Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 17/2023-38
Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Tomášem Klusákem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul jméno jméno
sídlem adresa
proti
žalované: celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 24 779,71 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 560,25 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 10 219,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 495,18 Kč od 16. 6. 2021 do zaplacení, a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 485,40 Kč od 23. 6. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 560,25 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 10 219,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 495,18 Kč od 16. 6. 2021 do zaplacení, a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 485,40 Kč od 23. 6. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhala zaplacení částky 24 779,71 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne datum (smlouva o úvěru na spotřebitelské zboží) uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní, na základě které byl žalované poskytnut revolvingový úvěr s limitem 20 000 Kč. Prostřednictvím uvedeného revolvingového úvěru měla žalovaná čerpat částku 36 763,25 Kč. Dluh k uvedené smlouvě činí celkem částku 22 118,91 Kč (splátky do zesplatnění 4 563,40 Kč, doplatek jistiny 16 731,78 Kč, smluvní pokuta ve výši 382 Kč, úrok z prodlení 91,73 Kč poplatky ve výši 350 Kč). Dále se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru ze dne datum, na základě žalované poskytla úvěr ve výši 4 613 Kč na nákup zboží. Uvedená částka se skládá z jistiny ve výši 1 459 Kč, jistiny v důsledku zrušení úvěrové smlouvy ve výši 1 026,40 Kč, smluvní pokuty ve výši 144,40 Kč a úroků z prodlení ve výši 31 Kč.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, přestože byla řádně obeslána.
3. Provedeným dokazováním soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
4. Dne datum žalovaná s žalobkyní podepsaly listinu nazvanou„ úvěrová smlouva č. anonymizováno číslo“, dle které bylo dohodnuto, že žalobkyně se zavazuje poskytnout žalované částku ve výši 4 613 Kč na úhradu mobilního telefonu u prodejce právnická osoba, kterou měla žalovaná splácet v pravidelných měsíčních splátkách, a to v 18 splátkách po 319 Kč. K osobě žalované bylo zjištěno, že pracuje jako anonymizována dvě slova s čistou mzdou 9 000 Kč, výdaje na bydlení 5 000 Kč a bydlí v pronajatém bytě, je anonymizováno, měsíční příjem domácnosti 29 000 Kč, ostatní výdaje 1 663 Kč (úvěrová smlouva č. anonymizováno číslo ze dne datum + smlouva o obchodním zastoupení číslo + formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno číslo). Shora uvedená částka byly prodejci vyplacena, a to dne datum (doklad o poskytnutí platby úvěru ve výši 4 613 Kč). Na jistinu byla ze strany žalované uhrazena částka 3 692 Kč (tabulka umoření ke smlouvě anonymizováno číslo + přehled plateb pro smlouvu č. anonymizováno číslo). Žalovaná byla v prodlení s úhradou splatných splátek, na což byla upomínána (oznámení ze dne 28. 8. 2019), a proto došlo k 16. 5. 2021 k zesplatnění úvěru (zesplatnění úvěrové smlouvy č. anonymizováno číslo ze dne datum vč. dodejky).
5. Dne datum žalovaná s žalobkyní podepsaly listinu nazvanou„ úvěrová smlouva č. anonymizováno číslo“, dle které bylo dohodnuto, že žalobkyně se zavazuje poskytnout žalované částku ve výši 9 000 Kč na úhradu zboží. Součástí uvedené smlouvy o úvěru bylo ujednání o poskytnutí úvěrového rámce do výše 50 000 Kč. K osobě žalované bylo zjištěno, že pracuje jako anonymizována dvě slova s čistou mzdou 9 000 Kč, výdaje na bydlení 5 000 Kč a bydlí v pronajatém bytě, je anonymizováno, měsíční příjem domácnosti 35 000 Kč, ostatní výdaje 0 Kč. Minimální výše splátky se odvíjela dle čerpání úvěru (smlouva o úvěru č. anonymizováno číslo ze dne datum informace o kreditní kartě + formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno číslo). Čerpání částek je patrné z přehledu plateb, přičemž na revolvingový úvěr byla čerpána částka 36 763 Kč, přičemž byla uhrazena částka 23 124 Kč a na jistině tedy zůstává částka 13 639,25 Kč (přehled plateb + výpisy z účtu kreditní karty od 5. 1. 2021 do 5. 5. 2021 O prodlení s úhradou splátek byla žalovaná upomínána (upomínka ze dne 25. 1. 2021 + upomínka ze dne 25. 2. 2021), a proto došlo k 26. 5. 2021 k zesplatnění úvěru (zesplatnění úvěrové smlouvy č. anonymizováno číslo ze dne datum vč. dodejky).
6. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky i předžalobní upomínkou (předžalobní upomínka vč. podacího archu).
7. Z výpisu žalobkyně z obchodního rejstříku + úvěrové podmínky soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.
8. Schopnost žalované řádně hradit úvěry byla ze strany žalobkyně prověřována na základě informací poskytnutých žalovanou v žádostech o poskytnutí úvěru. O potřebě doplnit skutečnosti a důkazy stran ověření úvěruschopnosti žalované byla žalobkyně poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. při jednání dne datum a ještě před jednáním dne usnesením ze dne datum. Žalobkyně na uvedené usnesení reagovala podáním ze dne 16. 2. 2023, kde obecně popsala popis hodnocení úvěryschopnosti, nicméně ke zkoumání úvěryschopnosti žalované konkrétně neuvedla nic, ani nedoplnila žádné důkazní návrhy. Na jednání soudu žalobkyně konkrétní skutečnosti nebo důkazy rovněž nedoplnila. Dle soudu tedy žalobkyně ve vztahu k prověřování úvěryschopnosti žalované neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní.
9. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je na místě se i nyní za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalované) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalované) - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).
10. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).
11. Žalobkyně i přes poskytnuté poučení dle § 118a odst. 1 a 3 neprokázala, že řádně zkoumala úvěryschopnost žalované.
12. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Pokud žalobkyně neprokázala, že dostatečně zjišťovala a prověřovala výdaje žalované, tak je zřejmé, že jednala v rozporu s touto svojí zákonnou povinností.
13. Pokud tedy byly následně mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem, uzavřeny úvěrové smlouvy jsou tyto smlouva neplatné jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Jak již bylo konstatováno výše jde o neplatnost absolutní, tzn. že úvěrová smlouva je neplatná, aniž by žalovaná neplatnost namítala.
14. V řízení bylo prokázáno, že na revolvingový úvěr byla čerpána částka 36 763 Kč, přičemž byla uhrazena částka 23 124 Kč a na jistině tedy zůstává částka 13 639,25 Kč s tím, že u úvěru ve výši 4 613 Kč byla poskytnuta tato částka a byla na jistinu uhrazena částka 3 692 Kč s tím, že zbývá uhradit 921 Kč.
15. Z hlediska výpočtu dlužné částky je situace poměrně snadná. Od celkového poskytnutého úvěru je třeba odečíst realizované platby. Zůstává tedy nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 14 560,25 Kč. Na straně žalované došlo ve smyslu § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení ve výši 14 560,25 Kč, což je částka, kterou musí žalovaná žalobkyni jako ochuzené vydat. Zároveň soud stanovil přiměřenou lhůtu k zaplacení bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 87 ZSÚ, které je speciálním ustanovením vůči úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, to 30 dnů od právní moci rozsudku. Tímto je též stanovena splatnost částky bezdůvodného obohacení a případné prodlení žalovaného tak může nastat až po marném uplynutí soudem stanovené lhůty k zaplacení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Proto soud výrokem I. podané žalobě částečně vyhověl. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř).
16. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatné byly z důvodu nedostatečného zkoumání úvěryschopnosti žalované obě úvěrové smlouvy, nepřiznal soud žalobkyni požadované poplatky, úroky, úroky z prodlení, smluvní pokuty, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – také odpadl. Ve zbytku žaloby týkající se úroků, poplatků a souvisejících úroků z prodlení soud žalobu výrokem II. zamítl.
17. Výrokem č. III. soud rozhodl o nákladech řízení podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěch žalobkyně a žalované po kapitalizaci úroků ke dni vyhlášení rozsudku byl téměř stejný. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o. s. ř.).