Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

142 C 8/2023-21

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 75 675 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 116 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 116 Kč od 8. 3. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 24 556 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně

- z částky 70 172 Kč od 24.10.2019 do 15.02.2021 ve výši 9 356,27 Kč,

- z částky 68 172 Kč od 16.02.2021 do 15.03.2021 ve výši 530,23 Kč,

- z částky 66 172 Kč od 16.03.2021 do 13.04.2021 ve výši 533,05 Kč,

- z částky 64 172 Kč od 14.04.2021 do 13.05.2021 ve výši 534,77 Kč,

- z částky 62 172 Kč od 14.05.2021 do 14.06.2021 ve výši 552,64 Kč,

- z částky 60 172 Kč od 15.06.2021 do 13.07.2021 ve výši 484,72 Kč,

- z částky 58 172 Kč od 14.07.2021 do 13.10.2021 ve výši 1 486,62 Kč,

- z částky 57 672 Kč od 14.10.2021 do 15.11.2021 ve výši 528,66 Kč,

- z částky 57 172 Kč od 16.11.2021 do 13.12.2021 ve výši 444,67 Kč,

- z částky 56 672 Kč od 14.12.2021 do 13.01.2022 ve výši 488,01 Kč,

- z částky 56 172 Kč od 14.01.2022 do 14.02.2022 ve výši 499,31 Kč,

- z částky 55 672 Kč od 15.02.2022 do 14.03.2022 ve výši 433 Kč,

- z částky 55 172 Kč od 15.03.2022 do 13.04.2022 ve výši 459,77 Kč,

- z částky 54 672 Kč od 14.04.2022 do 13.05.2022 ve výši 455,60 Kč,

- z částky 54 172 Kč od 14.05.2022 do 13.06.2022 ve výši 466,48 Kč,

- z částky 53 672 Kč od 14.06.2022 do 13.07.2022 ve výši 447,27 Kč,

- z částky 53 172 Kč od 14.07.2022 do 15.08.2022 ve výši 487,41 Kč,

- z částky 52 672 Kč od 16.08.2022 do 13.09.2022 ve výši 424,30 Kč,

- z částky 52 172 Kč od 14.09.2022 do 13.10.2022 ve výši 434,77 Kč,

- z částky 51 672 Kč od 14.10.2022 do 14.11.2022 ve výši 459,31 Kč,

- z částky 51 172 Kč od 15.11.2022 do 13.12.2022 ve výši 412,22 Kč,

- z částky 50 672 Kč od 14.12.2022 do 13.01.2023 ve výši 436,34 Kč,

- z částky 50 172 Kč od 14.01.2023 do 13.02.2023 ve výši 432,04 Kč,

- z částky 49 672 Kč od 14.02.2023 do 7. 3. 2023,

- z částky 24 556 Kč od 8. 3. 2023 do zaplacení,

dále částku ve výši 26 003 Kč, jakož i úrok ve výši 98,66 % ročně

- z částky 54 646,31 Kč od 24.10.2019 do 13.12.2021 ve výši 111 106,56 Kč,

- z částky 54 575,07 Kč od 14.12.2021 do 13.01.2022 ve výši 4 398,90 Kč,

- z částky 54 075,07 Kč od 14.01.2022 do 14.02.2022 ve výši 4 499,20 Kč,

- z částky 53 575,07 Kč od 15.02.2022 do 14.03.2022 ve výši 3 900,40 Kč,

- z částky 53 075,07 Kč od 15.03.2022 do 13.04.2022 ve výši 4 140 Kč,

- z částky 52 575,07 Kč od 14.04.2022 do 13.05.2022 ve výši 4 101 Kč,

- z částky 52 075,07 Kč od 14.05.2022 do 13.06.2022 ve výši 4 197,40 Kč,

- z částky 51 575,07 Kč od 14.06.2022 do 13.07.2022 ve výši 4 023 Kč,

- z částky 51 075,07 Kč od 14.07.2022 do 15.08.2022 ve výši 4 382,40 Kč,

- z částky 50 575,07 Kč od 16.08.2022 do 13.09.2022 ve výši 3 813,50 Kč,

- z částky 50 075,07 Kč od 14.09.2022 do 13.10.2022 ve výši 3 906 Kč,

- z částky 49 575,07 Kč od 14.10.2022 do 14.11.2022 ve výši 4 124,80 Kč,

- z částky 49 075,07 Kč od 15.11.2022 do 13.12.2022 ve výši 3 700,40 Kč,

- z částky 48 575,07 Kč od 14.12.2022 do 13.01.2023 ve výši 3 915,30 Kč,

- z částky 48 075,07 Kč od 14.01.2023 do 13.02.2023 ve výši 3 875 Kč,

- z částky 47 575,07 Kč od 14.02.2023 do zaplacení,

maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 24. 10. 2019 dosáhne částky 236 476 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 116 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 116 Kč od 8. 3. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 24 556 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně - z částky 70 172 Kč od 24.10.2019 do 15.02.2021 ve výši 9 356,27 Kč, - z částky 68 172 Kč od 16.02.2021 do 15.03.2021 ve výši 530,23 Kč, - z částky 66 172 Kč od 16.03.2021 do 13.04.2021 ve výši 533,05 Kč, - z částky 64 172 Kč od 14.04.2021 do 13.05.2021 ve výši 534,77 Kč, - z částky 62 172 Kč od 14.05.2021 do 14.06.2021 ve výši 552,64 Kč, - z částky 60 172 Kč od 15.06.2021 do 13.07.2021 ve výši 484,72 Kč, - z částky 58 172 Kč od 14.07.2021 do 13.10.2021 ve výši 1 486,62 Kč, - z částky 57 672 Kč od 14.10.2021 do 15.11.2021 ve výši 528,66 Kč, - z částky 57 172 Kč od 16.11.2021 do 13.12.2021 ve výši 444,67 Kč, - z částky 56 672 Kč od 14.12.2021 do 13.01.2022 ve výši 488,01 Kč, - z částky 56 172 Kč od 14.01.2022 do 14.02.2022 ve výši 499,31 Kč, - z částky 55 672 Kč od 15.02.2022 do 14.03.2022 ve výši 433 Kč, - z částky 55 172 Kč od 15.03.2022 do 13.04.2022 ve výši 459,77 Kč, - z částky 54 672 Kč od 14.04.2022 do 13.05.2022 ve výši 455,60 Kč, - z částky 54 172 Kč od 14.05.2022 do 13.06.2022 ve výši 466,48 Kč, - z částky 53 672 Kč od 14.06.2022 do 13.07.2022 ve výši 447,27 Kč, - z částky 53 172 Kč od 14.07.2022 do 15.08.2022 ve výši 487,41 Kč, - z částky 52 672 Kč od 16.08.2022 do 13.09.2022 ve výši 424,30 Kč, - z částky 52 172 Kč od 14.09.2022 do 13.10.2022 ve výši 434,77 Kč, - z částky 51 672 Kč od 14.10.2022 do 14.11.2022 ve výši 459,31 Kč, - z částky 51 172 Kč od 15.11.2022 do 13.12.2022 ve výši 412,22 Kč, - z částky 50 672 Kč od 14.12.2022 do 13.01.2023 ve výši 436,34 Kč, - z částky 50 172 Kč od 14.01.2023 do 13.02.2023 ve výši 432,04 Kč, - z částky 49 672 Kč od 14.02.2023 do 7. 3. 2023, - z částky 24 556 Kč od 8. 3. 2023 do zaplacení, dále částku ve výši 26 003 Kč, jakož i úrok ve výši 98,66 % ročně - z částky 54 646,31 Kč od 24.10.2019 do 13.12.2021 ve výši 111 106,56 Kč, - z částky 54 575,07 Kč od 14.12.2021 do 13.01.2022 ve výši 4 398,90 Kč, - z částky 54 075,07 Kč od 14.01.2022 do 14.02.2022 ve výši 4 499,20 Kč, - z částky 53 575,07 Kč od 15.02.2022 do 14.03.2022 ve výši 3 900,40 Kč, - z částky 53 075,07 Kč od 15.03.2022 do 13.04.2022 ve výši 4 140 Kč, - z částky 52 575,07 Kč od 14.04.2022 do 13.05.2022 ve výši 4 101 Kč, - z částky 52 075,07 Kč od 14.05.2022 do 13.06.2022 ve výši 4 197,40 Kč, - z částky 51 575,07 Kč od 14.06.2022 do 13.07.2022 ve výši 4 023 Kč, - z částky 51 075,07 Kč od 14.07.2022 do 15.08.2022 ve výši 4 382,40 Kč, - z částky 50 575,07 Kč od 16.08.2022 do 13.09.2022 ve výši 3 813,50 Kč, - z částky 50 075,07 Kč od 14.09.2022 do 13.10.2022 ve výši 3 906 Kč, - z částky 49 575,07 Kč od 14.10.2022 do 14.11.2022 ve výši 4 124,80 Kč, - z částky 49 075,07 Kč od 15.11.2022 do 13.12.2022 ve výši 3 700,40 Kč, - z částky 48 575,07 Kč od 14.12.2022 do 13.01.2023 ve výši 3 915,30 Kč, - z částky 48 075,07 Kč od 14.01.2023 do 13.02.2023 ve výši 3 875 Kč, - z částky 47 575,07 Kč od 14.02.2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 24. 10. 2019 dosáhne částky 236 476 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 75 675 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla dne 13. 5. 2019 uzavřena smlouva o úvěru číslo (dále též jen„ smlouva“). Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 55 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 13. 5. 2019, přičemž žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 158,1 % ročně splácet ve 42 měsíčních splátkách ve výši 4 692 Kč splatných vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červnem 2019, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Dále byla ověřena historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Na základě uvedených údajů, včetně informací z registrů a provedeného tzv. scoringu klienta, bylo rozhodnuto o poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byla žalobkyni uhrazena pouze částka 9 384 Kč, a to dne 24. 7. 2019. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 1 497 Kč (u splátek č. 1, 3 a 4, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení v délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 3 x 499 Kč). V důsledku prodlení žalovaného žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 600 Kč (u splátek č. 1, 3 a 4, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení v délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 3 x 200 Kč). V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 3 splatné dne 18. 8. 2019. K datu 22. 10. 2019 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 68 075,07 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. V bodě 6.5. bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 24. 10. 2019, až do jejího úplného zaplacení. Po zesplatnění celého úvěru uhradil žalovaný žalobkyni následující částky: částka 2 000 Kč dne 15. 2. 2021, částka 2 000 Kč dne 15. 3. 2021, částka 2 000 Kč dne 13. 4. 2021, částka 2 000 Kč dne 13. 5. 2021, částka 2 000 Kč dne 14. 6. 2021, částka 2 000 Kč dne 13. 7. 2021, částka 500 Kč dne 13. 10. 2021, částka 500 Kč dne 15. 11. 2021, částka 500 Kč dne 13. 12. 2021, částka 500 Kč dne 13. 1. 2022, částka 500 Kč dne 14. 2. 2022, částka 500 Kč dne 14. 3. 2022, částka 500 Kč dne 13. 4. 2022, částka 500 Kč dne 13. 5. 2022, částka 500 Kč dne 13. 6. 2022, částka 500 Kč dne 13. 7. 2022, částka 500 Kč dne 15. 8. 2022, částka 500 Kč dne 13. 9. 2022, částka 500 Kč dne 13. 10. 2022, částka 500 Kč dne 14. 11. 2022, částka 500 Kč dne 13. 12. 2022, částka 500 Kč dne 13. 1. 2023 a částka 500 Kč dne 13. 2. 2023. Žalovaný žalobou požadovanou částku žalobkyni neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobkyně v této věci zaslala.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože k tomu byl soudem vyzván, k jednání nařízenému na den 20. 6. 2023 se bez omluvy nedostavil, ačkoliv předvolání k jednání mu bylo řádně doručeno náhradním způsobem – uložením u pošty ke dni 29. 5. 2023, lhůta k přípravě jednání tak u něj byla zachována. Vzhledem k této skutečnosti soud v souladu s ust. , (dále jen ) v jejich nepřítomnosti.

3. Soud ve věci provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, označenými jako návrh na uzavření smlouvy o úvěru a smlouva o úvěru číslo ze dne 13. 5. 2019, oznámení žalobkyně o schválení úvěru 14. 5. 2019 včetně dodejky, doklad o vyplacení úvěru, formulář hodnocení klienta, potvrzení o výši důchodu žalovaného, kopie OP žalovaného, prohlášení o poskytnutí osobního účtu, klientská karta, výzva k zaplacení dlužné částky ze dne 19. 7. 2019, 22. 10. 2019, 18. 10. 2019, 21. 10. 2019, předsmluvní formulář, předžalobní výzva ze dne 21. 2. 2023, oznámení o zesplatnění ze dne 22. 10. 2019, vyjádření znalce, výpis z rejstříku SOLUS, výpis z NRKI, z nichž vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 13. 5. 2019 částku 55 000 Kč, kterou převedla na jeho bankovní účet číslo bankovní účet Smlouva o úvěru měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným poté, co žalovaný vyplnil předsmluvní formulář, kde zadal své osobní údaje, a to včetně své emailové adresy, a to v písemné podobě. Dále žalobkyně provedla tzv. hodnocení klienta, z něhož vyplynulo, že žalovaný má čistý měsíční příjem ve výši 11 100 Kč z invalidního důchodu, výdaje má ve výši životního minima 3 410 Kč, nežije s nikým ve společné domácnosti, nemá žádnou vyživovací povinnost, nesplácí žádné jiné půjčky ani nemá žádné dluhy, jeho náklady na bydlení činí 1 000 Kč, přičemž tyto údaje poskytl sám žalovaný, výše jeho příjmu pak byla doložena potvrzením ČSSZ. Žalovaný přitom podle žádosti projevil zájem o úvěr ve výši 55 000 Kč s tím, že byl seznámen s tím, že v případě poskytnutí této částky musí zaplatit žalobkyni celkem 197 064 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 4 692 Kč po dobu 42 měsíců s úrokovou sazbou 158,1 % ročně; sjednané úroky měly běžet od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny. V článku 6.1. úvěrové smlouvy pak byla sjednaná smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný octil v prodlení delší než 30 dní. V článku 6.3. a 6.4. byla pak ujednání o důvodech zesplatnění úvěru. V článku 6.5. byla sjednaná další smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny po zesplatnění úvěru nedojde-li k zaplacení úvěru po jeho zesplatnění; žalovaný byl následně seznámen s tím, že úvěr mu byl poskytnut. Jak dále plyne z karty klienta, žalovaný uhradil žalobkyni v souvislosti s poskytnutým úvěrem celkem za dobu od 13. 5. 2019 do 22. 10. 2019 pouze dvě platby po 4 692 Kč (tj. celkem 9 384 Kč), nic dalšího již na úvěr neuhradil i přes výzvy žalobkyně, pročež tato přistoupila dne 22. 10. 2019 k zesplatnění celého úvěru. Po zesplatnění úvěru pak žalovaný žalobkyni zaplatil dalších celkem 20 500 Kč.

4. Předžalobní výzvou ze dne 21. 2. 2023 je dále v řízení prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě předmětného dluhu s upozorněním, že v opačném případě bude dluh vymáhat soudní cestou.

5. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé.

6. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že žalobkyně a žalovaný se dne 13. 5. 2019 dohodli na tom, že žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč, které žalovaný převzal a zavázal se je splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené úvěrovou smlouvou. Žalovaný přitom žalobkyni uhradil toliko částku 9 384 Kč, následně se dostal do prodlení a splátky dále nehradil i přes výzvy žalobkyně, která pak využila svého práva a úvěr ke dni 22. 10. 2019 zesplatnila, následně pak žalovaný uhradil dalších 20 500 Kč. Při uzavírání úvěrové smlouvy posuzovala žalobkyně úvěryschopnost žalovaného z údajů, které tento uvedl v úvěrové smlouvě, doplněných o potvrzení o výši jeho příjmu, a dále v registrech o dřívějších kontraktech a dluzích žalovaného.

7. Podle , 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byla žalobkyní poskytnuta možnost čerpat peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Jak přitom vyslovil Nejvyššího soudu České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy . Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval v tomto svém rozhodnutí, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má týkat toliko některých pochybných právních subjektů poskytujících úvěr. I v rozsudku Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, v němž došlo k interpretaci směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/ soudní dvůr vyslovil, že„ tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“. Jak dále konstatoval Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp.zn. ,„ ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ V daném případě pak žalobkyně tvrdila, že vycházela z nijak blíže nepodložených informací od žalovaného (s výjimkou potvrzení o jeho invalidním důchodu) a dále toliko z dostupných registrů, vůbec nijak neověřovala skutečnou výdajovou stránku žalovaného a vycházela pouze z částky určené jako životní minimum. Ze všech těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za tohoto stavu tedy soud v daném konkrétním případě dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru. Podle , je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu zde přitom nebyly předpoklady, když žalobkyně jednoznačně výslovně uvedla, že žádné další skutkové tvrzení ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného nemůže uvést.

10. Žalobkyně přitom v řízení tvrdila, resp. tato skutečnost byla zjištěna ze strany soudu z provedených důkazů, že žalovanému poskytla celkem peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč, přičemž tento vrátil žalobkyni částku 29 884 Kč. Dosud tedy žalovaný dluží žalobkyni na plnění poskytnuté bez právního důvodu (pro absolutní neplatnost smlouvy) částku 25 116 Kč, kdy tato částka představuje majetkový prospěch žalovaného na úkor žalobkyně, když není možno žalobkyni přiznat další nároky z titulu neplatné smlouvy. Žalobkyně přitom prokazatelně vyzvala žalovaného k vrácení poskytnuté částky předžalobní výzvou odeslanou žalovanému dne 21. 2. 2023, přitom, jak již vyslovil např. Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí ze dne 15. 7. 2019, č.j.  -109, je nutno považovat za notorietu, že zásilky podané na poště jsou doručeny adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejich odeslání, tedy v tomto konkrétním případě dne 24. 2. 2023. Od této chvíle běžela ve smyslu , , žalovanému lhůta„ bez zbytečného odkladu“ k splnění svého dluhu. Jde o lhůtu v obecné rovině nutně neurčitou, která v každém konkrétním případě může nabývat jiného rozměru. Rozhodující jsou okolnosti daného případu a povaha konkrétního plnění. Poměrně výstižně se k povaze lhůty vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp.zn. , kdy je třeba z časového určení„ bez zbytečného odkladu“ dovodit, že jde o„ velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu.“ Jak dále vyplývá z komentáře k  , (Hulmák, M. a kol.: V. Závazkové právo. Obecná část ( –2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, strana 998–1014) běžně, zejména u platebních závazků obvyklé výše (nepřesahující částky standardní pro pravidelný provoz daných subjektů), půjde o lhůtu v řádu dní. Půjde v podstatě pouze o lhůtu nutnou k dostavení se k věřiteli a předání příslušné hotovosti, případně k dostavení se na místo, odkud lze zadat platební příkaz, a k realizaci tohoto převodu. Bezodkladné splnění bude tedy v těchto případech otázkou maximálně několika jednotlivých dní, a to zásadně dní pracovních. V případě peněžitých plnění běžné hodnoty lze zpravidla uvažovat o lhůtě zhruba maximálně sedmi až deseti dnů od doručení výzvy. V daném konkrétním případě pak soud vyhodnotil, že právě lhůta 7 pracovních dnů je přiměřená pro splnění dluhu a s ohledem na tuto skutečnost měl žalovaný splnit svůj dluh nejpozději dne 7. 3. 2023. Protože tak žalovaný neučinil, dostal se ode dne 8. 3. 2023 do prodlení ve smyslu , , a žalobkyně má právo i na úrok z prodlení. Sazba zákonného úroku z prodlení podle činí v tomto případě k prvnímu dni prodlení 15%, avšak s ohledem na to, že žalobkyně v žalobě uplatnila nárok na tento úrok z prodlení pouze ve výši 10%, soud při vázanosti rozsahem podané žaloby přiznal žalobkyni úrok z prodlení pouze v rozsahu uplatněné sazby. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

11. Pokud jde o lhůtu k plnění, dle důvodové zprávy k  „ s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“. Smyslem a účelem právní úpravy tedy bylo, aby se dluh spotřebitele na vrácení jistiny poté, co je smlouva neplatná pro porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žadatele, nestal splatným ihned, ale aby splatnost byla vázána na jeho faktické schopnosti a možnost jistinu vrátit tak, aby se nedostal ihned do prodlení s vrácením jistiny jen proto, že jeho aktuální možnosti a schopnosti k vrácení celé jistiny nejsou dány. Podle odborné literatury - například Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, 900 s.,„ Důsledkem je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o splácení jistiny soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran“. Ustanovení výše citovaného zákona tak stanovení zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení se spotřebitel s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru dostane jen tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. V případě, že se žalobce domáhá nevrácené jistiny v rámci soudního řízení, je nutno dovodit, že je zde spor nejen o to, zda má žalovaný vracet žalovanou částku, ale logicky je zde spor i o tom, kdy a zda se stala splatnou. Pokud se žalobce domáhá i úroků z prodlení z nevrácené jistiny, je nezbytné zkoumat i to, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu (břemeno tvrzení a důkazní nese spotřebitel). Pokud spotřebitel v rozsahu odpovídající jeho možnostem a schopnostem nevrátí poskytnutou jistinu či její část, pak se dostává teprve do prodlení s povinností vrátit jistinu či její část a věřiteli následně přísluší i nárok na úrok z prodlení v zákonné sazbě. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit však nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. V daném konkrétním případě však žalovaný netvrdil a již vůbec v tomto směru nedoložil ničeho, co by osvětlovalo jeho aktuální majetkové poměry a dokládalo, jaké jsou jeho současné možnosti předmětný dluh zaplatit, resp. splácet. Dle názoru soudu úplná procesní pasivita žalovaného jako dlužníka, nemůže znamenat, že soud v neprospěch žalobkyně sám stanoví splátky či rozhodne, že zatím žalovaný vůbec dluh není schopen splatit. Takové zesílení již tak výrazné ochrany spotřebitele by bylo dle názoru soudu nepřiměřené.

12. Soudem stanovená lhůta k plnění proto vychází z ust. věta před středníkem a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě zejména vzhledem k již dlouhé době trvání, povaze a nemalé výši dluhu, jakož i k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalovaného k tomuto dluhu, soud žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, neshledal, respektive tyto důvody nebyly žádným z účastníků ani tvrzeny.

13. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci žalobkyně nebyla plně úspěšná, když se původně domáhala zaplacení celkové částky 75 675 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a dále smluvního úroku ve výši 98,66 % ročně, přičemž přiznána jí byla pouze částka 25 116 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Vycházejíc z toho, že předmětem řízení byla částka 75 675 Kč, lze i bez kapitalizace příslušenství v souladu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp.zn. , konstatovat, že pokud žalobkyni byla přiznána částka 25 116 Kč, byla žalobkyně procesně méně úspěšná než žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, pročež bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.