Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 130/2023-51

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Jun Liškovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa

zastoupené: anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokát,

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované

o zaplacení částky 184 812 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 161 167 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 161 167 Kč od datum do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 23 645 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 19 007,02 Kč, ohledně úroku ve výši 15,784 % ročně z částky 181 855,22 Kč od datum do zaplacení, ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 21 334,66 Kč, a ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 183 085,22 Kč od datum do datum a z částky 21 918,22 od datum do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 14 704 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, anonymizováno, advokáta sídlem adresa, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 161 167 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 161 167 Kč od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá ohledně částky 23 645 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 19 007,02 Kč, ohledně úroku ve výši 15,784 % ročně z částky 181 855,22 Kč od [datum] do zaplacení, ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 21 334,66 Kč, a ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 183 085,22 Kč od [datum] do [datum] a z částky 21 918,22 od [datum] do zaplacení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 14 704 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta sídlem [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne datum domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit mu částku 184 812 Kč s příslušenstvím (úroky a zákonnými úroky z prodlení) a nahradit náklady řízení. Uváděl, že se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, a to na koupi zboží, na základě této smlouvy poskytl žalovanému částku 190 000 Kč za sjednaný úrok a poplatky. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutou půjčku a poplatky, uhradil ale pouze 28 833 Kč, nesplácel řádně a včas, zbylou část dosud dluží, a to přes výzvy k úhradě. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu, ač řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil.

2. Na základě provedeného dokazování, a to listinami předloženými žalobcem, - předsmluvními informacemi, úvěrovou smlouvou s úvěrovými podmínkami, předžalobní výzvou včetně podacího archu, výzvy k zaplacení (zesplatnění) s dokladem o odeslání, výpisy z bankovního účtu žalovaného, opisem výpisu proplacení smlouvy, splátkovým kalendářem, přehledem splácení, výsledky lustrace v ISIR, příjmení, příjmení, úvěrové zprávy, karty klienta, sazebníkem poplatků – a po jejich zhodnocení dle soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci: Žalovaný jako úvěrovaný (dlužník) a žalobce jako úvěrující (věřitel), uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru č. spisová značka, na jejímž základě tentýž den zaslal žalobce částku 190 000 Kč přímo prodejci zboží, na úhradu kupní ceny zboží, které takto zakoupil žalovaný. Podle úvěrové smlouvy se žalovaný zavázal vrátit žalobci poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 15,783537 % ročně, ve 36 splátkách po 6 653 Kč měsíčně, s datem poslední splátky datum. Žalovaný však splatil pouze 28 833 Kč. Žalobce z důvodu nesplácení úvěru v souladu se smlouvou prohlásil úvěr za splatný a vyzval žalovaného k doplacení dlužné částky jistiny a úroku. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému předžalobní výzvu k plnění, avšak bezvýsledně. Pokud jde o prověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, žalobce prověřil registry ISIR, příjmení, příjmení ohledně žalovaného s negativním výsledkem, z údajů poskytnutých žalovaným zjistil pracovní poměr na dobu neurčitou s příjmem v průměru 28 212 Kč měsíčně, základní vzdělání žalovaného, bydlení u rodičů. Žalobce kalkuloval i příjem partnera 30 000 Kč a výdaje domácnosti žalovaného 10 000 měsíčně. Žalovaný žalobci předložil výpisy ze svého bakovního účtu, ze kterých plynou počáteční a konečné zůstatky žalovaného na tomto následovně: za anonymizováno rok + 3 447 Kč a + 239 Kč, v anonymizováno rok + 239 Kč a + 5 352 Kč, v anonymizováno rok + 5 352 Kč a + 4 646 Kč, v anonymizováno rok + 4 646 Kč a + 6 362 Kč.

3. Při právním hodnocení soud vycházel, vzhledem k datu vzniku závazkového právního vztahu mezi účastníky, z ustanovení účinného od 1.1.2014, , a to především z ustanovení o úvěru, o smluvní pokutě a o prodlení dlužníka. Podle § číslo smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § číslo odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Konečně podle věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení , podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z

4. Dále soud vycházel ze zákona o spotřebitelském úvěru, Podle a 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

5. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí spisová značka, (PR číslo s. 757) uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

6. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí ústavní nález uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I․ ústavní nález; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo důvodová zpráva k , zvláštní část - k ; 7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 - 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z "objektivizovaného" hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. V sp. zn. , podle kterého důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

7. Po aplikaci uvedených zákonných ustanovení na shora popsaný zjištěný skutkový stav vzal soud za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 190 000 Kč dne datum na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, neboť žalovaný byl v době uzavření smlouvy v postavení spotřebitele a jednalo se tak o spotřebitelský úvěr. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy spočívá v okolnosti, že žalobce v žalobě sice tvrdil, že před poskytnutím úvěru byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, k takovému (případnému) prověření nabídl jako důkaz pouze kartu klienta, negativní lustrace žalovaného ve 3 rejstřících a čtyři výpisy z bankovního účtu žalovaného. Z těchto důkazů nabídnutých a soudem provedených ovšem nevyplynulo, že by žalobce úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru dostatečně prověřoval a řádně vyhodnotil. Naopak, spolehl se pouze na údaje vyplněné žalovaným, zcela neodůvodněně zakalkuloval i příjem partnera (který kromě toho nebyl ani nijak ověřen) a především naprosto pominul skutečnost, že z bankovních výpisů žalovaného za čtyři měsíce předcházející poskytnutí úvěru nedosahoval zůstatek ke konci měsíce výše měsíční splátky poskytovaného úvěru. Žalobce tak zcela chybně uzavřel, že tento konkrétní úvěr s parametry poskytnuté jistiny 190 000 Kč a třiceti šesti měsíčními splátkami po 6 653 Kč bude žalovaný schopen splácet. Jelikož však žalovaný částku 190 000 Kč skutečně obdržel, stalo se tak bez právního důvodu.

8. S ohledem na neplatnost smlouvy soud postupoval rovněž podle , , podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou a v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 190 000 Kč, jednalo se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, které musí žalobci vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud vrátil žalobci pouze částku 28 833 Kč, je povinen vydat žalobci ještě zbylou část, tedy 161 167 Kč. Ohledně této částky soud žalobě vyhověl, a to včetně zákonných úroků z prodlení ode dne následujícího po doručení žaloby (k doručení žaloby, kterou teprve lze považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení s doloženým datem doručení, žalovanému, došlo dle obsahu soudního spisu dne datum). Ohledně zbylých požadovaných částek 23 645 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 19 007,02 Kč, ohledně úroku ve výši 15,784 % ročně z částky 181 855,22 Kč od datum do zaplacení, ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 21 334,66 Kč, a ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 183 085,22 Kč od datum do datum a z částky 21 918,22 od datum do zaplacení – soud uzavřel, že nemají oporu v zákonných ustanoveních ani ve smlouvě účastníků, neboť ta je neplatná, a v této části proto soud žalobu zamítl. V tomto případě prodlení žalovaného nastalo až den po marně výzvě k vydání bezdůvodného obohacení (den následující po doručení žaloby, viz výše), proto náleží zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně (sazba platná pro den počátku prodlení).

10. Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vycházel soud z ustanovení a a rozhodl, že žalobci pro jeho úspěch ve věci v rozsahu 71,5 % a neúspěch v rozsahu 28,5 % (zde soud přihlédl i k příslušenství v podobě kapitalizovaných úroků), náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu poměrného úspěchu 43 %. Celé náklady řízení činí částku 34 195 Kč a tvoří je hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 393 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 22 150 Kč. Při stanovení výše odměny za právní zastoupení soud vycházel z ustanovení vyhl. č. , advokátní tarif. Předmětem řízení je částka 184 812 Kč, za každý úkon právní pomoci tak náleží zásadně částka 8 500 Kč dle , takových úkonů bylo v dané věci poskytnuto 2,5 – převzetí s přípravou zastoupení, podání žaloby a jednoduchá předžalobní upomínka, zde proto náleží 21 250 Kč dle , d). Dále soud přiznal režijní paušály za uvedené tři úkony právní služby zde poskytnuté dle po 300 Kč, celkem 900 Kč. Konečně náleží 21 % DPH z nákladů právního zastoupení, tedy 4 652 Kč, dle Z celkových nákladů žalobce na řízení ve výši 34 195 Kč představuje 43 % částka 14 704 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Praze, sídlem adresa, prostřednictvím Okresního soudu v Benešově, sídlem adresa.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).