Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
1 C 144/2023-26
Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Bártovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení 18 912,91 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 779,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 779,44 Kč od 1. 1. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů do právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 17 926,47 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 17 926,47 Kč od 1. 1. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 3 215,99 Kč a co do částky 207 Kč, zamítá.
III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 779,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 779,44 Kč od 1. 1. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů do právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky 17 926,47 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 17 926,47 Kč od 1. 1. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 3 215,99 Kč a co do částky 207 Kč, zamítá. III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně navrhla uložit žalované povinnost zaplatit jí částku 18 912,91 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že nabyla předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 1. 2023 od původního věřitele anonymizováno 5 slov příjmení anonymizováno, číslo, anonymizováno, země, jednající v České republice prostřednictvím odštěpného závodu právnická osoba. Žalobkyně tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel dne 25. 6. 2019 se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru číslo (dále jen“ Smlouva), která obsahovala základní parametry požadovaného úvěru. Žalovaná podepsala žádost o revolvingový úvěr, na základě čehož právní předchůdce žalobkyně vydal žalované platební kartu s možností čerpání finančních prostředků s úvěrovým rámcem ve výši 25 000 Kč s možností čerpání až do maximálního úvěrového rámce ve výši 500 000 Kč, čímž byla uzavřena Smlouva. Žalovaná se zavázala úvěr, včetně sjednaného pojištění, splácet bankovním převodem formou pravidelných měsíčních splátek se splatností první splátky ke dni 17. 11. 2019 a každé další splátky vždy do stejně číselně označeného dne následujícího měsíce. Doporučená měsíční splátka byla stanovena s ohledem k výši čerpaných finančních prostředků částkou 1 500 Kč, minimální stanovená měsíční splátka měla představovat 5 % z čerpané výše úvěru, minimálně částku 500 Kč. Měsíční platba na pojištění představovala 5,99 % z výše měsíční splátky úvěru. Celková částka vyčerpaná žalovanou činí 43 979,44 Kč. Žalovaná porušila svou povinnost pravidelně a včas hradit měsíční splátky a poplatku za pojištění. K dnešnímu dni byla uhrazena částka ve výši 43 200 Kč. S ohledem na to právní předchůdce žalobkyně na základě odstoupení od Smlouvy prohlásil úvěr ke dni 31. 12. 2022 za splatný. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky 18 705,91 Kč představující nesplacenou jistinu, kapitalizovaný úrok ve výši 3 215,99 Kč, nesplacenou smluvní pokutu ve výši 207 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 18 705,91 Kč od 1. 1. 2023 do zaplacení a náhradu nákladů řízení.
2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalované, když s odbornou péčí prověřoval pravdivost tvrzení žalované ohledně jejích příjmů a výdajů, a to i v interních a externích databázích třetích subjektů a dále pak v registru SOLUS. Tyto informace jsou součástí Smlouvy. K výzvě soudu dále žalobkyně uvedla, že ve vztahu k ověření úvěruschopnosti žalované doložila všechny skutečnosti a listin y, která má od svého právního předchůdce již k podané žalobě.
3. Ve věci byl Okresním soudem ve Strakonicích dne 31. 5. 2023, číslo jednací, vydán elektronický platební rozkaz. Žalovaná v návaznosti na to požádala soud o schválení splátkového kalendáře, když její příjem nyní činí 0 Kč, jelikož není zaměstnaná, je těhotná a nachází se v nemocnici.
4. V řízení se jedná o věc s cizím prvkem, neboť žalovaná je státní občankou Slovenské republiky Česká republika i Slovenská republika jsou členy Evropské unie, proto je třeba věc posuzovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 (dále jen Nařízení). V tomto případě byl žalované poskytnut bezúčelový úvěr, nejednalo se o úvěr účelově vázaný na koupi movitých věcí. Je proto třeba aplikovat článek 7 bod 1 písm. b) odrážku druhou Nařízení, podle kterého je příslušný soud dle místa na území členského státu, kde podle smlouvy byly nebo měly být služby (zde úvěry) poskytnuty. Tímto ustanovením je upravena mezinárodní příslušnost (pravomoc) i místní příslušnost soudu. Finanční prostředky byly poskytnuty v obec (okres Strakonice), k projednání a rozhodnutí je proto příslušný právě Okresní soud ve Strakonicích. Soud dospěl k závěru, že rozhodným právem je právo ČR ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť žalovaná měla v době uzavření smlouvy obvyklé bydliště v ČR.
5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 25. 6. 2019 mezi právnická osoba anonymizována dvě slova a žalovanou bylo zjištěno, že tato společnost se zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr až do výše sjednaného úvěrového rámce ve výši 25 000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit a zaplatit sjednané úroky a příslušné poplatky. Dále bylo Smlouvou stanoveno, že žalovaná je povinna věřiteli splácet pravidelnými měsíčními splátkami, jejichž počet závisí na výši vyčerpaných peněžních prostředků z úvěrového rámce a výši úhrad žalované. Celková výše měsíční splátky činí dle Smlouvy minimálně 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlená na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč. Datum splatnosti každé splátky byl stanoven každým 17. dnem v měsíci. Žalovaná v rámci Smlouvy sjednala též pojištění, s tím, že výše měsíční úhrady za toto pojištění byla stanovena jako 5,99 % z měsíční splátky úvěru. Doba trvání úvěru byla sjednána na neurčito. Ze Smlouvy plyne, že úroková sazba činí 22,68 % měsíčně a RPSN dosahuje 32,35 %. Ze smlouvy dále plyne, že v případě prodlení žalované po ní může věřitel požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých věřiteli v souvislosti s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč, zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené podle nařízení vlády ke dni podpisu Smlouvy, smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky splátky v prodlení a poplatek za odeslání upomínky k úhradě splatného závazku ve výši 100 Kč. Z přehledu platební balance vyplývá, že žalovaná v rámci revolvingového úvěru vyčerpala celkem částku 43 979,44 Kč. Současně je z něj zřejmé, že žalovaná před postoupením pohledávky uhradila na účet původního věřitele částku 43 200 Kč, což potvrdila svým podáním sama žalobkyně. K úhradě dlužné částky byla žalovaná opakovaně vyzývána jak právním předchůdcem žalobkyně, tak samotnou žalobkyní, což soud zjistil z listin ze dne 27. 1. 2023. Předžalobní výzva ze dne 11. 5. 2023 byla žalované zaslána, což má soud za prokázané z podacího archu ze dne 15. 5. 2023.
6. K prokázání tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobkyně před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru žalobkyně uvedla, že právní předchůdce s odbornou péčí ověřoval úvěruschopnost žalované, když ověřoval pravdivost tvrzení žalované týkající se jejích příjmů a výdajů, a to i v interních a externích databázích třetích subjektů a dále pak v registru příjmení. Z uzavřené Smlouvy je zřejmé, že žalovaná uvedla, že je svobodná, nemá žádné děti, je zaměstnána na dobu určitou ve právnická osoba anonymizována dvě slova, kde pracuje od června roku 2018 s čistým měsíčním příjmem ve výši 21 083 Kč. Jako své výdaje uvedla náklady na bydlení ve výši 3 500 Kč a další výdaje (např. telefon, internet, pojištění, apod) ve výši 1 000 Kč. Přes výzvu soudu žalobkyně nepředložila žádné důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany věřitele.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ze dne 11. 1. 2023 včetně seznamu postoupených pohledávek, je zřejmé, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyně. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2023 soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno a odeslání oznámení bylo doloženo příslušným podacím lístkem. V oznámení o postoupení pohledávky byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 22 198, 09 Kč do 13. 2. 2023.
8. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru ve smyslu § 2 395 a následující občanského zákoníku (dále jen „o.z. “), která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Žalobcova aktivní procesní legitimace je dána ustanovením § 1879 a násl. o.z.
9. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené revolvingové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , 33 Cdo 201/2018 a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 41 29/18 ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11.2016, ovšem s ohledem na níže uvedené má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu zákona č. 257/2016 Sb. , a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/ EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne, a to v tříleté promlčení době. Soudní dvůr EU rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že se spotřebitel neplatnosti dovolá. Soudní dvůr Evropské unie ještě nad rámec k odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobě ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020 .
11. Soud se tedy zabýval tím, zda žalobkyně, respektive její právní předchůdce, splnil povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti i bez námitky žalované. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedůsledně zkoumala úvěruschopnost žalované. Ze sdělení žalobkyně vyplývá, že ověřila tvrzení žalobkyně ze Smlouvy týkající se jejích příjmů a výdajů. Žalobkyně se spokojila s pouhým tvrzením žalované, že její čistý měsíční příjem je 21 083 Kč, když toto tvrzení nikterak neověřila, a to ani například výplatními páskami žalované či výpisy z jejího bankovního účtu. Žádným způsobem nebyly ověřovány ani výdaje žalované, ať už jde o výdaje na bydlení, na dopravu do zaměstnání, záliby, stravu a podobně, když se žalobkyně spokojila pouze s tvrzením, že výdaje žalované tvoří částku 4 500 Kč měsíčně. V tomto případě soud má za to, že částka, kterou uvedla žalovaná při uzavírání Smlouvy jako částku na bydlení 3 500 Kč, zcela zjevně neodpovídá běžným výdajům na bydlení v době uzavření Smlouvy. Žalobkyně zcela zřejmě nepostupovala s odbornou péčí při posuzovávání schopnosti žalované splácet úvěr, který je předmětem tohoto řízení. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že smlouva o revolvingovém úvěru uzavřená mezi původním věřitelem a žalovanou je absolutně neplatná z důvodu porušení povinnosti ze strany právního předchůdce žalobkyně jako poskytovatele úvěru stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
12. Na straně žalované vzniklo ve smyslu § 2 991 občanského zákoníku bezdůvodné obohacení, a je proto povinna vydat to, o co se obohatila, tedy poskytnuté finanční prostředky. Žalovaná v rámci revolvingového úvěru vyčerpala částku ve výši 43 979,44 Kč, uhradila 43 200 Kč, a je proto povinna uhradit žalobkyni částku 779,44 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 779,44 Kč od 1. 1. 2023 do zaplacení. Žalovaná se dostala do prodlení tím, že přes výzvu žalobkyně ze dne 28. 11. 2022, aby uhradila dlužnou částku do 31. 12. 2022, žalobkyni nevrátila to, oč se obohatila. Soud proto uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 779,44 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 779,44 Kč od 1. 1. 2023 do zaplacení a ve zbytku žalované jistiny tj. ohledně částky 17 926,47 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 17 926,47 Kč od 1. 1. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 3 215,99 Kč a co do částky 207 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř, neboť žalovaná byla ve věci úspěšná z 96 %, zatímco úspěch žalobkyně lze vyjádřit 4 %. Žalovaná by proto měla právo na částečnou náhradu nákladů řízení, protože jí však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, soud jí nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení rozsudku ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích.
Pokud by podle tohoto rozsudku nebylo plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem vykonán.