Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 260/2023-47
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Kulíkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 18 688 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 688 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení z částky 16 000 Kč za období od datum do datum v kapitalizované výši 1 104,66 Kč, s úrokem v kapitalizované výši 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 688 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení z částky 16 000 Kč za období od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 1 104,66 Kč, s úrokem v kapitalizované výši 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala vůči žalovanému zaplacení 18 688 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že žalovaný dne datum uzavřel se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru číslo ve znění dodatku ze dne datum, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit i s příslušenstvím nejpozději do datum. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr prostřednictvím své webové stránky webová adresa, kde žalovaný vyplnil registrační formulář, kterým zadal své osobní údaje, a touto cestou žalovaný poskytl kopii občanského průkazu. Žalovaný provedl tzv. verifikační platbu, která slouží k prokázání totožnosti. Při zaslání verifikační platby žalovaný odsouhlasil mimo jiné všeobecné obchodní podmínky a text smlouvy, přičemž všechny dokumenty byly žalovanému zaslány na e-mail uvedený v žádosti o půjčku. Žalovaný úvěr čerpal převodem na svůj účet. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou si účastníci smlouvou sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Žalovaný smluvní závazky neuhradil řádně a včas, když na svůj dluh ničeho neuhradil. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně, naposledy vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou. Žalovaná částka ve výši 18 688 Kč sestává z nesplacené jistiny ve výši 16 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1% z dlužné jistiny od datum do datum ve výši 2 688 Kč. V rámci příslušenství žalobkyně uplatnila úrok z prodlení částečně v běžící a částečně v kapitalizované výši (patrné z výroku I. tohoto rozsudku) a úrok v kapitalizované výši 100 Kč představující paušální náhradu nákladů na upomínání. Žalobkyně žalobou také uplatnila nárok na částku 217 Kč představující náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný uzavřel dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně úvěrovou smlouvu číslo ve znění dodatku ze dne datum, včetně všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr do datum. Sjednaná úroková sazba byla ve výši 0 %, RPSN 0 %. Úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostním převodem na účet č. bankovní účet postupně ve dnech datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum a datum. Totožnost žalovaného byla ověřena tzv. verifikační platbou. Pro případ prodlení žalovaného si účastníci smlouvou sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a poplatek za každou zaslanou upomínku ve výši 50 Kč /viz smlouva o úvěru na č. l. 10-11 spisu, dodatek smlouvy na č. l. 13-14 spisu, výpisy z účtu na č. l. 8, 9, 15, 18 -21, 23, 25, číslo, 37 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne datum rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalovaného z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena /viz rámcová smlouva o postoupení pohledávek v příjmení, společné prohlášení na č. l. 16-17 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 29 spisu, podací arch na č. l. 27 spisu, potvrzení o provedení transakce na č. l. 35 spisu/. Žalobkyně následně vyvíjela snahu věc vyřešit mimosoudně, kdy žalovaného vyzývala k uhrazení dluhu a provedla v bydlišti žalovaného osobní návštěvu. Naposledy žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne datum /viz oznámení na č. l. 12 spisu, výpis úkonů mimosoudního vymáhání na č. l. 24 spisu, předžalobní výzva na č. l. 36 spisu, podací arch na č. l. 28 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
6. Podle § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 5 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru na spotřebitelský úvěr poskytnutý bez úroku a jakékoli úplaty jiné než úhrady účelně vynaložených nákladů přímo spojených se zajištěním spotřebitelského úvěru, se použije pouze § 1 až 4, § 122 až 124 a § 168.
11. Dle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 téhož ustanovení uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.
12. Soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně jakožto úvěrující osoba poskytla žalovanému jako úvěrovanému úvěrový rámec ve výši 16 000 Kč, s tím, že žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit do datum. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 16 000 Kč, nesplatil jej však řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. V posuzovaném případě nebylo povinností žalobkyně ověřovat schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, neboť úvěr byl poskytnut bez úroků a jakékoliv jiné úplaty (§ 5 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru). Za situace, kdy žalobkyně prokázala vznik právního vztahu ze smlouvy o úvěru a jeho obsah, leželo důkazní břemeno tvrdit a prokázat, že nárok vůči němu byl splněn, že nevznikl nebo zanikl z jiného důvodu na žalovaném, který však v tomto směru nic netvrdil a neprokazoval. Žalobkyně tak po právu uplatnila svůj nárok na uhrazení nesplacené jistiny ve výši 16 000 Kč, smluvní pokuty v kapitalizované výši 2 688 Kč a paušálních náhrad nákladů za upomínání ve výši 100 Kč uplatněných jako úrok v kapitalizované formě, a soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl.
13. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh řádně a včas nehradil, dostal se s plněním své smluvní povinnosti do prodlení, soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , tak jak ho žalobkyně uplatnila (dílem v kapitalizované a dílem v dále běžící výši).
14. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
15. Soud však nepřiznal žalobkyni náhradu uplatněných nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 217 Kč, neboť tyto žalobkyni nenáleží. Uvedené náklady mimosoudního vymáhání nebyly mezi účastníky sjednány, nýbrž tyto byly žalovanému ze strany žalobkyně (jakožto subjektu, na kterého byla pohledávka postoupena) pouze jednostranně oznámeny /viz č. l. 12 spisu/. Uvedené náklady však nemusely být žalobkyní vynaloženy, jednalo se ze strany žalobkyně pouze o další pokus o vymožení plnění před podáním žaloby. Uvedené náklady tudíž nemohou být bez dalšího přenášeny na žalovaného, a to ani v případě, že žalobkyně dále vyzývá žalovaného k úhradě sama, ani v případě dalšího vymáhání prostřednictvím 3. osoby, zejména inkasní agentury (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2018, sp. zn. 32 Cdo 1733/2008 ). Pouze nutné a doložené náklady vynaložené pro uplatnění svého práva u soudu lze přiznat jako (účelně vynaložené) náklady spojené s uplatněním pohledávky ve smyslu § 513 o. z. Jiné náklady související s uplatněním či vymáháním pohledávky lze požadovat jen, pakliže si to účastníci sporu (respektive účastníci smlouvy) výslovně ujednali, či stanoví-li tak zákon (např. stanovením minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky mezi podnikateli ve výši 1 200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ). Soud proto žalobu v této části zamítl.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 688 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, podání ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.