Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 172/2023-129
Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Křivancem v právní věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO,
se sídlem adresa,
právně zastoupena anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno,
advokátem se sídlem adresa,
proti;
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozen datum,
trvale bytem adresa žalovaného,
o zaplacení částky 173 399,89 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 52 772,11 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 52 772,11 Kč jdoucím od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 120 627,78 Kč s úrokem ve výši 7 247,42 Kč, s úrokem ve výši 10,9 % ročně z částky 170 274,89 Kč jdoucím od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 304,15 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 173 399,89 Kč jdoucím od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 120 627,78 Kč jdoucím od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 52 772,11 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 52 772,11 Kč jdoucím od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 120 627,78 Kč s úrokem ve výši 7 247,42 Kč, s úrokem ve výši 10,9 % ročně z částky 170 274,89 Kč jdoucím od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 304,15 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 173 399,89 Kč jdoucím od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 120 627,78 Kč jdoucím od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu domáhala proti žalovanému zaplacení částky 173 399,89 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba (dříve pod názvem právnická osoba – dále jen„ příjmení“) a žalovaným dne datum uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Konsolidace půjček (dále jen„ Smlouva“). Součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru a Sazebník. příjmení poskytla žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč z úvěrového účtu č. bankovní účet. Část úvěru byla poskytnuta na úhradu dřívějších peněžitých závazků žalovaného a zbývající část úvěru byla žalovanému poskytnuta neúčelově převodem na běžný účet. Žalovaný se zavázal z poskytnutého úvěru hradit úroky ve výši 10,9 % ročně. Žalovaný se dále zavázal platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména pak za vedení úvěrového účtu. Žalovaný si v rámci Smlouvy sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr, za které se zavázal hradit anonymizováno poplatek za pojištění. Žalovaný porušil své závazky ze Smlouvy tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek. příjmení proto využila svého práva sjednaného ve Smlouvě a dopisem ze dne datum ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila. příjmení dále uplatnila právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany banky postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Ke dni postoupení pohledávky činila výše pohledávky za žalovaným 189 951,46 Kč a skládala se z dlužné jistiny ve výši 170 274,89 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 3 125 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 7 247,42 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 9 304,15 Kč.
2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento však byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému.
3. Žalobkyně byla vyzvána, aby doplnila svá skutková tvrzení k tomu, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného.
4. Podáním ze dne datum žalobkyně sdělila, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného příjmení kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, dále zkoumala potvrzení o výši příjmu žalovaného ze dne datum, ze kterého bylo zjištěno, že od datum je zaměstnán na dobu neurčitou jako zástupce vedoucího prodejny společnosti právnická osoba s tím, že výše průměrného čistého měsíčního příjmu žalovaného za poslední tři měsíce činila 24 962 Kč. Žalovaný v žádosti o úvěr zároveň uvedl, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 50 000 Kč. příjmení porovnávala příjem žalovaného a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Z interních zdrojů banka zjistila, že vůči bance neměl žalovaný v době podání žádosti o úvěr závazky a z externích zdrojů banka zjistila, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 6 700 Kč. Výše nové splátky činila 3 642,66 Kč. Na úvěr žalovaný uhradil částku pouze ve výši 197 227,89 Kč.
5. Soud ve věci nařídil jednání na datum, k tomuto jednání se dostavila žalobkyně, oproti žalovanému, který se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud tak vycházel z důkazů předložených žalobkyní.
6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
7. Ze Žádosti o úvěr ze dne datum soud zjistil, že žalovaný ke své osobě uvedl, že je ženatý, bydlí v pronajatém domě nebo bytě na adrese adresa žalovaného, jeho průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce činí 24 962 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 50 000 Kč, počet zdrojů příjmů je 1, počet vyživovaných osob jsou 2, ostatní nezbytné měsíční náklady jsou 0. Jako zaměstnavatele uvedl společnost právnická osoba Žalovaný v žádosti uvedl dva současné úvěrové závazky, a to u právnická osoba s.r.o. ve výši 48 706,24 Kč a u právnická osoba Credit ve výši 97 761,94 Kč, tj. dohromady závazky ve výši 146 468,18 Kč.
8. Z vyjádření společnosti právnická osoba ze dne datum vyplývá, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného kontrolovali dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze ČR. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje.
9. Ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet soud zjistil, že tato Smlouva byla podepsána elektronicky dne datum. Právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč tak, že částka 48 706,24 Kč měla být poukázána na účet právnická osoba s.r.o., částka 97 761,94 Kč měla být poukázána na účet společnosti právnická osoba a zbytek měl být poukázán na účet žalovaného. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal uhradit dlužnou částku spolu s úroky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 967,66 Kč s počtem splátek 108. Žalovaný se dále zavázal platit měsíčně poplatek za pojištění ve výši 325 Kč.
10. Z Potvrzení o výši příjmu ze dne datum soud zjistil, že průměrná výše čistého příjmu žalovaného u právnická osoba s.r.o. činila 24 962 Kč.
11. Z výpisů z úvěrového účtu a z platební historie soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem částku 197 227,89 Kč.
12. Z Oznámení ze dne datum vyplývá, že právní předchůdce zasílal žalovanému oznámení, že úvěr byl zesplatněn ke dni datum.
13. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum a z Oznámení ze dne datum vyplývá, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Dne datum byla žalovanému adresována předžalobní výzva.
14. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný podepsal s právním předchůdcem žalobkyně úvěrovou smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 250 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokovým navýšením a poplatky ve 108 měsíčních splátkách po 3 967,66 Kč s tím, že měsíční splátka zahrnovala úhradu pojištění. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, právní předchůdce žalobkyně proto zaslal žalovanému příjmení o zesplatnění úvěru. Žalovaný ke svým poměrům v Žádosti uvedl, že je ženatý, jeho průměrný měsíční příjem za poslední tři měsíce činí 24 962 Kč, celkový měsíční příjem domácnosti činí 50 000 Kč, bydlí v nájmu, počet zdrojů příjmů je jeden. Právní předchůdce žalobkyně neověřoval, zda a jaký příjem má manželka žalovaného, nezkoumal výši měsíčních výdajů žalovaného.
15. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, konkrétně pak z právní věty, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvu o spotřebitelském úvěru a o zrušení Směrnice rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
19. Z citovaného rozhodnutí soudního dvora vyplývá, že povinností vnitrostátních soudů je z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka. Posouzení, zda ze strany věřitele došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka, tak není závislé na námitce dlužníka a soud tedy porušení této povinnosti zkoumá z úřední povinnosti.
20. K problematice povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele se vyjádřil rovněž název soudu v rozsudku vydaném pod sp. zn. spisová značka, kdy ze zveřejněné právní věty vyplývá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako takové, neboť na to mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Je proto na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.
21. Problematikou úvěrových smluv ve spotřebitelských vztazích, schopností dlužníka úvěr splácet a povinností věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka, se zabýval též Ústavní soud v nálezu vydaném III. ÚS 4129/18 . V něm Ústavní soud učinil závěr, že poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková.
22. Soud na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál svým povinnostem věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného jakožto žadatele o úvěr. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že jeho průměrný měsíční příjem činí 24 962 Kč, dále že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 50 000 Kč, přestože počet zdrojů příjmů podle žádosti je pouze jeden. Právní předchůdce žalobkyně neověřoval, zda prohlášení žalovaného o celkovém čistém měsíčním příjmu domácnosti se zakládá na pravdě, žádným způsobem nezkoumal, zda a v jaké výši je příjem manželky žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně žádným způsobem nezkoumal výši měsíčních výdajů, zejména pak výdajů na bydlení, přestože žalovaný jako žadatel uvedl, že bydlí v nájmu. V žádosti o úvěr je jako výše ostatních nezbytných měsíčních nákladů uvedeno 0 Kč.
23. Ze Smlouvy o úvěru vyplývá, že kromě konsolidace dvou předchozích úvěrů byla žalovanému na běžný účet vyplacena částka převyšující 100 000 Kč bez uvedení účelu. To podle názoru soudu značí potřebu žadatele o úvěr o další finanční prostředky nad rámec již existujících úvěrů. Současně ze Smlouvy vyplývá, že počet splátek úvěru měl být 108, tedy 9 let, úvěrová splátka měla být nižší než splátky dosavadních úvěrů, což svědčí o tom, že se finanční situace žalovaného v době podání žádosti o úvěr zhoršila.
24. Právní předchůdce žalobkyně podle názoru soudu nedostatečně zkoumal příjmy domácnosti žalovaného a výdaje domácnosti žalovaného a chybně posoudil příjmové a výdajové poměry žalovaného a jeho schopnosti úvěr splácet. Nesprávně vyhodnotil rovněž to, že žalovaný chtěl úvěrem uhradit předchozí dva úvěry a současně k tomu navíc si vzal další finanční prostředky ve výši téměř 100 000 Kč, přičemž celkovou částku včetně úrokového navýšení se zavázal splácet dlouhých 9 let. Logický závěr právního předchůdce žalobkyně při pečlivém posouzení všech těchto známých skutečností měl být takový, že finanční situace domácnosti žalovaného je taková, že zde může hrozit nebezpečí potíží hradit úvěr. Povinností právního předchůdce žalobkyně jakožto pečlivého věřitele mělo proto být zkoumat nejen příjmy žalovaného, ale rovněž příjmy manželky žalovaného a rovněž výdaje celé domácnosti. Teprve tehdy mohl mít právní předchůdce žalobkyně dostatečné podklady k tomu, aby učinil kvalifikovaný závěr o tom, zda bude žalovaný schopen řádně úvěr splácet či nikoliv.
25. Vzhledem k tomu, že podle názoru soudu právní předchůdce žalobkyně nedostál svým povinnostem kladeným na něj zákonem při posuzování úvěruschopnosti žalovaného při poskytování spotřebitelského úvěru, posoudil soud úvěrovou smlouvu jako neplatnou. Žalobkyně tudíž by měla nárok pouze na vrácení rozdílu mezi výší peněžních prostředků, které žalovaný od právního předchůdce žalobkyně vyčerpal, a výší peněžních prostředků, které žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně již uhradil. Žalovaný od právního předchůdce žalobkyně obdržel částku 250 000 Kč a uhradil částku celkem ve výši 197 227,89 Kč. Rozdíl představuje částku 52 772,11 Kč a co do této částky je žaloba důvodná. Soud proto žalobě v této části vyhověl a přiznal žalobkyni z této částky zákonný úrok z prodlení ode dne datum, což je den, kdy žalobkyně podala k soudu vůči žalovanému žalobu, čímž podle názoru soudu prokazatelně vůči žalovanému uplatnila nárok na vrácení peněžních prostředků. Ve zbývající části včetně navazujícího úroku z úvěru a úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
26. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a odpovídá úspěchu účastníků ve věci. Ve věci byl v převážné části úspěšný žalovaný, tomu však žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo o nákladech rozhodnuto tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení stejnopisu jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.
Nebudou-li povinnosti tímto rozsudkem uložené řádně, včas a dobrovolně splněny, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.