Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 102/2023-107
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 22 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 000 Kč od 9.9.2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 352 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 000 Kč od 9.9.2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 352 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 8. 8. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal k zaplacení ve výroku shora uvedené částky s tvrzením, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále jen„ anonymizováno“) a žalovaným byla dne 8. 7. 2017 uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě se anonymizováno, po předchozím řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, zavázala poskytnout žalovanému úvěru ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr anonymizováno vrátit spolu s příslušenstvím ve 14 pravidelných měsíčních splátkách, nejpozději do 8. 9. 2018. Svou povinnost žalovaný nesplnil. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo anonymizováno právo požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tj. 15 000 Kč. Za dobu od 9. 9. 2018 do 8. 8. 2022 činí smluvní pokuta 21 405 Kč, žalobkyně však uplatnila právo na zaplacení toliko částky 7 500 Kč. Žalobkyně je v řízení aktivně legitimována, neboť anonymizováno postoupila dne 11. 12. 2019 pohledávku za žalovaným včetně příslušenství společnosti právnická osoba, která ji dne 26. 5. 2020 postoupila žalobkyni. Ta žalovaného před podáním žaloby o zaplacení upomenula, žalovaný však na předžalobní výzvu nereagoval.
2. Žalovaný se k žalobě po celé řízení nevyjádřil.
3. Soud ve věci nařídil jednání na 3. 8. 2023, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí písemné omluvě svého zástupce, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř..
4. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti:
5. Jak vyplývá z Žádosti o úvěr, dne 7. 7. 2017 požádal žalovaný na předepsaném formuláři právnická osoba o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč na dobu 14 měsíců, po které bude splácet 1 948 Kč. Ke svým poměrům uvedl, že je od 20. 3. 2017 zaměstnán, pobírá měsíční mzdu ve výši 17 400 Kč Náklady na bydlení hradí 1 500 Kč měsíčně, na dopravu, jídlo a osobní náklady utratí 4 000 Kč měsíčně. Za provoz internetu a mobilního telefonu platí 700 Kč měsíčně. K dispozici mu tak zůstává 11 200 Kč měsíčně.
6. Dle scanu občanského průkazu žalovaného žalovaný při jednání o uzavření úvěrové smlouvy právnická osoba k ověření totožnosti poskytl svůj občanský průkaz.
7. Z pracovní smlouvy uzavřené dne 20. 3. 2017 mezi společnosti právnická osoba jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem se podává, že žalovaný byl od 20. 3. 2017 do 28. 2. 2018 přijat do pracovního poměru.
8. Jak vyplývá z mzdových lístků za měsíce březen 2017, duben 2017 a květen 2017, žalovaný v pracovním poměru dosáhl čistého měsíčního příjmu k výplatě 11 558 Kč za měsíc březen, 19 556 Kč za měsíc duben a 21 089 Kč za měsíc květen.
9. Dle výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného u společnosti Equa bank, a. s. byla žalovanému dne 11. 4. 2017 vyplacena mzda od právnická osoba anonymizováno obec ve výši 11 558 Kč. Dále byly žalovanému vyplaceny příspěvky na bydlení, přídavky na dítě a rodičovský příspěvek v celkové výši 16 487 Kč.
10. Ze smlouvy o úvěru číslo bylo zjištěno, že právnická osoba jako věřitel a žalovaný jako dlužník se dne 8. 7. 2017 písemně dohodli, že anonymizováno žalovanému poskytne hotovostní úvěr v celkové výši 15 000 Kč a žalovaný jí uhradí úrok ve výši 1 444 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 078 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 750 Kč, celkem se tedy zavázal zaplatit 27 272 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci. Ve smlouvě bylo dále dohodnuto, že v případě prodlení s úhradou jakékoli splátky se žalovaný zavazuje zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení. Současně byly sjednány poplatky za upomínání a to 750 Kč za odeslanou upomínku, když částka 250 Kč je tvořena náhradou účelně vynaložených nákladů upomínání a částka 500 Kč smluvní pokutou.
11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 bylo zjištěno, že právnická osoba postoupila soubor pohledávek vč. pohledávky za žalovaným společnosti právnická osoba
12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2020 vyplývá, že společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni.
13. Dle oznámeni ze dne 12. 7. 2022 společnost právnická osoba oznámila žalovanému, že pohledávka z úvěrové smlouvy číslo byla postoupena žalobkyni.
14. Z předžalobní upomínky a výzvy k plnění se podává, že zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k zaplacení žalované částku v náhradní lhůtě a pro případ jejího marného plynutí žalovaného poučil, že se žalobkyně s nárokem obrátí na soud.
15. Z podacího lístku anonymizováno soud zjistil, že zástupce žalobkyně předal zásilku adresovanou žalovanému k poštovní přepravě jako doporučenou dne 13. 7. 2022.
16. Vzhledem k tomu, že si skutková zjištění vyplývající z jednotlivých provedených důkazů vzájemně neodporují, soud na ně z důvodu procesní ekonomie odkazuje jako na skutkový závěr ve věci.
17. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům:
18. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
19. Dle § 1751 odst. 1 ObčZ část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.
20. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
21. Okresní soud došel na základě zjištěných skutečností k závěru, že předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřená smlouva je spotřebitelským úvěrem ve smyslu ust. § 2 cit. zákona a předchůdkyně žalobkyně byla před jejím uzavřením podle ust. § 86 povinna přistoupit k tzv. posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Podle tohoto ustanovení má poskytovatel spotřebitelského úvěru povinnost posoudit zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky úvěru. Jestliže poskytovatel spotřebitelského úvěru této povinnost nedostojí, je smlouva podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Podepsaný soud má však přes shora citovanou úpravu neplatnost smlouvy pro porušení povinností plynoucích z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru za absolutní, což vyplývá z právních závěrů Ústavního soudu v rozhodnutí III ÚS 4129/18. I přes to však nelze pominout existenci základ zásad civilního procesu ve sporném řízení, které je ovládáno principem rovnosti účastníků a zásadou projednají.
22. Zásada projednací vymezuje v občanském soudním řízení důkazní břemeno (a jemu předcházející břemeno tvrzení) jako procesní odpovědnost za výsledek řízení, která stíhá toho z účastníků, v jehož zájmu je, aby soud uznal tvrzenou skutečnost za prokázanou (viz nález Ústavního soudu sp. zn. 385/15). Je zásadně věcí účastníků a nikoli soudu, aby v řízení snesli tvrzení (a aby je v případě jejich spornosti prokázali), z nichž pro sebe dovozují příznivé právní následky (úspěch ve sporu) – viz ust. § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Dostojí-li této povinnosti, je na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval skutečnosti, které žalobcův požadavek vylučují. Tyto zásady se uplatní i ve vztahu ke skutečnostem, s nimiž hmotné právo spojuje neplatnost právního jednání, jehož existence je pro rozhodnutí věci právně významná. I tehdy, jde-li o tzv. absolutní neplatnost právního jednání, tj. neplatnost, kterou není nutno jedním z účastníků hmotněprávního vztahu namítat, soud ji ve sporném řízení může dovodit pouze ze skutečností, které mu byly stranami předestřeny, případně ze skutečností, které v řízení vyšly najevo jiným, procesním právem aprobovaným postupem. Zásadně není možné, aby ve sporném řízení soud právně významné skutečnosti, které nebyly účastníkem, jehož ve vztahu k nim tíží povinnost tvrzení, uplatněny, sám vyhledával, a to ani tehdy, jestliže by jejich zjištění mohlo vést k závěru o neplatnosti hodnoceného jednání. Pro určení rozsahu skutečností, o nichž má účastník přednést svá tvrzení, je podstatná hypotéza právní normy, jíž se skutková tvrzení účastníků subsumují.
23. V posuzované věci se žalobkyně domáhala zaplacení peněžité pohledávky, která vznikla z označené smlouvy o úvěru. Musela proto tvrdit a prokázat, že její předchůdkyně se žalovaným smlouvu sjednala, že tato obsahuje ujednání, která uplatněné nároky zakládají a že tato ujednání nejsou v rozporu s kogentními právními předpisy. Rovněž byla povinna tvrdit a prokázat právní skutečnosti, kterými byl vznik žalovaných nároků podmíněn, tedy např. to, že žalovanému sjednaný úvěr poskytla a že žalovaný úvěr nesplácel.
24. Jelikož ustanovení § 86 ve spojení s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje platnost smlouvy, jejímž předmětem je poskytnutí spotřebitelského úvěru, i prověřením úvěruschopnosti žalovaného, zahrnuje povinnost tvrzení žalobkyně i vylíčení skutečností, z nichž vyplyne, že prověření úvěruschopnosti žalovaného v zákonem požadovaném rozsahu provedla. Dle názoru soudu toto procesní povinnosti žalobkyně plně dostála, když vylíčila a prokázala, že její předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy posoudila, a z jakých informací a dokladů vycházela.
25. Z provedených listinných důkazů plyne, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala příjmy žalovaného i jeho výdaje, tyto zhodnotila a dospěla k závěru, že žalovaný disponuje po uhrazení uvedených výdajů„ použitelným“ měsíčním příjmem ve výši přesahující dohodnutou výši měsíční splátky. Z uvedeného je tedy zřejmé, že žalobkyně před uzavřením smlouvy hodnotila schopnost žalovaného splácet jím poptaný úvěr v souladu s požadavky plynoucími z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Ze zjištění, která tak žalobkyně učinila, k důvodným pochybnostem o schopnosti žalovaného úvěr splácet, nedospěla, a skutečnosti vyplývající z provedených důkazů ani podle okresního soudu tomuto závěru neodporují. Měsíční příjem žalovaného vyplývající z výpisů z běžného účtu splácení úvěruv dohodnutých splátkách umožňuje.
26. Podle § 2048 odst. 1 Obč. zák., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
27. S odkazem na uvedené proto soud uzavřel, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný platně uzavřeli smlouvu o hotovostním úvěru, na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti poskytla částku ve výši 15 000 Kč, kterou žalovaný žalobkyni řádně nesplatil. Žalobykně v důsledku prodlení žalovaného uplatnila nárok na zaplacení smluvní pokuty v omezené výši 7 500 Kč přesto, že novela ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru omezující výši smluvní pokuta nabyla účinnosti až po uzavření úvěrové smlouvy a dle smluvního ujednání jen za období od 9. 9. 2018 do 8. 8. 2022 jí svědčí smluvní pokuta ve výši 21 405 Kč.
28. S poukazem na odůvodnění shora soud co do jistiny žalované pohledávky shledal žalobu důvodnou.
29. Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
30. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku k datu splatnosti a ocitla se s plněním své povinnosti v prodlení, soud žalobkyni přiznal rovněž zákonné úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně žalobou uplatnila.
31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 352 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 900 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 500 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.