Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 53/2023-71
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Divíškovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 48 768 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se zastavuje, co do částky 2 791 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 791 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení, a co do úroku ve výši 38,84% p.a. z částky 28 879,38 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 960 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 960 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení, a to do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se zamítá, co do částky 20 015 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 015 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení, co do částky 14 002 Kč, a co do úroku za poskytnutí úvěru ve výši 23,64% p.a. z částky 28 879,38 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 118 080 Kč.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se zastavuje, co do částky 2 791 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 791 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení, a co do úroku ve výši 38,84% p.a. z částky 28 879,38 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 960 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 960 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení, a to do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se zamítá, co do částky 20 015 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 015 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení, co do částky 14 002 Kč, a co do úroku za poskytnutí úvěru ve výši 23,64% p.a. z částky 28 879,38 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 118 080 Kč. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se domáhal zaplacení celkové částky 48 768 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že žalovaný uzavřel s žalobcem dne 26. 10. 2018 smlouvu o úvěru číslo K vyplacení úvěru došlo téhož dne. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému v jeho prospěch bezúčelný spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit smluvně dohodnutý úrok ve výši 83,87 % p.a., a to 60 měsíčními splátkami ve výši 1 640 Kč. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce řádně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i jiných zdrojů, např. potvrzení o výši příjmů. Dále byly ověřeny i databáze SOLUS a Nebankovní registr klientských informací. Žalovaný uhradil 11 splátek po 1 640 Kč (tj. 18 040 Kč). Žalovaný se dostal do prodlení s placením úvěru, a proto došlo k zesplatnění úvěru ke dni 22. 12. 2019. Žalobce se domáhá zaplacení nové dlužné jistiny úvěru v celkové výši 33 368,57 Kč (původní jistina 28 879,38 Kč navýšená o dlužný úrok za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 4 489,19 Kč) s příslušenstvím; smluvní pokuty v celkové výši 998 Kč; náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru 33 368,57 Kč ze každý den prodlení od 24. 12. 2019 do dne podání žaloby ve výši 14 002 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky 28 879,38 Kč v sazbě 62,48 % p.a od 24. 12. 2019 do zaplacení.
2. Poté kdy soud upozornil žalobce na nepřiměřenou úrokovou sazbu, žalobce omezil žalobní nárok co do částky 2 791 Kč Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 791 Kč. Zároveň vzal zpět žalobu co do úroku ve výši 38,94 % ročně z částky 28 879,38 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení. Soud v tomto rozsahu řízení zastavil v souladu s § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř., jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
3. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil a k žalobě se nevyjádřil. Předvolání k ústnímu jednání společně s žalobou mu bylo doručeno na adresu trvalého pobytu ulice a číslo, obec a následně i do jeho vlastních rukou na aktuální adresu jeho pobytu ulice a číslo, obec. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného a dle listinných důkazů, obsažených ve spise v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a 120 odst. 2 o.s.ř.
4. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku dle zákona 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
6. Žalobce soudu prokazoval svá skutková tvrzení v potvrzením o vedení účtu celé jméno žalovaného, potvrzeným ČSOB dne 20. 7. 2018; potvrzením ČSSZ o invalidním důchodu pro invaliditu III. stupně celé jméno žalovaného ve výši 12 200Kč měsíčně ze dne 10. 4. 2018; kopií občanského průkazu celé jméno žalovaného na č.l. 10-11; kartou klienta celé jméno žalovaného na č.l. 12; oznámením o schválení úvěru ke smlouvě číslo ze dne 29. 10. 2018; návrhem na uzavření smlouvy o úvěru podepsaným dne 26. 10. 2018; vyjádřením znalce k problematice úročení pohledávek; úplným výpisem ze seznamu registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelů, předžalobní výzvou ze dne 15. 2. 2023 včetně poštovního podacího archu z téhož data; listinami k výpisu záznamu z registru příjmení; výpisem z účtu č. bankovní účet vedeným právnická osoba s dokladem o transakci ze dne 26. 10. 2018; prohlášením klienta podepsané dne 26. 10. 2018 ke smlouvě o úvěru číslo; listinou označenou jako Hodnocení klienta ke smlouvě číslo předsmluvním formulářem číslo podepsaným dne 26. 10. 2018; výzvou k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 18. 11. 2019 a dále ze dne 17. 12. 2019; poštovní dodejkou na celé jméno žalovaného s datem doručení zásilky 2. 11. 2018; oznámením žalobce o zesplatnění všech závazků ze dne 22. 12. 2019.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobcem byla na základě návrhu na uzavření úvěrové smlouvy uzavřena dne 18. 7. 2022smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky, spolu s úrokem a sjednanými poplatky splatit v 60 splátkách po 1 640 Kč.
11. Soud se zároveň zabýval tím, jak žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobce v žalobě uvedl pouze obecná tvrzení o tom, jakým způsobem shromáždil a zkontroloval informace, uvedené žalovaným Z listiny označené jako hodnocení klienta vyplývá, že žalovaný měl čistý měsíční příjem, důchod ve výši 12 202 Kč. Výdaje měly být tvořeny životním minimem 3 410 Kč, splátkami pro právnická osoba ve výši 4 008 Kč a výdaji na bydlení ve výši 1 300 Kč, tedy celkem 8 718 Kč. Po zohlednění rezervy 500 Kč žalobce dospěl k závěru, že žalovaný disponuje volnými zdroji ve výši 2 984 Kč. Soud nepovažoval toto hodnocení poměrů žalovaného za postačující, a proto při ústním jednání dne 11. 5. 2023 o tom žalobce poučil a v souladu s § 118a odst. 3 jej vyzval, aby předložil důkazy k tvrzeným výdajům klienta, zejména ve vztahu k nákladům na bydlení, když částka 1 300 Kč neodpovídá obvyklé výši nájemného a dalších plateb. Žalobce po tomto poučení soudu sdělil, že v době vzniku předmětné úvěrové smlouvy měl s žalovaným uzavřenu souběžnou úvěrovou smlouvu a výdaje spojené s touto smlouvou činily 4 008 Kč měsíčně. K ostatním výdajům žalovaného nemá žalobce další doklady a v této souvislosti spoléhá na prohlášení žalovaného, který se zavázal přiznat veškeré příjmy a výdaje, a to pravdivě. Příjmy žalovaného převyšovaly jeho tvrzené výdaje a tedy nelze shledat nemožnost splácet.
12. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
14. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
15. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
16. V tomto řízení žalobce neprokázal, že řádně zkoumal a posuzoval úvěruschopnost žalovaného. Bylo nesporně zjištěno z dokladů obec správy sociálního pojištění, že žalovaný je osobou zdravotně postiženou, má přiznánu invaliditu 3. stupně a jeho jediným příjmem je invalidní důchod ve výši 12 002 Kč měsíčně.. Životní náklady byly zohledněny pouze ve výši životního minima, jak je shora uvedeno. Soudu zejména není jasné, proč se žalobce spokojil s tvrzením žalovaného, že náklady na bydlení činí pouhých 1 300 Kč, když žalovaný bydlí sám a tyto výdaje nemohou pokrýt ani měsíční náklady za spotřebované energie, nemluvě o nákladech za nájemné. Celou jednu třetinu svého příjmu žalovaný splácí na jiný úvěr, který mu byl žalobcem poskytnut. Soud považuje za vyloučené, aby v tomto konkrétním případě žalovanému zbývaly ještě nějaké volné finanční prostředky k úhradě splátek dalšího úvěru. Za této situace soud hodnotí uzavřenou smlouvu jako neplatnou. Žalobce tak má nárok pouze na plnění, které žalovanému poskytl z důvodů bezdůvodného obohacení, jak je uvedeno v § 2991 o.z. Je nesporné,že žalobce vyplatil žalovanému na úvěr 30 000 Kč a dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil 11 splátek po 1 640 Kč, tj. celkem 18 040 Ke Soud tedy uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky zbývající částky jistiny úvěru, tj. 11 960 Kč. Soud zohlednil poměry žalovaného (jeho invaliditu a výši důchodu) a odložil splatnost přisouzeného plnění do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. O úhradě zákonného úroku z prodlení soud rozhodl dle § 1970 o.z. a sazba byla stanovena s ohledem na vl. nař. 351/2013 Sb.
17. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy soud zamítl nárok žalobce na další plnění, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku
18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. a V tomto řízení měl převážný procesní úspěch žalovaný, kterému ovšem žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě.
Nesplní-li povinný dobrovolně tímto rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce