Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
9 C 130/2022-157
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šárovcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 38 474,09 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 38 474,09 Kč, smluvního úroku ve výši 3 374,60 Kč za období od 9. 6. 2015 do 21. 10. 2019, smluvního úroku ve výši 21,6 % ročně z částky 36 399,09 Kč od 22. 10. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 1 805,97 Kč za období prodlení od 22. 10. 2019 do 26. 5. 2020 a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 38 474,09 Kč od 27. 5. 2020 do zaplacení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 38 474,09 Kč, smluvního úroku ve výši 3 374,60 Kč za období od 9. 6. 2015 do 21. 10. 2019, smluvního úroku ve výši 21,6 % ročně z částky 36 399,09 Kč od 22. 10. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 1 805,97 Kč za období prodlení od 22. 10. 2019 do 26. 5. 2020 a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 38 474,09 Kč od 27. 5. 2020 do zaplacení.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 38 474,09 Kč se smluvním úrokem ve výši 3 374,60 Kč za období od 9. 6. 2015 do 21. 10. 2019, se smluvním úrokem ve výši 21,6 % ročně z částky 36 399,09 Kč od 22. 10. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 805,97 Kč za období prodlení od 22. 10. 2019 do 26. 5. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 38 474,09 Kč od 27. 5. 2020 do zaplacení poté, co na ní byla s účinností ke dni 20. 3. 2023 postoupena pohledávka společnosti právnická osoba, IČO (dále jen„ Původní věřitel“), vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet číslo„ anonymizována dvě slova“, uzavřené dne 9. 6. 2015 mezi Původním věřitelem a žalovaným. Podle smlouvy Původní věřitel poskytl žalovanému dne 9. 6. 2015 peněžní prostředky ve výši úvěrového limitu 50 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet uvedený žalovaným ve smlouvě o úvěru. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 100 Kč, počínaje dnem 17. 7. 2015, přičemž splátka měla být složena z jistiny, úroku a poplatků. Původní věřitel dle žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru náležitě posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, kdy vycházel z údajů uvedených žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru, provedl kontrolu interních a externích databází (zejména bankovního a nebankovního registru, insolvenčního rejstříku), a dále porovnal jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat Českého statistického úřadu, přičemž zjistil měsíční příjem žalovaného v částce 24 583 Kč, závazky vůči Původnímu věřiteli s celkovou výší měsíčních splátek 5 207,55 Kč a jiné závazky s celkovou výší měsíčních splátek 2 936 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky úvěru řádně a včas, a proto Původní věřitel prohlásil úvěr dopisem ze dne datum za splatný a vyzval žalovaného k zaplacení dlužných částek, žalovaný dlužnou částku neuhradil. Po postoupení pohledávky žalobkyně upřesnila, že žalovaný celkem zaplatil pouze 68 071,46 Kč, poslední úhradu provedl dne 10. 3. 2022 (po podání žaloby žalovaný uhradil 11 150,40 Kč).
2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet (produkt anonymizována dvě slova) ze dne 9. 6. 2015, ve spojení s vysvětlením některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplněním předsmluvní informace pro spotřebitelských splátkových revolvingový úvěr anonymizována dvě slova ze dne 9. 6. 2015, sazebníkem poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platným od 9. 2. 2015, všeobecnými produktovými podmínkami účinnými od 1. 9. 2014 a základními produktovými podmínkami spotřebitelského splátkového revolvingového úvěru účinnými od 19. 1. 2015 soud zjistil, že žalovaný podepsal prostřednictvím anonymizováno dne 9. 6. 2015 smlouvu, na základě které mu měl Původní věřitel poskytnout úvěrový rámec 50 000 Kč na dobu tří let do 9. 6. 2018 (s možností opakovaného čerpání), ve smlouvě byla sjednána měsíční splátka 1 100 Kč se splatností vždy k 17. dni v měsíci (první splátka měla být uhrazena 17. 7. 2015). Dále bylo ve smlouvě sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr s pojistným 115 Kč měsíčně, jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 995 Kč a poplatek za každé další čerpání úvěru 89 Kč. Úroková sazba dle smlouvy činila 21,6 % ročně. Úvěr měl být čerpán bezhotovostně na účet žalovaného č. bankovní účet a z tohoto účtu měl být splácen na uvěrový účet č. bankovní účet. Jako adresa žalovaného byla ve smlouvě uvedena obec a číslo.
4. Z vyjádření Původního věřitele ze dne 22. 8. 2022 k procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že Původní věřitel vycházel z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, tyto údaje ověřoval v interních a externích databázích, zejména bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku nebo databázi Ministerstva vnitra ČR, přičemž vycházel z žalovaným deklarovaného čistého příjmu 24 583 Kč měsíčně s tím, že žalovaný měl mít sjednán pracovní poměr na dobu neurčitou, jednalo se o jeho jediný zdroj příjmů. Žalovaný měl být rozvedený, měl bydlet ve vlastním domě nebo bytě, na nákladech na bydlení se měl podílet v rozsahu 100 %, žalovaný neměl vyživovací povinnosti. Pokud jde o výdaje žalovaného, pak Původní věřitel vycházel z toho, že žalovaný mu hradí měsíční splátky ve výši 5 207,55 Kč a dalším subjektům splátky ve výši 2 936 Kč měsíčně; další výdaje v žádosti žalovaný neuvedl (jeho další výdaje měly činit 0 Kč).
5. V žádosti žalovaného o úvěr anonymizována dvě slova ze dne 9. 6. 2015 žalovaný deklaroval, že je rozvedený, s bydlením ve vlastním domě nebo bytě od 27. 5. 1971, s pracovním poměrem sjednaným od 14. 4. 2005 na dobu neurčitou a průměrnou mzdou ve výši 24 583 Kč čistého měsíčně (jediný zdroj příjmu žalovaného, žalovaný měl být zaměstnán jako dělník/řemeslník u společnosti právnická osoba, IČO). V žádosti žalovaného nebylo uvedeno, že by žalovaný Původnímu věřiteli předložil doklad o hlavním příjmu. Dále žalovaný v žádosti uvedl, že je bez vyživovací povinnosti, jeho ostatní životní náklady činí 0 Kč, srážky ze mzdy 0 Kč a jiné měsíční splátky 0 Kč.
6. Ze sdělení Původního věřitele ze dne 28. 6. 2023 a z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od 3. 11. 2014 do 30. 4. 2015 bylo soudem zjištěno, že účet byl založen dne 14. 9. 2004 a zrušen 22. 5. 2023. V listopadu 2014 činil počáteční zůstatek na účtu žalovaného 2 743,34 Kč, konečný zůstatek 1 132,75 Kč, v prosinci 2014 činil konečný zůstatek 910,21 Kč, v lednu 2015 byl konečný zůstatek 264,12 Kč, v únoru 2015 pak 106 761,88 Kč, v březnu 2015 činil konečný zůstatek 70 324,53 Kč a v dubnu 2015 byl konečný zůstatek 14 351,98 Kč. V uvedeném období byla žalovanému na účet připsána mzda následujícím způsobem: listopad 2014 částka 4 146 Kč, prosinec 2014 částka 22 468 Kč, leden 2015 mzda 14 944 Kč, únor 2015 mzda 10 486 Kč, březen 2015 částka 17 587 Kč a duben 2015 mzda 15 642 Kč. Žalovaný splácel ze svého účtu jiné úvěry nebo půjčky, a to splátkami 2 389,34 Kč v listopadu 2014, přičemž v listopadu 2014 dále hradil sankci ze smlouvy 600 Kč a úrok z nepovoleného debetu. V prosinci 2014 hradil na jiný úvěr splátky ve výši 5 291,04 Kč a 7 665,12 Kč, a rovněž úrok z nepovoleného debetu. V lednu 2015 a únoru 2015 činila splátka jiného úvěru 7 665,12 Kč měsíčně. Žalovaný rovněž v uvedeném období čerpal další úvěry, a to konkrétně dne 27. 2. 2015 úvěr poskytnutý žalovanému Původním věřitelem ve výši 550 000 Kč, z něhož byl předčasně splacen jiný úvěr částkou 382 698,15 Kč; další dva úvěry pak žalovaný čerpal v dubnu 2015, a to dne 7. 4. 2015 ve výši 200 000 Kč a dne 28. 4. 2015 ve výši 50 000 Kč (jednalo se o jiný úvěr, než který je předmětem tohoto řízení – předmětný úvěr byl vyčerpán žalovaným až dne 9. 6. 2015).
7. Ze sdělení Původního věřitele ze dne 11. 7. 2023, včetně bankovního výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od 7. 4. 2015 do 1. 6. 2015 bylo dále soudem zjištěno, že v měsíci květnu 2015 činil počáteční zůstatek na účtu 14 351,98 Kč, konečný zůstatek 203,67 Kč, přičemž dne 11. 5. 2015 byla na účet poukázána mzda 16 290 Kč, dne 17. 5. 2015 byly z účtu hrazeny splátky úvěru ve výši 1 153,07 Kč a 4 054,48 Kč.
8. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. bankovní účet za období od 5. 6. 2015 do 30. 6. 2015 soud zjistil, že na tento účet s povoleným kontokorentním úvěrem ve výši 20 000 Kč byl žalovanému dne 9. 6. 2015 poskytnut (vyplacen) předmětný úvěr v částce 50 000 Kč. Dne 5. 6. 2015 žalovaný na totožný účet obdržel mzdu ve výši 18 179 Kč a dne 16. 6. 2015 částku 1 809,48 Kč s poznámkou„ čerpání úvěru“. Dne 9. 6. 2015 byl z účtu žalovaného Původním věřitelem inkasován poplatek za zřízení úvěru„ anonymizována dvě slova“ v částce 995 Kč. Dne 17. 6. 2015 byla z účtu žalovaného hrazena částka 1 153,07 Kč na účet bankovní účet jako splátka úvěru. Celkem byly v uvedeném období na účtu provedeny debetní obraty ve výši 89 869,72 Kč a kreditní obraty 70 188,52 Kč, konečný zůstatek na účtu byl záporný - 19 477,30 Kč.
9. Z upomínky ze dne 25. 5. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný byl Původním věřitelem vyzván k úhradě dlužného nedoplatku splátky v částce 3 045 Kč, z upomínky ze dne 12. 8. 2019 pak bylo zjištěno, že byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 3 982,22 Kč. Oznámením Původního věřitele ze dne 23. 10. 2019 byl žalovaný vyrozuměn o zesplatnění úvěru ke dni 21. 10. 2019, dlužná částka měla činit 41 955,46 Kč a dle poštovního podacího archu byl dopis žalovanému odeslán 24. 10. 2019 na adresu dle smlouvy o úvěru.
10. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného č. bankovní účet za období od 9. 6. 2015 do 7. 5. 2020 a platební historie žalovaného ke smlouvě číslo bylo zjištěno, že dne 9. 6. 2015 žalovaný čerpal částku 50 000 Kč, další čerpání úvěru již provedeno nebylo, řádná splátka úvěru, včetně pojistného, činila 1 215 Kč měsíčně, přičemž poslední úhradu žalovaný provedl dne 10. 7. 2019 v částce 821 Kč Celkem žalovaný zaplatil 56 921,06 Kč.
11. Z předžalobní upomínky ze dne 29. 5. 2020 a z poštovního podacího archu z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl Původním věřitelem vyzván před podáním žaloby k úhradě dluhu, když výzva byla odeslána dne 29. 5. 2020 na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě o úvěru.
12. Pohledávka Původního věřitele za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, jak soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 3. 2023, včetně seznamu postoupených pohledávek (pohledávka za žalovaným je uvedena pod položkou číslo).
13. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že Původní věřitel poskytl žalovanému úvěr 50 000 Kč, úvěr byl vyčerpán 9. 6. 2015 bezhotovostně na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami po 1 215 Kč splatnými vždy k 17. dni v měsíci, počínaje 17. 7. 2015, úroková sazba dle smlouvy činila 21,6 % ročně a poplatek za poskytnutí úvěru 995 Kč. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil, na poskytnutý úvěr zaplatil celkem 68 071,46 Kč (žalovaný uhradil dle výpisu z úvěrového účtu celkem 56 921,06 Kč, poslední platba proběhla 10. 7. 2019, dále po podání žaloby zaplatil 11 150,40 Kč), dne 9. 6. 2015 byl z účtu žalovaného stržen poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 995 Kč. Před poskytnutím úvěru žalovaný ke svým poměrům v rámci posouzení jeho úvěruschopnosti uvedl, že je rozvedený, nemá žádnou vyživovací povinnost, od 27. 5. 1971 bydlí ve vlastním domě nebo bytě, je zaměstnán jako dělník/řemeslník s průměrným měsíčním příjmem 24 583 Kč čistého, jiný příjem nemá. Žalovaný neuvedl žádné své výdaje (uvedl, že výdaje má 0 Kč měsíčně), neměl splácet jiné úvěry nebo půjčky. Původní věřitel pak při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel z těchto údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, přičemž ohledně výdajů žalovaného vycházel ze statistického životního minima a dále zjistil, že žalovaný splácí na jiný úvěr Původnímu věřiteli částku 5 207,55 Kč měsíčně a jinému věřiteli částku 2 936 Kč měsíčně. Na nákladech na bydlení se měl žalovaný podílet v rozsahu 100 %. Příjem žalovaného ze zaměstnání v období od listopadu 2014 do května 2015 činil v průměru 14 509 Kč čistého měsíčně, žalovaný pravidelně ze svého účtu hradil splátky jiných úvěrů částkou přes 7 600 Kč měsíčně (splátky 2 389,34 Kč a 5 291,04 Kč měsíčně, resp. 7 665,12 Kč měsíčně), přičemž v listopadu 2014 činil zůstatek na jeho účtu 1 132,75 Kč, v prosince 2014 pak 910,21 Kč, v lednu 2015 byl zůstatek na jeho účtu jen 264,12 Kč a v květnu 2015 činil zůstatek na účtu žalovaného 203,67 Kč, a to i přesto, že žalovaný čerpal v únoru 2015 úvěr 550 000 Kč (z něhož částečně splatil jiný úvěr částkou 382 698,16 Kč) a v dubnu 2015 úvěry ve výši 200 000 Kč a 50 000 Kč.
14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění platném a účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tj. ke dni 17. 11. 2015 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
16. Podle § 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.
17. V daném případě Původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, aniž by před jeho poskytnutím náležitě posoudil úvěruschopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, resp. bylo prokázáno, že toto posouzení provedl zcela nedostatečně a formalisticky, neboť pokud by zjištěné údaje byly skutečně náležitě odborně posouzeny, musel by Původní věřitel dospět k závěru, že úvěr 50 000 Kč nelze žalovanému poskytnout, neboť žalovaný není schopna jej splácet. Původní věřitel neprověřil ani příjem žalovaného, kdy vycházel pouze z žalovaným deklarovaného příjmu 24 583 Kč čistého měsíčně, ačkoli z výpisů z účtu žalovaného, který pro něho Původní věřitel vedl, a na který byla mzda žalovanému zasílána, vyplynulo, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činil v období od listopadu 2014 do května 2015 jen 14 509 Kč. Tedy faktický příjem žalovaného byl o 10 000 Kč čistého měsíčně nižší, než jak žalovaný uváděl, a i přesto si jeho příjmy Původní věřitel nijak dále neověřoval, nepožadoval vysvětlení tohoto rozporu a doložení skutečných příjmů žalovaného, a to navíc za situace, že příjem ze zaměstnání byl jediným příjmem žalovaného a žalovaný žil sám, resp. výlučně hradil náklady na bydlení. Původní věřitel se rovněž žádným způsobem nezajímal o výdaje žalovaného, a to i přesto, že žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru žádné výdaje neuvedl (výdaje uvedl 0 Kč, ačkoli nepochybně hradil náklady na bydlení, energie, stravu, ošacení, dopravu do zaměstnání), žalovaný rovněž neuvedl žádné splátky jiných úvěrů nebo půjček, ačkoli dle zjištění Původního věřitele takto splácel 5 207,55 Kč a 2 936 Kč měsíčně. Tedy nezbytné výdaje žalovaného byly měsíčně výrazně vyšší, než jak v žádosti o poskytnutí úvěru uváděl, a proto se měl Původní věřitel o výdaje žalovaného blíže zajímat, a to zejména pokud jde o výdaje na bydlení a energie. Původní věřitel se však o výdaje žalovaného žádným způsobem nezajímal, a to i přesto, že zůstatek žalovaného na jeho účtu byl v době před poskytnutím úvěru nedostatečný pro úhradu sjednaných splátek a nebylo tak zřejmé, z jakých prostředků bude žalovaný splátky úvěru hradit. Navíc měl Původní věřitel nepochybně rovněž uvážit celkové úvěrové zatížení žalovaného, neboť bezprostředně před poskytnutím úvěru ve výši 50 000 Kč dne 9. 6. 2015 žalovaný čerpal další tři úvěry v celkové výši 800 000 Kč (únor 2015 úvěr 550 000 Kč, duben 2015 úvěry 200 000 Kč a 50 000 Kč). I takto vyčerpané úvěry byl žalovaný nepochybně povinen splácet, přičemž s ohledem na jeho zjištěné příjmy bylo zcela zřejmé, že pro splátky takových úvěrů bude příjem žalovaného v průměrné výši 14 509 Kč měsíčně nedostačující.
18. Původní věřitel tak s ohledem na shora uvedené nepostupoval s odbornou péčí, kdy ani nepravdivě, resp. neúplně uváděné skutečnosti ze strany žalovaného ho nepřiměly k tomu, aby nějakým způsobem blíže údaje ověřil, požádal žalovaného o jejich doložení. Původní věřitel si žádným způsobem neověřil, zda má žalovaný volné finanční prostředky pro splácení úvěru, a to zejména s ohledem na opakovaně nedostatečný zůstatek na jeho účtu (a to i poté, kdy žalovaný čerpal úvěry v celkové výši 800 000 Kč) a výdaje na účtu převyšující měsíční mzdu žalovaného. Dle stávající judikatury přitom platí, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 ). Pokud i přesto Původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč poskytl, je třeba uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 9. 6. 2015 hodnotit jako neplatnou, a to dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR se jedná o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlížet z úřední činnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ).
19. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru tak bylo možné posoudit vyplacený úvěr ve výši 50 000 Kč jako bezdůvodné obohacení, kterého se žalovanému ze strany Původního věřitele dostalo. Žalovaný však Původnímu věřiteli na základě neplatné smlouvy o úvěru uhradil celkem 69 066,46 Kč (úhrady 68 071,46 Kč, zaplacený poplatek 995 Kč; veškeré platby žalovaného je třeba s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru započítat na částku, která byla žalovanému na základě neplatně uzavřené smlouvy o úvěru Původním věřitelem skutečně poskytnuta, tj. na vyčerpanou„ jistinu úvěru“), tedy celá částka poskytnutá žalovanému Původním věřitelem byla uhrazena (nejpozději ke dni 10. 7. 2019 byla zaplacena částka 56 921,06 Kč). Soud proto podanou žalobu v celém rozsahu zamítnul.
20. Pokud žalobkyně navrhovala doplnit dokazování výslechem žalovaného, který měl být vyslechnut ke svým majetkovým poměrům v době před poskytnutím úvěru, pak tento důkazní návrh považoval soud za zcela nadbytečný, neboť již provedenými důkazy bylo prokázáno, že Původní věřitel nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti žalovaného náležitě odborně, a že úvěr neměl být žalovanému vůbec poskytnut. Navíc je třeba doplnit, že pro výslech žalovaného nebyly splněny podmínky, neboť výslech účastníka je možný pouze s jeho souhlasem a pouze za situace, kdy výslechem účastníka mají být prokázány skutečnosti, které nelze prokázat jinak. O takovou situaci se však v tomto případě nejednalo.
21. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.
22. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci plně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce.