Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
12 C 34/2022-36
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 2.720 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1.998 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1.998 Kč od 6. 12. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 722 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 722 Kč od 6. 12. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 685 Kč k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1.998 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1.998 Kč od 6. 12. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 722 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 722 Kč od 6. 12. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 685 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2.720 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne datum uzavřené prostřednictvím internetových stránek žalobkyně webová adresa, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 2.000 Kč. Žalovaná nedostála svému závazku vrátit žalobkyni částku sjednanou ve smlouvě.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradila. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalované na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10). Zásilky soudu si žalovaná nepřevzala.
3. Soud nařídil ve věci jednání na den datum. Žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání. Nepřítomné žalobkyni nebylo možné poskytnout u jednání patřičná poučení v souladu s ustanovením § 118a občanského soudního řádu. Žalovaná se bez omluvy nedostavila.
4. Rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (odvolání není přípustné dle ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu).
5. Okresní soud v Bruntále učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Účastníci řízení prostřednictvím internetových stránek společnosti právnická osoba, webová adresa, v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla, případně v mobilní aplikaci společnosti právnická osoba„ příjmení“ uzavřeli dne datum úvěrovou smlouvu. Proces uzavření smlouvy probíhá tak, že zájemce o uzavření smlouvy vyplní požadované údaje, následně probíhá automatizovaný schvalovací proces a pokud je žádost schválena, objeví se na internetových stránkách, případně v rámci mobilní aplikace, text smlouvy a na telefonní číslo, které žadatel uvedl v žádosti, je zaslán podpisový SMS kód. Zadáním kódu je smlouva uzavřena a následně je odeslána na e-mailovou adresu, která byla uvedena v žádosti, v tomto konkrétním případě na adresu email. Následně žalovaná zaslala ověřovací poplatek ve výši 1 Kč na bankovní účet žalobkyně k ověření majitele účtu. Na základě úvěrové smlouvy byla žalované poskytnuta částka 2.000 Kč na účet číslo bankovní účet. Žalovaná se zavázala k úhradě dlužné částky a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 66 Kč do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Sjednány byly také další volitelné zpoplatněné služby, kdy žalovaná využila tzv. korunový odklad úvěru (dne datum zaplatila poplatek 1 Kč, dne datum poplatek 1 Kč, 2 x tak byla splatnost prodloužena a účtován poplatek 2 x 198 Kč). Žalovaná na pohledávku žalobkyně neuhradila ničeho. Ke dni sepsání žaloby žalobkyně eviduje za žalovanou pohledávku ve výši 2.720 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 1.999 Kč; poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 66 Kč; poplatku za prodloužení splatnosti„ korunovým odkladem“ ve výši 395 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč (2 x 100 Kč) a smluvní pokuty ve výši 60 Kč (3 % z neuhrazené jistiny úvěru). Žalobkyně dále nárokuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 29,13 Kč za období od 6. 12. 2021 do 20. 1. 2022 a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2.720 Kč od 21. 1. 2022 do zaplacení. Žalovaná pohledávku neuhradila ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem datum.
6. Již v žalobě žalobkyně uváděla, že posouzení úvěruschopnosti žalované provedla na základě údajů z registrů NRKI, BRKI, SOLUS, Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku, kdy zejména zjišťovala, zda má žalovaná další závazky a zda je hradí. Dále provedla credit scoring, kdy srovnávala příjmy a výdaje, které žalovaná uvedla při vyplňování žádosti o poskytnutí úvěru, jakož i další ukazatele jako např. věk, rodinný stav apod. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, mimo jiné, že pro účely credit scoringu je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Vstupní data pro zjištění kreditního skóre, resp. pro zjištění limitu nejvyšší měsíční splátky žalované byla následující: žalovaná byla studentkou s uvedeným čistým měsíční příjmem 6.000 Kč, výdaje domácnosti na bydlení činily 8.000 Kč, výše přijmu ostatních členů domácnosti 30.000 Kč, životní minimum dospělého člena domácnosti činilo 3.410 Kč, závazky 0 Kč. Žalobkyně dále vycházela z životního minima dospělého člena domácnosti v době schvalování úvěru a měsíčních nákladů domácnosti na bydlení dle údajů ČSÚ. K důkazu žalobkyně doložila Printscreen obrazovky - údaje poskytnuté žalovanou v rámci žádosti o úvěr, kontrola ISIR, kontrola CRIBIS, potvrzení o provedení dotazu do registru sdružení SOLUS. Z provedených důkazů vyplynulo, že žalovaná uvedla při uzavírání smlouvy shora citované údaje o svých majetkových poměrech, na její majetek nebyla vedena exekuce. Z doložené úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaná neměla splátkové závazky, byl u ní evidován 1 nesplátkový závazek a 2 závazky z kreditní karty.
7. Právní poměry mezi účastníky se řídí ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
8. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům:
Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 2395 a násl. občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaná uzavírala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (žalobkyně), že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky a dlužník (žalovaná) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a poplatky stanovené smlouvou. Dle smlouvy byla žalovaná povinna uhradit jistinu v částce 2.000 Kč a poplatky specifikované shora (v rámci skutkových tvrzení). Žalovaná však porušila ujednání smlouvy o úvěru a dluh vůči žalobkyni nehradila řádně, neuhradila ničeho.
13. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. V tomto směru se soud opírá zejména o aktuální Rozsudek Soudního dvora C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, jakož i usnesení Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, které se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem. Soud tak přistupuje ke zkoumání platnosti smlouvy z úřední povinnosti. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit pak konstatuje Ústavní soud v nálezu III. ÚS 4129/18.
14. Úvěruschopnost žalované byla, dle tvrzení žalobkyně, ověřována z dostupných registrů a dále z konkrétních údajů o příjmech a výdajích uvedených samotnou žalovanou. Žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti použila statistický model, vycházela z údajů Českého statistického úřadu. Tvrzení žalované o jejím příjmu, kdy byla v době uzavření smlouvy studentkou, a příjmu dalších členů domácnosti nebylo žádným způsobem objektivizováno. Žalobkyní skutečně zjištěné údaje se týkaly pouze šetření v dostupných registrech, nebylo zjišťováno a ověřováno, jaké jsou konkrétní sociální a majetkové poměry žalované. Povinnost prošetřit poměry dlužníka přitom ze zákona stíhá věřitele, nikoli samotného dlužníka. Úvěruschopnost žalované žalobkyně neprověřila, dle názoru soudu, s odbornou péčí, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.
15. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl i bez návrhu, neboť jde o jednání v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2019 č. j. 8 Co 383/2018-66:„ Podle § 588 obč. zák. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatností právního jednání (v tomto je možno se opřít o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kolektiv občanský zákoník I. obecná část – (§ 1 a § 654). Komentář 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 citovaného zákona, potažmo druhu jeho neplatnosti. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznit povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění o účelu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech, což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1201/2012“
16. Na základě neplatného právního jednání bylo žalované ze strany žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 2.000 Kč, žalovaná nezaplatila ničeho na úhradu úvěru, uhradila však 2 Kč jako platby za tzv. korunový odklad úvěru. Žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (žalobkyni vzniká nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 občanského zákoníku). Výše poskytnuté jistiny činila 2.000 Kč, ze strany žalované žalobkyně přijala částku 2 Kč, k úhradě tak zůstává 1.998 Kč. Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně částky 722 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 722 Kč od 6. 12. 2021 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o součet nároků požadovaných na základě smlouvy, jež byla shledána neplatnou.
17. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky v návaznosti na výzvu ze dne datum, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě do 30 dnů od jejího sepsání. Úrok z prodlení odpovídá současné právní úpravě, tedy ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení. Ve zbylém rozsahu, tedy z nepřiznané části nároku, soud žalobu zamítl i ohledně příslušenství pohledávky.
18. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2, § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když úspěch žalobkyně ve věci byl částečný. Výzva dle ustanovení § 142a občanského soudního řádu byla žalované zaslána právním zástupcem žalobkyně. V prvé řadě se při rozhodování o nákladech řízení zabýval soud otázkou úspěchu účastníků ve věci, kdy bylo potřeba určit poměr úspěchu obou účastníků ve věci a od úspěchu účastníka odečíst jeho neúspěch. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 2.145,50 Kč (1.998 Kč + 147,50 Kč – zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni rozhodování soudu), která představuje 73 % původního předmětu řízení (2.920,80 Kč – ke dni rozhodování soudu), žalovaná byla úspěšná ohledně částky 775,30 Kč (722 Kč + 53,30 Kč), což je 27 % z předmětu řízení. Od úspěchu žalobkyně je nutné odečíst úspěch žalované, tzn. 73 % méně 27 %, vychází tedy, že žalobkyně má právo na 46 % vynaložených nákladů řízení.
19. Soud má, v souladu se žalobním návrhem, za to, že jsou splněny podmínky ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (obdobná věc např. sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka), celkové náklady žalobkyně v částce 1.489 Kč tak představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, jehož výše byla určena dle položky 2 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby á 100 Kč v částce 300 Kč stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, podání žaloby; k doplnění skutkových tvrzení soud nepřihlížel jako k dalšímu úkonu právní služby, když má za to, že tato skutková tvrzení měla být součástí řádně vypracované žaloby); odměna advokáta v souladu s ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 600 Kč (3 úkony á 200 Kč); daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad stanovená v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 189 Kč. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované zaplatit 46 % nákladů řízení žalobkyně v částce 685 Kč.
20. Jelikož žalobkyni, které byla přisouzena náhrada nákladů řízení, zastupoval v řízení advokát, je žalovaná dle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu povinna zaplatit tuto náhradu advokátu.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu).