Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 87/2023-30
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 51 867 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 050 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% p.a. z částky 16 050 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, pokud se jí žalobkyně domáhala zaplacení částky 35 817 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 3 419,80 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 16 050 Kč od datum do datum, s úrokem ve výši 11,75% p. a. z částky 19 469,80 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 244,32 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 050 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% p.a. z částky 16 050 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, pokud se jí žalobkyně domáhala zaplacení částky 35 817 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 3 419,80 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 16 050 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 11,75% p. a. z částky 19 469,80 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 244,32 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne datum, doplněnou podáním ze dne datum, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 51 867 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem
z prodlení ve výši 1 244,32 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 19 469,80 Kč
od datum do zaplacení ve výši 11,75 %, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 19 469,80 Kč od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, došlo dne datum k uzavření Smlouvy o zápůjčce – ulice v hotovosti číslo. Právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, a to v hotovosti při uzavření Smlouvy, jak vyplývá z ujednání obsaženého ve Smlouvě. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou e žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 19 017 Kč, jenž představuje součet úroků (29%) ve výši 3 935 Kč, poplatku za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 8 596 Kč a poplatku za vedení účtu ve výši 6 486 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatků v částce 42 817 Kč se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 – ti týdenních splátkách po 714 a poslední splátka ve výši 691 Kč. Žalovaná následně na pohledávku postupitele uhradila celkem částku ve výši 5 950 Kč. Uhrazené platby byly započteny ve výši 2 530,20 Kč na jistinu 22 000 Kč, která byla ponížena na 19 469,80 Kč. Další uhrazené platby ve výši 3 419,80 Kč byly započteny na výše specifikované poplatky spojené s poskytnutím a správou úvěru ve výši 20 817 Kč, které byly poníženy na částku 17 397,20 Kč. Žalovaná od uzavření Smlouvy o postoupení pohledávek následně neuhradila ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek datum činila výše pohledávky s příslušenstvím za žalovaným částku 53 111,32 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Podáním ze dne datum žalobkyně doplnila žalobu o obecná tvrzení, jakým způsobem je nutno zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, s odkazem i na rozhodnutí I. ÚS 1543/2021 a tvrdila, že vzhledem k úvěru ve výši 22 000 Kč, příjmu žalované 8 685 Kč měsíčně a jejích výdajů, bylo posouzení úvěryschopnosti žalované dostatečné.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná.
3. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dne datum, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti zápůjčku ve výši 22 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit předchůdci žalobkyně částku 22 000 Kč s poplatkem ve výši 19 017 Kč, jenž představuje součet úroků (29%) ve výši 3 935 Kč, poplatku za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 8 596 Kč a poplatku za vedení účtu ve výši 6 486 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatků v částce 42 817 Kč se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 60-ti týdenních splátkách po 714 a poslední splátka ve výši 691 Kč. Žalovaná následně na pohledávku postupitele uhradila celkem částku ve výši 5 950 Kč. Zápůjčka byla sjednána s úrokovou sazbou dle podmínek smlouvy (ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, č. smlouvy číslo). Žalovaná žila v době uzavírání smlouvy u rodičů a byla zaměstnána u zaměstnavatele právnická osoba se sídlem v obec, její čistý měsíční příjem činil 8 685 Kč, další čisté příjmy domácnosti činily 25 000 Kč – více nespecifikované, celkové odhadované měsíční výdaje žadatelky činily 3 500 Kč a žalovaná v tuto dobu neměla další externí ani interní měsíční splátky zápůjček. Tato zjištění učinil právní předchůdce žalobkyně z pracovní smlouvy, 2 výplatních pásek a 3 výpisů z bankovního účtu. V zákaznické kartě byla uvedena výše zápůjčky 20 000 Kč (ze Zákaznické karty ze dne datum). Výdaje žalované a její dluhy nebyly nijak zjišťovány a ověřovány. V řízení bylo nesporné, že žalovaná uhradila dosud částku ve výši 5 950 Kč. Právní předchůdce žalobkyně žalovanou vyzval k okamžité úhradě dluhu výzvou ze dne datum nejpozději do 7 dnů od data výzvy, jinak se stane celý dluh tímto dnem splatný (z Výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne datum). Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek včetně příslušenství a zajištění (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek ze dne datum), což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum). Ke dni podání žaloby žalobkyně dluh vyčíslila na dlužnou částku ve výši 51 867 Kč spolu s příslušenstvím.
4. Soud neprovedl žalobcem, z procesní opatrnosti, navrhovaný důkaz výslechem svědkyně paní jméno příjmení, zaměstnance právního předchůdce žalobce, která vyplňovala zákaznickou kartu s žalovanou a ověřovala příjmy a výdaje žalované na základě dokumentů specifikovaných v zákaznické kartě, neboť tyto skutečnosti, soud zjistil přímo ze zákaznické karty, a svědecký výslech byl nadbytečný.
5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout a poskytl žalované, která ve vztahu vystupovala jako spotřebitelka, částku 22 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit částku 42 817 Kč v 60 - ti pravidelných týdenních splátkách po 714 Kč a poslední splátku 691 Kč. Žalovaná uhradila dosud 5 950 Kč. Ke dni vyhlášení rozsudku tak žalovaná dluží na jistině částku 16 050 Kč. Právní předchůdce žalobkyně neprověřoval s náležitou pečlivostí schopnost žalované úvěr splácet.
6. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále také „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
7. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Po právní stránce byla věc hodnocena tak, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvy o zápůjčkách dle shora citovaného ust. § 2390 občanského zákoníku . Právní předchůdce žalobkyně splnil svou smluvní povinnost a přenechal žalované finanční prostředky ve výši 22 000 Kč. V době uzavírání úvěrové smlouvy právní předchůdce žalobkyně zjišťoval úvěruschopnost žalované. Z údajů, které sdělila samotná žalovaná, z výplatních pásek a pracovní smlouvy tak právní předchůdce žalobkyně zjistil, že žalovaná byla zaměstnána s čistým měsíčním příjmem 8 685 Kč, další čisté příjmy domácnosti činily 25 000 Kč, žalovaná neměla další externí ani interní měsíční splátky zápůjček a odhadované měsíční výdaje 3 500 Kč, když další čisté uvedené příjmy, externí zápůjčky a výdaje nebyly nijak ověřovány. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobkyně nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, vyšel-li z ne všech objektivně doložených informací získaných pouze od spotřebitele. Na tom nic nemění, že žalovaný není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , i Nejvyšší správní soud. Spokojil-li se právní předchůdce žalobkyně pouze s nedostatečně doloženým prohlášením žalované o jejích osobních a výdělkových poměrech, když řádně měl ověřen pouze čistý měsíční příjem žalované od jejího zaměstnavatele ve výši 8 685 Kč, s nahlédnutím na interní splátky PF a do registru dlužníků, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Navíc poměry žalované byly zjišťovány pro žádost o půjčku pouze ve výši 20 000 Kč a ne 22 000 Kč. Z toho důvodu soud v souladu s ust. § 86 zákona číslo posoudil smlouvu o zápůjčce jako neplatnou (srov. NS 33 Cdo 2178/2018 ). Judikát, na který odkazovala žalobkyně (I. ÚS 1543/2021 ) nelze zcela aplikovat na předmětnou věc, neboť žalované nebyla poskytnuta pouze nízká částka, ale zápůjčka ve výši 22 000 Kč a její příjem 8 685 Kč byl posuzován s dále nijak nedoloženým a neověřeným dalším příjmem domácnosti ve výši 25 000 Kč. Jak je výše uvedeno, nebyly řádně zohledněny jakékoli její výdaje. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že úvěrující banka splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.
12. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu předmětné smlouvy (včetně sjednaných úroků) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ .
13. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky 22 000 Kč, kterou žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně převzala, odečetl částku, kterou již žalovaná dle tvrzení žalobkyně zaplatila tedy částku 5 950 Kč. Žalovaná do dnešního dne nevrátila žalobkyni částku v celkové výši 16 050 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ . Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 16 050 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 050 Kč od datum do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
14. Pokud jde o počátek prodlení žalované, soud vycházeje z právní domněnky zakotvené v ustanovení § 573 Občanského zákoníku má za to, že zásilka (Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě), zaslaná prostřednictvím poštovních služeb, je doručena adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejím odeslání. Splatnost bezdůvodného obohacení v souvislosti s neplatnou smlouvou tedy nastala dne datum na základě výzvy žalobkyně, ve které žalobkyně uvedla, že dlužná částka má být žalovanou uhrazena nejpozději do 7 dnů od data výzvy. Ode dne následujícího po splatnosti, tj. od datum je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.
15. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 16 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalované, jsou veškerá ujednání co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”), podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze z 27 %, a žalovaná měla úspěch ze 73%. Poměr úspěch – neúspěch tak činí 46 % ve prospěch žalované, které však žádné prokazatelné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, jak výše uvedeno.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, je možno rozhodnutí vykonat.