Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 66/2023-38
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 490 317,17 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 100 547 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za dobu od 1. 8. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů
od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 389 770,17 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku
z prodlení ve výši 9 515,20 Kč za dobu od 31. 7. 2022 do 1. 10. 2022, zákonného úroku z prodlení z částky 389 770,17 Kč od 31. 7. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně, úroku ve výši 10,9 % ročně z částky 475 815,27 Kč za dobu od 2. 10. 2022
do zaplacení, úroku ve výši 10,9 % ročně z částky 8 931,90 Kč za dobu od 2. 10. 2022 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Karviné do tří dnů od právní moci rozsudku nedoplatek soudního poplatku za řízení před soudem 1. stupně ve výši 4 903 Kč, a to na bankovní účet č. 3703-220791/0710, variabilní symbol.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 100 547 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za dobu od 1. 8. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do částky 389 770,17 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9 515,20 Kč za dobu od 31. 7. 2022 do 1. 10. 2022, zákonného úroku z prodlení z částky 389 770,17 Kč od 31. 7. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně, úroku ve výši 10,9 % ročně z částky 475 815,27 Kč za dobu od 2. 10. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 10,9 % ročně z částky 8 931,90 Kč za dobu od 2. 10. 2022 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Karviné do tří dnů od právní moci rozsudku nedoplatek soudního poplatku za řízení před soudem 1. stupně ve výši 4 903 Kč, a to na bankovní účet č. 3703-220791/0710, [variabilní symbol].
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení pohledávek v souhrnné výši 490 317,17 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 12 077,08 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 490 317,17 Kč za dobu od 2. 10. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně, úroku ve výši 10,9 % ročně z částky 8 931,90 Kč od 2. 10. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 10,9 % ročně z částky 484 747,17 Kč za dobu od 2. 10. 2022 do zaplacení, s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, a žalovaným došlo dne 22. 6. 2017 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 700 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úroky z úvěru ve výši 10,90 % ročně, poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru (zejména za vedení účtu), příp. poplatky za pojištění, a to ve výši podle smlouvy a aktuálního Sazebníku právnická osoba Za tímto účelem byl žalovaný povinen udržovat na svém běžném účtu dostatek finančních prostředků. Vzhledem k tomu, že žalovaný sjednané splátky nesplácel řádně a včas, využila právní předchůdkyně žalobkyně svého oprávnění a úvěr s účinností ke dni 31. 7. 2022 zesplatnila, což žalovanému sdělila dopisem ze dne 31. 7. 2022. Žalovaný byl rovněž vyzván k neprodlenému zaplacení zůstatku úvěru včetně vyúčtované neuhrazené smluvní pokuty za prodlení a dalších poplatků. Žalovaný celkem na pohledávky dle smlouvy uhradil částku 599 453 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s žalovaným posuzovala úvěruschopnost žalovaného, vycházela z informací, které žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 9. 2022, a to s účinností ke dni 1. 10. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 18. 6. 2021. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k plnění, na kterou však žalovaný nereagoval a ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Předvolání bylo žalovanému doručeno více než deset dnů před jednáním, náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně a žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění.
4. Ve smlouvě o postoupení pohledávek podepsané za postupitele dne 27. 9. 2022 a za postupníka dne 26. 9. 2022 se právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodli, že postupitel postupuje postupníkovi pohledávky vzniklých ze smluv o úvěru, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými klienty jako dlužníky, specifikovaných v příloze smlouvy – seznamu pohledávek. V příloze smlouvy (příloha č. 1) je specifikována pohledávka za žalovaným (označený jménem, příjmením a rodným číslem) pod položkou číslo O výši úplaty za postoupení pohledávek se smluvní strany dohodly v dohodě o úplatě ze dne 30. 9. 2022, jak bylo zjištěno z dohody samé a dle přílohy č. 7 – potvrzení o zaplacení kupní ceny, ze dne 4. 10. 2022 byla úplata postupníkem uhrazena v plné výši. V dopise„ Oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 14. 10. 2022, který byl dle připojeného podacího lístku odeslán téhož dne, oznamuje právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávek ze smlouvy o úvěru číslo na nového věřitele, žalobkyni.
5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 22. 6. 2017, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující banka a žalovaný jako úvěrovaný klient si sjednali, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému částku 700 000 Kč, a žalovaný se zavazuje úvěr splatit nejpozději do 15. 5. 2026 v měsíčních splátkách po 10 325 Kč, byl sjednán úrok ve výši 10,90 % ročně. Úvěr bude veden na úvěrovém účtu č. bankovní účet. Z výpisu z úvěrového účtu č. bankovní účet soud zjistil, že účet je veden na jméno žalovaného, a prostřednictvím tohoto účtu žalovaný čerpal celkem 700 000 Kč a to třemi platbami, ve výši 547 304,84 Kč, ve výši 104 592,16 Kč (dne 22. 6. 2017) a ve výši 48 103 Kč (dne 29. 6. 2017).
6. Žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného předložila listinu„ Posouzení úvěruschopnosti klienta“, v níž právní předchůdkyně žalobkyně uvádí, že příjem žalovaného jako žadatele o úvěr byl pracovníkem banky zkontrolován na základě příchozích transakcí na účet klienta vedeného u obec anonymizováno a výdaje žalovaného byly stanoveny na základě dat sdělených klientem v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Žalovaný byl prověřen v insolvenčním rejstříku, z databáze CCB byly zjištěny další závazky žalovaného, a to že žalovaný splácel předchozí úvěr České spořitelně splátkou ve výši 9 802 Kč a jinému subjektu ve výši 2 203 Kč. Žalobkyně dále předložila výpisy z účtu žalovaného č. bankovní účet za období 1. 6. 2016 až 22. 6. 2017, soud tyto vyhodnotil tak, že dle těchto výpisů právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjem žalovaného, ze samotných výpisů pak soud zjistil, že žalovaný každý měsíc hradil inkasem platbu poskytovateli energií, jiné platby identifikovatelné jako výdaje spojené s bydlením se z výpisu nepodávají, v celém období byla zásadně výše měsíčního debetního obratu (odchozí platby) ve výši příchozích plateb, opakovaně z důvodu nedostatečného zůstatku na účtu nebyly realizovány příkazy k platbě (splátky úvěrů, inkaso poskytovateli energií), a to v měsíci lednu 2017, březnu 2017, dubnu 2017, květnu 2017, červnu 2017. Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu uvedl, že je svobodný, forma bydlení vlastní, počet dalších osob v domácnosti 0, vzdělání střední s maturitou, v současném zaměstnání je od 3. 6. 2010, čistý měsíční příjem je 19 725 Kč, jako výdaje uvedl pouze splátku ve výši 2 200 Kč, což odpovídá splátce závazku zjištěného právní předchůdkyní žalobkyně, u položky ostatní splátky (např. výživné, srážky ze mzdy, léky, nájem) je uvedeno 0 Kč.
7. právnická osoba vyzvala žalovaného dopisem ze dne 29. 6. 2022, který byl žalovanému odeslán (zjištěno z výzvy samé a poštovního podacího lístku) k uhrazení zesplatněného dluhu ze smlouvy do 31. 7. 2022.
8. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou vyhotovenou zástupcem žalobkyně ze dne 2. 12. 2022 k uhrazení pohledávek ze smlouvy o úvěru ze dne 22. 6. 2017, odeslanou žalovanému dne 5. 12. 2022 (zjištěno z výzvy samé a poštovního podacího lístku).
9. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu.
10. Z listiny„ podklady pre súdné konanie“,„ stav úvěru v minulosti“, dopisu ze dne 31. 7. 2022„ rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu“ a připojeného podacího lístku,„ Ceníku pro soukromou klientelu“,„ záznamu o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací“ neučinil soud, vzhledem k právnímu posouzení věci uvedeném níže, žádná právně relevantní skutková zjištění.
11. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 22. 6. 2017 uzavřena smlouva, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 700 000 Kč, na smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost.
12. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Obsah odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru při posouzení úvěruschopnosti, nutný pro naplnění účelu zákona, vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), tak, že se jedná vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž poskytovatel spotřebitelského úvěru plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.
14. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjem žalovaného, nicméně zcela rezignovala na zjištění skutečných výdajů žalovaného, vyjma výše jeho závazků z jiných spotřebitelských úvěrů. Právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici informace vyplývající z transakční historie na účtu žalovaného, z této je zjevné, že výdaje žalovaného v době několika měsíců před uzavřením smlouvy byly vyšší než jeho příjmy, když opakovaně nebyly provedeny platby pro nedostatek disponibilního zůstatku a to platby na splátky půjček a platby dodavateli energií, za této situace byla na místě vyšší míra obezřetnosti při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně však tyto informace nijak nevyhodnotila při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, toliko formalisticky odečetla od částky příjmu žalovaného výši sjednávané splátky, a konstatovala, že disponibilní zůstatek je v dostatečné výši k pokrytí životních nákladů žalovaného, přičemž výši výdajů žalovaného určila na základě svého ekonomického modelu. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, tedy poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. Soud si je vědom že zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy stanovoval ve větě druhé předmětného ustanovení, že námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě, což vyvolávalo interpretační potíže, zda soud může k neplatnosti přihlédnout i v případech, že námitka není spotřebitelem vznesena. Tato otázka však již byla judikatorně vyřešena, a to i v návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020, OPR- Finance s.r.o. v. GK., ve věci C -679/18, tak, že soud musí z úřední povinnosti posoudit, zda došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru), způsobující neplatnost právního jednání dle § 580 o.z. Soud tak vyšel z toho, že postup poskytovatele úvěru v rozporu s § 86 ZoSÚ je jednáním, které je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání a podle § 588 o. z. se k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.
15. Je – li smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, a to pro porušení povinnosti zapůjčitele řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalovanému částku 700 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil dle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nikterak nerozporoval, resp. netvrdil, natož aby prokázal, že uhradil více, částku 599 453 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaný již podle smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni, zaplatil, když ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 100 547 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovaného zavázal k úhradě této částky, v ostatních nárocích zakládajících se na neplatné smlouvě soud žalobu zamítl. Soud musel současně určit i počátek splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, když vyšel z toho, že žalovaný byl dopisem ze dne 29. 6. 2022 vyzván k úhradě dluhu do 31. 7. 2022, proti tomu žalovaný nikterak nebrojil, v řízení netvrdil, natož aby prokázal skutečnosti rozhodné pro určení jiné splatnosti dluhu, a proto soud přiznal žalobkyni podle § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z přiznané částky za dobu ode dne následujícího po marném uplynutí stanovené lhůty k plnění, úroky byly žalobkyni přiznány ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
16. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla neúspěšná co více než poloviny uplatněného nároku a žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady v řízení nevznikly.
17. Výrokem IV. rozsudku soud uložil žalobkyni zaplatit na nedoplatku soudního poplatku za zahájené řízení částku 4 903 Kč. Žalobkyně uhradila za zahájené řízení soudní poplatek ve výši 19 613 Kč určené dle položky 2 bodu 1. Sazebníku, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V dané věci však elektronický platební rozkaz nebyl vydán, a proto dle položky 2 bodu 2 Sazebníku je žalobkyně povinna uhradit soudní poplatek ve výši 24 516 Kč dle položky 1 Sazebníku, a soud tak v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích doměřil nedoplatek soudního poplatku a zavázal žalobkyni k jeho úhradě.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.