Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 45/2023-56

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Mgr. Alešem Vylamem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul.

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 41 376 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 950 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu pro částku 14 940 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 164,82 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 015,84 Kč, s 25,23% úrokem ročně z částky 12 879,08 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení a s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 12 879,08 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 456 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Soud žalobu pro částku 21 030 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 100,91 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 426,83 Kč, s 20,74% úrokem ročně z částky 17 080,35 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení a s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 17 080,35 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Soud ukládá žalobkyni, aby zaplatila České republice – Okresnímu soudu ve Vyškově do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatek soudního poplatku ve výši 413 Kč na účet číslo variabilní symbol.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 950 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Soud žalobu pro částku 14 940 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 164,82 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 015,84 Kč, s 25,23% úrokem ročně z částky 12 879,08 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení a s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 12 879,08 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 456 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Soud žalobu pro částku 21 030 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 100,91 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 426,83 Kč, s 20,74% úrokem ročně z částky 17 080,35 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení a s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 17 080,35 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení zamítá. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. VI. Soud ukládá žalobkyni, aby zaplatila České republice – Okresnímu soudu ve Vyškově do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatek soudního poplatku ve výši 413 Kč na účet [číslo] [variabilní symbol].

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky

16 890 Kč s příslušenstvím, které sestává z 25,23% úroku ročně z částky 12 879,08 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, z 8,25% úroku z prodlení ročně z částky 12 879,08 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, z kapitalizovaného úroku ve výši 6 164,82 Kč (jedná se o 25,23% úrok ročně z částky 12 879,08 Kč od 19. 12. 2020 do 1. 11. 2022) a z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 015,84 Kč (jedná se o 8,25% úrok z prodlení ročně z částky 12 879,08 Kč od 19. 12. 2020 do 1. 11. 2022), jakožto dluhu žalovaného ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) dne datum. Žalovaný uhradil pouze 13 050 Kč.

24 486 Kč s příslušenstvím, které sestává z 20,74% úroku ročně z částky 17 080,35 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, z 8,25% úroku z prodlení ročně z částky 17 080,35 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, z kapitalizovaného úroku ve výši 6 100,91 Kč (jedná se o 20,74% úrok ročně z částky 17 080,35 Kč od 20. 2. 2021 do 1. 11. 2022) a z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 426,83 Kč (jedná se o 8,25% úrok z prodlení ročně z částky 17 080,35 Kč od 20. 2. 2021 do 1. 11. 2022), jakožto dluhu žalovaného ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně dne datum. Žalovaný uhradil pouze 16 544 Kč.

Dne datum byly obě pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni.

2. Žalovaný se na výzvu soudu ve věci nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek , (dále jen „ “), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Ze smlouvy pojmenované název, smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně (dle obchodního rejstříku bylo od datum předmětem podnikání této společnosti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru), dne datum. Dle této smlouvy společnost poskytla v hotovosti při podpisu smlouvy žalovanému 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnutou částku vrátí společně s úrokem 3 400 Kč, administrativním poplatkem 4 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek 11 400 Kč a pojištěním název anonymizováno 480 Kč, celkem 39 280 Kč, a to v 80 týdenních splátkách ve výši 491 Kč Smlouva je tvořena čtyřmi stranami, na první a čtvrté straně jsou soudem již uvedené parametry úvěru včetně podpisu žalovaného, druhou a třetí stranu tvoří text doplňujících ustanovení smlouvy, která mají povahu smluvních podmínek (psáno hustě a menším písmem). V čl. 1 předmětné smlouvy je uvedeno, že pro případ 80 splátek se jedná o úrok s pevnou úrokovou sazbou 20,74 % ročně. Dle čl. 1 je výše odměny za hotovostní inkaso splátek 57 % z výše jistiny úvěru. Dle čl. 2 jsou splátky započítány nejdříve na úrok, poté na administrativní poplatek, teprve poté na jistinu. Z karty zákazníka podepsané žalovaným dne datum soud zjistil, že žalovaný při žádosti o poskytnutí uvedené částky uvedl, že je svobodný a žije s rodiči, má učňovské vzdělání, nemá nezaopatřené děti, zdrojem hlavního příjmu je invalidní důchod, jeho měsíční příjem je 17 990 Kč, z toho 5 810 Kč státní podpora, 12 180 Kč od matky. Má v současnosti úvěr u právního předchůdce žalobkyně (jednalo se tedy o opakovaný peněžní závazek mezi těmito stranami), v celkové částce 14 000 Kč, měsíční splátka 1 917 Kč. Měsíční výdaje činí 1 246 Kč (nájem, inkaso, energie – ½ nájmu), 7 000 Kč (osobní výdaje), 1 917 Kč splátky úvěrů, celkem 10 163 Kč. Použitelný příjem činí 7 827 Kč. Žalovaný měl doložit„ složenky-příjmy“.

4. Ze smlouvy pojmenované název, smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně dne datum (tedy necelé tři měsíce po uzavření smlouvy dle předchozího odstavce). Dle této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl v hotovosti při podpisu smlouvy žalovanému 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnutou částku vrátí společně s úrokem 3 000 Kč, administrativním poplatkem 3 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč, poplatkem za asistenční služby 540 Kč, celkem 27 540 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 459 Kč Smlouva je tvořena čtyřmi stranami (jedná se zjevně o formulářovou smlouvu, kterou úvěrující používal, neboť je totožná co do vytištěného textu se smlouvou předchozí, doplňovány jsou pouze konkrétní parametry úvěru), na první a čtvrté straně jsou soudem již uvedené parametry úvěru včetně podpisu žalovaného, druhou a třetí stranu tvoří text doplňujících ustanovení smlouvy, která mají povahu smluvních podmínek (psáno hustě a menším písmem). V čl. 1 je uvedeno, že pro případ 60 splátek se jedná o úrok s pevnou úrokovou sazbou 32,15 % ročně. Dle čl. 1 je výše odměny za hotovostní inkaso splátek 40 % z výše jistiny. Dle čl. 2 jsou splátky započítány nejdříve na úrok, administrativní poplatek, teprve poté na jistinu. Z karty zákazníka, kterou žalovaný podepsal dne datum, soud zjistil, že žalovaný při této žádosti (která je vyplněna od předchozí po uvedených necelých třech měsících) o poskytnutí uvedené částky uvedl, že je svobodný, žije s rodiči, má učňovské vzdělání, nemá nezaopatřené děti, zdrojem hlavního příjmu je invalidní důchod. Jeho měsíční příjem je 18 316 Kč (z toho 5 810 Kč státní podpora, od matky 12 506 Kč), má v současnosti úvěr u právního předchůdce žalobkyně, neuvedl u něj celkovou výši, měsíční splátka 2 209 Kč. Měsíční výdaje 2 540 Kč (nájem, inkaso, energie), 7 000 Kč (osobní výdaje), 2 209 Kč splátky úvěrů, celkem 11 749 Kč. Použitelný příjem činí 6 567 Kč. Žalovaný měl doložit„ složenky-příjmy“.

5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, kterou uzavřel právní předchůdce žalobkyně se žalobkyní, byly postoupeny pohledávky za žalovaným na žalobkyni (v příloze smlouvy jsou tyto uvedeny), postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 11. 2022 (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání). Dopisem ze dne 10. 3. 2023 byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky a byl upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání).

6. Závazkový vztah, vzniklý dne datum a datum mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí , (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí , o spotřebitelském úvěru.

7. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

8. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z. (ve znění účinném k okamžiku uzavření obou smluv), ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

9. Dle § 2395 a § 2399 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Smlouva o úvěru je finanční smlouvou dle §§ 1841 an. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

10. Dle , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle (ve znění účinném k okamžiku uzavření obou smluv), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda právní předchůdce žalobkyně splnil povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“

12. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava ). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

13. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

15. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávky za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Ve vztahu k oběma žalovaným pohledávkám, tedy jak ze smlouvy o úvěru číslo tak ze smlouvy o úvěru číslo dospěl soud s ohledem na shora uvedené k následujícímu. Soud má za to, že žalovaný zažádal právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru opakovaně a to v rozmezí necelých tří měsíců (navíc z karty zákazníka se podává, že již v minulosti si žalovaný od právního předchůdce žalobkyně finanční prostředky půjčoval a stále je splácel). Závazek, k jehož úhradě se zavázal poprvé v 80 týdenních splátkách a podruhé v 60 týdenních splátkách (tedy po určitou dobu se splátky překrývaly), činil v případě smlouvy ze dne datum částku 39 280 Kč a v případě smlouvy ze dne datum částku 27 540 Kč. Tedy během necelých tří měsíců se žalovaný dostal do takové finanční situace, že potřeboval sehnat peníze v částce 35 000 Kč, když přistoupil k tomu, že bude povinen úvěrujícímu zaplatit 66 820 Kč (to je o 31 820 Kč více). Výdělkové a majetkové poměry žalovaného závisely toliko na jeho osobě a dle jeho tvrzení podpoře jeho matky, když pobíral invalidní důchod, avšak je otázkou, do jaké míry uvedl pravdivé údaje. V tomto ohledu však nebylo prokázáno, že žalobkyně tyto poměry žalovaného skutečně ověřila, když nebyla schopna doložit y, které měly být předloženy při žádosti o úvěr žalovaným. Žalobkyně stejně tak nedoložila zkoumání výdajů žalovaného ani to, že by žalovaného lustrovala v databázích umožňujících ověření úvěruschopnosti žalovaného.

16. V této věci se nepochybně v obou případech jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. V obou případech se jedná o spotřebitelské úvěry ve smyslu an. o. z., komerčně nazývané„ rychlé“ úvěry poskytované nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Dle bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom měl vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i způsobu plnění dosavadních dluhů. Ustanovení představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. . Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.

17. Žalobkyně k výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, žalobu doplnila toliko o obecná tvrzení a citaci karet zákazníka, kdy pouze doplnila, že právní předchůdce žalobkyně ověřil z insolvenčního rejstříku, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Dále žalobkyně uvedla, že má za to, že absence dokladů či dokumentů zaškrtnutých v kartách zákazníka nemůže bez dalšího znamenat, že tyto nebyly prověřovány. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovaného v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaný kterou konkrétní databází prošel, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaný dostatečně solventní. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v  , je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020). Soud posoudil údaje uvedené v zákaznických kartách, které sdělil a svým podpisem stvrdil žalovaný, v souvislostech poskytnutých úvěrů, a dospěl k závěru, že v tomto případě právní předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti , když poskytl oba spotřebitelské úvěry v situaci, kdy bylo pochybné, zda je žalovaný schopen splácet sjednané peněžní závazky. Zjevnost této skutečnosti je dána zároveň tím, že v případě obou smluv žalovaný uvedl, že není zaměstnán a zdrojem jeho příjmu je toliko částka necelých 6 000 Kč coby invalidní důchod, kdy u zbylé části příjmu uvedl„ matka“ a tento příjem nebyl žádným způsobem ověřen, současně se jednalo o opakované úvěry žalovaného. Žalovaný se zjevně dostal do situace, kdy si pro splacení jednoho finančního produktu bral další úvěr a tzv. vytloukal klín klínem. Pochybnosti z hlediska ověření solventnosti žalovaného vzbuzuje dále to, že právní předchůdce žalobkyně nevyžadoval k ověření tvrzených měsíčních výdajů např. doklad o nákladech bydlení. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků.

18. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru číslo smlouvy o úvěru číslo z důvodu, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému oba úvěry i přes vědomí negativních zjištění, vztahujících se k úvěruschopnosti žalovaného. Tedy přes zjištění informací vzbuzujících pochybnosti o tom, zda je žalovaný dostatečně solventní. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy, zejména ujednáním o sjednaném úroku z úvěru a dalších poplatcích. Porušením , však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Platby realizované žalovaným, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednaných smluv, tedy na neexitující dluh žalovaného, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalovaného. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. V případě smlouvy o úvěru číslo měla být žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč, žalovaný uhradil 16 544 Kč, tuto částku soud započet oproti 20 000 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení 3 456 Kč. V případě smlouvy o úvěru číslo měla být žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, žalovaný žalobkyni uhradil 13 050 Kč, tuto částku soud započet oproti 15 000 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení 1 950 Kč. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, proto byla zamítnuta. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z částky představující bezdůvodné obohacení, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , podle kterého ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle ) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

19. Dle první věta , o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je dále odůvodněn ustanovením , dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. ). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 8,3 %, v rozsahu 91,7 % úspěšná nebyla. Úspěch žalovaného pak spočívá ve 83,4 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Protože však žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku V.

20. Výrok VI. vychází z ustanovení položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků, přílohy , o soudních poplatcích. Vzhledem k tomu, že elektronický platební rozkaz nebyl v řízení vydán, je třeba doměřit soudní poplatek. Soudní poplatek má dle položky 1 bod 1. písm. a) sazebníku činit 2 069 Kč, avšak žalobkyně zaplatila pouze 1 656 Kč, je tak třeba doplatit částku 413 Kč.

21. Lhůta k placení byla stanovena dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.