Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

131 C 8/2023-30

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 69 215 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 20 326 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 236 Kč od 28. 5. 2023 do zaplacení, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba došlá soudu dne 14. 3. 2023 se v části, ve které se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 29 887 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 50 213 Kč od 3. 12. 2019 do 27. 5. 2023, zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 29 887 Kč od 28. 5. 2023 do zaplacení, částky ve výši 19 002 Kč, úroku ve výši 95,92% ročně z částky 39 400,03 Kč od 3. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, než úrok dosáhne částky 188 870 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 20 326 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 236 Kč od 28. 5. 2023 do zaplacení, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba došlá soudu dne 14. 3. 2023 se v části, ve které se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 29 887 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 50 213 Kč od 3. 12. 2019 do 27. 5. 2023, zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 29 887 Kč od 28. 5. 2023 do zaplacení, částky ve výši 19 002 Kč, úroku ve výši 95,92% ročně z částky 39 400,03 Kč od 3. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, než úrok dosáhne částky 188 870 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou soudu dne 14. 3. 2023 se domáhal žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 69 215 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru číslo (dále též jen„ smlouva“). Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 28. 2. 2019. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 40 000 Kč (dále též jen„ úvěr“). K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 28. 2. 2019. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 151,62 % p.a. splácet ve 48měsíčních splátkách ve výši 3 279 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březnem 2019, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru. Žalobce žalovanému oznámil schválení úvěru Oznámením o schválení úvěru, ve kterém byly uvedeny základní parametry poskytovaného úvěru a jehož přílohu tvořil i splátkový kalendář, toto Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno na dodejku. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny pouze částka vždy ve výši 3 279 Kč dne 18. 3. 2019, 18. 4. 2019, 15. 5. 2019, 5. 6. 2019, 18. 7. 2019, 19. 8. 2019. Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu číslo v celkové výši 998 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek číslo u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 2 x 449 Kč). Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalovaného žalobci dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu číslo v celkové výši 400 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek číslo u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 2 x 200 Kč). Tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem číslo, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky číslo splatné dne 25. 9. 2019. K datu 1. 12. 2019 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu číslo se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 48 815,82 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. K výpočtu úroku za poskytnutí úvěru přirostlého do zesplatnění úvěru žalobce uvádí, že úvěr dle uzavřené smlouvy o úvěru se splácí splátkami, jejichž výše se po dobu splácení nemění. V každé splátce je zahrnuta platba jistiny úvěru a platba úroku za poskytnutí úvěru. Úrok za poskytnutí úvěru zahrnutý do každé splátky odpovídá úroku přirostlému k jistině úvěru k poslednímu dni splatnosti dané splátky. Postupně se tak mění poměr mezi splátkou jistiny a splátkou úroku. Tento poměr je u jednotlivých splátek uveden ve splátkovém kalendáři, který je zasílán společně s oznámením o schválení úvěru. U posledních 3 splátek úvěru před zesplatněním úvěru, pokud je úvěr zesplatněn z důvodu prodlení dlužníka s úhradou splátek, je tak část každé z těchto posledních 3 splátek připadající na úrok připočtena k původní jistině úvěru a stává se součástí shora uvedené nové jistiny úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě číslo bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 3. 12. 2019, až do jejího úplného zaplacení. V bodě číslo bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobci k dnešnímu dni dluží následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 48 815,82 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 39 400,03 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 9 415,79 Kč) s příslušenstvím. b) smluvní pokuty dle bodu číslo, tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím. c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu číslo, tak jak je specifikována shora, v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím. d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 48 815,82 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 3. 12. 2019 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 19 002 Kč e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 39 400,03 Kč ode dne 3. 12. 2019 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 95,92 % p.a. Žalovaný tyto částky žalobci neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobce v této věci zaslal. Žalobce byl z tohoto důvodu nucen podat tuto žalobu, kde se domáhá zaplacení shora uvedených částek uvedených pod písm. a) až e). Žalobce touto žalobou požaduje, aby žalovanému bylo uloženo žalobci tyto shora uvedené částky zaplatit. U dlužných částek uvedených shora pod písm. a), b), c), tedy u částky v celkové výši 50 213 Kč (žalobce se ve prospěch žalovaného rozhodl součet uvedených nároků zaokrouhlit směrem dolů na celé koruny a nedomáhat se zaplacení zbývajících haléřových položek), požaduje žalobce s ohledem na prodlení žalovaného s jejich úhradou i zákonný úrok z prodlení. Pro zjednodušení požaduje žalobce u všech dlužných částek uvedených shora pod písm. a), b), c) zákonný úrok z prodlení až od druhého dne následujícího po shora popsaném zesplatnění úvěru. Dle bodu číslo je výše úroku uvedeného shora pod písm. e) limitována na 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A) smlouvy, tedy na částku 188 870 Kč. Toto žalobce zohledňuje i níže v petitu.

2. Dále pak žalobce k výzvě soudu rozsáhle doplnil skutková tvrzení podáním ze dne 23. 5. 2023, uvedl, jakým způsobem zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy odkazoval na obsah listin: formulář hodnocení klienta, ověřenou fotokopii občanského průkazu, výpis z NRKI, výpis ze SOLUSu, ověření bankovního účtu, potvrzení ČSSZ o výši invalidního důchodu, předsmluvní formulář, dokument prohlášení klientů, kdy údaje zjištěné z těchto listin žalobce rozsáhle komentoval, rovněž připojil svůj právní názor na danou problematiku. V podrobnostech soud již na toto podání žalobce na tomto místě pouze odkazuje, kdy je součástí spisu.

3. Žalovaný se ve věci písemně nevyjádřil.

4. První jednání se ve věci konalo dne 25. 7. 2023. Žalobce na žalobě setrval. Žalovaný u ústního jednání sdělil, že to všechno, co je tady uvedeno, je nesmysl. Oni mu volali, kdy mu nabízeli úvěr 40 000 Kč, přemluvili ho, tak tam šel do té obec, všechno jim řekl, že je bez zaměstnání na ÚP, že má po operaci, měl výhřez plotýnky, je evidovaný v Solusu, kdy měl ještě dluhy z minulosti. Pán ho přesvědčil, ať nahlásí rodné číslo, že se mu ozvou. Za minutu až dvě mu volali, že schválili úvěr 40 000 Kč. Žalovaný tam potom šel s tím, že to podepsal, že jim zaplatí to, co mu dali, ale potom mu přišla smlouva odlišná, že má zaplatit jim zpátky přes 150 000 Kč. Ve druhé výzvě už mi říkali, že má zaplatit asi 250 000 Kč. Žalovaný uvedl, že zaplatil 5 nebo 6 splátek a potom přestal splácet, protože 250 000 Kč je nesmysl včetně toho úroku. Zbytek, co si vzal, tak doplatí v nějakých přiměřených splátkách. Navrhoval splátky po 400 Kč měsíčně, splatných vždy do konce měsíce. Shrnul v závěrečné řeči, že je evidovaný na ÚP, je osobou, která je v hmotné nouzi, má stravenky místo peněz a doma má ještě děti. Je mu přiznán důchod, avšak bez výplaty, zdravotní stav mu neumožňuje pracovat, je pod stálou lékařskou kontrolou, absolvuje neurologické, onkologické i urologické prohlídky.

Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

5. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobce má od datum povolení ČNB k činnosti podle , o spotřebitelském úvěru, a to konkrétně k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

6. Z listiny„ hodnocení klienta“ soud zjistil, že zde jsou zaznamenány základní údaje o žalovaném, jeho příjmu (ve výši 11 300 Kč - důchod), ve výdajích je uvedena částka 3 410 Kč na klienta, na bydlení částka ve výši 1 800 Kč, na ostatní (doprava, kurzy, záliby) částka 0 Kč, celkem výdaje činí 5 210 Kč, rezerva 500 Kč, volné zdroje 5 590 Kč. Z výpisu SOLUS ze dne 28. 2. 2019 soud zjistil, že je zde uveden jeden záznam - dlužná splátka ve výši 2 050 Kč na telekomunikačních poplatcích, od 24. 8. 2010. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) bylo zjištěno, že byl stanoven kód příznaku 25, tj. klient je nový, není v databázi NRKI/BRKI. Z přípisu České správy sociálního zabezpečení ze dne 11. 12. 2018 soud zjistil, že žalovanému náleží invalidní důchod ve výši 11 321 Kč měsíčně.

7. Z návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru/ Smlouva o úvěru číslo ze dne 28. 2. 2019 soud zjistil, že jako smluvní strana je zde označen žalobce – poskytovatel úvěru a žalovaný jako klient, žalovaný byl ve smlouvě označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, adresou pro doručování, která byla shodná s adresou trvalého bydliště: ulice a číslo, obec. Žalobce se smlouvou zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit celkem 157 392 Kč, tj. splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků ve 48 splátkách ve výši 3 279 měsíčně. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 151,62 % ročně. Smlouva je opatřena podpisem žalobce i žalovaného dne 28. 2. 2019.

8. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo ze dne 1. 3. 2019, včetně splátkového kalendáře k této smlouvě bylo zjištěno, že žalobce oznámil žalovanému akceptaci návrhu na uzavření úvěrové smlouvy. Dle dodejky toto žalovaný převzal dne 9. 3. 2019.

9. Z dokladu o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu, soud zjistil, že žalobce dne 28. 2. 2019 zaslal žalovanému na účet uvedený ve smlouvě částku 40 000 Kč.

10. Z listiny„ karty klienta k č. smlouvy číslo (číslo)“ bylo zjištěno, že jsou zde zaevidovány platby žalovaného v období od 25. 3. 2019 do 25. 11. 2020 v celkové výši 19 674 Kč.

11. Z výzvy k zaplacení ze dne 29. 10. 2019 bylo zjištěno, že žalobce mínil vyzvat žalovaného k zaplacení dlužné splátky číslo číslo. Z výzvy k zaplacení ze dne 25. 11. 2019 bylo zjištěno, že žalobce mínil vyzvat žalovaného k zaplacení dlužné splátky číslo. Z oznámení ze dne 1. 12. 2019 soud zjistil, že žalobce mínil oznámit žalovanému, že došlo k zesplatnění všech závazků dne smlouvy, současně ho mínil vyzvat k okamžité úhradě dosud nezaplacených částek celkem ve výši 50 213 Kč.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 2. 2023 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek, a to do 15 dnů od zaslání výzvy.

13. Z Vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018, Prohlášení klientů ze dne 28. 2. 2019, Předsmluvního formuláře, fotokopie OP žalovaného, náhledu na internetové bankovnictví žalovaného, soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.

14. Podle S., , v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Dle ustanovení o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

18. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy

20. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978).

22. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. , z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

23. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Uvedenému výkladu odpovídá i znění tohoto zákona ve znění novely provedené účinné od 29. 5. 2022.

24. Soud nevzal za prokázáno, že žalobce při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, neboť žalobce dostatečně nezkoumal výdajovou stránku žalovaného, když se omezil toliko na uvedení ničím nepodložených částek, aniž by zkoumal, zda tyto částky skutečně reflektují poměry žalovaného. Žalobce si nijak neověřoval údaje poskytnuté žalovaným (např. o způsobu a nákladech na bydlení, splátkách jiných dluhů aj.), lustrace žalovaného v SOLUS byla spíše negativní, lustrace v NRKI bez relevance. O povinnosti doplnit svá skutková tvrzení a důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byl žalobce v souladu s ustanovením , 3 poučen u ústního jednání ve věci, avšak tyto ani po poučení nedoplnil, kdy odkázal na doplňující podání žalobce a již doložené přílohy. Vzhledem k tomu, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, nezbývá než dospět k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru číslo ze dne 28. 2. 2019, pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení a ZoSÚ, ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu ( ).

25. S ohledem na tento závěr se soud blíže nezabýval procesní obranou žalovaného týkající se procesu uzavírání smlouvy či námitkou stran nevyplácení důchodu (viz. shora), kdy toto považoval za bezpředmětné a je to právě žalobce, kdo ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalovaného při uzavření smlouvy nese povinnost tvrzení a důkazní a tomu odpovídající břemena.

26. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že žalobce poskytl žalovanému smluveným způsobem dne 28. 2. 2019 převodem na žalovaným určený bankovní účet celkem částku ve výši 40 000 Kč, žalovaný uhradil před podáním žaloby částku ve výši 19 674 Kč. Soud vzal za prokázané, že žalobce zaslal žalovanému výzvu ze dne 25. 11. 2019, kdy tuto soudu předložily k důkazu obě strany.

27. Skutečnost, že by byla žalovanému žalobcem zaslaná jiná výzvy k úhradě dlužné částky v řízení prokázána nebyla, neboť soudu byly doloženy pouze texty listin: výzva k zaplacení ze dne 20. 10. 2019, oznámení ze dne 1. 12. 2019, předžalobní výzva ze dne 21. 2. 2023, avšak nebyly označeny žádné důkazy k prokázání, že by tytoy byly odeslány do dispoziční sféry žalovaného. V tomto směru byl žalobce poučen v souladu s ustanovením , 3 u ústního jednání ve věci, avšak žalobce ani po poučení ze strany soudu důkazní návrhy nedoplnil, resp. žádnéy (podací arch, doručenku, apod.) nedoložil.

28. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě je možno vyhovět toliko částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy částku ve výši 40 000 Kč, žalovaný uhradil před podáním žaloby částku 19 674 Kč (což žalobce tvrdil a dokládal kartou klienta, žalovaný ani netvrdil a neprokazoval žádné úhrady nad rámec této částky). Soud tedy konstatuje, že žalobce má v souladu se shora citovaným ustanovením a právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytl žalovanému, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené části jistiny ve výši 20 326 Kč (tj. 40 000 Kč minus 19 674 Kč). Soud vzal za prokázáno, že žalovaný byl vyzván k plnění ve smyslu ustanovení až doručením žaloby jako kvalifikované výzvy k plnění do dispozice žalovaného, a to na aktuální adresu trvalého pobytu, dne 24. 5. 2023. Od uvedeného data byl žalovaný povinen plnit do 3 dnů (za analogické aplikace – část věty před středníkem), tj. do 27. 5. 2023. Na základě uvedeného tak soud z částky ve výši 20 326 Kč rovněž přiznal žalobci – při absenci smluveného úroku z prodlení – dle ve spojení s  zákonný úrok z prodlení ve výši dle žaloby, tj. 10 % ročně od 28. 5. 2023 do zaplacení (výrok ad. I tohoto rozsudku).

29. Ve výroku ad. I tohoto rozhodnutí přiznanou částku včetně příslušenství je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (v souladu s ustanovením – část věty před středníkem), kdy pro stanovení lhůty odlišné soud podmínky neshledal. Žalovaný sice požádal o možnost pohledávku splácet splátkami ve výši 400 Kč měsíčně, popsal soudu své osobní a majetkové poměry. Splátku v této výši však soud považuje za nepřiměřeně nízkou, která by znemožnila, aby žalobce měl uhrazenu přiznanou část jistiny včetně příslušenství v přiměřené lhůtě; vyšší splátka by naopak neodpovídala osobním poměrům žalovaného, kdy soud má pochybnost o tom, že by jí byl schopen případně dostát.

30. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku ad. II tohoto rozhodnutí. Při závěru o neplatnosti smlouvy pak žalobci nelze přiznat ani jiné nároky odvozované od smlouvy – poplatky, smluvní pokuty či smluvní úrok.

31. Výrok ad. III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením , neboť žalobce byl ve věci převážně procesně neúspěšný a žalovaný přiznání náhrady nákladů řízení nepožadoval.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.