Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 124/2023-73

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 13.682,37 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný celé jméno žalovaného je povinen zaplatit žalobci částku 11.216,02 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 11.6.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 2.466,35 Kč, úrok ve výši 641,40 Kč, úrok ve výši 8,05% ročně z částky 13.682,37 Kč od 26.7.2022 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 583,59 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 13.682,37 Kč od 26.7.2022 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 2.374,50 Kč k rukám Mgr. jméno příjmení, příjmení obec a číslo – část obce, ulice a číslo, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci částku 11.216,02 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 11.6.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 2.466,35 Kč, úrok ve výši 641,40 Kč, úrok ve výši 8,05% ročně z částky 13.682,37 Kč od 26.7.2022 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 583,59 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 13.682,37 Kč od 26.7.2022 do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 2.374,50 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], [příjmení] [obec a číslo] – [část obce], [ulice a číslo], do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Žalobce se domáhal zaplacení částky 13.682,37 Kč s úrokem ve výši 641,40 Kč a 8,05% ročně z částky 13.682,37 Kč od 26.7.2022 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 583,59 Kč a ve výši 11,75% ročně z částky 13.682,37 Kč od 26.7.2022 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že dne 24.3.2021 uzavřel žalobce s žalovaným smlouvu o úvěru ke kreditní kartě. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky pro anonymizováno kreditní kartu. Na základě smlouvy se žalobce zavázal vydat žalovanému kreditní kartu MasterCard Standart a poskytnout peněžní prostředky formou neúčelového revolvingového úvěru na dobu neurčitou až do výše maximálního úvěrového limitu 12.000 Kč. Úvěr mohl být čerpán počínaje datem 24.3.2021. Žalobce dne 24.3.2021 zřídil a otevřel žalovanému úvěrový účet. Žalovaný se zavázal splácet žalobci poskytnuté peněžní prostředky se smluvenými úroky v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5% z vyčerpané částky úvěru, vždy alespoň ve výši 500 Kč, a hradit poplatky související s poskytnutým úvěrem. Žalovaný byl povinen zajistit ke dni splatnosti měsíčních splátek úvěru dostatek peněžních prostředků na svém osobním běžném účtu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek počínaje splátkou splatnou ke dni 19.9.2021 a byl ze strany žalobce opakovaně vyzván k úhradě splatných dlužných splátek včetně příslušenství a poplatků. Protože žalovaný dlužnou částku neuhradil, prohlásil žalobce všechny pohledávky související s poskytnutým úvěrem ke dni 19.2.2022 za splatné. Dlužná částka k 25.7.2022 činí 14.907,36 Kč a skládá se z jistiny ve výši 13.682,37 Kč, smluvního úroku ve výši 641,40 Kč a úroku z prodlení ve výši 583,59 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.

V podání ze dne 26.6.2023 žalobce uvedl, že žalovaný poprvé čerpal peněžní prostředky dne 24.3.2021 v částce 10.000 Kč a 150 Kč, dále dne 31.03.2021 čerpal částku 1 700,00 Kč a částku 150,00 Kč, dne 18.04.2021 čerpal opětovně částku 10 150,00 Kč a 150,00 Kč, dne 30.04.2021 čerpal 30,00 Kč, dále pak dne 26.05.2021 čerpal 650,00 Kč a 150,00 Kč a dále částky v HV pod výše uvedenými transakčními kódy. Žalovaný pak čerpané peněžní prostředky nepravidelně splácel, (splátka je v HV uvedena pod transakčním kódem CMP (CMP+) nebo HCMP). Žalovaný takto splatil dne 18.04.2021 částku 10 150,00 Kč, dne 17.05.2021 částku 1 000,00 Kč, dne 15.06.2021 částku 600,00 Kč, dne 19.07.2021 částku 570,50 Kč a naposledy dne 19.08.2021 částku 543,48 Kč. Žalovaný provedl poslední úhradu na čerpanou jistinu dne 19.08.2021, kdy uhradil částku 543,48 Kč. Po této úhradě byly čerpané prostředky ve výši 10 356,02 Kč, přičemž následně žalovaný již ničeho neuhradil. Ještě dne 01.09.2021 však žalovaný čerpal peněžní prostředky celkem v částce 1 550,00 Kč. Po této naposledy uskutečněné transakci ze strany žalovaného tak zůstaly vyčerpané peněžní prostředky ve výši 11 936,02 Kč.

V podání ze dne 26.6.2023 žalobce uvedl, že úvěruschopnost žalovaného posuzoval v prvé řadě z údajů vyplněných žalovaným v jeho žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 24.3.2021. Žalovaný kromě základních sociodemografických informací o své osobě, rodinném vztahu, způsobu bydlení a vzdělání, dále uvedl, že je od srpna 2018 zaměstnán na dobu neurčitou jako osoba manuálně procující u soukromé společnosti a že jeho čistý měsíční příjem činí 27.000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný využil nabídku předschváleného limitu bylo systémem žalobce vyhodnoceno, že není třeba příjmy dokládat. Žalovanému byl úvěr poskytnut ve standardním procesu bez nutnosti doložení příjmu a žalobce vycházel z informací poskytnutých žalovaným o jeho dostatečné platební kapacitě pro splácení, které si následně ověřil prostřednictvím historických výpisů z běžného účtu žalovaného vedeného u žalobce za období posledních měsíců před poskytnutím úvěru. Z běžného účtu žalovaného žalobce vyhodnotil, jaká je skutečná výše měsíčního příjmu pravidelně připisovaného na účet žalovaného, jestli jsou kreditní obraty na běžném účtu v posledních měsících pravidelné a jestli je běžný účet žalovaného aktivně využíván pro občanský platební styk. Na účet žalovaného v období posledních měsíců před poskytnutím úvěru přicházely pravidelné platby, jejichž výši žalobce vyhodnotil jako dostatečné pro splácení úvěru. Žalobce vycházel z příjmů žalovaného ve výši 27.000 Kč a výdajů ve výši 22.863 Kč (vypočtené na základě informací z žádosti, které zahrnují životní minimum, náklady na bydlení, náklady na splátky, mandatorní výdaje a deklarované platby a pojištění. Platební kapacita žalovaného vypočtená systémem činila 4.137 Kč. Žalobce dále prověřil výši závazků a platební morálku žalovaného z databází. Žalobce prověřil žalovaného v CBCB, v Interním Blacklistu, v databázi neplatných dokladů, v Insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí v BRKI a NRKI. Žalovaný neměl v době žádosti žádný negativní záznam týkající se jeho platební morálky. Na základě ověřených informací, zejména o pravidelném příjmu na běžném účtu žalovaného, behaviorálních a sociodemografických dat ze skupiny právnická osoba a informací z interních a externích registrů, byla úvěruschopnost žalovaného, dle použitého matematicko-statistického modelu vyhodnocena kladně, a žalobce měl za to, že žalovaný bude schopen splácet splátky požadovaného revolvingového úvěru s limitem ve výši 12.000 Kč. K jednání soudu se právní zástupce žalobce omluvil.

Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu ( ). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Z žádosti o posytnutí úvěru ze dne 24.3.2021 soud zjistil, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru do výše úvěrového limitu 12.000 Kč. Žalovaný uvedl, že je zaměstnancem, svobodný, způsob bydlení – nájemní byt, počet členů domácnosti 1. Uvedl zaměstnavatele, pracovní poměr na dobu neurčitou. ulice příjem ze závislé činnosti - 27.000 Kč, měsíční výše splátek úvěrů – 9.500 Kč, pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů – 1.000 Kč. V žádosti je uvedeno, že žalovaný žádá, aby žalobkyně použila data z jeho běžného platebního účtu týkající se jeho příjmů a výdajů k vyhodnocení úvěruschopnosti k jeho žádosti. Žalovaný byl ověřován prostřednictvím BRKI a NRKI a v SOLUS.

Ze smlouvy o poskytnutí úvěrové karty soud zjistil, že dne 24.3.2021 žalobce poskytl žalovanému kreditní kartu s limitem ve výši 12.000 Kč (týdně).

Ze smlouvy o úvěru ke kreditní kartě a předsmluvních informací soud zjistil, že dne 24.3.2021 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru. Žalobce poskytl žalovanému úvěrový limit ve výši 12.000 Kč. Pohyblivá úroková sazba ke dni uzavření smlouvy činila 19,9% ročně. Minimální výše měsíční splátky byla 5% z vyčerpané částky, vždy alespoň 500 Kč Měsíční splátky byly splatné 19. den v měsíci. RPSN činila 28,67% a celkovou částku, kterou má klient zaplatit činila částka 13.678,37 Kč. Strany si sjednaly poplatky za služby spojené s kreditní kartou 30 Kč a automatické plná splátka úvěru 30 Kč.

Podle výpisu z účtu (č.l. 30-34) žalovaný čerpal úvěr dne 24.3.2021 částku 10.000 Kč, dne 31.3.2021 částku 1.700 Kč, dne 18.4.2021 částku 10.150 Kč, dne 30.4.2021 částku 30 Kč, dne 26.5.2021 částku 650 Kč, dne 1.9.2021 částku 1.400 Kč a 150 Kč Celkem 24.080 Kč

Podle výpisu z účtu (č.l. 30-34) žalovaný uhradil dne 18.4.2021 částku 10.150 Kč, dne 17.5.2021 částku 1.000 Kč, dne 15.6.2021 částku 600 Kč, dne 19.7.2021 570,50 Kč, dne 19.8.2021 částku 543,48 Kč Celkem 12.863,98 Kč.

V dopise ze dne 25.10.2021 žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu, který ke dni 24.10.2021 činí 1.119,70 Kč. Žalobce uvedl, že pokud dluh nezaplatí do 24.11.2021 úvěr zesplatní.

V dopise ze dne 21.2.2022 žalobce oznámil žalovanému, že prohlašuje k 19.2.2022 všechny své pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné a zároveň zamezuje další čerpání prostředků. Ke dni 20.2.2022 činí dluh žalovaného 13.964,95 Kč (splátka v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatků).

Výzvou ze dne 4.7.2022 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k uhrazení dlužné částky ve výši 14.760,49 Kč do 11.7.2022.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru na jejímž základě žalovaný čerpal revolvingový úvěr s limitem do 12.000 Kč. Žalovaný svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnil a z toho důvodu žalobce dopisem ze dne 21.2.2022 úvěr zesplatnil. Úvěr se tak stal splatný ke dni 19.2.2022. Dluh žalovaného ke dni 20.2.2022 činila částka 13.964,95 Kč.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavíral právní žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Schopnost žalovaného splácet žalobce prověřil na základě prohlášení žalovaného, kdy dle obchodních podmínek ČSOB klient pravdivě informuje o všech svých finančních závazcích. Žalobce uvedl, že platební kapacita žalovaného vypočtena systémem činila částka 4.137 Kč (příjem žalovaného, který nebylo třeba dokládat, kde jej ověřil především z historických výpisů z běžného účtu – 27.000 Kč mínus životní náklady vypočtené na základě z informací ze žádosti, které zahrnují životní minimum, náklady na bydlení, náklady na splátky, mandatorní výdaje – 22.863 Kč). S ohledem na výši předpokládané splátky tak byla dle názoru žalobce adekvátní k tomu, aby žalovaný mohl předmětný závazek adekvátně splácet. Žalobce předložil soudu nějaké výpis z účtu žalovaného, které však byly pro soud zcela nesrozumitelné, a k jednání soudu se omluvil. Žalobce tak po formální stránce učinil určitá zkoumání (šetření v uvedených registrech a zkoumání z výpisu z bankovního účtu žalovaného), tato však v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je zřejmé, že nepostačuje opatřit si relevantní informace od spotřebitele či z jiných zdrojů, ale pro naplnění smyslu zákona je nutné z těchto učinit kvalifikovaný závěr. Žalovaný pravděpodobně doložil ve výpisu z účtu svůj příjem, ale nejsou z něj zřejmé výdaje. V žádosti žalovaný uvedl své pravidelné výdaje bez splátek 1.000 Kč, což je zcela nevěrohodné. Vedle toho žalovaný uvedl výši jeho splátek 9.500 Kč. Posouzení úvěruschopnosti dlužníka nespočívá v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale v i odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet. Věřitel nesplní svou povinnost, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Žalobce ověřil příjem žalovaného z výpisu z účtu. U nákladů žalovaného žalobce vycházel z částky 22.863 Kč, kterou sám určil, aniž by tyto údaje ověřil (ani z žádného dokladu nevyplývá, že by žalovaný nějaké doklady o svých výdajích předkládal). Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.

Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

Soud má za prokázané (z předloženého výpisu z účtu), že žalobce poskytl žalovanému částku 24.080 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených úroků a poplatků. Soud má za prokázané že žalobce poskytl žalovanému částku 24.080 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst. 1 vydat. Z předloženého výpisu z účtu vyplývá, že žalovaný na úhradu úvěru zaplatil ve splátkách částku 12.863,98 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 11.216,02 Kč (24.080 – 12.863) a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v  určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván ( o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 9.6.2023. Nárok se stal splatným 10.6.2023 a žalovaný se dostal do prodlení od 11.6.2023. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 11.6.2023 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 17.690,66 Kč (částku 13.682,37 Kč + úrok 641,40 Kč + 1.131,60 Kč – úrok 8,05% ročně z částky 13.682,37 Kč od 26.7.2022 do 4.8.2023 + úrok z prodlení 583,59 Kč + 1.651,70 Kč úrok z prodlení 11,75% ročně z částky 13.682,37 Kč od 26.7.2023 do 4.8.2023). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 11.469,52 Kč (jistina – 11.216,02 Kč + 253,50 Kč – úrok z prodlení ve výši 15% ročně z 11.216,02 Kč od 11.6.2023 do 4.8.2023). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 65%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 35%. Poměr úspěchu tedy činí 30% ve prospěch žalobce. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za tři úkony právní služby ( , d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva k plnění) po 1.660 Kč ( vyhl. č. ), tři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za tři úkony právní služby ( , d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva k plnění) po 300 Kč ( , 3 vyhl. č. ) s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 1.234,80 Kč ( ) Celkem 7.914,80 Kč, z toho 30% činí částka 2.374,50 Kč, kterou soud žalobci přiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.