Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 134/2023-32
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Vladislavou Štulcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 17 541,81 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 7 541,81 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 274 Kč
od 14. 3. 2023 do 18. 5. 2023, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 343,77 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 7 541,81 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 274 Kč od 14. 3. 2023 do 18. 5. 2023, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 343,77 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 14. 3. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 17 541,81 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že dne 31. 5. 2022 uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo nedílnou součástí smlouvy byly rovněž obchodní podmínky. Na základě smlouvy o zápůjčce byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, jež byly žalovanému zaslány na bankovní účet. Žalovaný se zavázal k úhradě celkové částky 18 156 Kč sestávající z jistiny zápůjčky a celkových nákladů, tj. obchodního úroku ve výši 4 556 Kč a administrativního poplatku ve výši 3 600 Kč, a to ve 23 měsíčních splátkách po 757 Kč a 24 měsíční splátce po 745 Kč, splatnost první splátky nastala dne 15. 7. 2022. Žalovaný však platby dle smlouvy o zápůjčce nehradil a dostal se tak do prodlení s hrazením svých závazků. Žalobkyně proto využila svého práva sjednaného ve smlouvě a zápůjčku zesplatnila ke dni 17. 1. 2023. Žalobkyně tedy eviduje za žalovaným pohledávku ve výši 17 541,81 sestávající se z žalované jistiny sestávající z dlužné jistiny ve výši 10 000, smluvních úroků ve výši 2 074 Kč, dále 1 050 Kč za administrativní poplatky, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný do 13. 3. 2023 ve výši 304,01 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 963,80 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 150 Kč. Dlužné částky nebyly přes opakované výzvy ze strany žalobkyně uhrazeny.
2. Soud vyzval účastníky, aby tito sdělili, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s projednáním věci bez nařízení jednání, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, byť mu byla výzva společně s žalobou řádně doručena. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.
3. Žalobkyně na výzvu soudu, jakým způsobem konkrétně zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného s ohledem na ust. § 86 zákona 257/2016 o spotřebitelském úvěru, reagovala vyjádřením ze dne 19. 5. 2023, kdy žalobkyně zevrubně popsala postup při prověřování bonity spotřebitele. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vzala žalobkyně v úvahu zdroj příjmu žalovaného (čistý příjem ze zaměstnání ve výši 27 903 Kč, příjem byl ověřen prostřednictvím výpisů z bankovního účtu klienta a výplatních pásek), žalobkyně rovněž zjišťovala informace od žalovaného o jeho pravidelných měsíčních příjmech a především výdajích, zahrnujících výdaje na bydlení (vč. energií) 5 900 Kč a další výdaje 2 000 Kč, vyživovací povinnosti, skrze formulář příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně provedla prostřednictvím skóringového systému finanční analýzu příjmů a výdajů především z údajů získaných ve výpisu z účtu předloženého žadatelem o úvěr. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru žalobkyně shledala žalovaného schopného splácet předmětný úvěr.
4. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.
5. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 31. 5. 2022, bylo zjištěno že tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, v kolonce„ Podpis klienta“ na poslední listině smlouvy je uvedeno„ podepsáno elektronicky“. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí zápůjčky žalovanému ve výši 10 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný se měl zavázat úvěr splácet v 24 měsíčních splátkách po 757 (1. – 23. splátka), (poslední 24. splátka činila 745 Kč), roční úroková sazba činila 39 %. Celkový dluh byl ve smlouvě stanoven na částku 18 156 Kč Součástí smlouvy byl rovněž Splátkový kalendář smlouvy o zápůjčce číslo Sazebník úroků, poplatků a smluvních pokut žalobkyně, Standardní informace o spotřebitelském úvěru, všechny s absentujícím podpisem žalovaného.
6. Z Obchodních podmínek pro poskytování spotřebitelského úvěru soud zjistil, že tyto jsou součástí smlouvy o zápůjčce a upravují podmínky poskytování úvěrů žalobkyní a u podpisu zákazníka je uvedeno„ podepsáno elektronicky“.
7. Z občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že tento obsahuje nacionále žalovaného.
8. Z listiny nazvané Elektronický výpis informací ze systému uzavírání smluv on-line prostřednictvím klientského centra případ číslo vyplývá, že 28. 4. 2022 byla vytvořena žádost o zápůjčku klientem, dne 31. 5. 2022 byla poskytnuta zápůjčka v částce 10 000 Kč, která byla odeslána na účet.
9. Z čestného prohlášení o příjmech a výdajích ze dne 28. 5. 2022 vyplývá, že příjmy žalovaného činily 27 000 Kč (žalovaný je v zaměstnání od číslo na dobu neurčitou), náklady na bydlení činí 5 900 Kč, průměrné měsíční výdaje (krom nákladů na bydlení) 2 000 Kč a počet dospělých členů domácnosti bez vlastního příjmu 0, počet dětí do 26 let, bez vlastního příjmu ve společné domácnosti 0, tato listina není žalovaným vlastnoručně podepsána, u podpisu zákazníka uvedeno„ podepsáno elektronicky“.
10. Z listiny Oznámení o zesplatnění zápůjčky podle smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 17. 1. 2023 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 15 829,01 Kč, a to nejpozději do 8. 2. 2023.
11. Z výzvy k úhradě dlužných splátek a informace o zesplatnění ze dne 28. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky a upozornila jej na zesplatnění zbývajícího dluhu ke dni 12. 1. 2023.
12. Z předžalobní výzvy ze dne 17. 2. 2023 plyne, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky.
13. Z výpisu z účtu právnická osoba za období od 1. 2. 2022 do 28. 2. 2022 (č.ú. bankovní účet) vedeného na jméno žalovaného vyplývá, že počáteční zůstatek činil 2 399,02 a konečný zůstatek činil 794,54 Kč. Ve výpisu za únor 2022 jsou zaznamenány dvě platby právnická osoba v celkové částce 136 Kč. Dále z výpisu z předmětného účtu za období od 1. 3. 2022 do 31. 3. 2022 vyplývá, že počáteční zůstatek činil 794,54 a konečný zůstatek činil 9 568,84 Kč. Ve výpisu za březen 2022 je zaznamenáno sedm plateb právnická osoba v celkové částce 3 273 Kč. Dále z výpisu z předmětného účtu za období od 1. 4. 2022 do 30. 4. 2022 vyplývá, že počáteční zůstatek činil 9 568,84 a konečný zůstatek činil 466,22 Kč. Ve výpisu za duben 2022 je zaznamenáno patnáct plateb právnická osoba v celkové částce 15 294 Kč.
14. Z detailu transakce bylo zjištěno že dne 31. 5. 2022 byla z účtu vedeného u anonymizována dvě slova zaevidována odchozí platba v částce 10 000 Kč s poznámkou výplata půjčky číslo celé jméno žalovaného.
15. Z listin označených table of contents sous s ohledem na níže uvedený závěr žádná skutková zjištění nečinil.
16. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovanému byla poskytnuta ze strany žalobkyně částka 10 000 Kč, a to na jeho bankovní účet. Žalovaný však žalobkyni na platby dle předmětné smlouvy neuhradil ničeho. Žalobkyně při zkoumání schopnosti žalovaného řádně úvěr splácet vycházela z bankovního účtu žalovaného za období 2/ 2022 až 4/ 2022, provedla šetření v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí a dále rovněž vycházela z výplatních pásek žalovaného za 1/ 2022, 3/ 2022 a informací sdělených žalovaným. V důsledku prodlení žalovaného s hrazením splátek žalobkyně ke dni 12. 1. 2023 zápůjčku žalovanému zesplatnila.
17. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
18. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
19. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
21. Dle § 580 odst. 1 o. z.je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
22. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
23. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
24. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce číslo (dle § 2390 o. z.) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel 10 000 Kč, přičemž na shora uvedenou zápůjčku žalovaný neuhradil ničeho. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
25. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o zápůjčku poskytnutou spotřebiteli. Žalobkyně pak argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila některá zkoumání (šetření v registrech a doložení části příjmu žalovaného výplatními páskami, a části výdajů výpisy z účtu žalovaného) nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Poskytovatel spotřebitelských úvěrů (zápůjček) má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, jejichž portfolio žalobkyně i přes seznámení se shora uvedeným právním názorem soudu, nijak nerozšířil (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015), nedošlo. Je pravdou, že zákon o ochraně spotřebitele v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, tak dle § 580 odst. 1 o. z.).
26. Žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zaměřila převážně na příjmovou část poměrů žalovaného a blíže nezkoumala a předně řádně nevyhodnotila část výdajovou. Žalovaný uvedl měsíční výdaje ve výši 5 900 Kč na nájemném. Tyto měsíční výdaje však nebyly dále blíže specifikovány, tj. jaká částka měsíčně připadá přímo na nájem a jaké na výdaje související s energiemi a ani nikterak doloženy (nájemní smlouva). K výdajové stránce žalobkyně doložila výpisy z účtu žalovaného, kdy z těchto sice plyne, že žalovaný měl ke konci doložených období kladný zůstatek na účtu, nicméně žalobkyně zcela opomenula skutečnost, že se v rámci doloženého období (2-4/ 2022) zvyšovala četnost plateb poukázaných žalovaným na účet právnická osoba. Tato společnost je provozovatelem kurzových sázek na sportovní události. Z předložených výpisů z účtu tak vyplývá, že výdaje žalovaného vynaložené v souvislosti s jeho sázkami měsíc od měsíce rostly. S ohledem na tuto skutečnost měla žalobkyně věnovat vyšší obezřetnost při zkoumání možností žalovaného úvěr splácet, což neučinila. Žalobkyně se tak jednak zcela spokojila s tvrzením žalovaného a tyto informace nebyly nikterak ověřovány a dokladovány a jednak nevěnovala dostatečnou obezřetnost při zkoumání výdajové stránky žalovaného. Soud má tak za to, že žalobkyně dostatečně nedoložila zkoumání především výdajové stránky žalovaného.
27. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalovanému celkem 10 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 o.z.). Žalovaný v dané souvislosti neuhradil ničeho. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 o.z.). Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 o.z.), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 17. 5. 2023, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 18. 5. 2023. Jelikož tak neučinil, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 19. 5. 2023 do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 15 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě 15 % již od 14. 3. 2023, tedy od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku požadované částky a příslušenství pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (II. výrok rozsudku).
28. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 343,77 Kč, přičemž tato částka představuje 14,02 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57,01 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42,99 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 541,81 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně.
29. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.