Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
1 C 143/2023-55
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 18 788,46 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 2 500 Kč od 22. 8. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 6 096,79 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 8 596,79 Kč od 29. 7. 2022 do 21. 8. 2022 a z částky 6 096,79 Kč od 22. 8. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 876,34 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 070,04 Kč, částky ve výši 6 314,52 Kč a částky ve výši 3 877,15 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 2 500 Kč od 22. 8. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 6 096,79 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 8 596,79 Kč od 29. 7. 2022 do 21. 8. 2022 a z částky 6 096,79 Kč od 22. 8. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 876,34 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 070,04 Kč, částky ve výši 6 314,52 Kč a částky ve výši 3 877,15 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky. Svůj návrh odůvodnila tím, že původní věřitel právnická osoba, IČO, uzavřel se žalovanou dne datum v písemné formě smlouvu o úvěru číslo jejíž přílohu číslo tvořil předpis splátek pro žalovanou zvolenou variantu úvěru (dále jen jako„ smlouva“). Na základě uzavřené smlouvy žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 15 000 Kč, kterou převzala v místě svého bydliště, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána vždy v 1. odstavci 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den 18.4.2021. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, uhradila pouze částku ve výši 12 500 Kč, která odpovídá 6 řádně uhrazeným splátkám. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou částky 15 388 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 8 596,79 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 6 791,21 Kč. Ode dne 19.4.2021 je dle žalobních tvrzení žalovaná v prodlení s úhradou shora uvedené částky. V důsledku prodlení žalované vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu se 4. odstavcem 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Na základě těchto skutkových tvrzení požaduje žalobkyně po žalované zaplatit jistinu ve výši 8 596,79 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 19.4.2021 do zaplacení v zákonné výši ročně kapitalizovaným za dobu od 19.4.2021 do 14.7.2022 částkou 876,34 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 2 070,04 Kč, částky 6 314,52 Kč a částky ve výši 3 877,15 Kč jako smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý započatý den prodlení.
2. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k témuž dni. Z výše uvedeného se dovozuje aktivní procesní legitimace žalobkyně.
3. Soud věc projednal podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. bez přítomnosti účastníků. Při rozhodování soud vycházel z listinných důkazů založených ve spise, které pro posouzení věci považoval za postačující.
4. Žalobkyně předložila smlouvu o úvěru ze dne datum číslo formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, žádost žalované o poskytnutí úvěru, upomínku, předžalobní výzvu ze dne 21.11.2022, postupní smlouvu, potvrzení o úhradě kupní ceny postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky. Smlouva o úvěru je podepsána oběma smluvními stranami a z této smlouvy soud zjistil, že žalované byl v den podpisu smlouvy poskytnut hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala zaplatit včetně příslušenství ve výši 12 888 Kč a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, kdy prvá splátka měla být zaplacena do měsíce od poskytnutí úvěru. Z žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaná v žádosti vyčíslila své příjmy částkou 20 240 Kč měsíčně a své výdaje částkou 9 410 Kč měsíčně. Z výplatních pásek za měsíce číslo a číslo a číslo soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně údaje o příjmu žalované ověřil těmito výplatními páskami a dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne datum. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum a oznámení o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího archu vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a postoupení oznámil žalované dopisem. V oznámení byla žalovaná vyzvána též k úhradě dlužné částky. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána právním zástupcem žalobkyně k zaplacení předžalobní výzvou ze dne 21.11.2022.
5. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o tom, že před poskytnutím úvěru její právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalované úvěr splatit. Z předložených listin není patrno, že by se právní předchůdce žalobkyně zabýval deklarovanými výdaji žalované, když předložené doklady a žádost o úvěr svědčí o tom, že zkoumány byly toliko její příjmy. Z žádného důkazu není rovněž patrno, že by právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřil též existenci případných závazků žalované z jiných, dříve uzavřených smluv např. nahlédnutím do veřejně dostupných databází. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18 , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud v projednávané věci shledal, že právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru, nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku ) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. V řízení bylo prokázáno poskytnutí částky 15 000 Kč původním věřitelem k rukám žalované. Žalovaná, která se také k jednání nedostavila, netvrdila jiný důvod poskytnutí této částky. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Při aplikaci ustanovení o bezdůvodném obohacení pak důkazní břemeno ohledně titulu pro převzetí sporné částky tíží žalovanou. Bylo-li doloženo vyplacení částky 15 000 Kč žalované, aniž byl prokázán právní důvod, o nějž by se tato platba mohla opírat, je třeba zvážit přiznání požadované částky žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku . Na platnost postoupení pohledávky nemá vliv jiná právní kvalifikace postoupeného nároku soudem. V projednávané věci již z žalobních tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaná uhradila ve prospěch pohledávek žalobkyně částku 12 500 Kč. Soud proto určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 2 500 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007 , které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku v rozsahu uvedeném ve výroku I. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku , když v řízení bylo prokázáno, že žalovaná byl vyzván k plnění výzvou právního předchůdce žalobkyně ze dne 4. 8. 2022, kterou byla současně informována o postoupení pohledávky, odeslanou na adresu žalované dne datum. Podle ust. § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Poštovním podacím archem bylo prokázáno, že výzva právního zástupce žalobkyně byla odeslána dne 8. 8. 2022. Má se za to, že doručena byla 11. 8. 2022, přičemž lhůta k plnění byla v této výzvě stanovena v délce 10 dnů. Lze tak uzavřít, že ke dni 22. 8. 2022 byla žalovaná s plněním v prodlení. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.
6. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. V řízení byla převážně úspěšná žalovaná, které však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
7. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15ti dnů od doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř. ).