Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
61 C 138/2023-20
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Čermákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 4 544 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 544 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 512 Kč od 15. 7. 2020 do zaplacení a dále pak úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 520 Kč od 10. 9. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 512 Kč od 12. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 544 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 512 Kč od 15. 7. 2020 do zaplacení a dále pak úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 520 Kč od 10. 9. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 512 Kč od 12. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 29. 5. 2023 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 544 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný ve dnech 14. 6. 2020, 10. 8. 2020 a 11. 9. 2020 použil k přepravě vozidlo městské hromadné dopravy na linkách provozovaných žalobkyní, avšak neprokázal se platným jízdním dokladem. Proto mu byla za každou jízdu uskutečněnou dne 14. 6. 2020 a dne 11. 9. 2020 uložena povinnost zaplatit jízdné ve výši 12 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč a za jízdu uskutečněnou dne 10. 8. 2020 jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Dále se žalobkyně domáhala přiznat úrok z prodlení z dlužných částek.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní.
3. Soud podle § 115a o.s.ř. rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak má za to, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.
4. Soud učinil ve věci následující závěr o skutkovém stavu:
5. Žalovaný použil linky hromadné dopravy provozované žalobkyní a dne 14. 6. 2020 v 12:26 hod se na lince číslo dne 10. 8. 2020 v 14:29 hod se na lince číslo dne 11. 9. 2020 v 12:02 hod se na lince číslo při přepravních kontrolách neprokázal platným jízdním dokladem. Proto mu bylo uloženo zaplatit za každou jízdu uskutečněnou dne 14. 6. 2020 a dne 11. 9. 2020 jízdné ve výši 12 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč a za jízdu uskutečněnou dne 10. 8. 2020 jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč dle přepravních podmínek a tarifu žalobkyně. K úhradě dluhu byla žalovanému zaslána předžalobní výzva ze dne 10. 3. 2022.
6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o přepravě osob ve smyslu § 2550 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “), jíž se žalobkyně jako dopravce zavázala přepravit žalovaného jako cestujícího do místa určení a žalovaný jako cestující se zavázal zaplatit jízdné. Podle § 3 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 175/2000 Sb. , o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, uzavřením přepravní smlouvy o přepravě osob vzniká mezi dopravcem a cestujícím na základě přepravního řádu, tarifu a smluvních přepravních podmínek závazkový právní vztah, jehož obsahem je zejména závazek dopravce přepravit cestujícího ze stanice nástupní do stanice cílové spoji uvedenými v jízdním řádu řádně a včas a závazek cestujícího dodržovat přepravní řád a smluvní přepravní podmínky a zaplatit cenu za přepravu podle tarifu. Smlouva o přepravě osob je uzavřena nejpozději tím, že cestující nastoupí do vozidla nebo vstoupí do označeného prostoru přístupného jen s platným jízdním dokladem. Dle § 18a odst. 2 písm. c) a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. , o silniční dopravě, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem a neprokáže-li se platným jízdním dokladem, je povinen zaplatit jízdné a přirážku. Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Obdobně pak stanoví zákon č. 266/1994 Sb. , o drahách, v § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6, pro cestování veřejnou drážní dopravou.
7. Žalovaný porušil své povinnosti cestujícího, když se při přepravních kontrolách neprokázal platným jízdním dokladem. Proto je povinen zaplatit žalobkyni jízdné a přirážku k jízdnému dle tarifu žalobkyně.
8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku) včetně úroku z prodlení, na který má žalobkyně nárok dle § 1970 o.z. , ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud ve shodě s žalobou žalobkyni přiznal úrok z prodlení od 15.7.2020, 10.9.2020 a 12.10.2020, kdy byl žalovaný k tomuto datu s úhradou jízdného a přirážky již v prodlení.
9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku II tohoto rozsudku dle § 142 odst. 1 o.s.ř. , dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva ve výši dle dále uvedeného. Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhrada nákladů za podání žaloby a za výzvu k plnění ve výši 2x 100 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a dle § 1 odst. 3 písm.a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. , celkem 600 Kč.
10. Soud žalobkyni přiznal odměnu dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. , neboť jinou odměnu nepovažoval za přiměřenou vzhledem k tomu, že návrh byl žalobkyní podán na ustáleném vzoru, který uplatňuje opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, a peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.
11. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud tři dny od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř. , jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.