Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 154/2023-30
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Holou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 88 868,36 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku 87 668,36 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,76 % ročně z částky 87 668,36 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 1 200 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 8680,26 Kč od datum do datum a s úrokem ve výši 22,56 % ročně z částky 87 668,36 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit náhradu nákladů řízení v částce 18 234,51 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku 87 668,36 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,76 % ročně z částky 87 668,36 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 1 200 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 8680,26 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem ve výši 22,56 % ročně z částky 87 668,36 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit náhradu nákladů řízení v částce 18 234,51 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 88 868,36 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně právnická osoba (dále jen„ banka“) uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o kontokorentního úvěru. Obsahem smlouvy byl závazek banky poskytnout žalovanému revolvingový úvěr do limitu 20 000 Kč, posléze dne datum navýšený do limitu 90 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet řádně a včas se smluvním úrokem ve výši 22,56 % ročně a s dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku, a též se zavázal nepřekročit sjednanou výši úvěrového limitu. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně celý dluh žalovaného zesplatnila, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu ve výši 87 668,36 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 8 680,26 Kč, poplatek za výpisy ve výši 1 200 Kč, smluvní úrok ve výši 22,56 % ročně z částky 87 668,36 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 87 668,36 Kč ve výši 11,75 % ročně od datum do zaplacení. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že banka dle svého prohlášení ověřila schopnost žalovaného splácet. Pohledávka na žalobkyni přešla na základě smluv o postoupení pohledávek nejprve na právnická osoba a.s. a posléze na žalobkyni.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z šetření soudu vyplynulo, že žalovaný má ruské státní občanství a má povolen trvalý pobyt na území České republiky, tedy že projednávaná věc má cizí prvek. Vzhledem k tomu, že Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (vyhláška č. 95/1983 Sb.), se nevztahuje na problematiku občanskoprávních závazkových vztahů, aplikoval soud úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), přičemž příslušnost českých soudů věc projednat je dána na základě čl. 4 cit. nařízení.
4. Žalobkyně se z jednání před soudem konaného dne datum omluvila.
5. Žalovaný ač řádně předvolán, se k jednání soudu nedostavil, ani včas nepožádal o jeho odročení, soud proto jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
6. Na základě provedeného dokazování, kdy soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, učinil tento skutkový závěr.
příjmení s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o poskytování bankovních služeb, na jejímž základě banka žalovanému zřídila bankovní účet a posléze s ním uzavřela smlouvu o vydání kreditní karty k tomuto účtu, čímž žalovanému poskytla úvěrový rámec do výše 20 000 Kč, tento rámec byl navýšen dne datum na částku 90 000 Kč. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly produktové podmínky banky, všeobecné obchodní podmínky a sazebník poplatků (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty Style ze dne datum, obchodními podmínkami pro vydání a používání kreditní karty právnická osoba, smlouvou o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne datum, kopií pasu žalovaného, ceníkem právnická osoba platný ode dne datum, návrh na navýšení úvěrového limitu ze dne datum a akceptace návrhu na navýšení úvěrového limitu na 90 000 Kč ze dne datum). Žalovaný byl před uzavřením smlouvy o vydání kreditní karty lustrován v registrech anonymizována dvě slova, příjmení. Žalovaný v roce 2020 dosahoval příjmu ve výši 22 000 Kč čistého měsíčně (prokázáno protokolem o ověření úvěruschopnosti žalovaného, výpisem anonymizováno a potvrzením o příjmu žalovaného ze dne datum). Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, a proto banka dne datum přistoupila k zesplatnění celé dlužné částky, kdy jistina dluhu činila částku 87 668,36 Kč. Dopis byl žalovanému doručen dne datum (prokázáno okamžitou splatností kreditní karty ze dne datum, potvrzením přehledu podacích čísel a souhrnným výpisem z účtu kreditní karty). Pohledávka za žalovaným byla bankou dne datum postoupena na právnická osoba a.s., což bylo žalovanému oznámeno dopisem, a posléze dne datum byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému též oznámeno dopisem (prokázáno rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek č. 2018 ze dne datum, smlouvou o postoupení pohledávek č. 2018 číslo ze dne datum, a to včetně seznamu postupovaných pohledávek, potvrzením úplaty ze dne datum, oznámením o postoupení pohledávky právnická osoba ze dne datum na adresu adresa adresu adresa, smlouvou o postoupení pohledávek mezi právnická osoba a.s. a žalobkyní ze dne datum včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky právnická osoba ze dne datum na adresu adresa 12. číslo na adrese ulice a seznamem odeslaných zásilek právnická osoba ze dne datum). Žalobkyně žalovaného též vyzvala k plnění předžalobní upomínkou (prokázáno předžalobní výzvou ze dne datum na adresu ulice, předžalobní výzvou ze dne datum na adresu ulice a seznamem odeslaných zásilek žalobkyně ze dne datum).
7. Z dalších v řízení provedených důkazů (údaje klienta bez podpisu žalovaného) soud nezjistil pro řízení žádné rozhodné skutečnosti.
8. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících právních ustanovení a učinil tento právní závěr.
9. Neboť předmětem řízení je, jak už soud uvedl výše, nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne datum, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).
10. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.
11. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinný do 30. 11. 2016, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, i když v řízení nikterak, nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, až na celkem nedostačující konstatování o výpisem z celkem tří registrů. Příjmy žalovaného byly právní předchůdkyní žalobkyně zkoumány až v roce 2020, tj. 6 let od uzavření předmětné smlouvy, přičemž výdaje žalovaného nebyly zkoumány zcela. Soud nemohl přihlédnout k zjištěním z důkazu označeného jako údaje klienta, když tato listina obsahuje pouze nikterak prokázaná tvrzení a ani není tato listina podepsána žalovaným.
12. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. spisová značka ve spojení s konstantní judikaturou Soudního Dvora Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další) čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne datum vydaném pod sp. zn. ústavní nález to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli.
13. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp.zn. C číslo ze dne datum konstatuje i Soudní dvůr Evropské Unie.
14. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.
15. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalovanému 87 668,36 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí částku 87 668,36 Kč s tím, že žalovaný se do prodlení dostal s první výzvou k peněžitému plnění ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009, ze dne 7. 4. 2010, a žalobkyni tak vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soud rozhodl vázán návrhem žalobkyně a přiznal úroky z prodlení z částky 87 668,36 Kč ode dne datum do zaplacení.
16. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 a násl. o.z.
17. Soud žalobu, co do částky 1 200 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 8680,26 Kč od datum do datum a s úrokem ve výši 22,56 % ročně z částky 87 668,36 Kč od datum do zaplacení, když výše uvedené nároky vycházeli z neplatné smlouvy o úvěru uzavřené dne datum ve znění dodatku ze dne datum.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 234,51 Kč, přičemž tato částka představuje 97,3 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 98,65 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 1,35 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 555 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 88 868,36 Kč sestávající z částky 4 660 Kč za každý ze dvou úkonů (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 2 330 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 písm. h) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 550 Kč ve výši 2 635,50 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.