Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
18 C 191/2023-77
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Grünwaldovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 84 183 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 50 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba žalobkyně, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 181 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 60 853,00 Kč ve výši 9,75 % ročně od 28. 5. 2019 do 23. 12. 2021 ve výši 15 492,16 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 60 437,27 Kč ve výši 9,75 % ročně od 24. 12. 2021 do 25. 3. 2022 ve výši 1 505,90 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 60 180,67 Kč ve výši 9,75 % ročně od 26. 3. 2022 do zaplacení, pohledávku ve výši 24 002 Kč, úrok ve výši 75,92 % ročně z částky 50 000 Kč od 28. 5. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28. 5. 2019 dosáhne částky 192 326 Kč, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 0 Kč,
a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 50 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba žalobkyně, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 181 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 60 853,00 Kč ve výši 9,75 % ročně od 28. 5. 2019 do 23. 12. 2021 ve výši 15 492,16 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 60 437,27 Kč ve výši 9,75 % ročně od 24. 12. 2021 do 25. 3. 2022 ve výši 1 505,90 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 60 180,67 Kč ve výši 9,75 % ročně od 26. 3. 2022 do zaplacení, pohledávku ve výši 24 002 Kč, úrok ve výši 75,92 % ročně z částky 50 000 Kč od 28. 5. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28. 5. 2019 dosáhne částky 192 326 Kč, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 0 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 20. 6. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 84 183 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou dne 18. 2. 2019 uzavřela smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě žalované dne 20. 2. 2019 poskytla částku ve výši 50 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala jí tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 108,79 % p.a., a to ve 48 měsíčních splátkách po 3 339 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce, počínaje březnem 2019. Žalovaná však žalobkyni uvedený úvěr nesplácela řádně a včas, když na úvěr žalobkyni neuhradila ničeho. Žalobkyně proto vyzvala žalovanou k úhradě dlužných splátek a poskytla jí k tomu dodatečnou lhůtu 30 dnů. V souladu se Smlouvou žalobkyně po žalované požaduje zaplacení částky 499 Kč jako smluvní pokuty za každou splátku, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů, celkem částku 998 Kč, a dále částku 200 Kč jako náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované s úhradou každé splátky, u nichž se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, celkem částku 400 Kč. V důsledku prodlení žalované s úhradou dlužných splátek následně dle žalobkyně došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru v souladu se Smlouvou ke dni, ke kterému došlo k prodlení žalované s úhradou kterékoliv splátky o délce 65 dnů, tedy ke dni 26. 5. 2019. Nezaplacená jistina a nezaplacené úroky se dle žalobkyně k tomuto dni staly součástí nové jistiny úvěru ve výši 59 455,80 Kč, kterou byla žalovaná dle Smlouvy povinna žalobkyni uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalobkyně po žalované dále požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru, a to od prvního dne prodlení s její úhradou, tedy od 28. 5. 2019. Po zesplatnění úvěru byla žalobkyni uhrazena částka 415,73 Kč dne 21. 12. 2021 a částka 256,60 Kč dne 25. 3. 2022. Žalovaná žalobkyni zbývající dlužnou částku neuhradila přes zaslanou předžalobní výzvu ze dne 30. 5. 2023.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavila.
3. Soud provedl předložené listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:
-) z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru číslo že žalovaná dne 18. 2. 2019 zaslala žalobkyni návrh na uzavření smlouvy o úvěru, na jejímž základě měla žalobkyně žalované poskytnout úvěr v celkové výši 50 000 Kč, přičemž žalovaná měla žalobkyni zaplatit celkem částku 160 272 Kč, a to ve 48 měsíčních splátkách po 3 339 Kč se splatností k 22. dni každého kalendářního měsíce. RPSN dle smlouvy činí 108,79 % p.a.;
-) z kopie občanského průkazu žalované na formuláři žádosti ke Smlouvě číslo ze dne 18. 2. 2019, že žalovaná se při sjednání Smlouvy prokázala svým občanským průkazem;
-) z předsmluvního formuláře ke Smlouvě číslo že žalovaná se dne 18. 2. 2019 seznámila s formulářem pro standardní informace o sjednávaném spotřebitelském úvěru;
-) z prohlášení klientů ke Smlouvě číslo že žalovaná dne 18. 2. 2019 prohlásila, že se seznámila, se všemi relevantními dokumenty, vztahujícími se k uzavření Smlouvy číslo že souhlasí se sjednanou výší úroků za úvěr a považuje ji za přiměřenou, a že Smlouvu neuzavírá v tísni, stavu nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti a je schopna úvěr řádně a včas splácet;
-) z hodnocení klienta ke Smlouvě číslo že žalovaná dne 18. 2. 2019 uvedla, že její pravidelný čistý měsíční příjem činí 13 000 Kč ze zaměstnání a 6 300 Kč z ostatních příjmů, její výdaje činí 3 410 Kč jako životní minimum a 1 400 Kč na bydlení za nájemné i inkaso, přičemž neměla žádné další výdaje spojené např. se spořením, dopravou či zálibami, s rezervou 1 000 Kč tak dle zprostředkovatele úvěru činily její volné zdroje pro splácení úvěru 13 490 Kč měsíčně; z hodnocení klienta se dále podává, že žalovaná byla v uvedené době zaměstnána od 24. 10. 2018 na dobu určitou a žila sama v družstevním bydlení;
-) z pracovní smlouvy ze dne 24. 10. 2018, že žalovaná nastoupila dne 24. 10. 2018 jako prodavač specialista u právnická osoba, právnická osoba na dobu určitou do 30. 6. 2019 s pracovní dobou 40 hodin týdně;
-) z výplatní pásky žalované za listopad 2018, že jí měla být vyplacena mzda ve výši 11 920 Kč;
-) z výplatní pásky žalované za prosinec 2018, že jí měla být vyplacena mzda ve výši 10 813 Kč;
-) z přehledu transakcí na běžném účtu žalované u právnická osoba v období od 9. 12. 2018 do 18. 2. 2019, že žalované byla od jejího zaměstnavatele zaslána dne 11. 12. 2018 částka 11 920 Kč, dne 10. 1. 2018 částka 10 813 Kč a dne 11. 2. 2019 částka 17 197 Kč;
-) z oznámení obec správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 1. 2019, že od lednové splátky 2019 došlo ke zvýšení invalidního důchodu vypláceného žalované na částku 6 324 Kč;
-) z výpisu záznamů z registru příjmení, že žalovaná ke dni 17. 2. 2019 neměla v tomto registru žádný záznam;
-) z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI), že CBS skóre žalované ke dni 17. 2. 2019 činilo 299 bodů, což odpovídá Kategorii I. charakterizované jako„ nízké body do interní Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán“;
-) z dokladu právnická osoba o vyplacení úvěru, že dne 20. 2. 2019 byla na bankovní účet žalované zaplacena částka 50 000 Kč s poznámkou„ Bejdakova“;
-) z oznámení o schválení úvěru a splátkového kalendáře ke Smlouvě o úvěru číslo že žalobkyně zaslala dne 21. 2. 2019 žalované oznámení o schválení výše uvedeného úvěru v celkové výši 50 000 Kč, přičemž žalovaná měla žalobkyni zaplatit celkem částku 160 272 Kč, a to ve 48 měsíčních splátkách po 3 339 Kč se splatností k 22. dni každého kalendářního měsíce. RPSN dle smlouvy činí 108,79 % p.a.
-) z výzvy k zaplacení ze dne 23. 4. 2019, že žalobkyně zaslala žalované výzvu k okamžité úhradě dlužných splátek číslo číslo po splatnosti s upozorněním na možnost automatického zesplatnění celého úvěru v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů;
-) z výzvy k zaplacení ze dne 23. 5. 2019, že žalobkyně zaslala žalované výzvu k okamžité úhradě dlužných splátek číslo číslo číslo po splatnosti s upozorněním na možnost automatického zesplatnění celého úvěru v případě prodlení o délce 65 dnů;
-) z oznámení ze dne 26. 5. 2019, že žalobkyně zaslala žalované oznámení o zesplatnění úvěru k tomuto dni s výzvou k úhradě dlužné částky v celkové výši 60 853 Kč nejpozději do 10 dnů od data odeslání oznámení s upozorněním na povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení s její úhradou;
-) z karty klienta ke smlouvě číslo že žalované byl dne 20. 2. 2019 vyplacen úvěr ve výši 50 000 Kč, na který bylo uhrazeno 415,73 Kč dne 23. 12. 2021 a 256,60 Kč dne 25. 3. 2022, a to od JUDr. jméno příjmení, MB;
-) z předžalobní výzvy ze dne 30. 5. 2023, že žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k zaplacení částky 60 181 Kč s příslušenstvím nejpozději do 15 dnů od data odeslání výzvy;
-) z podacího archu ze dne 30. 5. 2023, že žalobkyně tohoto dne odeslala žalované zásilku;
-) z úplného výpisu ČNB ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne 23. 5. 2018, že žalobkyně byla od 11. 5. 2018 ke dni 23. 5. 2018 oprávněna poskytovat nebankovní spotřebitelské úvěry;
-) z vyjádření znalce příjmení jméno příjmení, Ph.D., příjmení k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018, že znalec se v tomto vyjádření vyjadřuje ke vztahu mezi nominální a efektivní úrokovou sazbou;
Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
4. Žalovaná zaslala dne 18. 2. 2019 žalobkyni návrh na uzavření smlouvy o úvěru na částku 50 000 Kč, který měla žalovaná žalobkyni splatit částkou 160 272 Kč, a to ve 48 měsíčních splátkách po 3 339 Kč RPSN dle smlouvy činí 108,79 % p.a. Dne 20. 2. 2019 zaslala žalobkyně na účet žalované částku 50 000 Kč a dne 21. 2. 2019 zaslala žalobkyně žalované oznámení o schválení úvěru. Dne 18. 2. 2019 prověřovala zprostředkovatelka úvěru úvěruschopnost žalované. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, a proto byla žalobkyní opakovaně upomínána o úhradu a upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru, k čemuž došlo ke dni 26. 5. 2019, což žalobkyně žalované oznámila dopisem z téhož dne. Dne 30. 5. 2023 zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu, ale žalovaná svůj dluh žalobkyni přesto dosud neuhradila.
5. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
6. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
7. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
8. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle ust. § 75 zákona č. 257/2016 Sb. je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
15. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru:
17. Prvně bylo v řízení prokázáno, že účastníci měli v úmyslu uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaná při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru vystupovala jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb.,
o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měla žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, tj. její schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka).
18. Žalobkyně v řízení soudu prokázala, že prověřovala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně soudu předložila hodnocení klienta (žalované), v níž byly obsaženy údaje o příjmech a výdajích žalované, pracovní smlouvu žalované, výplatní lístky žalované, přehled transakcí na bankovním účtu žalované, oznámení obec správy sociálního zabezpečení, výpis záznamů žalované z registru příjmení a výpis z nebankovního registru klientských informací (NRKI). Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. však poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z dokladů předložených žalobkyní však dle soudu nelze učinit závěr o tom, že v době podpisu smlouvy nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně při zhodnocení předložených dokladů dle soudu zejména nezohlednila, že žalovanou uvedené celkové měsíční výdaje, sestávající pouze ze životního minima a výdajů na bydlení ve výši 1 400 Kč, se na první pohled nejeví jako pravděpodobné, a aniž by jejich výši dále jakkoli ověřovala, spokojila se s prostým prohlášením žalované, a to přesto, že jí z výše citovaných právních ustanovení vyplývá povinnost ověřovat klientem tvrzené údaje. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) navíc vyplývá, že žalobkyně tuto svoji povinnost nesplnila za situace, kdy klientka (žalovaná) dle uvedeného hodnocení spadala do nejrizikovější Kategorie I. charakterizované jako„ nízké body do interní Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán“. Žalobkyně tak v tomto případě poskytla žalované úvěr, přestože výsledky posouzení úvěruschopnosti žalované objektivně nevylučovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet úvěr.
19. Soud dále dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je rozporné s dobrými mravy, neboť ujednaná výše úroku 75,92 % ročně se příčí dobrým mravům. Podle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o zápůjčce či úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 21 spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Soud vycházel z Databáze časových řad příjmení jméno ohledně výše úroků, které požadovaly banky u úvěrů s obdobnými parametry v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, a zjistil, že horní hranice úrokových sazeb činila 8,45 % ročně. Ačkoliv je pravdou, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. Při posuzování rozporu výše sazby s dobrými mravy nevycházel soud jen z její nominální výše, ale i z celkové částky, kterou se žalovaná zavázala za dobu trvání úvěru při řádném splácení uhradit, tedy o kolik by žalovaná při řádném splácení poskytnutou částku přeplatila. V daném případě však sjednaná sazba úroků mnohonásobně převyšuje nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a za situace, kdy podle smlouvy o úvěru měla žalovaná při řádném splácení úvěru díky sjednané sazbě úroků vrátit více než trojnásobek poskytnuté částky, je třeba sjednanou výši úroků považovat za zjevně rozpornou s dobrými mravy.
20. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy
o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované, tj. schopnost žalované poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem žalobkyni vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že žalobkyně zjevně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako absolutně neplatnou. Závěr o absolutní neplatnosti je dle soudu nutno učinit rovněž na základě výše sjednaného úroku, která je z uvedených důvodů zjevně rozporná s dobrými mravy.
21. V souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, je § 87 zákona č. 257/2016 Sb. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.
22. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalované dne 20. 2. 2019 částku ve výši 50 000 Kč, soud proto výrokem I. tohoto rozsudku zavázal žalovanou k vrácení této částky žalobkyni.
23. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaná povinna jistinu úvěru vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaná byla během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdila ani soudu k věci neoznačila žádné důkazy. Vzhledem
k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalované, určil lhůtu pro vrácení jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
24. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu smluvního úroku a smluvní pokuty. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaných zákonných úroků z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku a žalovaná proto není s úhradou jistiny úvěru (zatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.
25. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval podle ustanovení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch, a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. Soud se při posouzení míry úspěchu a neúspěchu účastníků řídil nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, podle jehož závěrů je při posouzení náhrady nákladů řízení podle ust. § 142 o. s. ř. třeba vzít v úvahu úspěch ohledně celého předmětu sporu, tedy i též stran příslušenství pohledávky, a nikoliv jen žalobou uplatněné částky jistiny, s tím, že v případě úroků z prodlení, jsou-li požadovány od určitého data až do zaplacení, se vezme v úvahu jejich výše ke dni vyhlášení rozhodnutí. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném částky ve výši 60 181 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 60 853 Kč od 28. 5. 2019 do 23. 12. 2021 ve výši 15 492,16 Kč, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 60 437,27 Kč od 24. 12. 2021 do 25. 3. 2022 ve výši 1 505,90 Kč, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 60 180,67 Kč od 26. 3. 2022 do zaplacení, který ke dni vyhlášení rozsudku 2. 8. 2023 činil částku ve výši 9 589,75 Kč, smluvní pokuty ve výši 24 002 Kč a úroku ve výši 75,92 % ročně z částky 50 000 Kč od 28. 5. 2019 do zaplacení, který ke dni vyhlášení rozsudku 2. 8. 2023 činil částku ve výši 158 348,63 Kč. Předmětem sporu tak je celkem částka ve výši 269 119,44 Kč. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně byla úspěšná co do částky ve výši 50 000 Kč, neboť v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.) a neúspěšná co do částky ve výši 219 119,44 Kč (částka 60 181 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 15 492,16 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 505,90 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 9 589,75 Kč, smluvní pokuta ve výši 24 002 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 158 348,63 Kč), neboť v této části byla žaloba zamítnuta (výrok II.). Úspěch žalobkyně ve výši 50 000 Kč činí 18,58 % předmětu sporu, úspěch žalované ve výši 219 119,44 Kč pak činí zbylých 81,42 %. Soud proto rozhodl, že výše náhrady nákladů řízení, kterou je žalovaná povinna žalobkyni uhradit činí 0 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v obec, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.