Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
6 C 56/2023-67
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Holou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 76 730 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je žalobkyni povinen zaplatit částku 45 887,29 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 45 887,29 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 30 842,10 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 486,27 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 14 675,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 45 887,29 Kč od datum do datum a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 45 887,29 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 10 doplatek soudního poplatku ve výši 767 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zdejšího soudu.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je žalobkyni povinen zaplatit částku 45 887,29 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 45 887,29 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 30 842,10 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 486,27 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 14 675,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 45 887,29 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 45 887,29 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 10 doplatek soudního poplatku ve výši 767 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zdejšího soudu. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 76 730 Kč s příslušenstvím, a to z titulu Smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen„ PF“), a žalovaným.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Vzhledem k tomu, že žalovaný má rumunskou státní příslušnost, se v dané věci jedná o řízení s cizím prvkem. Soud se proto zabýval otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Neboť předmětem řízení je právní poměr ze spotřebitelské smlouvy a žalovaná má v České republice platnou adresu trvalého pobytu, kterou zároveň uvedla ve smlouvě o úvěru, je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 17 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis).
4. Žalovaný ač řádně předvolán, se k jednání soudu nedostavil, ani včas nepožádal o jeho odročení, soud proto jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
5. Z předložených listinných důkazů plyne následující skutkový stav:
1/ PF coby poskytovatelka spotřebitelských úvěrů a žalovaný podepsali dne datum Smlouvu o zápůjčce číslo. Na základě této smlouvy poskytla PF žalovanému 75 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit PF za poskytnutí této částky poplatek ve výši 71 735 Kč sestávající z úroku ve výši 24 719 Kč, z poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 27 223 Kč (dále jen„ poplatek za administrativní činnost“) a z poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 19 793 Kč (dále jen„ poplatek za komfortní splácení“). Celkovou dlužnou částku 146 735 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v 24 měsíčních splátkách po 6 114 Kč (poslední splátka ve výši 6 113 Kč), a to nejpozději do datum (prokázáno Smlouvou o zápůjčce ze dne datum číslo).
2/ Před uzavřením smlouvy byla s žalovaným vyplněna karta zákazníka za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti. Žalovaný v této souvislosti uvedl a svým podpisem stvrdil, že pracuje na plný pracovní úvazek na pozici OSVČ (což právní přechůdkyni žalobkyně osvědčil výpisem ze živnostenského rejstříku a daňovým přiznáním za rok 2017), bydlí v nájmu s nájmem ve výši 15 000 Kč měsíčně, splácí 4 000 Kč měsíčně, má vyživovací povinnost ke dvěma osobám, má automobil, čistý příjem činí 28 017 Kč měsíčně (za minulé období 29 120 Kč měsíčně), příjem další osoby v domácnosti 22 000 Kč měsíčně, odhadované výdaje 12 000 Kč, použitelný příjem tedy činí 50 017 Kč, jako ověřené dokumenty byly zaškrtnuty daňové přiznání (prokázáno zákaznickou kartou ze dne datum, nájemní smlouvou ze dne datum, výpisem z živnostenského rejstříku stran žalovaného a přiznáním k dani z příjmů fyzických osob za rok 2017).
3/ Žalovaný uhradil PF po uzavření smlouvy celkem 70 005 Kč PF dne datum uzavřela s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedla pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum, odeslaným žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě dne datum; v oznámení byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení oznámení (prokázáno tabulkou umoření, oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, podacím lístkem hybridní pošty ze dne datum, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postoupených pohledávek a výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně).
4/ Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku, žalovaný však na předmětnou pohledávku již ničeho dalšího neuhradil (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum, podacím lístkem hybridní pošty ze dne datum).
6. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil.
7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:
8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne datum, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české.
9. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“).
10. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
15. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
16. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. PF a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona, na základě které PF poskytla žalovanému částku 75 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit PF za poskytnutí této částky úrok ve výši 24 719 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 27 223 Kč a poplatek za komfortní splácení (činnosti související s hotovostním režimem splátek) ve výši 19 793 Kč, tj. celkem 71 735 Kč. Celkovou dlužnou částku 146 735 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v 24 měsíčních splátkách po 6 114 Kč (poslední splátka ve výši 6 113 Kč). PF vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.
19. Soud dospěl k závěru, že PF zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 86 a 87 zákona. Prokázala zkoumání příjmové stránky úvěruschopnosti žalovaného i zkoumání výdajové stránky. Soud má za to, že žalovaný byl ke dni uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce s ohledem na zapůjčenou částku úvěruschopný.
20. Další povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona.
21. V posuzovaném případě bylo v čl. 3 smlouvy uvedeno, že RPSN v případě úhrady dlužné částky v 24 splátkách činí 106,96 %, což je i jeho skutečná výše. Z databáze příjmení se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v prosinci 2019 8- 9 %. Ve smlouvě byla tedy sjednána téměř 17násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. (srov. judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, nikoli 17násobkem - rozhodnutí sp. zn. spisová značka a spisová značka).
22. Ani v případě, že by smlouva nebyla neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy, by žalobkyně neměla nárok na úhradu poplatku za administrativní činnost a poplatku za komfortní splácení, neboť tato ujednání je třeba považovat za ujednání nepřiměřená, zakládající v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Poplatek za administrativní činnost dle smlouvy zahrnuje činnost prevence kumulace neuhrazených splátek (telefonická, SMS a písemná upozornění a upomínky v případě prodlení žalovaného), provoz zákaznické infolinky, případně vyhotovení duplikátu karty splátek. PF tedy na žalovaného přenáší své provozní náklady, jež si jiní poskytovatelé úvěrů běžně hradí sami ze svého zisku (tedy z úroků za poskytnutí úvěru), a účtuje si za tyto činnosti částku skoro trojnásobně převyšující smluvní úrok za poskytnutí úvěru. Náklady na vystavování duplikátů karty splátek jistě zpoplatnit lze, avšak nikoli předem takto vysokou paušální částkou, když ve skutečnosti nemusí vůbec nikdy vzniknout, a pokud ano, tak v podstatně nižší výši. Stejně tak nikdy nemusí vzniknout náklady na telefonická /SMS/ písemná upozornění na prodlení se splácením. Částka, kterou PF požaduje za tyto doplňkové činnosti, je tak zjevně nepřiměřená skutečným nákladům, jež jí mohou v souvislosti s těmito činnostmi vzniknout. Ujednání o poplatku za administrativní činnost je proto nepřiměřené a nelze k němu podle § 1815 o. z. přihlížet.
23. Obdobný závěr lze uplatnit i na poplatek za komfortní splácení (hotovostní režim splátek). V případě, že by smlouva nebyla neplatná jako celek, šlo by o ujednání zakládající v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, pročež by se k němu nepřihlíželo. Nelze totiž přehlédnout, že je celková výše poplatku stanovena předem a neodvíjí se od počtu skutečně provedených hotovostních inkas. I kdyby žalovaný nezaplatil vůbec ničeho a PF by nemusela – namísto sjednaných 45 poskytnutí součinnosti k úhradě splátky (hotovostních inkas) – poskytnout součinnost ani jedinou, na výši poplatku by tato skutečnost neměla vliv a PF by se bez spravedlivého důvodu dostalo nepřiměřeného protiplnění. Ostatně tuto skutečnost PF ve smlouvě výslovně přiznává, neboť ve čl. 7 uvádí, že nárok na uhrazení částky za hotovostní režim splátek vzniká i v případě, že tato činnost nebude provedena z důvodu nesoučinnosti zákazníka.
24. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně, na kterou PF své nároky ze smlouvy postoupila ve smyslu § 1879 a násl. o. z., nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru, tj. 45 887,29 Kč, pročež soud žalobě v tomto rozsahu výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl.
25. Co se úroku z prodlení týče, jelikož je neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i ujednání o splatnosti jednotlivých splátek, pročež nejsou použitelná pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění. PF vyzývala žalovaného k úhradě dluhu v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, jež bylo žalovanému odesláno na jeho korespondenční adresu dne datum. Podle domněnky doby dojití (§ 573 o. z.) došla výzva žalovanému dne datum, přičemž do prodlení se dostal – dle znění výzvy – dnem následujícím po uplynutí lhůty 10 kalendářních dnů od tohoto data, tj. od datum. Žalobkyně má proto nárok na zákonný úrok z prodlení od tohoto data a v tomto rozsahu jí ho soud výrokem I. rozsudku přiznal.
26. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl výrokem II. tohoto rozsudku z důvodů popsaných výše.
27. O zaplacení soudního poplatku soud rozhodl dle Položky 2 bod. 2 Sazebníku poplatků, jež je přílohou zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.
28. V usnesení ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. spisová značka, Vrchní soud v Olomouci dovodil, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství.
29. O náhradě nákladů řízení proto soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že právo na ni nemá žádný z účastníků řízení. Je tomu tak proto, že žalobkyně měla méně než poloviční úspěch ve věci (je nutné vycházet z celého předmětu řízení včetně příslušenství) a náhrada nákladů řízení by v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. příslušela žalovanému. Tomu však s ohledem na jeho procesní pasivitu žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.