Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 147/2023-69

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 37 534,84 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 32.881,90 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75% z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 4.652,94 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4.219,30 Kč, úrok ve výši 8,05% ročně z částky 37.534,84 Kč od datum do zaplacení a pro úrok z prodlení v zákonné výši z částky 37.534,84 Kč od datum do datum a úrok z prodlení v zákonné výši z částky 4.652,94 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 15.811,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 32.881,90 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75% z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se pro částku 4.652,94 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4.219,30 Kč, úrok ve výši 8,05% ročně z částky 37.534,84 Kč od [datum] do zaplacení a pro úrok z prodlení v zákonné výši z částky 37.534,84 Kč od [datum] do [datum] a úrok z prodlení v zákonné výši z částky 4.652,94 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 15.811,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].</b>

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení pohledávky ve výši 37.534,84 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4.219 Kč za období od datum do datum, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2.339,73 Kč, úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 37.534,84 Kč od datum do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 37.534,84 Kč od datum do zaplacení. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že se žalovanou dne datum uzavřela Smlouvu o úvěru číslo, z jejíhož titulu poskytla žalované finanční prostředky ve výši 40.000 Kč, které žalovaná měla i s úroky vrátit v pravidelných splátkách. Žalovaná uhradila pouze částku 7.118,10 Kč a dále již řádně nesplácela. Žalobkyně proto prohlásila úvěr za splatný dne datum s tím, že žalovaná na jistině zůstala dlužna částku 37.534,84 Kč s jejímž zaplacením se dostala do prodlení dne datum. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované posuzovala na základě údajů poskytnutých žalovanou, dále ověřila příjem žalované u zaměstnavatele a vyhodnotila údaje vyplývající z běžného účtu žalované. Dále prověřila výši a platební morálku žalované z příslušných databázích.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze žádosti o poskytnutí úvěru a výpisu anonymizováno soud zjistil, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla ke svým poměrům, že má příjem z pracovního poměru ve výši 17.020 Kč čistého měsíčně, pravidelné měsíční výdaje v částce 3.000 Kč a měsíčně hradí částku 1.376 Kč měsíčně za splátky úvěrů. Nesplacená jistina jejích spotřebitelských úvěrů činí 79.682,16 Kč a má limit dovoleného přečerpání ve výši 5.000 Kč.

4. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že žalovaná na běžný účet obdržela finanční prostředky ve výši 30.000 Kč dne datum a ve výši 50.000 Kč dne datum jako čerpání úvěru, ve výši 9.932 Kč dne datum, 18.004 Kč dne datum, 15.744 Kč dne datum a 16.896 Kč dne datum s označením mzdy.

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou bylo písemně dohodnuto, že žalobkyně poskytne žalované finanční prostředky ve výši 40.000 Kč, a to bez stanovení účelu poskytnutého úvěru, které se žalovaná zavázala vrátit i s úroky ve výši 14,9 % ročně ve splátkách po 713 K počínaje datum.

6. Z výpisu z úvěrového účtu č. bankovní účet soud zjistil, že žalované byly z titulu úvěru dne datum vyplaceny finanční prostředky v částce 40.000 Kč.

7. Z dopisu ze dne datum a dodejky soud zjistil, že žalobkyně žalované sepsala písemné upozornění, že eviduje dlužnou částku 2.145 Kč na úhradu úvěru a vyzvala žalovanou k úhradě. Dopis byl odeslán dne datum prostřednictvím České pošty, s. p.

8. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne datum a dodejky podané dne datum držiteli poštovní licence má soud za prokázané, že bylo žalované odesláno oznámení o prohlášení úvěru za splatný ke dni datum Výzva byla odeslána prostřednictvím držitele poštovní licence teprve dne datum.

9. Z předžalobní upomínky ze dne datum a podacího archu ze dne datum má soud za prokázané, že byla žalovaná vyzvána k neprodlené úhradě a upozorněna na možnost podání žaloby. Výzva byla předána držiteli poštovní licence dne datum.

10. Po provedeném dokazování nemá soud za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne datum s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splácet, a to zjištěním a ověřením úplných údajů o poměrech žalované a porovnáním příjmů a výdajů žalované. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně při zjišťování poměrů žalované vycházela z jiných zdrojů než z prohlášení žalované a údajů o platbách došlých na účet žalované v období před uzavřením smlouvy o úvěru obsažených ve výpisu z běžného účtu. Žalobkyně neprokázala, že by údaje poskytnuté žalovaným, kromě příjmu žalované, ověřila. Žalobkyně přitom již na základě údaje o čistém měsíčním příjmu žalované musela získat pochybnosti, zda žalovaná bude schopna další úvěr ve výši 40.000 Kč splácet, když již měla dříve nesplacený úvěry v hodnotě cca 80.000 Kč, který splácela částkou přesahující 1.300 Kč měsíčně, a vyčerpané finanční prostředky na kreditní kartě a povoleném debetu ve výši cca 5.000 Kč. Zda jsou proti žalované vedeny exekuce, žalobkyně vůbec nezkoumala.

11. Dle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle , o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (2).

14. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možnosti spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (2)

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud dále k závěru, že mezi žalovanou jako vydlužitelem a žalobkyní jako zapůjčitelem byla uzavřena smlouva o úvěru. Současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.

19. V projednávané věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka, když spolehlivě nezjistila, zda žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. poskytnutý úvěr řádně splácet. Žalobkyně neprokázala, že si opatřila úplné informace od žalované o jejích poměrech. Žalobkyně pouze ověřila příjem žalované, avšak žádným způsobem neověřovala nezbytné pravidelně se opakující výdaje žalované, například na bydlení, a to přestože měla jednoznačná zjištění o dalších úvěrech žalované. Na základě toho nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalované sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná, když žalobkyně poskytla žalované úvěr, přestože ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

20. Na základě shora uvedených skutkových zjištění o tom, že žalobkyně žalované poskytla na základě neplatné smlouvy o úvěru finanční prostředky v částce 40.000 Kč, dospěl soud k závěru, že se žalované dostalo plnění bez právního důvodu, které je povinna v souladu s ust. § 2993 o. z. žalobkyni vrátit. Soudu nezbylo, než uvěřit tvrzení žalobkyně, že žalovaná z této částky žalobkyni uhradila pouze částku 7.118,10 Kč, když žalovaná další úhrady neuváděla. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má právo na zaplacení částky 32.881,90 Kč, kterou žalovaná dosud žalobkyni neuhradila. Jelikož doba plnění nebyla mezi účastníky dohodnuta, měla žalovaná povinnost splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byla žalobkyní o plnění požádána. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou o plnění požádala dopisem ze dne datum aniž by stanovila lhůtu k plnění. Do prodlení se žalovaná proto dostala teprve dne datum, když do sféry dispozice se žalované výzva doslala dne datum v souladu s ustanovením a nejdříve následující den se tak mohl stát dnem splatnosti. Ze všech uvedených důvodů soud žalobě vyhověl co do částky 32.881,90 Kč a v souladu s ust. o. z. přiznal žalobkyni rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené dle , a to ode dne, kdy se žalovaná ocitla v prodlení. Ve zbytku požadovaného peněžitého plnění, smluvního úroku a úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , když žalobkyně měla neúspěch v nepatrné části předmětu řízení a přiznal žalobkyni právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů, které sestávají z uhrazeného soudního poplatku 1.502 Kč, odměny za zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast při jednání) po 2.620 Kč dle , AT vyhl. č. , advokátní tarif (AT), a odměna za 1 úkon právní služby snížená o 50 % ve výši 1.310 Kč dle dost. 2 písm. h) AT, 4 režijní paušály v částce 300 Kč dle AT, cestovné osobním vozidlem k ústnímu jednání u zdejšího soudu z místa sídla zástupce žalobkyně ve výši 856 Kč ( ( AT), náhrada za promeškaný čas za 6 půlhodin po 100 Kč ( , 3 AT), 21% DPH z částky 11.826 Kč v částce 2.483,46 Kč, celkem 15.811,50 Kč.

22. Lhůta k plnění byla určena podle a místo plnění náhrady nákladů podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.