (i) ve statusových věcech manželských platí (pravidlo), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení (§ 23 věta prvá z. ř. s .). Náhradu nákladů řízení lze (výjimečně) přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu (§ 23 věta druhá z. ř. s .).

Z uvedené zákonné dikce vyplývá, že jediným kritériem pro výjimečný postup podle § 23 věty druhé z. ř. s . jsou okolnosti případu. V řízení o rozvod manželství se však pojem„ okolnosti případu“ přinejmenším prolíná (ne-li překrývá) s pojmem„ příčiny rozvratu manželství“. Příčiny rozvratu manželství jsou s výrokem o rozvodu manželství pojmově spjaty, a proto jsou vždy zjišťovány, hodnoceny a formulovány již okresním soudem. V tomto kontextu okresní soud správně odkázal na závěry Ústavního soudu ČR o tom, že právě příčiny rozvratu manželství jsou„ výjimečnými okolnostmi“ při úvaze o náhradě nákladů rozvodového řízení (usnesení ze dne datum, sp. zn. ), což má obecnou platnost i po novelizaci procesních předpisů, tj. i ve vztahu k § 23 z. ř. s . Odvolání manžela tak sice směřuje výlučně proti výroku o náhradě nákladů řízení, ten však má vazbu právě na zjištěné příčiny rozvratu manželství.

V řešeném případě okresní soud na základě shodného tvrzení manželů uzavřel, že hlavní příčina definitivního rozvratu manželství je na straně manžela, konkrétně v jeho chování spočívajícím v dlouhodobém požívání alkoholických nápojů, jež vedlo k citovému odcizení manželů a ukončení jejich manželského soužití (odůvodnění napadeného rozsudku, strana 2., pátý odstavec). Krajský soud považuje za pravděpodobné, že v manželském soužití účastníků se v průběhu cca čtyř let (tj. od září 2018 do ledna 2023) mohly vyskytovat i jiné průběžné neshody a problémy. Za klíčové však lze označit to, že oba manželé se výslovně shodli na tom, že právě déletrvající nadměrné požívání alkoholu manželem bylo příčinou rozvratu manželství (viz text protokolu o jednání ze dne datum, strana 2 - poslední odstavec a strana 3 - závěrečné přednesy). Alkoholismus manžela, který manžel v řízení před okresním soudem sám přiznal, proto jednoznačně i podle jeho (manželova) názoru byl tím zásadním aspektem, který vedl k úplnému zničení manželského vztahu účastníků. Okresní soud tak nemusel příčiny rozvratu manželství rozkrývat v důkazním řízení, protože vycházel se shodného tvrzení obou manželů, jimž neměl důvod nevěřit.

Při jednání okresního soudu o rozvodu se manžel ke konkrétním situacím, vedoucím k rozvratu manželství, vyjadřovat nechtěl. V rozvodovém řízení tak nebylo zdůrazněno to, co je známo nejen oběma manželům, ale i krajskému soudu z úřední činnosti a co lze označit za jednoznačnou a kvalifikovanou mimořádnou okolnost ve smyslu § 23 věty druhé z. ř. s. - že manžel byl ze společného obydlí vykázán pro domácí násilí vůči manželce, a to v lednu 2023 Policií ČR a následně soudem. Okresní soud pouze obecně odkázal na to, že nadužívání alkoholu manžela je zřejmé i z řízení vedeného pod sp. zn. , nicméně v návaznosti na odvolání manžela krajský soud považuje za nezbytné citovat přímo z odůvodnění prvostupňového usnesení ze dne 13. 1. 2023, č. j. -11, že podle úředního záznamu o vykázání Policií ČR z datum manžel (v řízení o domácím násilí v postavení odpůrce) dlouhodobě nejméně od roku 2014 opakovaně fyzicky a psychicky týral manželku (v řízení o domácím násilí v postavení navrhovatelky) za přítomnosti jejich nezletilé dcery (jméno, narozené datum). Jednalo se především o vynucování bezpodmínečné poslušnosti, ponižování, vyhrožování zabitím, bránění ve styku s blízkými, bránění ve volném pohybu nebo jeho kontrola, sprosté nadávky, agresivitu, při časté opilosti manžela, přičemž policie u účastníků zasahovala 7x a v několika případech byl manžel i tehdy pod vlivem alkoholu (1,9 promile a 2,86 promile); manželka v návrhu na nařízení předběžného opatření o domácím násilí mimo jiné uvedla, že se vždy nechala manželem přesvědčit, že už se to nebude opakovat, ale pak vyhledala psychiatrickou pomoc a od datum je v invalidním důchodu pro úzkostnou depresivní poruchu (viz odstavce 2, 4, 6 a 7 odůvodnění citovaného usnesení). K odvolání manžela (odpůrce) proti citovanému prvostupňovému usnesení o domácím násilí krajský soud citované prvostupňové usnesení potvrdil usnesením ze dne 14. 2. 2023, č. j. -49 s tím, že manželkou popisované násilné jednání manžela vůči ní bylo prokázáno objektivními záznamy Policie ČR a sklon manžela k nadměrnému častému požívání alkoholu také lékařskou zprávou, podle níž manžel opakovaně nedodržel ambulantní protialkoholní léčbu.

V uvedeném kontextu je odvolací polemika manžela ohledně pojmů„ citové odcizení“ a„ příčiny rozvratu manželství“ naprosto neakceptovatelná. Navíc logickou úvahou lze dospět k definici řetězce„ příčina-následek“, v němž prvotní příčinou je alkoholismus manžela a z jeho strany domácí násilí vůči manželce, následkem je citové odcizení manželů a jeho následkem je rozvrat manželství.

Alkoholismus manžela vyhrocený do prokázaného domácího násilí vůči manželce tak jednoznačně naplňuje kvalifikovanou mimořádnou okolnost případu, která v rozvodovém řízení odůvodňuje výjimečné přiznání náhrady nákladů řízení manželce ve smyslu ustanovení § 23 věty druhé z. ř. s . Odvolací argumentaci, že by se touto logikou stalo přiznání náhrady nákladů řízení druhému manželovi pravidlem, nelze přisvědčit, protože ani v rozvodových situacích není domácí násilí pod vlivem alkoholu jevem„ obvyklým“. Je totiž zřejmé, že za popsaného chování manžela nehodlala manželka oprávněně setrvat v manželství, jestliže Policie ČR i soudy obou stupňů v řízení o domácím násilí přisvědčily jejímu argumentu, že bydlení s manželem je pro ni nesnesitelné a na určenou dobu jej vykázaly ze společného obydlí. Manželka přitom rozvodu nemohla docílit jinak než právě podáním návrhu k soudu. V průběhu rozvodového řízení poté, co jí bylo doručeno písemné vyjádření manžela k návrhu na rozvod, si zvolila právní zástupkyni-advokátku a tím jí vznikly náklady za právní zastoupení. Krajský soud neshledává žádný relevantní důvod pro to, aby jakékoliv finanční výdaje, spojené se soudním řízením o rozvod manželství, musela nést manželka, která je invalidní důchodkyní, což lze považovat za sekundární mimořádnou okolnost dle § 23 věty druhé z. ř. s . Manželovi žádné náklady v prvostupňovém řízení nevznikly, protože právního zástupce si zvolil až v souvislosti s podaným odvoláním. K vyčíslení uložené náhrady, k pariční standardní třídenní lhůtě a ke svým finančním a majetkovým poměrům (ve vztahu k uložené náhradě) manžel v odvolání nic nenamítal.

6. Ze všech uvedených důvodů krajský soud napadený rozsudečný výrok II. potvrdil podle jako věcně správný (odvolací výrok I.). Krajský soud rozhodl v neveřejném zasedání a formou usnesení, jestliže předmětem odvolacího řízení byla pouze problematika náhrady nákladů řízení.

7. O náhradě nákladů účastníků v odvolacím řízení rozhodl krajský soud negativně podle §, 206 odst. 3 a ve smyslu věty prvé z. ř. s . Manžel jako jediný odvolatel nárokoval náhradu svých odvolacích nákladů, ale v odvolacím řízení nelze shledat žádný mimořádný aspekt pro výjimečnou aplikaci věty druhé z. ř. s . (odvolací výrok II.).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není přípustné dovolání.