Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
45 C 415/2022-56
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 272 119,84 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 261 892,23 Kč spolu s úrokem z prodlení
ve výši 11,75 % ročně z částky 261 892,23 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 10 227,61 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 12 662,65 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 183,46 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 272 119,84 Kč od 25. 11. 2021 do 29. 4. 2022, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 227,61 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 5,4 % ročně z částky 270 619,84 Kč od 18. 2. 2021 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 36 269,18 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 261 892,23 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 261 892,23 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 10 227,61 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 12 662,65 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 183,46 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 272 119,84 Kč od 25. 11. 2021 do 29. 4. 2022, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 227,61 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 5,4 % ročně z částky 270 619,84 Kč od 18. 2. 2021 do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 36 269,18 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 8. 2022 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 272 119,84 Kč s příslušenstvím z titulu nevráceného úvěru s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 27. 3. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému bezhotovostně úvěr ve výši 286 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem z úvěru v sazbě 5,40 % ročně a poplatky za poskytnuté bankovní služby. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, když se opakovaně dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek. Předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila v celé výši dopisem ze dne 17. 2. 2021. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný si dále smluvili právo předchůdkyně žalobkyně na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové dlužné částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Žalobkyně žalobou požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 270 619,84 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 6 183,46 Kč, smluvní pokuty a poplatků v celkové výši 1 500 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 12 662,65 Kč, úroku ve výši 5,4 % z dlužné jistiny od 18. 2. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny, poplatků a smluvní pokuty od 25. 11. 2021 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021 uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla pohledávka za žalovaným s účinností ke dni 22. 11. 2021 postoupena žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po předžalobní upomínce. Podáním ze dne 5. 5. 2023 žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr - konsolidace půjček ze dne 26. 3. 2020. Žádost o úvěr hodnotila individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi a principy obezřetného úvěrování, informace o žalovaném prověřovala v interních a externích databázích, bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databázi Ministerstva vnitra ČR. Žalovaný doložil předchůdkyni žalobkyně potvrzení o výši příjmu ze dne 20. 3. 2020. Žalovaný byl v zaměstnán od 5. 8. 2019 jako řidič u právnická osoba anonymizována tři slova právnická osoba, měl průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce ve výši 16 633 Kč, hrubý příjem za posledních sedm měsíců ve výši 165 842 Kč čistý příjem za posledních 7 měsíců ve výši 128 001 Kč, z jeho mzdy nebyly prováděny srážky, nebyl ve zkušební době, nebylo vedeno jednání o skončení jeho pracovního poměru. Čistý měsíční příjem domácnosti měl dle tvrzení žalovaného činit 20 000 Kč, žalovaný neměl vyživovací povinnost. Příjem žalovaného byl porovnáván s výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ. Z interních zdrojů předchůdkyně žalobkyně zjistila, že v době podání žádosti neměl žalovaný vůči ní žádné závazky. Z externích zdrojů zjistila, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr další závazky s celkovou výší měsíčních splátek 1 231 Kč. Žádosti žalovaného bylo na základě provedeného prověření vyhověno a předchůdkyně žalobkyně konsolidovala závazky žalovaného úvěrem ve výši 286 000 Kč s novou výší měsíční splátky 3 675,45 Kč z poskytnutého úvěru byla částka ve výši 85 673,25 Kč použita na úhradu dosavadních závazků žalovaného a zbývající částka byla převedena ve prospěch jeho běžného účtu. Žalovaný na úvěr uhradil částku v celkové výši 24 107,77 Kč.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Žalovaný se, k jednání soudu, ač řádně a včas předvolán, bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
4. Ze Smlouvy o úvěru – konsolidace půjček ze dne 27. 3. 2020 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 286 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr formou 96 pravidelných měsíčních splátek jistiny úvěru a úroků ve výši měsíční splátky 3 675,45 Kč. Roční úroková sazba byla stanovena v pevné výši 5,4 %. Výše celkové částky, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 353 586,69 Kč. Peněžní prostředky ve výši 85 673,25 Kč byly použity na úhradu dluhu sjednaného mezi žalovaným právnická osoba a byly odeslány na účet bankovní účet a zbývající částka byla žalovanému poskytnuta neúčelově ve prospěch jeho běžného účtu č. bankovní účet. Žalobkyně dále předložila Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba z 1. listopadu 1999, Všeobecné produktové podmínky účinné od 1. října 2017 a Sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od 1.9.2013.
5. Z Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 19. 2. 2021 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že úvěr č. bankovní účet na částku 286 000 Kč prohlásila ke dni 17. 2. 2021 za splatný, sdělila žalovanému, že výše celkové dlužné částky činí 278 769,17 Kč, uvedla platební údaje a vyzvala ho k uhrazení dlužné částky.
6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021, Dohody ze dne 16. 11. 2021, Potvrzení o úplatě ze dne 22. 11. 2021 a Přílohy číslo – seznam postupovaných pohledávek na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy byla postoupena na žalobkyni.
7. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2021 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky z titulu smlouvy číslo na žalobkyni.
8. Z Podacího lístku ze dne 9. 12. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala dne 9. 12. 2021 žalovanému zásilku.
9. Z Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 14. 4. 2022 a podacího lístku ze dne 14. 4. 2022 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně zaslal před podáním žaloby žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky nejpozději do 29. 4. 2022 s upozorněním, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru a na možnost podání žaloby k soudu v případě nezaplacení.
10. Z Výpisů z úvěrového účtu č. bankovní účet za období od března 2020 do listopadu 2021 byly zjištěny pohyby na účtu a historie plateb s tím, že z posledního výpisu ze dne 22. 11. 2021 plyne, že celkový dluh na jistině úvěru činil 270 619,84 Kč, na smluvním úroku 6 183,46 Kč, na úroku z prodlení z jistiny 12 296,41 Kč, na úroku z prodlení z úroku 366,24 Kč a na poplatcích, pojištění a pokutách 1 500 Kč dále bylo zjištěno, že dne 27. 3. 2020 žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 286 000 Kč, kdy částka 85 673,25 Kč byla použita na konsolidaci jiného závazku a částka 200 326,75 Kč byla žalovanému zaslána na jeho běžný účet. V tomto období žalovaný celkem na úvěr vrátil 24 107,77 Kč.
11. Z Výpisu z běžného účtu č. bankovní účet ze dne 16. 4. 2020 bylo zjištěno, že na běžný účet žalovaného byla převedena dne 27. 3. 2020 část poskytnutého úvěru ve výši 200 326,75 Kč.
12. Z Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 5. 4. 2023 vč. přílohy BRKI/NRKI bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně uvedla, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů poskytnutých v žádosti o úvěr (konsolidaci), kontrolovala informace v interních a externích databázích, bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi MV ČR. Od příjmu byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje, bylo počítáno s částkou životního minima a částkou normativních nákladů na bydlení. Na základě zjištěné disponibilní částky byl úvěr poskytnut, kdy tímto úvěrem s měsíční splátkou 3 675,45 Kč byly konsolidovány dosavadní závazky s měsíčními splátkami v celkové výši 3 401 Kč. Předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zjistila čistý příjem žalovaného ve výši 16 633 Kč, což ověřila z doloženého dokladu o příjmu, žalovaný byl zaměstnán na dobu určitou, byl svobodný, neměl vyživovací povinnost, bydlel v pronajatém domě/bytě, jako čistý příjem domácnosti žalovaný uvedl částku 20 000 Kč. Žalovaný hradil externí měsíční splátky v celkové výši 1 231 Kč a 3 401 Kč. Žalovaný žádal o úvěr ve výši 286 000 Kč, schválená výše úvěru činila 286 000 Kč. Výsledná měsíční splátka činila 3 675,45 Kč. Závazek s měsíční splátkou 1 231 Kč nebyl úvěrem konsolidován.
13. Z Vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro konsolidaci půjček vč. formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 27. 3. 2020 byly zjištěny bližší údaje ohledně předmětného úvěru (jako například výše úvěru, doba trvání, splátky, celková částka, kterou je třeba zaplatit, apod.), vysvětlení používaných pojmů.
14. Z Potvrzení o výši příjmu ze dne 19. 3. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl od 5. 8. 2019 zaměstnán jako řidič u právnická osoba, s.r.o., s čistým měsíčním příjmem 16 633 Kč, hrubým příjmem za posledních sedm měsíců ve výši 165 842 Kč a čistý příjem za posledních sedm měsíců ve výši 128 001 Kč, z jeho mzdy nebyly prováděny srážky. Žalovaný nebyl ve zkušební době ani nebylo vedeno jednání o skončení jeho pracovního poměru. Pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou do 4. 8. 2020.
15. Z Platební historie ke smlouvě číslo bylo zjištěno, že dne 11. 7. 2018 žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 286 000 Kč, celkem na úvěr žalovaný zaplatil 24 107,77 Kč, poslední platba byla žalovaným zaplacena dne 1. 11. 2021.
16. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel dne 27. 3. 2020 s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru. V souvislosti s touto smlouvou čerpal žalovaný dne 27. 3. 2020 bezhotovostně 286 000 Kč, když částkou ve výši 85 673,25 Kč byla použita na úhradu dřívějšího závazku žalovaného u společnosti právnická osoba a částka 200 326,75 Kč byla žalovanému poskytnuta bezúčelově a zaslána na jeho běžný účet. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 5,4 % ročně v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 3 675,45 Kč. V době poskytnutí úvěru měl žalovaný další závazek s měsíční splátkou ve výši 1 231 Kč, který nebyl v rámci předmětného úvěru konsolidován. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr. Příjem žalovaného byl předchůdkyní žalobkyně ověřen z potvrzení o příjmu vystaveného jeho zaměstnavatelem, čistý měsíční příjem žalovaného činil 16 633 Kč. Žalovaný byl zaměstnán na dobu určitou do 4. 8. 2020. Skutečné výdaje žalovaného předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala. Jelikož žalovaný nehradil splátky předmětného úvěru řádně a včas, předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 17. 2. 2021. Žalovaný na úvěr vrátil celkem 24 107,77 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky.
17. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
21. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
22. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
23. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
24. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
25. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbude než shledat smlouvu neplatnou.
26. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovaným měla uzavřít dne 27. 3. 2020 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaný obdržel od předchůdkyně žalobkyně bezhotovostně částku ve výši 286 000 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Předchůdkyně žalobkyně sice zjišťovala příjmy žalovaného a tyto si také ověřila z potvrzení o příjmu vystaveného jeho zaměstnavatelem, kdy čistý měsíční příjem žalovaného činil 16 633 Kč, výdaje žalovaného však již nijak nezjišťovala. Při výpočtu disponibilní částky mělo být počítáno s částkou životního minima a normativních nákladů na bydlení. Žádný konkrétní výpočet však žalobkyně soudu nepředložila. Předchůdkyně žalobkyně z potvrzení od zaměstnavatele zjistila, že pracovní poměr žalovaného je uzavřen na dobu určitou do 4. 8. 2020, přesto mu poskytla úvěr na dobu 96 měsíců. Žalovaný měl v době poskytnutí úvěru ještě další závazek, který nebyl v rámci poskytnutého úvěru konsolidován. Celkové měsíční splátkové zatížení žalovaného tak nově činilo měsíčně 4 906,45 Kč (3 675,45 Kč + 1 231 Kč). S ohledem na výši příjmu, dobu určitou pracovního poměru, nezjištěné výdaje žalovaného a ceny bydlení, energií, potravin apod., nebylo možné učinit závěr, že by byl žalovaný v době uzavírání smlouvy o úvěru schopen dostát svých závazků ze smlouvy. Lze tedy uzavřít, že se předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalovaného v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
27. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 286 000 Kč a žalovaný vrátil pouze 24 107,77 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách ve výši 261 892,23 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu nejdříve výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 14. 4. 2022, k jejímuž doručení došlo v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po jejím odeslání. Žalobkyně stanovila žalovanému k uhrazení dluhu lhůtu do 29. 4. 2022. Jelikož pak žalovaný v uvedené lhůtě ničeho nezaplatil, je od 30. 4. 2022 v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 občanského zákoníku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021.
28. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení 261 892,23 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky jdoucích od 30. 4. 2022 do zaplacení a žalobě v této části vyhověl. Povinnost k zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbývajícího žalobou uplatněného nároku nezbylo soudu než žalobu zamítnout.
29. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu,
a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 36 269,18 Kč, přičemž tato částka představuje 59,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 79,9 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20,1 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 13 606 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 272 119,84 Kč sestávající z částky 9 420 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 9 420 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 9 420 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 9 420 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 38 880 Kč ve výši 8 164,80 Kč. Za doplnění žaloby ze dne 5. 5. 2023 nebyla žalobkyni přiznána náhrada, neboť se jednalo o doplnění tvrzení, které měla být obsažena již v žalobě. Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit právnímu zástupci žalobkyně.
30. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.