Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 C 296/2021-95

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Martinou Volfovou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou titul jméno příjmení

sídlem adresa

o odstranění stavby

takto:

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna odstranit z pozemků parc.č.st. číslo a parc.č.st. číslo, oba pozemky v k.ú. obec, obec Český Brod, cihlovou zeď v délce 485cm a výšce 180cm, zvýšenou o ocelovou konstrukci vysokou 158cm, opatřenou zelenou síťovinou, a dále aby žalovaná byla povinna odstranit z pozemku parc.č.st. číslo psí kotec zhotovený z ocelové konstrukce a tzv. OSB desek, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 16 386 Kč k rukám zástupce žalované, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna odstranit z pozemků parc.č.st. [číslo] a parc.č.st. [číslo], oba pozemky v k.ú. [obec], obec Český Brod, cihlovou zeď v délce 485cm a výšce 180cm, zvýšenou o ocelovou konstrukci vysokou 158cm, opatřenou zelenou síťovinou, a dále aby žalovaná byla povinna odstranit z pozemku parc.č.st. [číslo] psí kotec zhotovený z ocelové konstrukce a tzv. OSB desek, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 16 386 Kč k rukám zástupce žalované, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>

1. Žalobkyně se podanou žalobu domáhala odstranění cihlové zdi v délce 485 cm a výšce 180 cm, zvýšené o ocelovou konstrukci vysokou 158 cm, opatřené zelenou síťovinou z pozemků parc. č. st. číslo a parc. č. st. číslo, v obci a katastrálním území Český Brod, a dále odstranění psího kotce zhotoveného z ocelové konstrukce a OSB desek z výše uvedeného pozemku parc. č. st. číslo. Tvrdila, že oba výše nadepsané pozemky má ve svém výlučném vlastnictví, přičemž je nabyla od svého právního předchůdce Ing. jméno příjmení. Žalovaná má pak ve svém vlastnictví pozemek parc. č. st. číslo, rovněž v obci a k.ú. obec, pozemky žalobkyně a žalované spolu sousedí. Dle žalobkyně žalovaná neoprávněně užívá část jejích pozemků, neboť žalovaná na pozemcích žalobkyně umístila zeď s pletivem, čímž došlo k neoprávněnému rozšíření pozemku žalované, zabranou část žalovaná užívá a postavila tam psí kotec. Žalobkyně je přesvědčena, že skutečnost, že je část pozemku v jejím vlastnictví užívána žalovanou, je zřejmá již ze samotného zobrazení parcel v katastru nemovitostí a nejedná se tak o situaci, kdy by samotná hranice pozemků byla jakkoliv sporná. Dle technické zprávy, kterou nechal vypracovat právní předchůdce žalobkyně, žalovaná užívá celkem 20 m2 z pozemků žalobkyně, konkrétně 12 m2 pozemku parc. č. st. číslo a 8m2 pozemku parc. č. st. číslo. Zeď a psí kotec jsou tak umístěny výhradně na pozemku žalobkyně, kdy obě tyto stavby brání žalobkyni v řádném užívání jejích nemovitostí. Žalobkyně se bezúspěšně pokoušela věc vyřešit smírnou cestou. K otázce vydržení pozemků žalobkyně uvedla, že žalovaná nikdy nebyla a nemohla být v dobré víře, že je vlastníkem částí pozemků parc. č. st. číslo a parc. č. st. číslo, a to s ohledem na stav zapsaný v katastru nemovitostí a zároveň jí k užívání daných částí nesvědčí žádný právní titul. Žalovaná nemůže dle žalobkyně dávat na výběr tři subjekty (tchán a tchýně, manžel, žalovaná sama), které pozemek vydržely. Musí označit konkrétní osobu, která pozemek vydržela. Určení konkrétní osoby je stěžejní, neboť se od něj odvíjí případné vlastnictví právních nástupců. Dle žalobkyně jednotlivé nabývací tituly, na základě kterých docházelo k převodům nemovitostí z právních předchůdců žalované na nástupce, neobsahují zmínku o sporném pozemku, tedy sporný pozemek v těchto titulech nebyl převáděn či nepřecházel. Vyloučeno je vydržení přímo ze strany osoby žalované, jelikož její držba by trvala pouze 3 roky. Žalovaná si nemůže započítat držbu svého právního předchůdce, neboť ten by držel spornou část pozemku po takovou dobu, že by ji musel sám vydržet a jak již bylo uvedeno, pokud by vydrželi sporný pozemek právní předchůdci žalované, tak na ni pozemek nepřevedli. Vzhledem ke geometrickému plánu z roku 1990, kde je přesně zakreslena hranice mezi pozemky, právní předchůdci žalované, manželé příjmení, vědomě užívali cizí pozemek, nelze tak u nich shledat dobrou víru a aplikovat institut vydržení. Dobrou víru u manžela žalované vylučuje rovněž stav zapsaný ve veřejném seznamu, kdy manžel žalované mohl objektivně kdykoliv bezplatně zjistit, že užívá část pozemku, která není v jeho vlastnictví.

2. Žalovaná sdělila, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou zcela neuznává, když je nutné nejprve vyřešit související právní otázku ohledně vlastnictví dotčených částí pozemku, na kterém jsou stavby umístěny. Na rozdíl od žalobkyně považuje za spornou hranici mezi jejich pozemky a rovněž výměru a rozsah všech dotčených pozemků. Vyobrazení pozemků a jejich hranic v katastru nemovitostí totiž neodpovídá skutečné hranici v terénu. Žalobkyně se pak mylně domnívá, že žalovaná užívá i její pozemky, avšak žalovaná užívá pouze pozemky, které vlastní a historicky užívala její rodina. Pozemek parc. č. st. číslo koupili původně manželé příjmení (tchán a tchýně žalované) v roce 1987. Již tehdy byl pozemek oplocený v současných hranicích zdí, jejíž stáří se pohybovalo v desítkách let a která se zde nachází do dnešního dne. O této zdi žalobkyně nepravdivě uvádí, že jí na jejích pozemcích umístila žalovaná. V roce 1987 byly nad rámec pozemku parc. č. st. číslo oploceny i části sousedních pozemků a z tohoto důvodu manželé příjmení uzavřeli s tehdejším vlastníkem sousedních pozemků (právním předchůdcem žalobkyně), kterým byl stát (jednající prostřednictvím Okresního bytového podniku obec, státního podniku), dne 18. 4. 1990 kupní smlouvu, na jejímž základě odkoupili užívané části sousedních pozemků. Tyto části byli od sousedních pozemků odděleny a připojeny k pozemku parc. č. st. číslo. Tímto byli manželé příjmení přesvědčeni a minimálně v dobré víře, že veškeré vlastnické vztahy k užívaným pozemkům byly zdárně vyřešeny a náleží jim pozemek tak, jak byl ohraničen zdmi a jak ho užívají. V souvislosti s uzavřením výše uvedené kupní smlouvy ze dne 18. 4. 1990 si stát nechal vypracovat znalecký posudek na ocenění převáděných částí pozemků, v němž byl detailně popsán tehdejší stav včetně faktu, že hranice oddělených pozemků jsou v terénu ohraničeny zdmi. Zdi tvořící hranice jsou na pozemcích doposud. V roce 2001 pak manželé příjmení převedli své vlastnické právo k pozemku parc. č. st. číslo v hranicích, jak pozemek užívali, na svého syna jméno příjmení, manžela žalované. Žalovaná pak nabyla vlastnické právo v roce 2015 jako dědička po zesnulém jméno příjmení. Po celou dobu až do roku 2018, kdy nikdo její právo a právo jejích předchůdců k užívanému pozemku nezpochybňoval, neměla žalovaná ani její právní předchůdci důvod pochybovat o hranici svého pozemku. Žalovaná tedy minimálně sporné části pozemku nabyla vydržením. Žaloba tak dle žalované není důvodná, když žalovaná užívá pouze své pozemky a předmětné stavby se nachází na jejím pozemku. Ona i její právní předchůdci splnili podmínky pro vydržení sporných částí pozemku, když na základě nabývacích titulů přijímali do svého držení a užívání pozemek parc. č. st. číslo v totožném rozsahu a hranicích, jak je nyní užívá žalovaná. Od roku 1990 do roku 2018, tj. po dobu 28 let, jejich vlastnické právo a průběh hranic mezi pozemky žalobkyně ani její právní předchůdci nerozporovali.

3. Soud provedl důkazy listinami, které k prokázání svých tvrzení účastníci předložili, a vyslechl níže uvedené svědky s tím, že provedeným dokazováním byl zjištěn skutkový stav v rozsahu dostatečném pro to, aby soud učinil závěr o skutkovém stavu a rozhodl o věci po postupu dle ust. , („“).

4. Jako předběžnou otázku musel soud posoudit, který z účastníků je vlastníkem sporné části pozemku.

5. Z notářského zápisu ze dne 9. 6. 1987, sp. zn. NZ číslo, číslo, soud zjistil, že manželé jméno příjmení, datum narození, a jméno příjmení, datum narození (tchán a tchýně žalované) jako kupující zakoupili od prodávající jméno příjmení, datum narození, dům adresa se st parcelní číslo v obci a kat. území obec za kupní cenu ve výši 22 438 Kčs.

6. Z kupní smlouvy ze dne 18. 4. 1990 včetně geometrického plánu číslo bylo zjištěno, že manželé příjmení, uzavřeli s Československým státem – Okresním bytovým podnikem obec, státním podnikem tuto kupní smlouvu, v níž je uvedeno, že manželé příjmení jsou podle kupní smlouvy ze dne 9. 6. 1987 registrované státním notářstvím v obec dne 9. 6. 1987 pod č.j. R I 1455/87 bezpodílovými spoluvlastníky rodinného domu adresa v Českém Brodě se stavební parcelou číslo o výměře 143 m2 v obci a katastrálním území Český Brod; Čs. stát – Okresní bytový podnik obec s.p. je pak vlastníkem a Čs. stát – MěNV obec uživatelem pozemku stp. číslo o výměře 155 m2 a stp. číslo o výměře 617 m2 v Českém Brodě. Geometrickým plánem číslo ze dne 6. 2. 1990 byl od stp. číslo oddělen díl„ a“ o výměře 87 m2 a od stp. číslo oddělen díl„ b“ o výměře 68 m2, oba díly se slučují se st parcelní číslo v katastrálním území Český Brod, jejíž nová výměra je 298 m2. Čs. stát uvedenou smlouvou prodal manželům příjmení výše uvedený díl„ a“ a díl„ b“ se všemi součástmi a příslušenstvím pospaným ve znaleckém posudku ze dne 28. 2. 1990 za dohodnutou kupní cenu ve výši 2 206 Kč.

7. Ze znaleckého posudku číslo znalce jméno příjmení ze dne 28. 2. 1990 o ceně nemovitosti sestávající z části odděleného pozemku č. parcely číslo a číslo v k.ú. obec bylo zjištěno, že pozemky číslo a číslo byly dle nálezu tohoto posudku v minulosti užívány v plném rozsahu jako součást domu adresa. V době ocenění je však část těchto pozemků užívána vlastníkem sousedního pozemku parc. číslo. Na základě geometrického plánu ze dne 6. 2. 1990 byla tato část oddělena, konkrétně z původní parcely číslo byl oddělen díl„ a“ o výměře 87 m2 a z původní parcely číslo byl oddělen díl„ b“ o výměře 68 m2 obec oddělených pozemků jsou v terénu ohraničeny zdmi. K oceňované části pozemku přísluší zeď z průčelní strany o délce 9,20 m. obec oddělovaných pozemků jsou již částečně zastavěny přístavbou sousední nemovitosti, která je realizována vlastníkem této nemovitosti. Ostatní hraniční zdi zůstávají ve vlastnictví původních vlastníků. Původní stáří plotu z průčelní strany je cca 80 let, v roce 1989 byla provedena jeho celková oprava, částečně však již z použitého materiálu.

8. Z darovací smlouvy ze dne 10. 10. 2001 bylo zjištěno, že manželé jméno příjmení a jméno příjmení jako dárci darovali obdarovanému jméno příjmení, rodné číslo, parcelu č. st. číslo o výměře 291 m2 zapsanou na list vlastnictví pro obec a katastrální území Český Brod. Dárci jsou výlučnými vlastníky daného pozemku na základě kupní smlouvy ze dne 9. 6. 1987 registrované pod č. a na základě kupní smlouvy ze dne 18. 4. 1990 registrované pod č. I 701/90.

9. Z usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 14. 1. 2016, č.j. číslo jednací, bylo zjištěno, že žalovaná jako pozůstalá manželka po jméno příjmení, datum narození, zemř. dne 26. 3. 2015, nabyla z pozůstalosti mj. celek st. p. číslo zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba adresa, objekt k bydlení, nemovitosti zapsané na list vlastnictví pro obec a k.ú. obec.

10. Z výstupů internetového nahlížení do katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalobkyně je v katastru nemovitostí zapsána na LV č. 2098 jako vlastník pozemku parc. č. st. číslo o výměře 549 m2, jehož součástí je stavba adresa, objekt k bydlení, v obci a katastrálním a území obec. Žalovaná je na list vlastnictví pro obec a katastrální území Český Brod zapsána jako vlastník pozemku parc. č. st. číslo o výměře 291 m2, jehož součástí je stavba adresa, objekt k bydlení.

11. Z kopie katastrální mapy a fotografií bylo zjištěno, že pozemky žalobkyně a žalované spolu sousedí. Dle hranic pozemků zanesených v katastru nemovitostí se na části pozemku parc. č. st. číslo nachází stavba psího kotce a na pozemcích parc. č. st. číslo a parc. č. st. číslo je vystavěna zeď.

12. Z technické zprávy Geodetického servisu právnická osoba ze dne 20. 2. 2019, číslo zaměřeného a vyhotoveného Ing. jméno příjmení, bylo zjištěno, že dne 19. 2. 2019 bylo na žádost Ing. jméno příjmení provedeno zaměření stávající situace na dotčených pozemcích. ulice zpráva obsahuje závěr, dle něhož je se situačního výkresu patrné, že žalovaná užívá 12 m2 z parcely p. č. st. číslo (zahrada se psím kotcem), která je ve výlučném vlastnictví V. příjmení (právní předchůdce žalobkyně) a 8 m2 z parcely p. č. st. číslo (zahrada s kůlnou), jejímž výlučným vlastníkem je též V. Futera. Celkem se tedy jedná o 20 m2.

13. Předchůdce žalobkyně příjmení příjmení vyzval žalovanou předžalobní výzvou ze dne 28. 8. 2018 k odstranění části stavby v jejím vlastnictví, která zasahuje na pozemek ve vlastnictví předchůdce žalobkyně parc. č. st. číslo zapsaný na LV č. 2098 pro k.ú. obec. Zároveň předchůdce žalobkyně nabídl žalované, že jí část svého pozemku odpovídající části, na kterou stavba žalované zasahuje, pronajme za cenu obvyklou v daném místě a čase.

14. Z emailové zprávy právního zástupce žalované adresované právnímu zástupci předchůdce žalobkyně příjmení. příjmení ze dne 2. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce sdělila, že je přesvědčena, že v daném případě došlo k vydržení předmětné části pozemků. Ze strany žalované bylo navrženo řešit věc smírnou cestou s tím, že žalovaná bude nápomocna při uzavření dohody, která by vyřešila sporné vlastnictví předmětných pozemků a nastolila standardní sousedské vztahy. Zároveň uvedla, že je srozuměna s poskytnutím finanční kompenzace V. příjmení.

15. Z emailové komunikace právních zástupců účastníků ze dnů 26. 10. 2020 až 13. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná byla ochotna uhradit finanční náhradu ve výši 50 000 Kč (později 70 000 Kč), kterou žalobkyně považovala za nepřiměřeně nízkou a požadovala částku ve výši 500 000 Kč Částku 500 000 Kč pak byla žalovanou vzhledem k výměře a umístění pozemku označena za nereálnou a značně nadsazenou.

16. Z čestných prohlášení jméno příjmení ze dne 25. 3. 2021, jméno příjmení ze dne 12. 10. 2020 a jméno příjmení ze dne 18. 11. 2020 bylo zjištěno, že uvedené prohlásily, že zeď, která odděluje pozemky parc. č. st. číslo a číslo v k.ú. obec od pozemku parc. č. st. číslo v k.ú. obec stála v místě rozdělení těchto pozemků již před rokem 1990, tedy ještě předtím než manželé příjmení uzavřeli s Okresním bytovým podnikem obec, státní podnik, kupní smlouvu o prodeji části pozemku parc. č. st. číslo v k.ú. obec.

17. Svědkyně jméno příjmení, tchýně žalované, uvedla, že s manželem kupovali dům, ve které teď žalovaná bydlí snad v roce 1990. Pak si chtěli koupit ještě zahradu, požádali si a jejich žádosti bylo vyhověno. Všechno to zařizoval manžel, zahrada se kupovala asi v roce 2001. Zeď už tam byla v době, co kupovali dům, určitě ji s manželem nestavěli. Žádný soused je nikdy na nic neupozorňoval, pozemek kupovali ode zdi ke zdi.

18. Svědek jméno příjmení, tchán žalované, vypověděl, že koupili dům, který byl malý, potřebovali ho rozšířit. Za zdí byl neudržovaný prostor, který patřil tehdy asi okresnímu bytovému podniku. Prostor se vyměřil a podepsala se kupní smlouva. Kolem dokola daného prostoru byly zdi a rozpadlá vrátka na jedné straně, což byl jediný možný vstup do tohoto prostoru. Ze začátku tudy chodili, pak probourali zeď a udělali si tam vchod. Dům kupovali před rokem 1990 a tu prostoru (zahradu) asi před 30 lety. Zdi té zahrady jsou pořád na stejném místě.

19. Svědkyně jméno příjmení sdělila, že ve stejném domě jako žalobkyně asi v roce 1982, byla tam tři roky, poté se vdala a odstěhovala do obec. Daný dům byl podlouhlý, chodilo se prostředkem. Naproti prostřednímu vchodu byla velká zeď, po stranách kůlny a mezi tím zeď, přes kterou nebylo vidět. Žalovaná se do domu za zdí nastěhovala, až když už tam svědkyně nebydlela. Ta zeď byla pořád stejná. Vždy s maminkou, s níž v domě bydlela, užívali pozemek z naší strany zdi. Nikdy se neřešilo, že by cokoliv za zdí mělo patřit k domu, ve kterém bydleli.

20. Svědkyně jméno příjmení, vypověděla, že když příbuzní žalované dané nemovitosti asi v roce 1990 koupili, tak tam stará a omšelá, cca 7 m dlouhá, zeď byla určitě. Svědkyně na místě párkrát byla a nepamatuje si, že by se tam něco měnilo. Co bylo za zdí, neví, ale rodina žalované užívala to, co bylo před zdí.

21. Další návrhy účastníků na provedení důkazů, soud zamítl, neboť skutečnosti významné pro rozhodnutí má soud prokázány dostatečně.

22. Na základě provedeného dokazování a po zhodnocení důkazů dle ust. (tj. každý důkaz soud hodnotil jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci) učinil soud závěr o skutkovém stavu takový, že ve věci existuje rozpor mezi stavem zapsaným v katastru nemovitostí a stavem skutečným, když žalovaná fakticky drží a užívá část pozemků parc. č. st. číslo a parc. č. st. číslo v k.ú. obec v rozsahu celkem 20 m2, která je dle evidence katastru nemovitostí a katastrální mapy zapsána do vlastnictví žalobkyně. Manželé příjmení (tchán a tchýně žalované), nabyli na základě kupní smlouvy ze dne 9. 6. 1987 dům adresa a pozemek parc. č. st. číslo v k.ú. obec. Následně za účelem rozšíření svého pozemku parc. č. st. číslo kupní smlouvou ze dne 18. 4. 1990 přikoupili od právního předchůdce žalobkyně (státu) část pozemku parc. č. st. číslo o výměře 87 m2 a část pozemku parc. č. st. číslo o výměře 68 m2. Znalecký posudek číslo na ocenění oddělovaných částí pozemků uvádí, že hranice oddělených pozemků jsou v terénu ohraničeny zdmi, přičemž k oceňované části pozemku přísluší zeď z průčelní strany o délce 9,20 m, jejíž stáří je cca 80 let. obec oddělovaných pozemků jsou již částečně zastavěny přístavbou sousední nemovitosti, která je realizována vlastníkem této nemovitosti. Skutečnost, že zeď oddělující pozemky parc. č. st. číslo a parc. č. st. číslo od pozemku parc. č. st. číslo potvrdili rovněž vyslechnutí svědci. Tvrzení žalobkyně, že zeď umístila na jejích pozemcích žalovaná, tak nemůže obstát. Na základě smlouvy ze dne 10. 10. 2001 darovali manželé příjmení pozemek parc. č. st číslo svému synovi jméno příjmení, po jehož smrtit zdědila tento pozemek žalovaná (viz usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 14. 1. 2016, č.j. číslo jednací). příjmení mezi účastníky ohledně užívání sporných částí pozemku započaly v roce 2018. Strany se na smírném řešení situace nedohodly.

23. Podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

24. Podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

25. Podle § 130 odst. 1 obč. zák., je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

26. Podle § 130 odst. 2 obč. zák., nestanoví-li tento zákon jinak, má oprávněný držitel stejná práva jako vlastník, zejména má též právo na plody a užitky z věci po dobu oprávněné držby.

27. Podle § 132 odst. 1 obč. zák., vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutkových skutečností stanovených zákonem.

28. Podle § 134 odst. 1 obč. zák., oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu 10 let, jde-li o nemovitost.

29. Účelem vzniku institutu vydržení bylo a je uvést do souladu dlouhodobý faktický stav se stavem právním, kdy dochází k přeměně institutu oprávněné držby v právní institut vlastnictví. Podmínkami, při jejichž splnění držitel nabude vlastnické právo k nemovité věci, jsou nepřetržitá držba po dobu deseti let a skutečnost, že tento držitel je držitelem oprávněným. Není-li splněna jedna z těchto podmínek, nemůže subjekt nabýt vlastnické právu z titulu vydržení.

30. Z ustanovení , ve znění účinném do 31. 12. 2013, vyplývá, že institut vydržení existuje z důvodu společenské potřeby uvést do souladu stav faktický se stavem právním. Je jedním z obecných způsobů nabytí vlastnictví ze zákona, a to jak k movitým, tak k nemovitým věcem. Základními podmínkami nabytí vlastnického práva vydržením podle obč. zák., je oprávněná držba podle obč. zák. a uplynutí stanoveného času, po který má oprávněný držitel věc nepřetržitě v držbě. Oprávněným držitelem podle obč. zák. je takový držitel, který je ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, přičemž v pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Dobrá víra je psychický stav držitele – takový držitel se domnívá, že mu vykonávané právo patří, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není. Veškeré skutečnosti, které ovlivňují existenci či neexistenci oprávněné držby, musí být hodnoceny objektivně, a nikoliv jen ryze ze subjektivního hlediska držitele. Omyl držitele, ze kterého jeho přesvědčení o existenci drženého práva vychází, musí být omluvitelný. Omyl je omluvitelný, jestliže držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, respektive nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Omyl držitele může být skutkový nebo právní. Oprávněná držba zpravidla spočívá na skutkovém omylu; držitel je v omylu ohledně skutkových okolností, které mají za následek vznik věcného práva. Při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 5. 2012 sp. zn. ). Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 23. 1. 2002 sp. zn. ve vztahu k předpokladům možného vydržení části pozemku dovodil, že k uchopení se držby pozemku, resp. jeho části, je třeba, aby předmět držby byl nezměnitelný a kdykoliv reprodukovatelný. Taktomu bývá zpravidla, např. když se nový nabyvatel uchopí současně s držbou pozemku nabytého podle právního titulu držby části sousedního cizího pozemku, který je však„ připlocen“ k pozemku podle titulu nabytým.

31. Pro tento spor je tak rozhodující rozsah a způsob i délka pokojného užívání sporné části pozemku žalovanou, resp. jejími právními předchůdci. Sporná část pozemků přímo přiléhá k pozemku ve vlastnictví žalované a tvoří s ním logický celek oddělený od pozemků parc. č. st. číslo a parc. č. st. číslo zdí, která jak vyplynulo v řízení najevo, stála na stejném místě již před rokem 1990 (znalecký posudek, svědecké výpovědi). Manželé příjmení na základě kupní smlouvy ze dne 18. 4. 1990 zakoupili od Čs. Státu díl„ a“ oddělený od pozemku parc. číslo díl„ b“ oddělený od pozemku parc. č. st. číslo v dobré víře, že hranice těchto oddělených dílů jsou v terénu ohraničeny zdmi, jinými slovy, že zakoupili i nyní spornou část pozemku. V daném případě, šlo o typický případ, kdy se manželé příjmení současně se svým pozemkem chopili držby části sousedního pozemku z důvodu nesprávně umístěného oplocení. Takto následně užívali spornou část pozemku i právní nástupci manželů příjmení, když byli v dobré víře, že na základě jednotlivých nabývacích titulů týkajících se pozemku parc. č. st. číslo nabývají i nyní spornou část pozemku v hranicích jak ji užívali jejich předchůdci. Jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele je i poměr plochy sporné části pozemku k pozemkům, které manželé příjmení v roce 1990 koupili, tj. k dílům„ a“ a„ b“ dle geometrického plánu číslo který v projednávaném případě svědčí manželům příjmení. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. ) pokud se kupující chopí pozemku, jehož výměra byla vyšší než plocha pozemku, který koupil, mohl sice být subjektivně v dobré víře, že je vlastníkem, ale tato dobrá víra tu však není "se zřetelem ke všem okolnostem". Pokud se subjekt chopí držby plochy více než dvojnásobné, lze mít objektivně pochybnosti o existenci drženého práva (rozhodnutí sp. zn. ). V tomto případě díly„ a“ a„ b“ měli celkem výměru 155 m2 a sporná část pozemku 20 m2. Nejde tak o takové podstatné překročení výměry, kdy držitel i při zachování obvyklé opatrnosti by musel mít pochybnosti o tom, že drží ve skutečnosti větší pozemek. Na účastníky je třeba nazírat optikou průměrného pohledu člověka, nikoli odborníka (rozhodnutí sp. zn. ), pro kterého není na první pohled seznatelná přesná výměra pozemku. Proto i soudní judikatura dovodila, že pokud se chopí kupující držby plochy více než dvojnásobné, lze pochybnosti v tomto směru objektivně mít – v posuzovaném případě však sporný pozemek tvoří necelou 1/8 výměry a nadto navazuje plynule na sousedící pozemek a na jeho konci tvoří zeď letitou faktickou hranici. Od roku 1990 až do roku 2018, kdy započaly spory mezi stranami, nebyla dobrá víra držitelů (žalované ani jejich právních předchůdců) nikdy narušena.

32. K argumentaci žalobkyně, že dobrá víra žalované a jejích právních předchůdců je vyloučena s ohledem na stav zapsaný v katastru nemovitostí, soud konstatuje, že tento přístup by znamenal, že by se existence či neexistence dobré víry měla posuzovat zcela objektivně a v takovém případě by při striktním použití zásady„ neznalost práva neomlouvá“ byl prakticky zcela vyloučen omyl právní i skutkový. Institut vydržení by za takových okolností v podstatě postrádal smysl.

33. Pokud žalobkyně uvádí, že darovací smlouva jméno příjmení ze dne 10. 10. 2001 ani usnesení Okresního soudu v Kolíně, sp. zn. , nejsou právními tituly k vlastnění sporných částí pozemků parc. č. st. číslo a parc. č. st. číslo, neboť v nich není jakákoliv část těchto pozemků zahrnuta, pak právě naopak tato skutečnost dobrou víru žalované a všech jejích pro toto řízení relevantních právních předchůdců dokazuje. Manželé příjmení byli v dobré víře, že oddělené díly předmětných pozemků„ a“ a„ b“ jsou v reálu ohraničeny zdí, tak jak je uvedeno ve znaleckém posudku číslo ze dne 28. 2. 1990 a tato reálná hranice je i hranicí právní. Soud odkazuje na rozhodnutí NS , v něž Nejvyšší soud uvádí, že dobrá víra oprávněného držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věci, se musí vztahovat i k titulu, na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo. To ovšem neznamená, že takový titul musí být dán; postačí, že držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že tu takový titul je. obec„ a“ a„ b“ byly sloučeny s pozemkem parc. č. st. číslo. Pozemek parc. č. st. číslo je pak předmětem převodu v darovací smlouvě jméno příjmení ze dne 10. 10. 2001. jméno příjmení byl v dobré víře, že jemu darovaný pozemek parc. č. st. číslo je oprávněn užívat v hranicích, tak jak jej užívali jeho rodiče, tj. až po předmětnou zeď. Rovněž žalovaná byla v dobré víře, že na základě dědického usnesení sp. zn. nabývá pozemek ve shora uvedené faktické hranici ukončené zdí.

34. Soud tak má za to, že právní předchůdci žalované, manželé příjmení, postupovali s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahou konkrétního případu po každém požadovat. Jako nabyvatelé se v roce 1990 uchopili držby nyní sporné části pozemku, která byla v terénu fakticky ohraničena zde již stojící zdí, přičemž o této faktické hranici se domnívali, že je i hranicí právní. Následně dané části pozemku užívali v dobré víře, která trvala po celou dobu jejich držby, tj. více než 10 let. Tuto jejich dobrou víru současně nikdo nezpochybnil a ani nebyl dán jiný důvod o ní jako o oprávněné pochybovat. obec víra trvala i u právních nástupců manželů příjmení, tj. nejdříve jejich syna jméno příjmení, a následně u žalované, kdy tato dobrá víra byla zpochybněna až v roce 2018. Při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. obec víra zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří anebo že je subjektem práva, jehož obsah vykonává (NS ).

35. Soud tak má za shora uvedeného za to, že již právní předchůdci žalované, manželé příjmení, splnili všechny podmínky vydržení - byli v dobré víře ve své vlastnictví, přičemž tuto dobrou víru dovozovali z kupní smlouvy ze dne 18. 4. 1990 registrované dne 2. 5. 1990. Jejich dobrou víru je třeba dovozovat i ze způsobu a rozsahu pokojného užívání předmětného pozemku, které nebylo nikterak narušováno. Nad rámec uvedeného soud dodává, že pokojné užívání sporné části pozemku nebylo narušováno ani u právních nástupců manželů příjmení, tj. u jejich syna jméno příjmení a následně žalované, a to až do roku 2018 Lhůta pro vydržení uběhla již v roce 2000, kdy oprávněná držba manželů příjmení přesáhla nepřetržitě více než požadovaných deset let. Vydržením jako jedním ze způsobů nabytí vlastnictví, a to originárním, tak nabyli manželé příjmení vlastnictví ke sporné části pozemku.

36. Proto soud dospěl k závěru, že žalobkyně vlastníkem sporné části pozemků, ze kterých požaduje odstranit cihlovou zeď a psí kotec, není, neboť právní předchůdci žalované, manželé příjmení, v zákonem stanovené 10leté lhůtě tuto spornou část pozemku, vydrželi. Sporná část pozemků pak byla v dobré víře v její držení a užívání převedena darovací smlouvou ze dne 10. 10. 2001 na jméno příjmení a následně přešla v roce 2015 na žalovanou jako na dědičku po jméno příjmení. V této souvislosti soud upozorňuje, že rozhodnutí v této věci není způsobilé zápisu do katastru nemovitostí a nemůže tak spor účastníků v tomto směru vyřešit, netvoří ani překážku věci rozsouzené, ani by takovými závěry nebyl soud v dalším řízení vázán.

37. Za shora uvedeného stavu je žaloba na odstranění staveb nedůvodná, proto ji soud v celém rozsahu zamítl.

38. O náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, rozhodl soud podle , když žalované, která měla ve věci plný úspěch, přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalobkyni, která ve věci úspěch neměla. Advokát žalované učinil v řízení celkem 6 úkonů právní služby: příprava a převzetí zastoupení ( adv. tarifu), 3 x podání ve věci samé (; vyhl. č. , adv. tarifu), 2 x účast na jednání soudu ve dnech 20. 6. 2022 a 20. 9. 2022 (; vyhl. č. , adv. tarifu). Mimosmluvní odměna činí 6 x 1 500 Kč (, adv. tarifu). Paušální náhrada hotových výdajů advokáta pak 6 x 300 Kč ( adv. tarifu). Cestovné za dvě cesty na jednání soudu ve dnech 20. 6. 2022 a 20. 9. 2022 na trase obec – obec a zpět; 2 x 135 km, tj. 270 km při spotřebě vozidla dle TP 5,3 l /100 km, vyhláškové ceně paliva (nafta) v případě obou cest 47,10 Kč a základní sazbě náhrady v případě obou cest 4,70 Kč, činí 1 942 Kč. Náhrada za promeškaný čas strávený cestou na dvě uvedená jednání soudu v trvání 8 započatých půlhodin činí 8 x 100 Kč, tj. 800 Kč ( odst. 3 adv. tarifu). Advokát žalované je plátcem DPH má proto dále právo na náhradu 21% této daně ve výši 2 844 Kč (, 3 ) Celkem tak žalované v řízení vznikly náklady ve výši 16 386 Kč Náklady byly přisouzeny ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (, ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.