Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 182/2023-51
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 17 624 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 532 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 532 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 15 092 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 561,19 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 321,33 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 559,23 Kč od datum do datum, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 027,23 Kč od datum do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 6 189,87 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 532 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 532 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 15 092 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 561,19 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 321,33 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 559,23 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 027,23 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 6 189,87 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 17 624 Kč (jedná se o součet částek: (1) neuhrazená jistina ve výši 6 189,87 Kč; (2) úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 369,36 Kč; (3) úhrada za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 2 931,78 Kč; (4) úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 556,01 Kč; (5) úhrada za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 1 076,98 Kč a (6) smluvní pokuta ve výši 6 500 Kč) s příslušenstvím, spočívajícím v kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 2 321,33 Kč, kapitalizovaném úroku ve výši 1 561,19 Kč, zákonném úroku z prodlení z částky 6 559,23 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a úroku z částky 6 189,87 Kč od datum do zaplacení ve výši 15 % ročně. Uvedla, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, tj. společnost právnická osoba, IČO, uzavřely dne datum Smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně finanční hotovost žalovanému ve výši 10 000 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázala zaplatit: (i) úrok ve výši 963 Kč, (ii) úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 900 Kč, (iii) úhradu za administrativní činnost ve výši 929 Kč a (iv) úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 1 800 Kč. Celkovou dlužnou částku 18 592 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně ani včas, čímž porušil závazky ze smlouvy. Naposledy dne datum uhradil částku 1 400 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo požadovat zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně, dále úrok ve výši 15 % ročně a úhradu smluvní pokuty. Ke své aktivní legitimaci žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovaným postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum, postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný ani přes předžalobní výzvu odeslanou dne datum ničeho dalšího neuhradil.
2. K jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
3. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet úvěr s dohodnutým úrokem a poplatky dle podmínek ve smlouvě sjednaných ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 15 % ročně a RPSN ve výši 272,44 %.
4. Z listin y bez označení, kterou žalobkyně v návrhu uvádí jako„ Transakční historie“ bylo zjištěno, že žalovaný uhradil v hotovosti částku ve výši 7 468 Kč celkem, a to v pěti dílčích platbách, poslední platbu ve výši 1 400 Kč provedl dne datum.
5. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě žalovaného dluhu, a to nejpozději do datum. Z podacího lístku ze dne datum soud zjistil, že žalovanému byla zaslána tohoto dne zásilka.
6. Pokud jde o aktivní legitimaci žalobkyně, bylo provedenými listinnými důkazy – ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní včetně seznamu pohledávek, z oznámení právní předchůdkyně žalobkyně ze dne datum o postoupení pohledávky zaslaného žalovanému zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila celou žalovanou pohledávku se všemi právy souvisejícími žalobkyni.
7. Soud má tedy za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne datum smlouva. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč v hotovosti. Úvěr se žalovaný zavázal splácet ve 14 měsíčních splátkách á 1 328 Kč měsíčně. RPSN byla sjednána ve výši 272,44 %. Žalovaný přestal řádně a včas platit splátky a žalobkyně úvěr zesplatnila a uplatnila za žalovaným smluvní pokutu za prodlení, poplatky, úroky, které vyjmenovává ve svém tvrzení.
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
18. Soud se z moci úřední zabýval předloženou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
19. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republik y). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb. ), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C -679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. 8 Co 114/20119 -39) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z.
20. Žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně v žalobě netvrdila, že posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet ani nenavrhla důkazy k prokázání splnění své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného.
21. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřená smlouva je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015, sp. zn. I. ÚS 1742/2015 . Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobkyně včetně smluvní pokuty i úroků zamítl.
22. Pokud jde o jistinu samotnou, tedy částku poskytnutou žalovanému ve výši 10 000 Kč, dospěl soud k závěru, že žalovaný svůj dluh již částečně uhradil, a to ve výši 7 468 Kč, jak vyplývá z listin y předložené žalobkyní, kterou označuje jako„ Transakční historii“. Ve zbývající výši, tedy 2 532 Kč, se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto v souladu s § 2991 odst. 1 , 2 o. z. má soud za to, že plnění žalobkyně z neplatné smlouvy je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat.
23. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než předžalobní výzvou ze dne datum, danou k poštovní přepravě dne datum. Uvedenou výzvou vyzvala žalovaného k úhradě do datum a od datum je žalovaný v prodlení.
24. Žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se v prodlení s placením dluhu a je tedy povinen podle § 1970 o. z. zaplatit i úrok z prodlení dle § 1968 a násl. o. z. ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku).
25. Zbývající žalobní nároky v podobě poplatků, smluvní pokuty a úroků uvedených ve výroku II. soud zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy. Ty nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. V řízení byl úspěšnější žalovaný, ale žádné náklady mu dle obsahu spisu nevznikly, a proto žádnému z účastníků soud náhradu nákladů nepřiznal. Konkrétně se jedná o úspěch žalobkyně v řízení v rozsahu 11,45 % (tj. 2 594,95 Kč sestávajících z částky 2 532 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 532 Kč za dobu od datum do datum, tj. ve výši 62,95 Kč) a úspěch žalovaného v rozsahu 88,55 %. Při určování míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu České republiky (srov. např. usnesení ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2012 ) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 , v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř. o. s. ř. ) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. V tomto směru soud vyšel z celkové částky požadované žalobkyní, včetně příslušenství, ke dni rozhodnutí soudu (tj. datum).
27. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.