Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 103/2023-48

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Křivským ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 25 688 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 500 Kč, a to ve splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně splatných do 15. dne v měsíci, počínaje následující měsíc po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v rozsahu částky 10 188 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 22 680 Kč od datum do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 500 Kč, a to ve splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně splatných do 15. dne v měsíci, počínaje následující měsíc po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba se v rozsahu částky 10 188 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 22 680 Kč od [datum] do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 680 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 680 Kč od datum do zaplacení, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 008 Kč. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že dne datum uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o zápůjčce, kdy na základě této smlouvy byly žalovanému na účet poskytnuty finanční prostředky ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí půjčky uhradit částku 4 680 Kč, jistina i poplatek byly splatné dne datum, žalovaný však neuhradil svůj závazek řádně a včas. Žalobkyně uvedla, že prověřila úvěruschopnost žalovaného, před uzavřením smlouvy si vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech. Na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazní o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně sdělila, že nebude doplňovat žádná tvrzení, a navrhla, aby soud rozhodl, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že uzavřel smlouvu o zápůjčce a obdržel částku 18 000 Kč. Za poskytnutí se zavázal uhradit poplatek 4 860 Kč. Protože neuhradil celou částku do sjednaného termínu, začala platit další ujednání smlouvy, jako povinnost k úhradě smluvní pokuty, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,5 % a žalovaný měl povinnost hradit vynaložené náklady s vymáháním pohledávky (např. 500 Kč za listinnou upomínku). Žalovaný uvedl, že nebyl schopen splácet úvěr, neboť v této době měl i jiné závazky, u kterých hrozilo, že se dostane do prodlení. Žalovaný se pokoušel o smír s žalobkyní, ta mu ovšem sdělila, že podala žalobu k soudu. Žalovaný ve svém vyjádření dále uvedl, že smlouvu o zápůjčce považuje za neplatnou, žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného dle o spotřebitelském úvěru, dále pak RPSN odporuje dobrým mravům, kdy tato sazba byla sjednána ve výši 2 899 %, obec národní banka však pro rok 2022 stanovila tuto sazbu na 8,65 %. Dále žalovaný namítal, že ujednání o smluvní pokutě, poplatky za upomínky a další ujednání smlouvy jsou v rozporu s dobrými mravy, které žalovaného jako spotřebitele a slabší smluvní stranu staví do nevýhodné pozice.

3. Soud vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků, a to konkrétně tvrzení, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 18 000 Kč a že žalovaný vrátil částku 2 500 Kč ( ).

4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným, žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 18 000 Kč, žalovaný se zavázal finanční prostředky vrátit žalobkyni do datum a to spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 680 Kč RPSN bylo stanoveno na 2 899 %, pokud by žalovaný vyčerpal zápůjčku v plné výši a tuto splatil do 30 dnů. Smlouva byla uzavřena a podepsána na dálku elektronickými prostředky. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Součástí smlouvy byl i Sazebník poplatků za úkony žalobkyně při vymáhání pohledávky v případě, kdyby se žalovaný dostal do prodlení.

5. Žalobkyně dále k důkazu předložila kopie upomínek zaslané žalovanému jako náklad spojený s uplatněním pohledávky, ze kterých soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovaného celkem pěti upomínkami, a to ze dne datum, datum, datum, datum a datum, kdy vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.

6. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

7. Dne datum žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla částku 18 000 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal vrátit do datum, spolu s poplatkem za poskytnutou půjčku ve výši 4 680 Kč. Žalovaný však částku řádně a včas žalobkyni ani přes opakované upomínky neuhradil. Žalobkyni byla uhrazena pouze částka 2 500 Kč. Následně žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzva, a to dne ze dne datum. Úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením předmětné smlouvy ze strany žalobkyně zkoumána vzhledem k tomu, že žalobkyně ohledně svého tvrzení k tomuto zkoumání nepředložila žádné důkazy.

8. Podle ust. § číslo o. z, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná.

11. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Ve svém rozsudku ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , Krajský soud v Praze mimo jiné uvedl, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, jelikož dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. Tento závěr pak vyplývá zejména ze systematického, logického, historického a především pak teleologického výkladu předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž výklad jazykový, z něhož by bylo možné dovozovat pouhou relativní neplatnost úvěrové smlouvy, byl již překonán. Soudy totiž musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Praze pak vychází zejména z rozhodnutí Ústavního soudu (sp. zn. Pl číslo, sp. zn. , sp. zn. )

a rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. ).

15. Dle názoru Ústavního soudu vysloveného v rozhodnutí sp. zn. „ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy

s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

16. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

17. Smlouva o zápůjčce ze dne datum uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je z důvodu nedostatečného zkoumání schopnosti žalovaného předmětný úvěr splácet absolutně neplatná. K závěru, že žalobkyně nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, je nutné dospět vzhledem k prohlášení žalobkyně, že nedisponuje žádnými doklady k posouzení úvěruschopnosti, resp. že žádné nebude předkládat. Tímto svým postupem žalobkyně porušila svoji povinnost stanovenou jí v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a shora uvedenou stabilní rozhodovací praxí vyšších soudů je nutné uzavřít, že předmětná smlouva je od počátku neplatná. Plnění poskytnuté žalovanému ve výši 18 000 Kč bylo tedy plnění učiněné bez právního důvodu, resp. z právního důvodu, který odpadl, a je nutné je považovat za bezdůvodné obohacení, které je ten, kdo se takto na úkor jiného obohatil, povinen dle § 2993 o. z. vrátit. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný žalobkyni, uhradil částku 2 500 Kč, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni neuhrazenou výši žalobkyní jistiny pohledávky ve výši 15 500 Kč.

18. Vzhledem k neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce soud ve zbylé části, tedy v

částce 10 188 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 22 680 Kč od datum do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, žalobu zamítl.

19. Ohledně zamítnutého nároku na úrok z prodlení soud uvádí, že dle rozsudku NS ČR ze dne 20.4.2022, sp.zn. , je ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka (spotřebitele). S ohledem na skutečnost, že žalovaný neuvedl žádná tvrzení, ze kterých by soud mohl stanovit nutnost a výši možných splátek vymáhané pohledávky, určil dobu splatnosti od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s ustanovením , jako třídenní. S ohledem na novou dobu splatnosti určenou soudem, se nemohla žalovaná dostat do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, proto soud zákonný úrok z prodlení nepřiznal.

20. S ohledem na skutečnost, že žalovaný požádal o možnost hradit daný dluh ve splátkách, uvedl výši svého současného příjmu v částce 52 000 Kč, nájemné ve výši 20 000 Kč, splátky na další finanční závazky ve výši 15 000 Kč, a vyživovací povinnost ke dvěma dětem, soud jeho žádosti vyhověl a určil podle , že částku 15 500 Kč je povinen zaplatit v měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč, a to pod ztrátou výhody splátek. Soud při povolení plnění ve splátkách vzal do úvahy i dopady na žalobkyni, kdy dlužná částka jí bude uhrazena již za 6 měsíců, což je dle soudu přiměřeně dlouhý časový úsek. Současně prodlení žalovaného trvalo pouze 9 měsíců, přičemž se také pokoušel o smírné řešení ve věci.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, vzhledem ke skutečnosti, že poměr úspěchu ve věci byl v zásadě shodný (žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 54 %, žalovaný byl úspěšný v rozsahu 46 %), rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.