Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 50/2023-26
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 96 954,76 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 958 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 298,19 Kč za dobu od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 958 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 87 996,76 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 13 731,48 Kč, úrok 11,75 % ročně z částky 94 754,76 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 929,2 Kč za dobu od datum do datum, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 87 966,76 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 958 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 298,19 Kč za dobu od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 958 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 87 996,76 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 13 731,48 Kč, úrok 11,75 % ročně z částky 94 754,76 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 929,2 Kč za dobu od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 87 966,76 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 96 954,76 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky, na podkladě které žalobkyně poskytla úvěrový rámec do výše 130 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené ve smlouvě, tj. 2,31 % sjednaného úvěrového rámce, přičemž v jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, vyčerpaná část úvěrového rámce a pravidelné a nepravidelné poplatky, které byly splatné 20. den v kalendářním měsíci. Žalovaný čerpal částku 130 000 Kč, avšak ve splátkách uhradil pouze částku 121 042 Kč, když porušil svou povinnost hradit úvěr řádně a včas a žalobkyně využila svého práva sjednaného v odst. 6.1. smlouvy a zesplatnila úvěr ke dni datum a zároveň žalovaného vyzvala k zaplacení celého dluhu dopisem ze dne datum. Po zesplatnění žalovaný již nic neuhradil a nadále dluží 96 954,76 Kč sestávající se z neuhrazené jistiny ve výši 96 954,76 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 700 Kč (nárok dle odst. 7.1. smlouvy, když žalovaný byl upomínán jak telefonicky, SMS a e-mailem, což je zpoplatněno měsíčně částkou 100 Kč, a dále formou obyčejného psaní, které je zpoplatněno částkou 130 Kč) a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč (odst. 7.1 smlouvy, v případě prodlení s úhradou splátky 500 Kč, vzhledem k opakujícímu se prodlení byla tedy naúčtována částka 1 500 Kč). Žalobkyně dále požaduje po žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 22,88 % ročně za dobu od datum, tedy ode dne následujícího po zesplatnění, do datum, do data podání žaloby) počítaného z částky 94 754,76 Kč, tj. částku 13 731,48 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně od datum do zaplacení z částky 94 754,76 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od datum, od uplynutí lhůty ve výzvě k zaplacení, do datum, data podání žaloby, z částky 94 754,76 Kč, tj. 3 227,39 Kč, a dále zákonný úrok z prodlení z částky 94 754,76 Kč od datum do zaplacení ve výši 15 % ročně.
2. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, tento proces posuzuje příjmovou a výdajovou stránku a dále přezkoumává klientské informace, jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Pro předcházení předlužení klienta zjišťuje žalobkyně kontrolou bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky, v rámci kontroly je ověřována schopnost klienta splácet další závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Vystává-li navzdory tomuto podrobnému přezkumu pochybnost o pravosti tvrzení klienta, přistupuje úvěrující k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu apod. Pochybnosti ohledně bonity žalobkyně minimalizuje kontrolou v externích registrech, žalovaný byl lustrován v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, ze kterých nebyly zjištěny negativní poznatky. Na základě těchto zjištění a s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky žalobkyně shledala žalovaného schopným úvěr splácet. Žalobkyně dále měla za to, že pokud žalovaný následně na smlouvu hradil v době od měsíc rok do měsíc/rok, byl nepochybně schopen úvěr splácet. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.
4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:
5. Z listiny označené jako Flexibilní půjčka – revolvingový úvěr číslo ze dne datum soud zjistil, že žalovaný tímto požádal žalobkyni o čerpání úvěru ve výši sjednaného úvěrového rámce – 130 000 Kč, a to převodem na účet uvedený v záhlaví listiny. Jednalo se bezúčelový úvěr s tím, že výše minimální splátky byla stanovena na 3 003 Kč s tím, že žalovaný žalobkyni celkem zaplatí částku 146 111 Kč (úroková sazba 22,88 %). Tyto splátky se žalovaný zavázal hradit vždy ke 20. dni v měsíci bezhotovostně.
6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný na svůj závazek uhradil celkem 121 042 Kč a čerpal 130 000 Kč, a to jednorázově dne datum.
7. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého čerpaného úvěru ve výši 105 220,39 Kč do 14 dnů od sepisu této výzvy. Z připojeného podacího archu vyplývá, že tato zásilka byla odeslána dne datum.
8. Výzvou ze dne datum a podacím archem bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení částky v celkové výši ke dni sepisu upomínky 107438,02 Kč nejpozději do 7 dnů a zároveň žalovaného upozornil, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude žalobou zahájeno soudní řízení. Výzva byla dána k poštovní přepravě dne datum.
9. Z úvěrové zprávy bylo prokázáno, že žalobkyně si před uzavřením shora uvedené smlouvy zjišťovala kontrakty, které má žalovaný uzavřeny. Z těchto bylo zjištěno, že žalovaný měl úvěry, které byly ukončeny zjevně splacením. Dále měl kontokorent, kde byl od března rok v prodlení se splácením a dále využíval kreditní kartu, kde mu v lednu rok zbývalo uhradit 21 666 Kč.
10. Kartou klienta (potvrzení o provedení ověření bonity klienta) a uvěrovou kartou soud zjistil, že žalobkyně operovala s tím, že žalovaný je v drahovském poměru, bydlí v pronájmu. má jedno dítě, přičemž jeho měsíční příjem je 40 000 Kč a příjem jeho partnerky 15 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že splátky hradí jiným společnostem ve výši 15 000 Kč. Při výpočtu MLS žalobkyně počítala s příjmem 40 000 Kč, životním minimem 3 140 Kč, životním minimem na 1 dítě 1 070 Kč, splátkami u žalobkyně 1 200 Kč. Z ničeho nevyplývá, jak si žalobkyně tyto částky ověřila. Žalobkyně dále pře uzavřením smlouvy nahlédla do různých registrů.
11. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.
12. Písemnou dohodou označenou jako Flexibilní půjčka – revolvingový úvěr číslo ze dne datum se žalobkyně a žalovaný dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému finanční prostředky ve výši úvěrového rámce 130 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních ve výši 3 003 Kč s tím, že žalovaný žalobkyni celkem zaplatí částku 146 111 Kč (úroková sazba 20,88 %). Před uzavřením dohody žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet prohlášením samotného žalovaného, které následně zadala do systému zjišťujícího kreditní skóre. Vstupní data pro zjištění kreditního skóre byla pro žalovaného následující – 40 000 Kč měsíční příjem, žije v podnájmu v druhovském poměru, mezi jeho výdaje žalobkyně bez ověření připočetla životní minimum 3 140 Kč, životní minimem na 1 dítě 1 070 Kč, splátky u žalobkyně 1 200 Kč. Žalovaného ještě lustrovala v různých databázích. Žalovaný čerpal celkem 130 000 Kč a zaplatil 121 042 Kč.
13. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy..
16. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
18. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které žalovaný podpisem smlouvy zažádal o čerpání úvěru, a to ve výši 130 000 Kč, což byla také maximální částka úvěrového rámce. Finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty dne datum. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i úvěr je tzv. spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).
19. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.
20. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně sice užila skóringového modelu, který komplexně posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnuté prostředky, avšak do modelu zadala vstupní data, která si žádným způsobem zjevně neověřila. Takový postu nelze shledat dostačujícím. Namísto skutečných výdajů žalovaného, se žalobkyně spokojila s obecným odkazem na částky životního minima stanovené dle veřejnoprávních předpisů, a to bez toho, aniž by se zajímala o skutečné výdaje žalovaného. Pokud se jedná o příjmy z tvrzení ani z předložených důkazů nevyplývá, že by si tyto žalobkyně ověřila a nespoléhala se pouze na tvrzení žalovaného. Ostatně sama žalobkyně ve svém vyjádření uvedla, že u příjmu vychází z tvrzení klienta a statistických dat. Žalobkyně soudu předložila listinu nazvanou Úvěrová zpráva, která se týká žalovaného a jeho platebních závazků. V dnešní době není nic jednoduššího než si od klientů vyžádat výpisy z účtu, který však užívají k běžným úhradám, za přiměřené období předcházející smlouvě, SIPO, nájemní smlouvu, plány záloh na energie apod., ze kterých bude možné zjistit alespoň pravidelné výdaje konkrétního klienta. Statistické údaje nikdy nebudou zohledňovat individuálně konkrétního klienta, a proto z nich nelze vycházet. JE sice chvályhodné, že žalovaný následně svůj závazek několik let plnil, nicméně to nemění nic na tom, že žalobkyně své povinnosti nedostála. Z tohoto důvodu soud nemůže posoudit výsledky skóringového modelu žalobkyně jako přesvědčivé. Soud musí dále dodat, že archivaci listin, které slouží pro zkoumání úvěruschopnosti žalobkyni ukládá přímo ustanovení ZSU, konkrétně § 78 odst. 2 písm. b) ZSU.
21. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, proto žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to jak pokud se týká příjmové, tak výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit uzavřený úvěr za absolutně neplatný, protože v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
22. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 87 ZSU a uložit žalovanému vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalovanému částku 130 000 Kč a žalovaný jí vrátil pouze částku 121 042 Kč, pročež jí stále dluží 8 958 Kč. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení právě uvedené částky a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení.
23. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl poprvé vyzván k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým žalobkyně oznámila vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru do 14 dnů od sepisu upomínky. Toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019-109), tj. dne datum. Od té doby měl žalovaný lhůtu do datum, aby dlužnou částku zaplatil (lhůta 14 dní sice byla stanovena od sepsání výzvy, nicméně vzhledem k době doručení dopisu soud považoval lhůtu za dostatečnou pro to, aby si žalovaný finanční prostředky opatřil a zaslal je žalobkyni). Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 8 958 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 15 % ročně z této částky, který žalobkyně kapitalizovala za dobu od datum do datum a dále ve výši 15 % ročně z této částky od datum do zaplacení, když v době prodlení byl zákonný úrok právě 15 %. Vzhledem k částečné kapitalizaci zákonného úroku z prodlení, soud za dobu, jak žalobkyně kapitalizovala úrok z prodlení, rovněž úrok z prodlení kapitalizoval (jedná se o úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 958 Kč od datum do datum). Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.
24. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch částečný. Soud, aniž by přistoupil ke kapitalizaci veškerého požadovaného a přiznaného příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) zjistil, že žalovaný byl procesně úspěšnějším účastníkem, když žalobě bylo vyhověno co do částky 8 958 Kč s příslušenstvím a žaloba byla zamítnuta, co do částky 87 966,76 Kč, a to bez příslušenství. Žalovaný by tak měl nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.