Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 C 29/2023-51

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Šubovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 30 160 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 060 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 060 Kč za období od 20. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 7 200 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 704,45 Kč, úrokem ve výši 2 156,91 Kč, úrokem ve výši 25,26 % ročně z částky 8 757,78 Kč za období od 8. 1. 2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 757,78 Kč za období od 8. 1. 2022 do 19. 2. 2022 a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 697,78 Kč za období od 20. 2. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 18 900 Kč s úrokem ve výši 4 829,98 Kč, úrokem ve výši 25,77 % ročně z částky 14 700,12 Kč za období od 8. 1. 2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 1 546,27 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 700,12 Kč za období od 8. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 060 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 060 Kč za období od 20. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 7 200 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 704,45 Kč, úrokem ve výši 2 156,91 Kč, úrokem ve výši 25,26 % ročně z částky 8 757,78 Kč za období od 8. 1. 2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 757,78 Kč za období od 8. 1. 2022 do 19. 2. 2022 a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 697,78 Kč za období od 20. 2. 2022 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 18 900 Kč s úrokem ve výši 4 829,98 Kč, úrokem ve výši 25,77 % ročně z částky 14 700,12 Kč za období od 8. 1. 2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 1 546,27 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 700,12 Kč za období od 8. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 22. 7. 2022 po žalovaném domáhal zaplacení částky 11 260 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností právnická osoba - a žalovaným dne 28. 11. 2019 pod číslo dále zaplacení částky 18 900 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností právnická osoba – a žalovaným dne 12. 8. 2019 pod číslo.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu , protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili ( ).

4. Ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností právnická osoba – a žalovaným dne 12. 8. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 20 000 Kč. Tedy celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku 45 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 750 Kč.

5. Z žádosti o úvěr ze dne 12. 8. 2019 soud zjistil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnán, svůj čistý měsíční příjem uvedl ve výši 10 000 Kč a dále invalidní důchod ve výši 5 905 Kč, dále žalovaný uvedl, že polovina jeho výdajů na bydlení činí 6 790 Kč a osobní výdaje 4 500 Kč, žádné další pravidelné výdaje žalovaný neuvedl, dále žalovaný v žádosti uvedl, že je ženatý, žije v nájmu a nemá vyživovací povinnost.

6. Dle tvrzení žalobce žalovaný za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil částku 26 100 Kč.

7. Ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností právnická osoba – a žalovaným dne 28. 11. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 9 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 7 200 Kč. Tedy celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku 16 200 Kč v 60 týdenních splátkách po 270 Kč.

8. Z žádosti o úvěr ze dne 12. 8. 2019 soud zjistil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnán, svůj čistý měsíční příjem uvedl ve výši 10 000 Kč a dále invalidní důchod ve výši 5 905 Kč, dále žalovaný uvedl polovinu výdajů na bydlení ve výši 6 750 Kč a osobní výdaje ve výši 4 500 Kč, dále splátky úvěrů ve výši 3 300 Kč, dále žalovaný v žádosti uvedl, že je ženatý, žije v nájmu a nemá vyživovací povinnost.

9. Dle tvrzení žalobce žalovaný za celou dobu trvání tohoto smluvního vztahu uhradil částku 4 940 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 ve spojení s podacím lístkem soud zjistil, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že pohledávku postoupil žalobci a žalovaného vyzval k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy, oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 4. 2. 2022.

11. Z předžalobní upomínky vyplývá, že zástupce žalobce upomínkou ze dne 14. 4. 2022 vyzval žalovaného opětovně k zaplacení dluhu.

12. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce - společnost právnická osoba - uzavřel dne 12. 8. 2019 pod číslo se žalovaným jako spotřebitelem smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s obornou péčí. Právní předchůdce žalobce totiž se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, ač žalovaný doložil, že má příjem, který nedosahuje ani minimální mzdy, jeho příjem činil pouze 10 000 Kč. Ač žalovaný doložil i příjem z invalidního důchodu ve výši 5 905 Kč, jeho doložené měsíční příjmy činily celkem pouze 15 905 Kč. Právní předchůdce žalobce se dále blíže nezabýval výdaji žalovaného, neopatřil si výpis z účtu žalovaného, vycházel z výdajů žalovaného na bydlení pouze ve výši ½ skutečných výdajů, tj. z částky 6 790 Kč, aniž by blíže zkoumal příjem manželky žalovaného a zjišťoval, kdo skutečně hradí druhou polovinu výdajů žalovaného na bydlení. Právní předchůdce žalobce se tedy podrobně nezabýval tvrzenými výdaji žalovaného, k žádosti o úvěr nebyly předloženy žádné další dokumenty k ověření finanční situace žalovaného jako žadatele o úvěr. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdce žalobce otázkou výdajů žalovaného jakkoli podrobněji zabýval. Pokud právní předchůdce žalobce vycházel pouze z poloviny výdajů žalovaného na bydlení, aniž by měl doloženy příjmy manželky žalovaného či způsob úhrady těchto základních životních nákladů, pak takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce jako věřitel měl zkoumat majetkovou situaci žalovaného s přihlédnutím k jeho skutečným výdajům, které měl řádně prověřit, a to zejména za situace, kdy příjem žalovaného činil pouze 15 905 Kč, a při zohlednění celých výdajů na bydlení by výdaje žalovaného převyšovaly doložený příjem žalovaného. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí nepostupoval.

13. Dále lze o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého právní předchůdce žalobce - společnost právnická osoba – uzavřel dne 28. 11. 2019 pod číslo se žalovaným jako spotřebitelem další smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému další finanční prostředky ve výši 9 000 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s obornou péčí. Právní předchůdce žalobce totiž se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, ač žalovaný doložil, že má příjem, který nedosahuje ani minimální mzdy, jeho příjem činil pouze 10 000 Kč. Ač žalovaný doložil invalidní důchod ve výši 5 905 Kč, jeho doložené příjmy tak činily celkem pouze 15 905 Kč, právní předchůdce žalobce se dále blíže nezabýval výdaji žalovaného, neopatřil si výpis z účtu žalovaného, při posouzení výdajů na bydlení vycházel pouze z částky ve výši ½ skutečných výdajů, tj. částky 6 750 Kč, aniž by blíže zkoumal příjem manželky žalovaného a zjišťoval, kdo hradí druhou polovinu výdajů žalovaného na bydlení. Právní předchůdce žalobce se tedy podrobně nezabýval ani tvrzenými výdaji žalovaného, k žádosti o úvěr nebyly předloženy žádné další dokumenty k ověření finanční situace žalovaného jako žadatele o úvěr. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdce žalobce otázkou výdajů žalovaného jakkoli podrobněji zabýval. Pokud právní předchůdce žalobce vycházel pouze z poloviny výdajů žalovaného na bydlení, aniž by měl doloženy příjmy manželky žalovaného či způsob úhrady těchto základních životních nákladů, pak takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce jako věřitel měl zkoumat majetkovou situaci žalovaného s přihlédnutím k jeho skutečným výdajům, které měl řádně prověřit, a to zejména za situace, kdy příjem žalovaného činil pouze 15 905 Kč a při zohlednění celých výdajů na bydlení by výdaje žalovaného výrazně převyšovaly doložený příjem žalovaného, když navíc pravidelné měsíční výdaje žalovaného narostly o splátky úvěru poskytnutého v měsíci srpnu 2019. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí opět nepostupoval.

14. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným žalobci a spolu s oznámením o postoupení pohledávky právní předchůdce žalobce vyzval dne 3. 2. 2022 žalovaného k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů, zásilka byla předána k poštovní přepravě dne 4. 2. 2022. Dne 14. 4. 2022 vyzval zástupce žalobce žalovaného opětovně k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou.

15. Žaloba je částečně důvodná.

16. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

18. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobce), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně právní předchůdce žalobce nesplnil a tomu odpovídá též výsledek, že tedy žalovaný dluh nezaplatil.

21. Shodná povinnost byla věřiteli ve spotřebitelských vztazích uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle dřívějšího , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, byla absolutní neplatnost smlouvy. Pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022 a obsažené v  a by (zejména vzhledem k druhé větě ) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele.

22. Soud má však za to, že v ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. ) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. nebo sp. zn. , v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

23. Pro úplnost soud odkazuje i na rozhodnutí Soudního dvora EU k předběžné otázce týkající se úvěruschopnosti, které si vykládá shodně, jak uvedl výše, tj. otázku splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníka, je třeba zkoumat z úřední povinnosti (webová adresa číslo).

24. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce svou povinnost stanovenou mu zákonem nesplnil, když posouzení úvěruschopnosti žalovaného řádně neprovedl, zejména podrobně nezjišťoval a neověřoval skutečné výdaje žalovaného, a to zejména za situace, kdy žalovaný doložil pouze příjem nedosahující ani minimální mzdy a příjem z invalidního důchodu. V souladu se shora citovaným poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů k pravidelným výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít.

25. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobce (resp. jeho právní předchůdce) nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčených smluv o úvěru číslo ze dne 12. 8. 2019 a číslo ze dne 28. 11. 2019 a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil a je povinen v rozsahu bezdůvodného obohacení plnění žalobci dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.

26. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od právního předchůdce žalobce převzal na základě smlouvy číslo částku 9 000 Kč a žalobci vrátil pouze částku 4 940 Kč. Dále bylo v řízení prokázáno, že žalovaný od právního předchůdce žalobce převzal na základě smlouvy číslo částku 25 000 Kč a vrátil více, celkem částku 26 100 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným v souladu s § 1879 o.z. žalobci.

27. Soud proto výrokem I. žalovanému uložil povinnost vrátit žalobci nezaplacený zbytek jistiny ze smlouvy číslo ve výši 4 060 Kč. Právní předchůdce žalobce žalovaného vyzval ke splnění dluhu ve lhůtě 10 dnů v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022, odeslané dne 4. 2. 2022, žalovanému tak v souladu s  o.z. zásilka došla dne 9. 2. 2022, dne 19. 2. 2022 měl dluh zaplatit, od 20. 2. 2022 je žalovaný v prodlení. Soud proto v souladu s  o.z. v návaznosti na uložil žalovanému též povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení od 20. 2. 2022, a to ve výši 8,25 % ročně, když vyšší úrok z prodlení žalobce nepožadoval. Při určení lhůty k plnění soud vyšel z a zákonné lhůty 3 dnů, neboť s ohledem na pasivitu žalovaného nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující jeho prodloužení či plnění ve splátkách.

28. Výrokem II. pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže je totiž smlouva o úvěru číslo uzavřená dne 28. 11. 2019 neplatná, nebyla mezi účastníky řízení platně sjednána ani platba úroku a poplatků, žalobci tak nevznikl nárok na jejich zaplacení, ani nárok na úrok z prodlení za období předcházející dni 20. 2. 2022, kdy žalovaný nebyl v prodlení. Výrokem III. pak soud žalobu zamítl v celém požadovaném nároku ze smlouvy číslo neboť žalovaný celou jistinu vrátil ještě před odesláním výzvy k plnění, když celkem zaplatil 26 100 Kč.

29. Soud proto v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 7 200 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 704,45 Kč, úrokem ve výši 2 156,91 Kč, úrokem ve výši 25,26 % ročně z částky 8 757,78 Kč za období od 8. 1. 2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 757,78 Kč za období od 8. 1. 2022 do 19. 2. 2022 a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 697,78 Kč za období od 20. 2. 2022 do zaplacení, žalobu zamítl. Dále žalobu zamítl v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 18 900 Kč s úrokem ve výši 4 829,98 Kč, úrokem ve výši 25,77 % ročně z částky 14 700,12 Kč za období od 8. 1. 2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 1 546,27 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 700,12 Kč za období od 8. 1. 2022 do zaplacení.

30. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem IV. tohoto rozsudku v souladu s  Žalovaný měl v řízení větší úspěch, měl by proto právo na náhradu části nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.