Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
17 C 51/2023-79
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 60 909 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 026 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 30 026 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 23 979 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 54 005 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 979 Kč od datum do zaplacení, v rozsahu částky 6 904,03 Kč a v rozsahu úroku ve výši 62,46 % ročně z částky 45 033,09 Kč od datum do datum ve výši 1 804,56 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 45 033,09 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 119 844 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení v částce 4 663,81 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 026 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 30 026 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 23 979 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 54 005 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 979 Kč od [datum] do zaplacení, v rozsahu částky 6 904,03 Kč a v rozsahu úroku ve výši 62,46 % ročně z částky 45 033,09 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 804,56 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 45 033,09 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 119 844 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení v částce 4 663,81 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 60 909 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne datum smlouvu o úvěru číslo ve znění dodatku ze dne datum, na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 50 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvními úroky ve výši nominální úrokové sazby 62,46 % ročně v 30 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 329 Kč splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce, to vše dle splátkového kalendáře. Žalovaný úvěr čerpal, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, když uhradil před zesplatněním celkem pouze 19 974 Kč. Žalobkyně proto kromě vyúčtovaných smluvních pokut za prodlení s jednotlivými měsíčními splátkami dále uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a celý úvěr byl ke dni datum zesplatněn. Po zesplatnění úvěru žalovaný ničeho neuhradil. Žalovaná částka 60 909 Kč se skládá z dosud neuhrazené části nové jistiny úvěru ve výši 51 908,64 Kč (přičemž tato nová jistina úvěru se skládala z původní jistiny poskytnutého úvěru ve výši 45 033,09 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění datum ve výši 6 875,55 Kč), ze smluvních pokut v celkové výši 1 497 Kč (3 × 499 Kč) za prodlení s jednotlivými splátkami, z náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 600 Kč (3 × 200 Kč), ze smluvní pokuty ve výši 0,10 % denně z celkové dlužné nové jistiny od datum do dne vyhotovení žaloby (datum), v celkové kapitalizované výši 6 904,03 Kč, a příslušenství se skládá ze smluvního úroku v nominální úrokové výši 62,46 % ročně z (původní) jistiny 45 033,09 Kč od datum do zaplacení (nejvýše však v částce 119 844 Kč), a ze zákonného úroku z prodlení z částky 53 405,64 Kč (součtu původní jistiny 45 033,09 Kč, přirostlých úroků 6 875,55 Kč, smluvních pokut ve výši 1 497 Kč a náhrady nákladů ve výši 600 Kč) od datum do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
4. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne datum úvěrovou smlouvu číslo ve znění dodatku ze dne datum, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 50 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úroky v nominální výši 62,46 % ročně v 30 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 329 Kč. Dle bodu 2.2 smlouvy přirůstají úroky z poskytnuté jistiny úvěru k jistině, úroky po zesplatnění úvěru však mohou být sjednány v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou by měl žalovaný zaplatit v případě řádného splácení. V případě prodlení žalovaného se splácením byla žalobkyně oprávněna požadovat uhrazení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za prodlení s každou splátkou a dále měla žalobkyně právo požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy) /viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 20 spisu, návrh na uzavření smlouvy o úvěru na č. l. 9-11 p. v. včetně přílohy – splátkového kalendáře na č. l. 23, dodatek číslo k návrhu smlouvy na č. l. 18-19, předsmluvní formulář na č. l. 12-14 p. v., oznámení o schválení úvěru na č. l. 21, prohlášení klienta na č. l. 15-16, hodnocení klienta na č. l. 22, důkaz o odeslání 1 Kč na č. l. 51, důkaz o přijaté SMS na č. l. 52, základní info. klientovi na č. l. 53, info. o vyplacení na č. l. 54 Žalovaný úvěr čerpal, se splácením úvěrových splátek se však dostával do prodlení, když uhradil před zesplatněním celkem pouze 19 974 Kč, došlo tak k zesplatnění úvěru ke dni datum /viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 17, kartu klienta na č. l. 29, oznámení o zesplatnění na č. l. 33 Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz výzva k zaplacení na č. l. 30-32, oznámení na č. l. 33, dodejka na č. l. 34, předžalobní upomínku na č. l. 35 a podací arch na č. l. 36 Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala tvrzení ohledně zkoumání výdajů žalovaného. Žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti předložila formulář nazvaný„ hodnocení klienta“, ve kterém žalobkyně zaznamenala jednotlivé údaje a dále předložila výpis z nebankovního registru NRKI a výpis záznamů z registru příjmení. příjmení měsíční příjem žalovaného činil 27 000 Kč, přičemž tato skutečnost byla doložena dalšími předloženými listinami. Ohledně formy bydlení bylo uvedeno„ pronájem“, měsíční výdaje žalovaného byly uvedeny ve výši 3 860 Kč (životní minimum), výdaje na bydlení ve výši 2 800 Kč (nájemné, inkaso), žádné jiné výdaje uvedeny nebyly, celkem tedy výdaje ve výši 6 660 Kč, přičemž žalobkyně k této částce dále přičetla částku 1 000 Kč jako rezervu. Žádné listin y ve vztahu k ověřování výdajové stránky žalovaného žalobkyně nepředložila /viz hodnocení klienta na č. l. 22, transakční historie příjmů na č. l. 24-25 a číslo, výpis z účtu na č. l. 26, výpis z registru příjmení na č. l. 27, výpis z nebankovního registru na č. l. 28
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
10. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
14. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně coby poskytovatelů spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ nedostála.
15. Soud konstatuje, že žalobkyně nikterak nezkoumala výdaje žalovaného, spokojila se toliko s uvedením paušálními částkami v celkové výši 6 660 Kč měsíčně. Takový postup žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
16. Žalobkyně v daném případě poměrně detailně zjistila pouze příjmy žalovaného, nicméně výdaje, zjišťovány a ověřovány nebyly. Z hlediska výdajových poměrů žalovaného neměla žalobkyně po ruce žádný, natož relevantní doklad. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Žalobkyně se při zjišťování informací spokojila pouze s tvrzeními žalovaného o nikterak nedoložených výdajích. Ty odpovídaly paušální částce životního minima 3 860 Kč a výdajům na bydlení ve výši 2 800 Kč. Již jen z hlediska nákladů na bydlení nutno konstatovat, že tyto jsou uváděny v nereálné výši, neodpovídající současným běžným výdajům na bydlení v nájmu s přihlédnutím k tomu, že žalovaný žije v domácnosti sám (bez partnerky/manželky). Životní minimum představuje skutečně jen minimální společensky uznanou hranici peněžních příjmů k zajištění základní výživy a ostatních základních potřeb, které však neodráží skutečné individuální potřeby a nároky toho kterého jedince. Soud dále přihlédl k negativnímu zůstatku na účtu žalovaného, dle výpisu z účtu z období anonymizováno rok, ve výši – 99,14 Kč. Pokud žalovaný měl na svém bankovním účtu počáteční i konečný záporný zůstatek, měla žalobkyně mnohem pečlivěji zkoumat, zda bude žalovaný schopen, i při případném omezení výdajů, platit měsíční splátku ve výši 3 329 Kč. Při hodnocení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr žalobkyně vyšla také z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI), v němž měl žalovaný příjmení skóre ve výši 398. Tato hodnota spadá do kategorie II (vyšší body do interní anonymizována dvě slova, menší riziko, lepší segment klientů). Přestože anonymizováno skóre žalovaného spadá do méně rizikové kategorie, nelze přehlédnout skutečnost, že žalovaný musel mít dle výpisu z bankovního účtu řadu anonymizováno závazků. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána.
17. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , mj. zdůraznil, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by„ státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že„ obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalované nelze uzavřít, že by se ze strany žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která z hodnocení klienta a předložených listin vyplývala, skutečně jednalo. S těmito závěry pak nekoliduje ani usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019 , který se věcí zabýval zejména v trestní rovině. Nicméně rovněž uvedl, že„ úvěrové společnosti vycházejí zejména z údajů o příjmu a výdajích žadatelů a informací o úhradě jeho předchozích dluhů, když za dostatečné se považují údaje o příjmech a výdajích spotřebitele, ze kterých je věřitel schopný získat objektivní obraz o jeho finanční situaci. Současně je nezbytné zdůraznit, že posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnosti žadatele hradit úvěr, je třeba vždy posuzovat z toho hlediska, jaké údaje úvěrová společnost po žadateli požadovala, když tyto primárně tvoří základní podklad pro ověřování úvěruschopnosti konkrétního žadatele, když tím, že tento sdělí určité údaje je vytvořen podklad pro následné prověřování. Při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze také pominout výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiném v případě statisícových částek. Zároveň platí, že na úvěrových společnostech nelze považovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž přiměřenou, neboť jinak by se nikdy tyto společnosti nemohly stát obětí trestné činnosti a vždy by se jednalo pouze o občanskoprávní záležitost a ustanovení § 211 tr. zákoníku by ztratilo smysl.“ Žalobkyně však nepřistoupila k následnému prověřování údajů získaných od žalovaného ve výdajové stránce a vyšla pouze z obecného zákonem stanoveného životního minima, aniž by pečlivěji prověřila reálnou finanční situaci žalovaného, čímž nebyla naplněna ani přiměřená míra obezřetnosti, o které Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí uvažoval.
18. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ).
19. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, nemá žalobkyně nárok na smluvní pokuty, ani na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků, smluvních pokut a smluvních úroků včetně příslušenství zamítl.
20. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že žalobkyně poskytla žalovanému jistinu v celkové výši 50 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Soud proto přiznal žalobkyni částku 30 026 Kč odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny (po odečtení úhrad žalovaného ve výši celkem 19 974 Kč) včetně zákonného úroku z prodlení z této částky.
21. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. Výzva k plnění byla obsažená v rámci rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne datum mohla být žalovanému odeslána ne později než datum a s ohledem na 10-ti denní lhůtu k plnění v ní stanovenou od odeslání se tak žalovaný dostal do prodlení dnem datum. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s ust. § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od uvedeného dne do zaplacení v zákonné výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , za období předchozí požadovaný úrok z prodlení zamítl.
22. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”).
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 663,81 Kč, přičemž tato částka představuje 20 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 046 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 60 909 Kč sestávající z částky 3 540 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 1 394,60 Kč za 100 ujetých km v částce 994,60 Kč (45,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 10,5 l číslo km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. , ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 754,60 Kč ve výši 3 518,47 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
24. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za vyúčtované cestovné právní zástupkyně žalobkyně (resp. substitučního právního zástupce) k jednání soudu ve vyúčtované výši, neboť vzdálenost mezi sídlem substitučního právního zástupce žalobkyně a soudem činí dle webová adresa průměrně 50 km (za 2 cesty tedy 100 km, nikoliv uplatněných 120 km) a ohledně průměrné spotřeby soud vycházel z třetí hodnoty uvedené v tzv. technickém průkazu vozidla, tedy z tzv. kombinované (smíšené) spotřeby 10,5 l číslo km (nikoliv z uplatněných 11, číslo km), soud proto přiznal žalobkyni pouze náhradu za cestovné v nižší než uplatněné výši, jak je blíže rozepsáno výše.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.