Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
48 C 72/2023-34
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Martinou Beránkovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa
o zaplacení 14 280 Kč s příslušenstvím – úvěr
takto:
I. Řízení se co do úroku ve výši 150 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 2.280 Kč zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12.000 Kč od 14. 6. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 515,34 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12.000 Kč od 7. 1. 2022 do 13. 6. 2022, zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 937 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do úroku ve výši 150 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 2.280 Kč zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12.000 Kč od 14. 6. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 515,34 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12.000 Kč od 7. 1. 2022 do 13. 6. 2022, zamítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 937 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 14.280 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným byla dne 29. 4. 2021 uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12.000 Kč, který byl splatný do 28. 6. 2021. Žalovaný úvěr řádně a čas právní předchůdkyni žalobkyně neuhradil, čímž mu vznikla povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 postoupena na žalobkyni. Ke dni postoupení pohledávka činila částku 14.430 Kč a sestávala se z dosud neuhrazené jistiny úvěru ve výši 12.000 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 2.280 Kč a z nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 515,34 Kč a náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 434 Kč. Žalovaný dlužnou částku ani přes opakované urgence neuhradil.
2. Žalobkyně k výzvě soudu v doplnění žaloby ze dne 26. 4. 2023 uvedla, že žalovanému byl úvěr ve výši 12.000 Kč poskytnut na bankovní účet č. účtu bankovní účet a že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně tímto podáním vzala svoji žalobu co do částky 2.430 Kč částečně zpět.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
5. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.
6. Mezi účastníky byla elektronickými prostředky komunikace na dálku uzavřena dne 29. 4. 2021 smlouva o úvěru číslo na základě, které byl žalovanému na bankovní účet č. účtu bankovní účet poskytnut úvěr ve výši 12.000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně do 28. 6. 2021. Totožnost žalovaného při jejím uzavírání byla ověřena verifikační platbou realizovanou z tohoto účtu dne 29. 4. 2021. Úvěr ve výši 12.000 Kč byl žalovanému poskytnut na shora uvedený bankovní účet dne 29. 4. 2021. Žalovaný byl k tomuto dni jediným majitelem a disponentem bankovního účtu č. účtu bankovní účet a k témuž dni byla na tento účet pod variabilní symbol připsána částka 12.000 Kč (viz sdělení banky ze dne 21. 6. 2023). Žalovaný termínu splatnosti úvěru nedostál, když do data jeho splatnosti ani později ničeho neuhradil. Dopisem ze dne 12. 7. 2021, ze dne 21. 7. 2021 a ze dne 29. 7. 2021 byl žalovaný opakovaně právní předchůdkyní žalobkyně vyzýván k úhradě úvěru. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 1. 2022 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný zpraven dopisem ze dne 1. 2. 2022 zaslaným mu dne 4. 2. 2022 doporučeně na adresu adresa. Žalovaný dlužnou částku nehradil, byť k tomu byl vyzýván i právním zástupcem právní předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne ze dne 2. 6. 2022 zaslané mu dne 6. 6. 2022 doporučeně na adresu adresa.
7. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako„ občanský zákoník“). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
8. Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Dle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
14. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).
15. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.
16. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě, které byl žalovanému dne 29. 4. 2021 poskytnut bezhotovostně úvěr ve výši 12.000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaný jako spotřebitel, což je zřejmé nejenom ze záhlaví smlouvy, ale i z jejího obsahu, kde je v podmínkách a v názvu úvěru výslovně uvedeno, že se jedná o spotřebitelský neúčelový úvěr. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 86 z. o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) a dospěl k závěru, že nikoliv, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žádné posouzení úvěruschopnosti neprovedla (žalobkyně k tomu výslovně sdělila, že stran jeho posouzení žádnými důkazy nedisponuje).
17. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet jej s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).
18. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky.
19. V řízení ale bylo prokázáno, že žalovaný převzal od právní předchůdkyně žalobkyně částku 12.000 Kč, která mu byla poukázána na jeho bankovní účet a kterou také s ohledem na neplatnost smlouvy měl právní předchůdkyni žalobkyně vrátit jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný na ni neuhradil ničeho. Soud tak žalovaného zavázal k úhradě částky 12.000 Kč. Žalovaný nerozporoval složení ani výši dlužné částky, neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný. Žalovaný se dostal s úhradou této částky do prodlení a je tak vedle jistiny povinen zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatným bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5464/2016). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze v tomto směru považovat dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 2. 6. 2022, který byl dne 6. 6. 2022 předán k poštovní přepravě a žalovanému došel v souladu se zákonnou domněnkou dojití dle § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den, tj. dne 9. 6. 2022. Za přiměřenou dobu bez zbytečného odkladu pak soud považuje dobu tří dnů, která marně uplynula dne 13. 6. 2022, tj. žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky až ode dne následujícího po marném uplynutí přiměřené doby, tj. od 14. 6. 2022. Výše úroku z prodlení pak vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Byť byla sazba zákonného úroku z prodlení ke dni 14. 6. 2022 vyšší (11,75 % ročně), soud žalovaného zavázal k úhradě úroku z prodlení v žalobkyní požadované výši, neboť je vázán žalobním návrhem a tento nemůže překročit.
20. Soud žalobu ve zbylé části s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl (viz výrok III rozsudku) a výrokem I rozsudku řízení z důvodu částečného zpětvzetí žaloby dle § 96 odst. 1 a odst. 2 o.s.ř. částečně zastavil.
21. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 14.280 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná v rozsahu výroku II rozsudku a procesně neúspěšná v rozsahu výroku I a III rozsudku, neboť nebylo shledáno, že by žalobkyně k částečnému zpětvzetí žaloby přistoupila z důvodu chování žalovaného. Soud v tomto kontextu odkazuje na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, dle kterého, je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Soud pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení kapitalizoval procesní úspěch a neúspěch žalobkyně ke dni rozhodnutí soudu. Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná co do částky 12.000 Kč a úroku z prodlení ve výši 1.030,68 Kč, celkem tedy co do částky 13.030,68 Kč (100 % předmětu řízení). Žalobkyně byla procesně neúspěšná co do částek 150 Kč, 2.280 Kč, 515,34 Kč, 434 Kč a 428,54, celkem tedy co do částky 3.807,88 Kč (29,2 % předmětu řízení). Porovnáním obou částek soud dospěl k závěru, že žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná co do 70,8 % předmětu řízení a procesně neúspěšná co do 29,2 % předmětu řízení. Žalobkyně tak má po odečtení svého procesního neúspěchu od svého procesního úspěchu právo na 41,6 % nákladů řízení.
22. Plně procesně úspěšná žalobkyně, která v řízení prokázala doporučené odeslání předžalobní výzvy žalovaném, by dle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. měla právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2.252 Kč Náklady řízení žalobkyně se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny právního zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby po 300 kč za úkon dle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb., ze tří režijních paušálů po 100 Kč za úkon (převzetí a příprava věci, sepis výzvy a žaloby) dle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. a z daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % počítané ze základu 1.200 Kč ve výši 252 Kč.
23. Žalobkyně tak má dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení ve výši 937 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.