Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
21 C 29/2023-51
Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Šubovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 30 160 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 060 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 060 Kč za období od 20. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 7 200 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 704,45 Kč, úrokem ve výši 2 156,91 Kč, úrokem ve výši 25,26 % ročně z částky 8 757,78 Kč za období od 8. 1. 2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 757,78 Kč za období od 8. 1. 2022 do 19. 2. 2022 a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 697,78 Kč za období od 20. 2. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 18 900 Kč s úrokem ve výši 4 829,98 Kč, úrokem ve výši 25,77 % ročně z částky 14 700,12 Kč za období od 8. 1. 2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 1 546,27 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 700,12 Kč za období od 8. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 060 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 060 Kč za období od 20. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 7 200 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 704,45 Kč, úrokem ve výši 2 156,91 Kč, úrokem ve výši 25,26 % ročně z částky 8 757,78 Kč za období od 8. 1. 2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 757,78 Kč za období od 8. 1. 2022 do 19. 2. 2022 a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 697,78 Kč za období od 20. 2. 2022 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 18 900 Kč s úrokem ve výši 4 829,98 Kč, úrokem ve výši 25,77 % ročně z částky 14 700,12 Kč za období od 8. 1. 2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 1 546,27 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 700,12 Kč za období od 8. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 22. 7. 2022 po žalovaném domáhal zaplacení částky 11 260 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností právnická osoba - a žalovaným dne 28. 11. 2019 pod číslo dále zaplacení částky 18 900 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností právnická osoba – a žalovaným dne 12. 8. 2019 pod číslo.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
4. Ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností právnická osoba – a žalovaným dne 12. 8. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 20 000 Kč. Tedy celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku 45 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 750 Kč.
5. Z žádosti o úvěr ze dne 12. 8. 2019 soud zjistil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnán, svůj čistý měsíční příjem uvedl ve výši 10 000 Kč a dále invalidní důchod ve výši 5 905 Kč, dále žalovaný uvedl, že polovina jeho výdajů na bydlení činí 6 790 Kč a osobní výdaje 4 500 Kč, žádné další pravidelné výdaje žalovaný neuvedl, dále žalovaný v žádosti uvedl, že je ženatý, žije v nájmu a nemá vyživovací povinnost.
6. Dle tvrzení žalobce žalovaný za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil částku 26 100 Kč.
7. Ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností právnická osoba – a žalovaným dne 28. 11. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 9 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 7 200 Kč. Tedy celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku 16 200 Kč v 60 týdenních splátkách po 270 Kč.
8. Z žádosti o úvěr ze dne 12. 8. 2019 soud zjistil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnán, svůj čistý měsíční příjem uvedl ve výši 10 000 Kč a dále invalidní důchod ve výši 5 905 Kč, dále žalovaný uvedl polovinu výdajů na bydlení ve výši 6 750 Kč a osobní výdaje ve výši 4 500 Kč, dále splátky úvěrů ve výši 3 300 Kč, dále žalovaný v žádosti uvedl, že je ženatý, žije v nájmu a nemá vyživovací povinnost.
9. Dle tvrzení žalobce žalovaný za celou dobu trvání tohoto smluvního vztahu uhradil částku 4 940 Kč.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 ve spojení s podacím lístkem soud zjistil, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že pohledávku postoupil žalobci a žalovaného vyzval k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy, oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 4. 2. 2022.
11. Z předžalobní upomínky vyplývá, že zástupce žalobce upomínkou ze dne 14. 4. 2022 vyzval žalovaného opětovně k zaplacení dluhu.
12. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce - společnost právnická osoba - uzavřel dne 12. 8. 2019 pod číslo se žalovaným jako spotřebitelem smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s obornou péčí. Právní předchůdce žalobce totiž se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, ač žalovaný doložil, že má příjem, který nedosahuje ani minimální mzdy, jeho příjem činil pouze 10 000 Kč. Ač žalovaný doložil i příjem z invalidního důchodu ve výši 5 905 Kč, jeho doložené měsíční příjmy činily celkem pouze 15 905 Kč. Právní předchůdce žalobce se dále blíže nezabýval výdaji žalovaného, neopatřil si výpis z účtu žalovaného, vycházel z výdajů žalovaného na bydlení pouze ve výši ½ skutečných výdajů, tj. z částky 6 790 Kč, aniž by blíže zkoumal příjem manželky žalovaného a zjišťoval, kdo skutečně hradí druhou polovinu výdajů žalovaného na bydlení. Právní předchůdce žalobce se tedy podrobně nezabýval tvrzenými výdaji žalovaného, k žádosti o úvěr nebyly předloženy žádné další dokumenty k ověření finanční situace žalovaného jako žadatele o úvěr. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdce žalobce otázkou výdajů žalovaného jakkoli podrobněji zabýval. Pokud právní předchůdce žalobce vycházel pouze z poloviny výdajů žalovaného na bydlení, aniž by měl doloženy příjmy manželky žalovaného či způsob úhrady těchto základních životních nákladů, pak takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce jako věřitel měl zkoumat majetkovou situaci žalovaného s přihlédnutím k jeho skutečným výdajům, které měl řádně prověřit, a to zejména za situace, kdy příjem žalovaného činil pouze 15 905 Kč, a při zohlednění celých výdajů na bydlení by výdaje žalovaného převyšovaly doložený příjem žalovaného. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí nepostupoval.
13. Dále lze o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého právní předchůdce žalobce - společnost právnická osoba – uzavřel dne 28. 11. 2019 pod číslo se žalovaným jako spotřebitelem další smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému další finanční prostředky ve výši 9 000 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s obornou péčí. Právní předchůdce žalobce totiž se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, ač žalovaný doložil, že má příjem, který nedosahuje ani minimální mzdy, jeho příjem činil pouze 10 000 Kč. Ač žalovaný doložil invalidní důchod ve výši 5 905 Kč, jeho doložené příjmy tak činily celkem pouze 15 905 Kč, právní předchůdce žalobce se dále blíže nezabýval výdaji žalovaného, neopatřil si výpis z účtu žalovaného, při posouzení výdajů na bydlení vycházel pouze z částky ve výši ½ skutečných výdajů, tj. částky 6 750 Kč, aniž by blíže zkoumal příjem manželky žalovaného a zjišťoval, kdo hradí druhou polovinu výdajů žalovaného na bydlení. Právní předchůdce žalobce se tedy podrobně nezabýval ani tvrzenými výdaji žalovaného, k žádosti o úvěr nebyly předloženy žádné další dokumenty k ověření finanční situace žalovaného jako žadatele o úvěr. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdce žalobce otázkou výdajů žalovaného jakkoli podrobněji zabýval. Pokud právní předchůdce žalobce vycházel pouze z poloviny výdajů žalovaného na bydlení, aniž by měl doloženy příjmy manželky žalovaného či způsob úhrady těchto základních životních nákladů, pak takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce jako věřitel měl zkoumat majetkovou situaci žalovaného s přihlédnutím k jeho skutečným výdajům, které měl řádně prověřit, a to zejména za situace, kdy příjem žalovaného činil pouze 15 905 Kč a při zohlednění celých výdajů na bydlení by výdaje žalovaného výrazně převyšovaly doložený příjem žalovaného, když navíc pravidelné měsíční výdaje žalovaného narostly o splátky úvěru poskytnutého v měsíci srpnu 2019. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí opět nepostupoval.
14. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným žalobci a spolu s oznámením o postoupení pohledávky právní předchůdce žalobce vyzval dne 3. 2. 2022 žalovaného k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů, zásilka byla předána k poštovní přepravě dne 4. 2. 2022. Dne 14. 4. 2022 vyzval zástupce žalobce žalovaného opětovně k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou.
15. Žaloba je částečně důvodná.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
17. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
18. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobce), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně právní předchůdce žalobce nesplnil a tomu odpovídá též výsledek, že tedy žalovaný dluh nezaplatil.
21. Shodná povinnost byla věřiteli ve spotřebitelských vztazích uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle dřívějšího zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, byla absolutní neplatnost smlouvy. Pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele.
22. Soud má však za to, že v ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
23. Pro úplnost soud odkazuje i na rozhodnutí Soudního dvora EU k předběžné otázce týkající se úvěruschopnosti, které si vykládá shodně, jak uvedl výše, tj. otázku splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníka, je třeba zkoumat z úřední povinnosti (webová adresa číslo).
24. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce svou povinnost stanovenou mu zákonem nesplnil, když posouzení úvěruschopnosti žalovaného řádně neprovedl, zejména podrobně nezjišťoval a neověřoval skutečné výdaje žalovaného, a to zejména za situace, kdy žalovaný doložil pouze příjem nedosahující ani minimální mzdy a příjem z invalidního důchodu. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů k pravidelným výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít.
25. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobce (resp. jeho právní předchůdce) nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčených smluv o úvěru číslo ze dne 12. 8. 2019 a číslo ze dne 28. 11. 2019 a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil a je povinen v rozsahu bezdůvodného obohacení plnění žalobci dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.
26. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od právního předchůdce žalobce převzal na základě smlouvy číslo částku 9 000 Kč a žalobci vrátil pouze částku 4 940 Kč. Dále bylo v řízení prokázáno, že žalovaný od právního předchůdce žalobce převzal na základě smlouvy číslo částku 25 000 Kč a vrátil více, celkem částku 26 100 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným v souladu s § 1879 o.z. žalobci.
27. Soud proto výrokem I. žalovanému uložil povinnost vrátit žalobci nezaplacený zbytek jistiny ze smlouvy číslo ve výši 4 060 Kč. Právní předchůdce žalobce žalovaného vyzval ke splnění dluhu ve lhůtě 10 dnů v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022, odeslané dne 4. 2. 2022, žalovanému tak v souladu s § 573 o.z. zásilka došla dne 9. 2. 2022, dne 19. 2. 2022 měl dluh zaplatit, od 20. 2. 2022 je žalovaný v prodlení. Soud proto v souladu s § 1970 o.z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uložil žalovanému též povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení od 20. 2. 2022, a to ve výši 8,25 % ročně, když vyšší úrok z prodlení žalobce nepožadoval. Při určení lhůty k plnění soud vyšel z § 160 odst. 1 o.s.ř. a zákonné lhůty 3 dnů, neboť s ohledem na pasivitu žalovaného nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující jeho prodloužení či plnění ve splátkách.
28. Výrokem II. pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže je totiž smlouva o úvěru číslo uzavřená dne 28. 11. 2019 neplatná, nebyla mezi účastníky řízení platně sjednána ani platba úroku a poplatků, žalobci tak nevznikl nárok na jejich zaplacení, ani nárok na úrok z prodlení za období předcházející dni 20. 2. 2022, kdy žalovaný nebyl v prodlení. Výrokem III. pak soud žalobu zamítl v celém požadovaném nároku ze smlouvy číslo neboť žalovaný celou jistinu vrátil ještě před odesláním výzvy k plnění, když celkem zaplatil 26 100 Kč.
29. Soud proto v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 7 200 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 704,45 Kč, úrokem ve výši 2 156,91 Kč, úrokem ve výši 25,26 % ročně z částky 8 757,78 Kč za období od 8. 1. 2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 757,78 Kč za období od 8. 1. 2022 do 19. 2. 2022 a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 697,78 Kč za období od 20. 2. 2022 do zaplacení, žalobu zamítl. Dále žalobu zamítl v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 18 900 Kč s úrokem ve výši 4 829,98 Kč, úrokem ve výši 25,77 % ročně z částky 14 700,12 Kč za období od 8. 1. 2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 1 546,27 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 700,12 Kč za období od 8. 1. 2022 do zaplacení.
30. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem IV. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení větší úspěch, měl by proto právo na náhradu části nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.