Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

31 C 207/2023-32

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 14 945,67 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba došlá soudu dne 18. 5. 2022, jíž se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 14 945,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 945,67 Kč od 14. 5. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba došlá soudu dne 18. 5. 2022, jíž se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 14 945,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 945,67 Kč od 14. 5. 2022 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou soudu dne 18. 5. 2022 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 14 945,67 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru číslo (dále též jen„ smlouva“). Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 19. 12. 2017. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 49 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný řádně neplnil závazky vyplývající ze Smlouvy, především závazek řádně splácet poskytnutý úvěr, došlo k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem k zesplatnění celého úvěru, čímž vzniká také anonymizováno číslo jistina úvěru sestávající se z nesplacené jistiny úvěru a veškerých dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, tedy částka ve výši 51 842,03 Kč. Žalobce oznámil zesplatnění úvěru žalovanému oznámením ze dne 19. 8. 2018. Žalovaný se mimo jiné v souladu s čl. 6 Smlouvy zavázal pro případ prodlení s nezaplacením Nové jistiny úvěru uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné Nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení, přičemž žalobce s žalovaným se v čl. 6 Smlouvy dohodli, že souhrn výše všech ze strany žalobce uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný své závazky i přes výzvy žalobce jakkoliv neplnil, bylo ze strany žalobce zahájeno soudní řízení, jehož výsledkem byl rozsudek Okresního soudu v Ostravě č.j. číslo jednací, ze dne 2. 9. 2019. Shora uvedený soud mimo jiné rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobci částky představující smluvní pokuty dle čl. 6 6.5. Smlouvy, tedy částky ve výši 998 Kč a 8 556,33 Kč. Částka ve výši 8 556,33 Kč představovala smluvní pokutu dle bodu 6.5. Smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné Nové jistiny úvěru ve výši 51 842,03 Kč, a to za období prodlení žalovaného s úhradou této Nové jistiny úvěru do 3. 6. 2019. Předmětným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě bylo žalobě žalobce, co do smluvní pokuty, v plném rozsahu vyhověno. Prodlení žalovaného s úhradou příjmení jistiny úvěru trvalo i po datu 3. 6. 2019. Žalobci tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.5. Smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné příjmení jistiny úvěru i za následující období. S ohledem na skutečnost, že žalovaný ničeho na svůj dluh z titulu této smluvní pokuty neplnil, zaslal žalobce žalovanému předžalobní výzvu ze dne 27. 4. 2022, ve které vyzval žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 29 813,03 Kč od 4. 6. 2019 do 27. 4. 2022. V souladu s limity dle Smlouvy, respektive s ustanovením , o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, na částku ve výši 14 945,67 Kč. Žalovaný však ani přes shora učiněnou předžalobní výzvu ničeho neuhradil, a tak žalobci nezbylo nic jiného než podat tento návrh na vydání platebního rozkazu, ve které se domáhá uhrazení shora uvedené částky 14 945,67 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalovaného vyzval k úhradě dluhu prostřednictvím svého právního zástupce Předžalobní výzvou ze dne 27. 4. 2022.

2. Žalobce následně k výzvě soudu rozsáhle doplnil skutková tvrzení podáním ze dne 28. 4. 2023. Uvedl, jakým způsobem zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy odkazoval na obsah listin: formulář hodnocení klienta, ověřenou fotokopii občanského průkazu, výpis z NRKI, výpis ze SOLUSu, informativní výpisy z účtu, výplatní pásky, pracovní smlouvu, předsmluvní formulář, kdy údaje zjištěné z těchto listin žalobce rozsáhle komentoval, rovněž připojil svůj právní názor na danou problematiku. V podrobnostech soud již na toto podání žalobce na tomto místě pouze odkazuje, kdy je součástí spisu.

3. První jednání se ve věci konalo dne 6. 6. 2023. Žalobce na žalobě setrval. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán. Proto soud jednal v souladu s ustanovením v nepřítomnosti žalovaného a dle obsahu spisu a výsledků dokazování.

Na základě takto provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

4. Z y označené jako„ Hodnocení klienta“ ze dne 21. 12. 2017 soud zjistil, že pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného představuje částka ve výši 13 400 Kč ze zaměstnání, na výdaje byla započtena částka životního minima ve výši 3 410 Kč, částka 1 800 Kč na bydlení, 100 Kč na ostatní, tj. celkové výdaje činí 5 310 Kč. Dále byla připočtena rezerva 1 000 Kč. Volné zdroje představovala částka 7 090 Kč. V doplňujících údajích byly uvedeny informace o rodinném stavu žalovaného, dosaženém vzdělání a formě bydlení (vlastní). Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) bylo zjištěno, že hodnota CBS byla u žalované vypočtena na 14, což znamená, že klient je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti. Z výpisu záznamů z registru SOLUS k 18. 12. 2017 bylo zjištěno, že u žalovaného není záznam. Z pracovní smlouvy ze dne 20. 6. 2017, výplatního pásku za září 2017, náhledu na internetové bankovnictví žalovaného soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán, za září 2017 mu náležel čistý příjem ve výši 13 709 Kč, příjem v této výši mu byl zaslán na účet dne 8. 12. 2017 a dne 10. 11. 2017.

5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru číslo ze dne 21. 12. 2017 soud zjistil, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, žalovaný ji podepsal dne 19. 12. 2017. Žalovaný byl ve smlouvě označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvaného bydliště, adresou pro doručování: adresa, která je totožná s adresou trvalého bydliště, dále zde bylo uvedeno jeho telefonní číslo a email. Žalobce se smlouvou zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 49 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků v 18 splátkách po 5 431 Kč měsíčně. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 167,76 % ročně. V bodě 6 smlouvy jsou sjednány důsledky vyplývající z prodlení klientů, pod bodem 6. 5 je ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové jistiny po zesplatnění, pokud tuto novou jistinu neuhradí klient v den zesplatnění, ode dne zneplatnění až do úhrady nové jistiny.

6. Z oznámení ze dne 19. 8. 2018 bylo zjištěno, že žalobce mínil oznámit žalovanému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy a vyzvat ho k uhrazení částky 53 420 Kč.

7. Z předžalobní upomínky ze dne 27. 4. 2022 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek před podáním žaloby, a to do 15 dnů od zaslání výzvy. Výzva byla žalované zaslána dne 27. 4. 2022 na adresu uvedenou ve smlouvě (zjištěno z poštovního podacího archu ze dne 27. 4. 2022).

8. Ze spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. spisová značka soud zjistil, že šlo o řízení zahájené žalobou žalobce ze dne 3. 6. 2019 došlou o označenému soudu dne 4. 6. 2019, jsou jí vůči žalovanému uplatněny nároky ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 21. 12. 2017, mimojiné i smluvní pokuta ve výši 14 878,08 Kč počítaná dle čl. 6 smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné částky nové jistiny úvěru ve výši 51 482,03 Kč od 21. 8. 2018 do data vyhotovení žaloby. Z rozsudku Okresního soudu v Ostravě č.j. číslo jednací ze dne 2. 9. 2019 (ve spojení s opravným usnesením č.j. číslo jednací ze dne 13. 12. 2019 soud zjistil, že tímto byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 31 211 Kč, částka 8 556,33 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9% ročně z částky 31 211 Kč od 3. 6. 2019 do zaplacení, úrok ve výši 35 % ročně z částky 27 789 Kč od 21. 8. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, než úrok dosáhne částky 117 309 Kč (výrok ad. II), kdy výrokem ad. I bylo řízení částečně – v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby - zastaveno. Částka ve výši 8 556,33 Kč představuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 29 813 Kč od 21. 8. 2018 do 3. 6. 2019. Rozhodnutí nabylo právní moci.

9. Z y: Předsmluvní formulář ze dne 19. 12. 2017, Prohlášení klientů ze dne 19. 12. 2017, fotokopie OP žalovaného soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.

10. Dle ustanovení o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

12. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy

14. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, ve znění účinném do 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). Konečně absolutní neplatnost spotřebitelských smluv dle § 87 odst. 1 věta první spotřebitelského zákona dovodil Soudní dvůr v rozsudku ve věci OPR- Finance s.r.o. proti GK, C -679/18, ECLI:EU:C: 2020.

16. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. , z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

17. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Uvedenému odpovídá i aktuálně účinné znění ZosÚ, tj. znění účinné od 29. 5. 2022 po novele provedené

18. Soud nevzal za prokázáno, že žalobce při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobce zkoumal a ověřoval příjmovou stránku žalovaného, nezkoumal výdajovou stránku žalovaného, když se omezil toliko na uvedení ničím nepodložených částek, aniž by zkoumal, zda tyto částky skutečně reflektují poměry žalovaného. Žalobce dále uvedl, že mj. vycházel z informací o hodnocení klienta v registru NRKI a SOLUS, přičemž z registru NRKI však plyne, že o žalovaném zde nejsou žádné informace. Žalobce si rovněž nijak neověřoval údaje poskytnuté žalovaným (např. o způsobu bydlení, výdajích na bydlení, které byly uvedeny pouze ve výši 1 800 Kč). O povinnosti doplnit svá skutková tvrzení a důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byl žalobce v souladu s ustanovením , 3 poučen u ústního jednání ve věci, avšak tyto ani po poučení nedoplnil, odkazoval již uvedená skutková tvrzení a doložené y. Vzhledem k tomu, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, nezbývá než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o poskytnutí úvěru číslo ze dne 21. 12. 2017, pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení a ZoSÚ, ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu ( ).

19. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě není možno vyhovět ani částečně. Žalobce v tomto řízení uplatňoval vůči žalovanému na jistině pouze nárok na zaplacení smluvní pokuty. Při závěru o neplatnosti smlouvy mu tak nelze přiznat vůči žalovanému žádnou část pohledávky, kdy (ani) smluvní pokuta nebyla sjednána platně. Na základě uvedeného tak soud žalobu v celém rozsahu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. I tohoto rozsudku. Není-li dán nárok na jistinu, pak není dán ani nárok na požadované příslušenství v podobě běžícího úroku z prodlení.

20. Výrok ad. II. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením , neboť žalobce byl ve věci zcela procesně neúspěšný a žalovanému dle obsahu spisu nevznikly v souvislosti s tímto řízením žádné náklady, jejichž náhradu by mohl požadovat.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.