Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 188/2023-59
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Valentovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 64 998,97 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 810 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 38 190 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 898,78 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 170,02 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 279,06 Kč od 20. 10. 2022
do zaplacení a s úrokem 15 % ročně z částky 17 221,43 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení,
a částky 18 998,97 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 754,92 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 300,39 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 125,25 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení a s úrokem 15 % ročně z částky 5 893,17 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení.
III. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 810 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 38 190 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 898,78 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 170,02 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 279,06 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení a s úrokem 15 % ročně z částky 17 221,43 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení, a částky 18 998,97 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 754,92 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 300,39 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 125,25 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení a s úrokem 15 % ročně z částky 5 893,17 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení. III. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 2. 5. 2023 domáhala
po žalované zaplacení částky 64 998,97 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 5. 10. 2020 uzavřel její právní předchůdce právnická osoba, IČO,
se žalovanou smlouvu o úvěru číslo na základě které žalovaná obdržela hotovost ve výši 27 000 Kč, což stvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala spolu s jistinou uhradit smluvní úrok v pevné výši 2 599 Kč a částku 13 230 Kč zahrnující poplatek za administrativní činnost, vyhodnocení úvěrového případu a možnost hradit splátky v hotovosti, a to vše
ve 14 měsíčních splátkách po 3 585 Kč. Dále dne 19. 6 2020 uzavřel její právní předchůdce x právnická osoba se žalovanou smlouvu o úvěru číslo na základě které žalovaná obdržela hotovost ve výši 15 000 Kč, což stvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala spolu s jistinou uhradit smluvní úrok v pevné výši 1 444 Kč a částku 7 350 Kč zahrnující poplatek za administrativní činnost, vyhodnocení úvěrového případu a možnost hradit splátky v hotovosti, a to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaná nehradila poskytnuté úvěry řádně
a včas. Pohledávky za žalovanou přešly na žalobkyni na základě Smlouvy o postupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně požadovala úhradu nesplacených jistin, nesplacených poplatků, smluvních pokut, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalované písemnou upomínku.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Soud provedl předložené listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:
-) z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky ze smlouvy číslo ze smlouvy číslo
na žalobkyni;
-) z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že žalobkyně je akciovou společností s datem zápisu 16. 5. 2005;
-) z výzvy ze dne 28. 3. 2023 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána zástupcem žalobkyně k úhradě částky 74 585,99 Kč nejpozději do 12. 4. 2023;
-) ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 19. 6. 2020, včetně předpisu splátek, a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena mezi právnická osoba jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem a že žalovaná převzala v hotovosti částku 15 000 Kč, což stvrdila podpisem smlouvy. Dále bylo zjištěno, že žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s náklady ve výši 12 888 Kč
ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Strany smlouvy si sjednaly povinnost žalované uhradit v případě prodlení s jakoukoliv splátkou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení;
-) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022 a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že žalované pohledávky přešly na žalobkyni;
-) z výpisů plateb bylo zjištěno, že žalovaná uhradila na úvěr poskytnutý na základě smlouvy číslo celkem 17 500 Kč a na úvěr poskytnutý na základě smlouvy číslo celkem 19 190 Kč;
-) ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 5. 10. 2020, včetně předpisu splátek, a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena mezi právnická osoba jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem a že žalovaná převzala v hotovosti částku 27 000 Kč, což stvrdila podpisem smlouvy. Dále bylo zjištěno, že žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s náklady ve výši 23 190 Kč
ve 14 měsíčních splátkách po 3 585 Kč. Strany smlouvy si sjednaly povinnost žalované uhradit v případě prodlení s jakoukoliv splátkou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení;
-) z žádosti o úvěr ze dne 4. 10. 2020 bylo zjištěno, že v ní žalovaná uvedla své osobní údaje, adresu výběru a požadovanou výši úvěru. Dále uvedla, že bydlela ve vlastní nemovitosti, byla rozvedená a neměla vyživovací povinnost. Dále uvedla, že pobírala starobní důchod ve výši 13 296 Kč Měsíční výdaje zahrnovaly výdaje na bydlení ve výši 2 500 Kč,
na dopravu/jídlo/osobní náklady ve výši 3 000 Kč a na měsíční splátky stávajících půjček ve výši 3 585 Kč. Žalovaná uvedla, že neměla žádný rezidenční úvěr a že měla dva dluhy u anonymizováno. Údaje byly podle žádosti ověřeny složenkami;
-) z žádosti o úvěr ze dne 19. 6. 2020 bylo zjištěno, že v ní žalovaná uvedla své osobní údaje, adresu výběru a požadovanou výši úvěru. Dále uvedla, že bydlela ve vlastní nemovitosti, byla rozvedená a neměla vyživovací povinnost. Dále uvedla, že pobírala starobní důchod ve výši 13 275 Kč Měsíční výdaje zahrnovaly výdaje na bydlení ve výši 2 000 Kč,
na dopravu/jídlo/osobní náklady ve výši 3 900 Kč, na spoření ve výši 1 600 Kč a na telefon ve výši 200 Kč. Žalovaná uvedla, že neměla žádný rezidenční úvěr. Údaje byly podle žádosti ověřeny složenkami.
4. Na základě výše uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 19. 6. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě níž žalovaná obdržela v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč
a dne 5. 10. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě níž žalovaná obdržela v hotovosti částku ve výši 27 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěry splatit spolu s náklady
ve 14 měsíčních splátkách. Strany smlouvy si sjednaly povinnost žalované uhradit v případě prodlení s jakoukoliv splátkou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. V žádostech o úvěry žalovaná uvedla své osobní údaje, že bydlela ve vlastní nemovitosti, byla rozvedená a neměla vyživovací povinnost. Dále uvedla, že pobírala starobní důchod a měsíční výdaje zahrnovaly výdaje na bydlení, dopravu/jídlo/osobní náklady, měsíční splátky stávajících půjček, spoření a telefon. Žalovaná uvedla, že neměla žádný rezidenční úvěr
a že měla dva dluhy u anonymizováno. Údaje byly podle žádosti ověřeny složenkami. Žalovaná uhradila
na úvěr poskytnutý na základě smlouvy číslo celkem 17 500 Kč a na úvěr poskytnutý
na základě smlouvy číslo celkem 19 190 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022 přešly žalované pohledávky na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Dopisem ze dne 28. 3. 2023 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky
74 585,99 Kč nejpozději do 12. 4. 2023.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
10. Podle § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
12. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními
a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
13. Prvně žalobkyně v řízení prokázala svou aktivní legitimaci, a to na základě smlouvy
o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022. Dále žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdce uzavřel se žalovanou dne 19. 6. 2020 a dne 5. 10. 2020 smlouvy o úvěru a že žalované byly na základě uvedených smluv poskytnuty v hotovosti částky 15 000 Kč a 27 000 Kč. Žalovaná při uzavření smluv o úvěru vystupovala jako spotřebitel, a je tedy nutné na smluvní vztahy mezi účastníky aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smluv. Poskytovatel úvěru je podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. povinen před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost úvěrovaného (spotřebitele) řádně splácet poskytnutý úvěr. Poskytovatel úvěru přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR
ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Po posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně svou povinnost stanovenou v § 86 zákona
č. 257/2016 Sb. nesplnil. Žalobkyně soudu předložila pouze žádosti o úvěr, v nichž žalovaná uvedla své osobní údaje a údaje o svých příjmech a výdajích. Takový postup však není s ohledem na výše uvedené naprosto dostačující. Právní předchůdce žalobkyně mohl (a měl) ověřit bonitu žalované např. lustrací ve veřejně dostupných rejstřících. Dále měl také ověřit tvrzené výdaje žalované např. výpisem z účtu žalované za poslední tři měsíce před poskytnutím úvěru, SIPO, apod. Navíc za situace, kdy podle údajů uvedených v žádostech měla žalované i jiné závazky (půjčky). V řízení nebylo prokázáno, že by tak právní předchůdce žalobkyně učinil. Soud tedy dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb.
14. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy
o úvěru její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalované, tj. schopnost žalované poskytnuté úvěry vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvy o úvěru jako absolutně neplatné.
15. V souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , je § 87 zákona č. 257/2016 Sb. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.
16. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná uhradila na úvěr poskytnutý na základě smlouvy číslo celkem 17 500 Kč a na úvěr poskytnutý na základě smlouvy číslo celkem 19 190 Kč.
U smlouvy číslo tak žalovaná uhradila více, než činila výše poskytnutého úvěru
(15 000 Kč), u smlouvy číslo činí neuhrazená část jistiny částku 7 810 Kč (27 000 Kč – 19 190 Kč).
17. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaná povinna zbývající dlužnou jistinu úvěru vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Vzhledem
k tomu, že soud nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalované, určil lhůtu pro vrácení jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
18. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti smluv o úvěru žalobkyně nemá nárok na úhradu smluvních úroků, poplatků, ani smluvní pokuty. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti zbývající dlužné jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku a žalovaná proto není s její úhradou (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.
19. O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. podle úspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky v celkové výši 64 998,97 Kč (bez příslušenství) a byla jí přiznána částka 7 810 Kč. Více procesně úspěšným účastníkem byla tedy v řízení žalovaná. Jelikož žalované v řízení žádné náklady nevznikly, když v průběhu celého řízení byla zcela pasivní, rozhodl soud tak, že se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.