Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
117 C 241/2023-81
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr. Silvií Morongovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 298 923,82 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 269 955,82 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 18 038,60 Kč a dále ve výši 15 % ročně z částky 269 955,82 Kč za dobu od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 28 968 Kč, co do úroku kapitalizovaného ve výši 18 690,89 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43 768,89 Kč za dobu od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 43 872 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, JUDr. jméno příjmení, advokáta.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 269 955,82 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 18 038,60 Kč a dále ve výši 15 % ročně z částky 269 955,82 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 28 968 Kč, co do úroku kapitalizovaného ve výši 18 690,89 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43 768,89 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 43 872 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 298 923,82 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut dne datum úvěr ve výši 300 000 Kč, úvěr byl poskytnut částečně na konsolidaci smlouvě specifikovaných dřívějších závazků žalovaného a ve zbývající části převodem na běžný účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu s úrokem sjednaným ve výši 14,9 % ročně a spolu s poplatky dle sazebníku žalobkyně formou 120 anuitních měsíčních splátek ve výši 5 299,69 Kč, počínaje dnem datum. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet a došla k závěru, že žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru lze vyhovět. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas, žalobkyně tedy využila svého práva dle čl. 13 a 14 produktových podmínek, jež jsou nedílnou součástí smlouvy, a dopisem ze dne datum prohlásila k tomuto dni úvěr za okamžitě splatný v celé výši. Celková dlužná částka tedy ke dni zesplatnění úvěru činila 298 923,82 Kč a skládala se z dlužné jistiny úvěru ve výši 295 033,82 Kč a dlužných smluvních poplatků ve výši 3 890 Kč. Žalobkyně dále požaduje po žalovaném úhradu úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru, tj. za dobu od datum do datum, ve výši 18 690,89 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného z dlužných splátek a zbývající části jistoty úvěru po zesplatnění za dobu od datum do datum ve výši 18 038,60 Kč a dále v zákonné výši 15 % ročně z částky 313 724,71 Kč (dlužná jistota+dlužné poplatky+dlužný úrok) za dobu od datum do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den datum, se nedostavil, svou neúčast neomluvil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 14,9 % ročně ve 120 anuitních měsíčních splátkách po 5 299,69 Kč zahrnujících i pojištění schopnosti úvěr splácet (ve výši 478 Kč měsíčně) s tím, že poslední anuitní splátka bude při řádném splácení činit 12 815,42 Kč. Splátky byly splatné k 20. dni v měsíci, počínaje dnem datum, celková částka, kterou měl žalovaný uhradit, činila 587 913,53 Kč. Úvěr měl být veden na úvěrovém účtu č. bankovní účet. Úvěr měl být poskytnut částečně na konsolidaci dřívějších závazků žalovaného u žalobkyně, a to na úhradu dluhu evidovaném na úvěrovém účtu č. bankovní účet ve výši 138 195,46 Kč, na úhradu dluhu evidovaném na úvěrovém účtu č. bankovní účet ve výši 45 331,55 Kč a na úhradu dluhu evidovaném na úvěrovém účtu č. bankovní účet ve výši 3 793,95 Kč. Zbývající část úvěru ve výši 112 679,04 Kč měla být převedena na běžný účast žalovaného č. bankovní účet. V případě prodlení žalovaného se splněním jakékoli pohledávky vůči němu byla žalobkyně oprávněna prohlásit svým rozhodnutím jakékoli dluhy žalovaného za ihned splatné a požádat žalovaného o jejich předčasné splacení (prokázáno Smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace Půjček ze dne datum). Dle čl. 31 a 32 všeobecných produktových podmínek byla žalobkyně oprávněna prohlásit svým rozhodnutím kteroukoli pohledávku banky za klientem za ihned splatnou a požádat klienta o její splacení, ocitne-li se klient se s plněním jakékoli pohledávky banky v prodlení (prokázáno Všeobecnými produktovými podmínkami žalobkyně účinnými od datum). Úvěr ve výši 300 000 Kč byl žalovanému žalobkyní poskytnut dne datum (prokázáno výpisem číslo 2021 z úvěrového účtu žalovaného č. bankovní účet a výpisu č. 2021 z běžného účtu žalovaného č. bankovní účet). V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně sdělila, že kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd. a vycházela z příjmu deklarovaného žalovaným v žádosti o úvěr ve výši 21 757 Kč, který byl ověřen výpisem z běžného účtu žalovaného, na kterém byl po dobu od května do září 2021 evidován záporný zůstatek. Výsledek lustrace žalované v registrech nebyl soudu předložen. Pracovní poměr měl žalovaný uzavřen na dobu neurčitou. Celkový příjem domácnosti žalovaného měl činil 40 000 Kč. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmu žalovaného byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje, přičemž bylo počítáno s částkou životního minima klienta. Ze svých interních zdrojů žalobkyně zjistila, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr u žalobkyně tři závazky v úhrnu splátek 3 725,69 Kč (tyto byly poskytnutým úvěrem konsolidovány) a z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr další závazek, který hradil ve splátkách po 77,29 Kč měsíčně. Po individuálním hodnocení žalovaného žalobkyně žádosti žalovaného vyhověla a úvěr schválila (prokázáno vyjádřením žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne datum, žádostí o úvěr ze dne datum a výpisem z běžného účtu žalovaného číslo 2021, 2021, 2021, 2021 a 2021). Žalovaný uhradil žalobkyni částku v celkové výši 30 044,18 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu žalovaného č. bankovní účet za období od září 2021 do ledna 2023). Dne datum žalobkyně oznámila žalovanému, že úvěr byl prohlášen za splatný ke dni datum a vyzvala žalovaného k úhradě částky 318 180,31 Kč nejpozději do datum. Toto oznámení bylo žalovanému odesláno dne datum (prokázáno Oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne datum a podacím poštovním archem ze dne datum). Dne datum vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 335 782,24 Kč nejpozději do 15 dnů ode dne odeslání této výzvy, výzva byla zaslána žalovanému na adresu uvedenou v úvěrové smlouvě dne datum (prokázáno výzvou k úhradě dluhu ze dne datum a podacím archem ze dne datum). Z dalších listinných důkazů soud nic podstatného ve věci nezjistil.
4. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník “), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč, a to částečně na úhradu dřívějších závazků žalovaného u žalobkyně a ve zbývající části převodem na jeho běžný účet a žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal spolu s úrokem, sjednaným pojištěním a sjednanými poplatky splatit žalobkyni ve sjednaných 120 měsíčních anuitních splátkách. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, pouze deklarovala, že posoudila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet podle příjmu žalovaného ve výši 21 757 Kč, interní informace o dalších závazcích žalovaného ve splátkách ve výši 3 725,69 Kč měsíčně a informace o splátkách dluhu mimo žalobkyni ve výši 77,29 Kč, přičemž u dalších výdajů žalovaného vycházela z částky životního minima. Skutečné výdaje žalovaného nebyly žalobkyní zkoumány ani ověřeny, ačkoli o špatné ekonomické situaci žalovaného svědčila již skutečnost, že na svém bankovním účtu byl žalovaný dlouhodobě v záporném zůstatku. Výsledek lustrace žalovaného v bankovních a nebankovních registrech rovněž nebyl soudu předložen. Svá tvrzení žalobkyně, ač poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , nedoplnila, provedení dalších důkazy o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku soudu nenavrhla. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 300 000 Kč, pak je dle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru žalovaný povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, před podáním žaloby již částečně plnil, a to částkou v celkové výši 30 044,18 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly (ust. § 2993 o. z.). S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 269 955,82 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč – úhrada ve výši 30 044,18 Kč). Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 269 955,82 Kč, a to ode dne datum, když žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení vyzván až oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne datum, a to ve lhůtě k plnění nejpozději do datum. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Za dobu od datum do datum byl úrok z prodlení soudem kapitalizován na částku 19 192,70 Kč, žalobkyni však byl kapitalizovaný úrok z prodlení přiznán pouze v částce požadované žalobou, tj. v částce 18 039,60 Kč, když soud je žalobou vázán. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě.
5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. zavázal dále soud žalovaného, aby žalobkyni zaplatil na náhradě nákladů řízení 72 % účelně uplatněných nákladů řízení, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 14 % uplatněného nároku (předmět řízení vypočten včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí). Náhrada nákladů řízení se v daném případě sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 11 958 Kč, z odměny advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT) ve výši 38 000 Kč za čtyři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby a účast u jednání, každý právní úkon po 9 500 Kč), a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 1 200 Kč ke čtyřem úkonům právní služby dle ust. § 13 AT (každý po 300 Kč). Dále advokát požadoval náhradu za ztrátu času spojenou s cestou z obec k jednání soudu do obec a zpět, a to za 4 půlhodiny po 100 Kč, což činí částku 400 Kč, a cestovní náklady za použité osobní vozidlo za 102 km cesty z obec do obec a zpět při průměrné spotřebě vozidla 8,2 litrů benzínu Natural 95 na 100 km, základní sazbě opotřebení 5,20 Kč za 1 km a ceně benzínu ve výši 41,20 Kč za 1 litr dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. , kdy tyto cestovní výlohy činí částku 875 Kč. Jelikož advokát žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobkyni i nárok advokáta na úhradu 21% DPH ve výši 8 500 Kč v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Celkové náklady řízení tak činí částku 60 933 Kč. Z toho 72 % představuje 43 872 Kč a k této částce byl žalovaný zavázán.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.