Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
21 C 155/2022-57
Okresní soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Šubovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 27 030,07 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 300 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 300 Kč za období od 28. 4. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 15 730,07 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 9 938 Kč od 9. 6. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 300 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 300 Kč za období od 28. 4. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 15 730,07 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 9 938 Kč od 9. 6. 2022 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 6. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 409,33 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 620,74 Kč a dalšího příslušenství z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce. Dle žalobních tvrzení účastníci uzavřeli prostřednictvím komunikace na dálku (Online Klientské centrum) smlouvu číslo ze dne 7. 4. 2021 (dále jen„ Smlouva“) tak, že žalobkyně zaslala žalovanému unikátní jednorázový SMS kód, který žalovaný do systému zadal, čímž byl nahrazen jeho vlastnoruční podpis. Na základě uzavřené Smlouvy žalobkyně dne 7. 4. 2021 poskytla žalovanému peněžité prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný měl na základě uvedené smlouvy vrátit žalobkyni jistinu společně s obchodními úroky ve výši 12 706 Kč a administrativním poplatkem ve výši 10 500 Kč, tj. celkem 38 206,00 Kč, a to ve 41 měsíčních splátkách po 910 Kč a v 42. (závěrečné splátce) ve výši 896 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta dnem 23. 5. 2021. Žalovaný nehradil měsíční splátky řádně a včas, proto žalobkyně úvěr ke dni 5. 4. 2022 zesplatnila (když žalovaný své prodlení nenapravil ani do třiceti dní od písemné výzvy žalobkyně k nápravě). S ohledem na prodlení žalovaného s úhradami plateb dle Smlouvy o zápůjčce eviduje žalobkyně za žalovaným pohledávku v celkové výši 27 030,07 Kč, sestávající z jistiny ve výši 14 216 Kč, obchodních úroků ve výši 3 522 Kč, administrativních poplatků ve výši 2 000 Kč. Dále žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení z neuhrazených splátek za dobu do zesplatnění v kapitalizované částce 198,74 Kč, zákonný úrok za dobu od zesplatnění do data 28. 6. 2022 v celkové částce 422 Kč a zákonný úrok z částky 21 238 Kč za dobu od 29. 6. 2022 do zaplacení. Dále se žalobkyně domáhá smluvní pokuty z prodlení za dobu do zesplatnění ve výši 3 408 Kč a za dobu po zesplatnění do 28. 6. 2022 ve výši 1 762,75 Kč, tedy celkem 5 170,75 Kč. Žalobou také nárokuje po žalovaném úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč. Dle žalobních tvrzení při zesplatnění započetla dílčí úhrady na jistinu ve výši 784 Kč, na obchodní úroky částku 1 916 Kč a na administrativní poplatky částku 1 000 Kč. Dlužné částky nebyly žalovaným přes opakované výzvy ze strany žalobkyně do dnešního dne uhrazeny. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací od žalovaného tzv.„ scóringovým testem“, provedeným zejména z výpisu z účtu za poslední tři měsíce před poskytnutím zápůjčky, z výplatní pásky za poslední měsíc a vyplněného formuláře příjmů a výdajů. Pro zhodnocení údajů poskytnutých žalovaným žalobkyně stanovila jeho příjmy ve výši 27 812,02 Kč a měsíční výdaje ve výši 21 167,39 Kč. Výdaje žalovaného vyhodnotila příslušným koeficientem takto: a) 3 860 Kč - životní minimum, b) 11 600 Kč náklady na bydlení, c) 0,11 - kontokorent, d) 875,53 Kč - transakce platební kartou, e) 4 001,67 Kč - domácí platby, f) 0,08 Kč - bankovní poplatky, g) 830 Kč - výběry v hotovosti. Rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného po započtení splátky na úvěr ve výši 926,93 Kč činí jejího výpočtu částku 5 717,70 Kč, což dle žalobkyně je částka postačující k pokrytí zbývajících běžných výdajů (strava atp.).
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
4. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel se žalobkyní Smlouvu číslo ze dne 7. 4. 2021 prostřednictvím komunikace na dálku v souladu s ustanovením článků číslo až číslo Obchodních podmínek zadáním unikátního jednorázového sms kódu nahrazujícího vlastnoruční podpis. Na základě uzavřené smlouvy byla žalobkyní dne 7. 4. 2021 vyplacena žalovanému částka ve výši 15 000 Kč (viz. Smlouva číslo ze dne 7. 4. 2021, elektronický výpis informací ze systému uzavírání smluv on-line prostřednictvím klientského centra, bankovní výpis z účtu). Žalovaný se dle Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni celkem částku 38 206 Kč, která se skládá z jistiny 15 000 Kč, obchodního úroku ve výši 12 706 Kč a administrativního poplatku ve výši 10 500 Kč, a to prostřednictvím pravidelných 42 měsíčních splátek ve výši 910 Kč, splatných vždy k 23. dni kalendářního měsíce počínaje dnem 23. 5. 2021 (viz Smlouva). Součástí Smlouvy byly Obchodní podmínky, sazebník a splátkový kalendář. Žalovaný dosud zaplatil částku 3 700 Kč. To vyplývá z tvrzení žalobkyně, které nebylo v řízení sporováno.
5. Žalobkyně doložila výpisy z účtu žalovaného vedené právnická osoba za období od 1. 1. 2021 do 31. 3. 2021, ze kterých bylo zjištěno, že žalovaný byl v tomto období v kladných zůstatcích za leden 2 278, 37 Kč, za únor 1 010,11 Kč a za březen 13 Kč, platby od zaměstnavatele byly v lednu ve výši 17 925 Kč, v únoru ve výši 19 252 Kč a 7 675 Kč (= 26 927 Kč) a v březnu ve výši 12 743 a 14 836 Kč (= 27 579 Kč). Z výpisu z účtu soud dále zjistil, že žalovanému na předmětný účet přišlo za měsíc leden 2021 celkem 26 634,01 Kč a odešlo 24 355,64 Kč, za měsíc únor na předmětný účet přišlo 41 927 Kč a odešlo 43 195,26 Kč a za měsíc březen roku 2021 na účet přišlo 98 344 Kč a z účtu odešlo 99 341,11 Kč. Z účtu patřícímu osobě shodného jména obdržel žalovaný za únor roku 2021 v 21 platbách celkovou částku 12 600 Kč. Dále bylo prokázáno, že si žalovaný vzal v lednu roku 2021 dvě půjčky v celkové výši 7 700 Kč a v březnu roku 2021 dvě půjčky v celkové výši 20 000 Kč.
6. Dále žalobkyně doložila výplatní listinu od zaměstnavatele žalovaného, ze které bylo prokázáno vyplacení mzdy žalovanému ve výši 19 252 Kč za leden 2021. Z formuláře příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 6. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný zde uvedl jako svůj čistý měsíční příjem 19 200 Kč. Dále ve formuláři uvedl, že hradí pravidelné splátky půjček ve výši 4 000 Kč, má průměrné měsíční výdaje (léky, tel. služby, internet) ve výši 4 000 Kč a bydlí v nájmu, ale nemá žádné náklady na bydlení.
7. Z výše uvedeného učinil soud skutkový závěr, že žalobkyně nesprávně vyhodnotila příjmy žalovaného ve výši 27 812 Kč, když uvedeného příjmu ze závislé činnosti nedosáhl v lednu, únoru ani v březnu roku 2021. Příjmy žalovaného od zaměstnavatele dle výpisu za leden, únor a březen roku 2021 činily průměrných 24 586 Kč, přičemž z toho v únoru byla žalovanému placena mzda ve dvou platbách, takže není zřejmé, za jakou činnost žalovaný obdržel v únoru 2021 celkovou částku 26 927 Kč, když doložil výplatní pásku znějící pouze na částku 19 252 Kč. Soud dále dospěl ke skutkovému závěru, že scóring provedený žalobkyní (výdaje ve výši 21 167,39 Kč) nezohledňuje skutečné výdaje žalovaného, když žalovaný uvedl ve formuláři pravidelné výdaje pouze ve výši 8 000 Kč, přičemž například náklady na bydlení žalovaný dle předložené žádosti neměl žádné. Naopak výpisy z účtu bylo prokázáno, že výdaje žalovaného byly v únoru dvojnásobně a v březnu čtyřnásobně vyšší než scóringem udaných 21 167,39 Kč.
8. Dopisem ze dne 27. 10. 2021 byl žalovaný žalobkyní vyzván k zaplacení dlužných splátek a informován o případném zesplatnění doposud neuhrazené jistiny, když nezaplatí. Dopisem ze dne 5. 4. 2022 bylo žalovanému oznámeno, že došlo k zesplatnění zápůjčky dle smlouvy číslo ke dni 5. 4. 2022 a stanovena lhůta pro úhradu dluhu do dne 27. 4. 2022. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 3. 5. 2022.
9. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání Smlouvy vystupoval v pozici spotřebitele a žalobkyně jako podnikatelka, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) ve spojení s ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o.z.).
10. Dle § 86 ZSÚ v rámci posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce druhého cit. ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
13. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
17. Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
18. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela v postavení věřitelky se žalovaným jako spotřebitelem smlouvu o zápůjčce, na základě které mu poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Proto, aby bylo možné smluvní ujednání považovat za platné, musí žalobkyně dostát povinností stanovených v § 86 ZSÚ. Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně žalobkyně nesplnila a tomu odpovídá též výsledek, že tedy žalovaný dluh nezaplatil.
19. Shodná povinnost byla věřiteli ve spotřebitelských vztazích uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle dřívějšího zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, byla absolutní neplatnost smlouvy. Pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele.
20. Soud má však za to, že v ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
21. Pro úplnost soud odkazuje i na rozhodnutí Soudního dvora EU k předběžné otázce týkající se úvěruschopnosti, které si vykládá shodně, jak uvedl výše, tj. otázku splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníka, je třeba zkoumat z úřední povinnosti (webová adresa číslo).
22. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobkyně měla dostatečné množství podkladů jako výplatní listinu a především výpisy z účtu žalovaného, a mohla při náležité pozornosti a opatrnosti zjistit, že průměrný příjem žalovaného ze závislé činnosti je cca 24 586 Kč měsíčně, přičemž u příjmů za únor není zřejmé, zda žalovaný obdržel mimořádnou odměnu nebo jaké povahy je část proplacené mzdy od zaměstnavatele. Na první pohled je pro soud zjevné, že žalovaný své výdaje musel v prověřovaném období dorovnávat příjmy z jiných zdrojů, jejichž povahu žalovaná neprověřila, neboť například v březnu 2021 z účtu odešla částka převyšující čtyřnásobek průměrné mzdy žalovaného, a přitom na konci měsíce byl v kladném zůstatku 13 Kč. Žalobkyní posuzované výdaje ve výši 21 167,39 Kč nemají reálný podklad ve výdajích žalovaného, když neodpovídá jeho prohlášení (např. počítá s náklady na bydlení 11 600 Kč) a současně neodpovídá ani údajům z výpisu z účtu. Žalobkyně dále řádně neprověřila způsob plnění dosavadních dluhů, když z výpisů zjevně vyplývá, že si žalovaný v lednu a březnu sjednal celkem čtyři zápůjčky, jejichž vyhodnocení ve„ scoringovém testu“ absentuje. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou ji zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, a to bez prověření charakteru příjmů a dalších závazků (výdajů žalovaného), což dokládají právě výpisy z účtu žalovaného. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobkyně se bezdůvodně obohatil a je povinen v rozsahu bezdůvodného obohacení plnění žalobkyni dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.
23. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od žalobkyně převzal na základě smlouvy číslo částku 15 000 Kč a žalobkyni vrátil částku 3 700 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vrátit žalobkyni jistinu ve výši 11 300 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala ke splnění dluhu do 27. 4. 2022, žalovaný je tak od 28. 4. 2022 v prodlení. Soud proto v souladu s § 1970 o.z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uložil žalovanému též povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení od 28. 4. 2022.
24. Při určení lhůty k plnění soud vyšel z § 160 odst. 1 o.s.ř. a zákonné lhůty 3 dnů, neboť s ohledem na pasivitu žalovaného nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující její prodloužení či plnění ve splátkách.
25. Výrokem II. pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže je totiž smlouva o zápůjčce uzavřená dne 7. 4. 2021 neplatná, nebyla mezi účastníky řízení platně sjednána ani platba úroku a poplatků, žalobkyni tak nevznikl nárok na jejich zaplacení, ani nárok na úrok z prodlení za období předcházející dni 28. 4. 2022, kdy žalovaný nebyl v prodlení. Soud proto v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 170,75 Kč, administrativních poplatků ve výši 2 000 Kč, obchodních úroků ve výši 3 522 Kč, jistiny ve výši 2 196,58 Kč, spolu s úrokem z prodlení ze splátek ve výši 198,74 Kč a s úrokem z prodlení ze splátek ve výši 422 Kč, tj. celkem 15 730,07 Kč, a dále s úrokem z prodlení z částky 9 938 Kč od 9. 6. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, žalobu zamítl.
26. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení větší úspěch, když žaloba byla zamítnuta celkem co do částky
15 730,07 Kč (= 58 %) Kč s příslušenstvím, měl by proto právo na náhradu části nákladů řízení. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá pravomocné a vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí soudem nebo návrh na exekuci.