Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
6 C 159/2023-39
Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Naděždou Vaňurovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 34 024,58 Kč s příslušenstvím - úvěr
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 698 Kč do 3 měsíců od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 2 326,58 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 571,22 Kč, co do úroku 15 % ročně z částky 32 424,58 Kč od 14. 3. 2023 do zaplacení, co do úroku z prodlení kapitalizovaného za dobu od 27. 12. 2022 do 13. 3. 2023 ve výši 1 073,94 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 34 024,58 Kč od 14. 3. 2023 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 540 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 698 Kč do 3 měsíců od právní moci rozsudku. II. Co do částky 2 326,58 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 571,22 Kč, co do úroku 15 % ročně z částky 32 424,58 Kč od 14. 3. 2023 do zaplacení, co do úroku z prodlení kapitalizovaného za dobu od 27. 12. 2022 do 13. 3. 2023 ve výši 1 073,94 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 34 024,58 Kč od 14. 3. 2023 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 540 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 20. 3. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 34 024,58 Kč s úrokem z prodlení. K odůvodnění žaloby uvedla, že mezi účastníky byla dne 10. 7. 2022 uzavřena smlouva
o poskytnutí revolvingového úvěru č. 7207066981 s úvěrovým rámcem 36 000 Kč. Před uzavřením smlouva byla prověřena úvěruschopnost žalovaného, když byla posuzována jeho příjmová a výdajová stránka, přezkoumávány informace o věku, vzdělání, zdroji příjmů, rodinném stavu, počtu dětí, způsobu bydlení, nahlíženo do externích úvěrových registrů. Žalovaný byl oprávněn čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet včetně sjednaných úroků 26,28 % ročně a poplatků pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4% z aktuální dlužné částky vždy ke 20. dni v kalendářním měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný načerpal celkem částku 35 220 Kč a uhradil celkem 3 522 Kč, které byly započteny nejprve na úrok, poplatky
a jistinu. Protože žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění, úvěr ke dni 12. 12. 2022 zesplatnila a žalovaného vyzvala k jeho úhradě. Žalovaný na výzvu ani předžalobní upomínku nereagoval, žalobkyně proto požaduje zaplacení částky 34 024,58 Kč, která sestává z dlužné jistiny 32 424,58 Kč, nákladů na vymáhání 600 Kč a smluvních pokut 1 000 Kč. Náklady na vymáhání představují účelně vynaložené náklady žalobkyně ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání (náklady na zaměstnanecký aparát, telekomunikační služby, provozní náklady, náklady na systém správy pohledávek apod.). Smluvní pokutu žalobkyně požaduje na základě smlouvy (oddíl Důsledky nesplácení úvěru) a podkapitoly odst. 9.1 úvěrových podmínek, které tvoří nedílnou součást smlouvy. Podle těchto ujednání byla žalobkyně oprávněna v případě prodlení s úhradou splátky požadovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Vzhledem k opakujícímu se prodlení žalovaného s úhradou splátek mu byla smluvní pokuta do zesplatnění naúčtována celkem ve výši 1 000 Kč. Příslušenství pohledávky pak představuje úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 3 571.22 Kč (součet nesplacených úroků předepsaných ve splátkách do zesplatnění úvěru a obchodního úroku 26,28 % ročně z jistiny kapitalizovaného ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 13.12.2022 do dne sepsání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, tj. do dne 13.03.2023), úrok 15 % ročně z dlužné jistiny ode následujícího po podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (snížená sazba obchodního úroku dle § 122 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 1 073.94 Kč (tj. kapitalizovaný od 15. dne po zesplatnění úvěru,
z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut, do dne sepsání žalobního návrhu) a úrok
z prodlení v zákonné výši od 14.03.2023 (tj. ode dne následujícího po dni sepsání žalobního návrhu) do zaplacení z částky 34024.58 Kč (tj. z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut).
2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného.
3. Žalobkyně byla soudem vyzvána k označení a doložení důkazů k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a byla poučena, že jinak bude soud věc posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení a žalobkyně bude ve věci částečně neúspěšná.
4. Na výzvu soudu žalobkyně reagovala podáním ze dne 30. 6. 2023, ve kterém odkázala na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, podle kterého v závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru muže buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nebytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů. Žalobkyně naplňuje svou zákonnou povinnost prověřování bonity spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre. Pro předcházení předlužení klienta zajišťuje kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky (MLS). V rámci něho je ověřována schopnost klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje Prostřednictvím výpočtu MLS žalobkyně ověřuje, zda měsíční příjmy a výdaje žadatele skutečně umožňují splácet částku odpovídající splátce úvěru
5. K jednání dne 17. 5. 2023 se žalobkyně omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil bez omluvy, ačkoliv mu bylo předvolání se žalobou doručeno do vlastních rukou dne 2. 5. 2023. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Žalovaný se tak k žalobě nevyjádřil.
6. Ve věci bylo provedeno dokazování listinami předloženými žalobkyní a to úvěrovou zprávou, potvrzením o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik, smlouvou
o revolvingovém úvěru č. 7207266981, úvěrovými podmínkami, výpisem čerpání, splátek
a úhrad, výzvou ke splacení celého dluhu ze dne 12. 12. 2022 a předžalobní výzvou ze dne
5. 1. 2023.
7. Soud vzal na základě listinných důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 10. 7. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalovaný oprávněn prostřednictvím kreditní karty čerpat finanční prostředky do sjednané výše úvěrového rámce 36 000 Kč. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, číslem mobilního telefonu, e-mailovou adresou a číslem OP. Splatnost úvěru včetně sjednaného úrokového navýšení 26,28% ročně byla sjednána v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4% z aktuálně dlužné částky a to vždy ke 20. dni v kalendářním měsíci. Mezi účastníky bylo ve smlouvě dále sjednáno hrazení účelně vynaložených nákladů na vymáhání a pro případ prodlení se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta. Žalobkyně tvrdí, že před uzavřením smlouvy prověřila a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného způsobem popsaným ve vyjádření ze dne 30. 6. 2023. Podle potvrzení oddělení řízení rizik žalobkyně vycházela z toho, že zdroj příjmu žalovaného je důchod 15 000 Kč, splátky jiným společnostem 4 500 Kč, počet dětí 0, vlastní bydlení. Při výpočtu MLS klienta bylo vycházeno z příjmu žalovaného 15 000 Kč, splátek jiným společnostem 1 400 Kč a životního minima dospělých členů domácnosti 4 250 Kč. Při výpočtu MLS domácnosti bylo vycházeno z příjmu žalovaného 15 000 Kč a příjmu ostatních členů domácnosti 0 Kč, normativních výdajů na bydlení 6 232 Kč, splátek jiným společnostem 1 400 Kč, životního minima členů domácnosti 4 250 Kč. Žádné doklady k výši příjmů žalovaného a k výši jeho nákladů nebyly doloženy, ač byla žalobkyně k jejich předložení soudem vyzvána. Podle žalobkyně žalovaný na úvěr zaplatil celkem 3 522 Kč, což odpovídá výpisu čerpání, splátek a úhrad. Žalovaný je v řízení nečinný, netvrdí a neprokazuje, že by na úvěr zaplatil více, než tvrdí žalobkyně.
8. Žalobkyně se k jednání dne 17. 5. 2023 nedostavila, proto nemohla být poučena, že soud nemá z provedených důkazů za to, že před uzavřením smlouvy mezi účastníky byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného.
9. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných
a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy
o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže
z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu
s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Žalovaný na základě smlouvy o revolvingovém úvěru načerpal celkem 35 220 Kč. S ohledem na označení žalovaného ve smlouvě se nepochybně jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. K prokázání tohoto tvrzení nepředložila jiné důkazy než potvrzení oddělní rizik žalobce s úvěrovou zprávou, a to ani za situace, kdy byla soudem vyzvána k jejich předložení a byla poučena o následcích, pokud se tak nestane. Dle předložených dokladů žalobkyně vyšla co do příjmů žalovaného z údajů od žalovaného, které nebyly žádným způsobem doloženy. Při výpočtu MLS klienta a domácnosti pak žalobkyně vycházela z těchto neověřených příjmů. Žádným způsobem nebyly dokládány ani výdaje žalovaného, jako jsou zejména náklady na bydlení, závazky vůči jiným společnostem apod., přičemž v předložených dokladech existuje rozpor co do výše splátek vůči jiným společnostem, když v potvrzení oddělení rizik je uváděna částka 4 500 Kč, zatímco při výpočtu MLS klienta a domácnosti je uvažováno s částkou pouze 1 400 Kč, a současně žádná z těchto částek nekoresponduje s úvěrovou zprávou.
13. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, včetně aktuálního rozhodnutí čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023, soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Takovýto závěr rozhodně není v rozporu se závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, na který odkazuje žalobkyně a který hovoří právě o závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu a o nutnosti podepření prohlášení spotřebitele doklady. I v bodě 37., na který žalobkyně konkrétně odkazuje, Soudní dvůr EU konstatuje, že„ pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví,„ že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ Za určitých okolností tak není nutno provádět další vyhledávání v databázích. V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018, kde Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech
a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Žalobkyně před poskytnutím úvěru neověřovala konkrétní výdaje ani samotného žalovaného, natož osob žijících s ním ve společné domácnosti. S ohledem na shora uvedené nelze mít za to, že úvěr byl žalovanému poskytnut v rozsahu přiměřeném jeho skutečným majetkovým poměrům.
14. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18). Protože žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 10. 8. 2022 dle § 87 ZSÚ neplatná
a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.
15. Protože žalovaný vyčerpal částku 35 220 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 35 220 Kč bylo vráceno celkem 3 522 Kč, když žalovaný netvrdil a neprokázal, že by zaplatil více, než tvrdí žalobkyně. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že„ důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitl v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaný je v řízení nečinný, nedoložil soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou jeho možnosti, byla lhůta k plnění stanovena s ohledem na dobu, kdy žalovaný částku čerpal
a jaká byla původně sjednaná doba splatnosti. Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 31 698 Kč (čerpáno 35 220 Kč – dosud zaplaceno 3 522 Kč) ve výše uvedené lhůtě.
16. Žalobkyně se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě a zároveň žalovaný z důvodů shora není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 doposud v prodlení, proto co do částky 2 326,58 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 571,22 Kč, co do úroku 15 % ročně z částky 32 424,58 Kč od 14. 3. 2023 do zaplacení, co do úroku z prodlení kapitalizovaného za dobu od 27. 12. 2022 do 13. 3. 2023 ve výši 1 073,94 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 34 024,58 Kč od 14. 3. 2023 do zaplacení byla žaloba zamítnuta.
17. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná, když její neúspěch spočíval pouze v malé části nároku a jeho příslušenství. Ve věci takto úspěšná žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř., proto má nárok na náhradu nákladů řízení celkem ve výši 3 540 Kč, z toho 1 500 Kč za 3 úkony právní pomoci po 500 Kč (převzetí zastoupení, sepis návrhu, předžalobní výzva), 300 Kč za 3x režijní paušál po 100 Kč, vše dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, 378 Kč za 21 % DPH z nákladů právního zastoupení a 1 362 Kč za zaplacený soudní poplatek. Za účelně vynaložený náklad řízení nepovažuje soud odměnu za doplnění tvrzení ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného, neboť tato tvrzení měla být v potřebném rozsahu uvedena již v žalobě.
18. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení. Odvolání se podává ke zdejšímu soudu a rozhoduje o něm Krajský soud v Hradci Králové.
Nesplní-li povinná dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.