Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 90/2023-29

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 10.520 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7.500 Kč od 5. 12. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 4.420 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9.845 Kč od 3. 5. 2022 do 4. 12. 2022 a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2.345 Kč od 5. 12. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 480 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7.500 Kč od 5. 12. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 4.420 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9.845 Kč od 3. 5. 2022 do 4. 12. 2022 a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2.345 Kč od 5. 12. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 480 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 10.520 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi účastníky řízení dne datum. Žalobkyně požadovala uhradit jistinu ve výši 7.500 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 2.180 Kč, poplatek za službu Presto 165 Kč a účelně vynaložené náklady ve výši 1.400 Kč. Dále požadovala žalobkyně smluvní pokutu ve výši 675 Kč (0,1 % denně z jistiny za prvních 90 dnů prodlení, tj. od 3. 5. 2022 do 1. 8. 2022).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru číslo s úvěrovým limitem až do výše 7.500 Kč. Dále byla sjednána služba Presto ve výši 165 Kč a poplatek za sjednání úvěru specifikovaný v článku I. Sazebníku (smlouva o úvěru). Žalobkyně poskytla žalovanému na bankovní účet dne 5. 3. 2022 částku ve výši 7.500 Kč (přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, autorizace ověření bankovního účtu). Byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 22 % z částky půjčené na 30 dní (Sazebník). Dle článku 6.4 všeobecných obchodních podmínek (dále jen VOP) a článku 3. sazebníku bylo sjednáno právo na náhradu účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky (Sazebník, VOP). V článku 6.4 VOP a článku 3. sazebníku byl sjednán nárok požadovat v případě prodlení žalovaného úhradu aktuálního zůstatku smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu (VOP, Sazebník).

5. V žalobě žalobkyně tvrdila, že při ověřování úvěruschopnosti žalovaného nejprve zjistila u spotřebitele informace týkající se celkového počtu členů domácnosti, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem a další. Tyto informace byly sdělené žalobkyni žalovaným. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nachází ve veřejných registrech. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla žalobkyně podle interní metodiky schválené ČNB, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 50.066 Kč. K prokázaní těchto tvrzení žalobkyně předložila soudu výplatní pásky žalovaného za období 5/2021, 6/2021 a 7/2021. Dále žalobkyně předložila doklad nazvaný jako identifikované příjmy, kde je uvedeno, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu je 50.066 Kč (identifikované příjmy). Dále předložila žalobkyně kopii občanského průkazu žalovaného (platný občanský průkaz žalovaného ze dne datum). V úvěrové smlouvě je žalovaný identifikován rodným číslem jako fyzická osoba spotřebitel (smlouva o spotřebitelském úvěru). V dokladech označených jako výplatní pásky je uvedeno k výplatě 46.466 Kč za 5/2021, za období 6/2021 k výplatě 60.199 Kč a za období 7/2021 k výplatě 43.709 Kč. Je uveden zaměstnavatel právnická osoba se sídlem v obec a číslo, je zde uveden zaměstnanec celé jméno žalovaného (uvedené doklady).

6. Soud posuzoval smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako smlouvu o úvěru podle . Podle smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Pokud jde o žalobkyni, pak se jedná o společnost, která byla založena za účelem generování zisku. Žalobkyně je tak v postavení podnikatele, neboť se jedná o nebankovního poskytovatele úvěru a žalovaný je v postavení spotřebitele. Jedná se tak o spotřebitelský úvěr podle , o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ) a na závazkový vztah je proto nutno aplikovat i ustanovení ZosÚ.

8. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Také při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. (k tomu srovnej zejména bod 26 rozsudku NSS), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

11. Podle , bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale i zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, narušení rodinných a sociálních vztahů, chrání také samotné věřitele, kteří poskytli spotřebiteli úvěry již dříve.

13. Soud dospěl k závěru, a to na základě směrnic Evropské unie a konkrétně směrnice 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách (zneužívajících klauzulích) ve spotřebitelských smlouvách a směrnice Evropského parlamentu a rady 208/48 ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102 EHS, že povinností České republiky bylo zajistit ochranu spotřebiteli. Současná koncepce ochrany spotřebitele jak v , tak o spotřebitelském úvěru, zajišťuje ochranu spotřebitele formou relativní neplatnosti, kdy spotřebitel je ten, kdo musí uplatnit námitku neplatnosti. To však neodpovídá Evropským směrnicím, což potvrzuje judikatura Evropského soudního dvora, a to např. v rozsudcích ve věci C -240/98 Océano Grupo Editorial versus Roció Murciano a rozhodnutí ve věci C -243/08 Pannon. V těchto rozhodnutích Evropského soudního dvora je vyjádřeno, že účelu směrnice o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách by nebylo dosaženo, kdyby spotřebitel měl mít povinnost sám uplatnit nepřiměřený charakter takových podmínek. Objasňuje se tu důležitost role soudu, který má povinnost otázku neplatnosti takového ujednání posuzovat z vlastního podnětu a nejen v případech, kdy se neplatnosti některá ze stran dovolala.

14. Soud má tedy za to, že věřitel nedostojí své povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru, vycházeje pouze z osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních výdělkových a majetkových poměrech, které nejsou řádně doloženy. Z údajů poskytnutých žalovaným a z předložených dokladů (výplatních pásek) vyplývá, že žalovaný měl dostatečný příjem, ale z žádných předložených listinných důkazů nevyplývají výdaje žalovaného (a jejich zjišťování žalobkyně ani netvrdí). Žalobkyně se nezabývala vůbec výdajovou stránkou, když se spokojila s údaji uvedenými žalovaným. Je proto potřeba prověřovat nejen příjem žadatele, ale také jeho pravidelné výdaje na bydlení, na vyživovací povinnosti a další závazky, tak jak ukládá poskytovateli úvěru zákon o spotřebitelském úvěru.

15. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZosÚ, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.

16. Důvodem absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy je nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru. Soud tedy pouze přiznal žalobkyni nárok na vrácení vzájemně přijatých plnění, tedy to, co žalobkyně poskytla žalovanému a co žalovaný zaplatil na smlouvu, přičemž dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil 0 Kč a zbývá mu uhradit poskytnutou jistinu 7.500 Kč. Tuto částku, jako bezdůvodné obohacení získané žalovaným na základě absolutně neplatné smlouvy, je žalovaný povinen vrátit. Ostatní nároky soud zamítl. Soud také v souladu s  přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení ve výši dané , když splatnost závazku dovodil dle výzvy žalobkyně k plnění z 30.11.2022 do tří dnů (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ).

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 480 Kč, přičemž tato částka představuje 21,3 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,65 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,35 %). (100% nákladů řízení vypočetl soud takto: zaplacený soudní poplatek v částce 800 Kč a dále náklady právního zastoupení podle vyhl. č. (dále advokátní tarif) za 3 úkony podle advokátního tarifu, po 300 Kč za 3 úkony: převzetí věci, výzvu k plnění a sepis žaloby, a dále 3 režijní paušály po 100 Kč dle advokátního tarifu a DPH, celkem 2.252 Kč). Náklady řízení jsou splatné k rukám právního zástupce žalobkyně. K aplikaci vyhl. č. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).