Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 212/2023-51

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 126 461,23 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 51 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 51 050 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 75 411,23 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 334,62 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 14 603,51 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 56 809,69 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 759,69 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 24,24 % ročně z částky 33 000 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 25,23 % ročně z částky 26 809,69 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 51 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 51 050 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 75 411,23 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 334,62 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 14 603,51 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 56 809,69 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 759,69 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 24,24 % ročně z částky 33 000 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 25,23 % ročně z částky 26 809,69 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 17 626 Kč s úrokovou sazbou 25,23 % ročně a poplatek za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši 11 888 Kč. Dále právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 33 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 37 067 Kč s úrokovou sazbou 24,24 % ročně, poplatek za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 669 Kč. Věřitel před uzavřením každé ze smluv řádně posoudil schopnost žalovaného splácet zápůjčku. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se staly jeho závazky splatnými v celém rozsahu. Žalovaný na své dluhy dosud uhradil částky ve výši 11 200 Kč a 750 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo s účinností ke dni datum k postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno přípisem. Přes výzvy žalobkyně žalovaný zbytek dluhu neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, a tedy subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v článku 18 odst. 2 a článku 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaný má bydliště na území České republiky.

4. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením , (dále jen „“), bez přítomnosti účastníků, když žalovaný svou neúčast na jednání ani neomluvil. Žalobkyně požádala o případné odročení jednání, shledal-li by soud, že jí tvrzené a dokládané skutečnosti jsou nedostatečné pro to, aby mohlo být žalobě v celém rozsahu vyhověno. Soud této žádosti nevyhověl z důvodů uvedených níže.

5. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení ), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

6. Právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu číslo dne datum smlouvu číslo na základě kterých původní věřitel poskytl žalovanému částky ve výši 30 000 Kč a 33 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků v případě smlouvy číslo dlužnou částku ve výši 62 610 Kč, a to v 24 pravidelných měsíčních splátkách. Dlužná částka je vypočtena jako součet zápůjčky ve výši 30 000 Kč, úroku ve výši 17 626 Kč s úrokovou sazbou 49 %, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru, garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny a garance neuplatnění pohledávky v případě úmrtí zákazníka ve výši 11 888 Kč a pojistného ve výši 3 096 Kč. Peněžní prostředky žalovaný převzal v den podpisu smlouvy, což výslovně stvrdil svým podpisem na smlouvě. V případě smlouvy číslo se žalovaný zavázal zaplatit dlužnou částku ve výši 81 332 Kč, a to v 24 pravidelných měsíčních splátkách, přičemž dlužná částka je vypočtena jako součet zápůjčky ve výši 33 000 Kč, úroku ve výši 37 067 Kč s úrokovou sazbou 86 %, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 669 Kč a pojistného ve výši 3 096 Kč. Peněžní prostředky ve výši 18 626 Kč si žalovaný převzal v den podpisu smlouvy, a zbylá část ve výši 14 374 Kč byla žalobkyní použita na splacení dřívějších závazků žalovaného ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo. Jedno z ustanovení smluv obsahuje formuli, že žalovaný poskytl věřiteli úplné a pravdivé informace o tom, že je schopen splácet úvěr, přičemž věřitel tyto informace ověřil a vyhodnotil (vše prokázáno smlouvami o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum a číslo ze dne datum). Před uzavřením každé smlouvy byla žalovaným vyplněna, resp. podepsána Karta zákazníka s údaji hodnotícími bonitu zákazníka. V kartách byl uveden čistý měsíční příjem žalovaného, kdy tento byl uveden v rozmezí 18 207 Kč až 18 670 Kč, odhadované měsíční výdaje byly uvedeny v rozmezí 4 000 Kč až 6 000 Kč, a to bez splátek z dřívějších interních dluhů žalovaného, které byly uvedeny jako samostatné výdaje (prokázáno zákaznickými kartami ze dne datum a ze dne datum). K tomu si žalobkyně od žalovaného vyžádala doklady, ze kterých zjistila, že žalovaný byl v době uzavření smluv zaměstnán s měsíčním příjmem zhruba 19 000 Kč (prokázáno potvrzením zaměstnavatele žalovaného včetně pracovní smlouvy, výplatními páskami žalovaného). Žalovaný byl v době uzavření smluv jedním ze tří nájemců bytu v obec, kde měsíční náklady na bydlení činily včetně záloh na energie celkem 10 000 Kč (prokázáno nájemní smlouvou ze dne datum). Žalovaný dluhy nesplácel řádně a včas, dosud zaplatila částku ve výši 11 200 Kč na smlouvu číslo částku ve výši 750 Kč na smlouvu číslo (prokázáno tabulkami umoření). Pohledávky za žalovaným byly s účinností ke dni datum postoupeny na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a byl vyzván ke splnění dluhu (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu pohledávek a oznámením ze dne datum včetně podacího lístku). K zaplacení zbývající dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem ze dne datum (prokázáno předžalobní výzvou včetně podacího lístku).

7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení , (dále jen„ o. z.“), a , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžité zápůjčka je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.

9. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

10. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.

12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.

14. Soud je toho názoru, že původní věřitel v obou případech dostatečným způsobem zjistil příjmové poměry žalovaného. Před uzavřením každé ze smluv byly s žalovaným vyplněny zákaznické karty, kde byl uveden příjem žalovaného ze zaměstnání, který byl doložen pracovní smlouvou, výplatními páskami a potvrzením zaměstnavatele o výši příjmu. Věřitel byl ovšem povinen při uzavírání spotřebitelského úvěru zkoumat i výdajovou stránku spotřebitele, což řádně neučinil a neprovedl ani lustraci žalovaného v příslušných rejstřících ke zjištění jeho finančního zdraví. Zde je nutno doplnit, že soudu je z jeho úřední činnosti známo, že již v době uzavření výše uvedených smluv byl žalovaný osobou neplnící své závazky a byla proti němu vedena exekuční řízení. Podle údajů v zákaznické kartě vycházel věřitel při posuzování výdajové stránky žalovaného téměř výlučně z odhadovaných výdajů, které věřiteli sdělil sám žalovaný. Ze smluvních dokumentů se zároveň nepodává nic o tom, z jakých konkrétních informací o výdajích žalovaného věřitel vycházel a zda tvrzení spotřebitele skutečně ověřoval. Pouze před uzavřením smlouvy číslo žalovaný doložil nájemní smlouvu, podle které samotná výše jeho nákladů na bydlení (a to již v době uzavření smlouvy číslo ačkoliv tehdy žalovaný tuto smlouvu nedokládal) zřejmě činila 3 333 Kč, neboť byl jedním ze tří spolunájemců bytu, kteří se patrně o celkové náklady dělili. Žalovaným uváděné měsíční výdaje tak mohly jen stěží odpovídat skutečnosti a soud je přesvědčen, že jejich výše byla účelově uvedena tak, aby mohl být spotřebitelský úvěr žalovanému poskytnut. Žalovaný by totiž při vynaložení odhadovaných nákladů nebyl po odečtení výdajů za bydlení schopen financovat ani své základní životní potřeby. Věřitel měl v takovém případě k uváděným výdajům přistupovat s rezervou a od žalovaného skutečně vyžádat dokumenty prokazující alespoň výši výdajů na tyto jeho základní potřeby (výše nákladů na stravování a domácnost, dopravu do zaměstnání, cestovné za rodinou na Slovensko, telefon apod., a to třeba vyžádáním výpisu z účtu žalovaného). Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.

15. Další případné uvedené dokumenty vážící se k povinnosti věřitele posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně označeny, k žalobě nebyly ani připojeny. Soud nepostupoval dle a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu , 3 poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení se poskytuje pouze účastníku (jeho zmocněnci či zástupci), který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. ).

16. Je-li pak jednáno v souladu s ustanovením v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006 sp. zn. ). Za situace, kdy se žalobkyně omluvila z jednání a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti, soud nemohl její důvod žádosti o odročení jednání stran případného procesního poučení v případě, že by žalobě nemohlo být v celém jejím rozsahu vyhověno, považovat za důležitý. I s ohledem na výše uvedené judikaturní závěry soud dospěl k závěru, že odročení jednání nebylo na místě a žalobkyně se tak sama připravila o dobrodiní soudu ve formě poučovací povinnosti dle

17. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by věřitel při poskytování spotřebitelských úvěrů zkoumal úvěruschopnost žalovaného, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřené smlouvy o zápůjčce jsou neplatné. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo, OPR- právnická osoba proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o.z.).

18. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr, smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně jsou neplatné, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně nemůže po právu požadovat zaplacení smluvního úroku a dalších poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení poskytnuté jistiny, kterou soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalované, ke kterému došlo bez právního důvodu. Proto soud rozhodl, že žalovaný je povinen v souladu s § 2991 odst. 1 o.z. zaplatit žalobkyni jako právní nástupkyni původního věřitele (na základě postoupené pohledávky dle o.z.) poskytnuté peněžní prostředky (63 000 Kč), jejichž výše je ponížena o část, kterou již žalovaný uhradil (11 950 Kč). Soud přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu o.z. v zákonné výši dle , avšak až od marného uplynutí lhůty k zaplacení dluhu určené v oznámení o postoupení pohledávky včetně zákonné výše vážící se k tomuto dni, neboť na základě ujednání obsažených v absolutně neplatné smlouvě nelze určovat splatnost dluhu, přičemž žalovaný byl prve k uhrazení dluhu žalobkyní prokazatelně vyzván až právě v oznámení o postoupení pohledávky. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení věta první , když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn Pro účely rozhodování o nákladech řízení v této věci soud nevycházel pouze z„ jistiny“, tedy žalované částky samotné, nýbrž do posouzení míry úspěchu a neúspěch ve věci zahrnul i příslušenství, a to včetně běžícího zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. , usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. ). Po zohlednění těchto částek se podává, že větší úspěch ve věci měl žalovaný, kterému žádné náklady v řízení nevznikly, a tak soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci.