Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
5 C 115/2023-57
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 54 860,90 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč od 4.1.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení
a) částky 21 888 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 166,63 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 965,72 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 9 918,59 Kč od 20.10.2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 547,6 Kč od 20.10.2022 do 3.1.2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 547,6 Kč od 4.1.2023 do zaplacení,
b) částky 27 972,9 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 081,85 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 836,68 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 8 773,1 Kč od 26.11.2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 123,6 Kč od 26.11.2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč od 4.1.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení a) částky 21 888 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 166,63 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 965,72 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 9 918,59 Kč od 20.10.2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 547,6 Kč od 20.10.2022 do 3.1.2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 547,6 Kč od 4.1.2023 do zaplacení, b) částky 27 972,9 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 081,85 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 836,68 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 8 773,1 Kč od 26.11.2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 123,6 Kč od 26.11.2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 12. 2022, doplněnou podáním ze dne 21. 6. 2023, domáhala po žalované zaplacení částky 54 860,90 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, po posouzení úvěruschopnosti žalované uzavřela s žalovanou dne 22. 3. 2019 smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalované částku 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala zaplatit poskytnutou jistinu, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 1 444 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 394 Kč a za hotovostní inkaso částku 2 700 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 5. 2020. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, dlužná částka nebyla ke dni 22. 5. 2020 uhrazena, a proto se neuhrazená jistina ve výši 9 918,59 Kč úročí od 23. 5. 2020 do zaplacení úrokem ve výši 15 % ročně. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022, postoupení pohledávky bylo žalované dopisem oznámeno. Žalobkyně tak po žalované požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 9 918,59 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 629,01 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 714,45 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 894,10 Kč, úhrady za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 731,85 Kč, smluvní pokuty ve výši 9 000 Kč, kapitalizovaného úroku (od 23. 5. 2020 do 21. 11. 2022) ve výši 4 166,63 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení (do 19. 10. 2022) ve výši 2 965,72 Kč, smluvního úroku z dlužné jistiny od 20. 10. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 547,60 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení. Dále právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 2. 11. 2018 po posouzení úvěruschopnosti žalované smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytla žalované částku 22 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala zaplatit poskytnutou jistinu, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 2 118 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 10 780 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 036 Kč a za hotovostní inkaso částku 3 960 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2. 1. 2020. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, dlužná částka nebyla ke dni 2. 1. 2020 uhrazena, a proto se neuhrazená jistina ve výši 8 773,10 Kč úročí od 3. 1. 2020 do zaplacení úrokem ve výši 15 % ročně. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022, postoupení pohledávky bylo žalované dopisem oznámeno. Žalobkyně tak po žalované požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 8 773,10 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 350,50 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 077,97 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 773,39 Kč, úhrady za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 498,04 Kč, smluvní pokuty ve výši 12 500 Kč, kapitalizovaného úroku (od 3. 1. 2020 do 21. 11. 2022) ve výši 4 081,85 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení (do 19. 10. 2022) ve výši 2 836,68 Kč, smluvního úroku z dlužné jistiny od 26. 11. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 123,60 Kč od 26. 11. 2022 do zaplacení.
2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.
3. K jednání soudu konaném dne 18. 7. 2023 se žalovaná bez omluvy nedostavila, ač má soud předvolání k jednání vykázáno dne 22. 6. 2023. Soud tedy jednal v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:
Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 2. 11. 2018 smlouvu o zápůjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti jistinu ve výši 22 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 2 118 Kč, s úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 10 780 Kč, s poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 2 036 Kč a s odměnou za hotovostní inkaso ve výši 3 960 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Úroková sazba byla sjednána na 15 % ročně a RPSN činilo 272,44 % /smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 14 spisu/. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně stran úvěruschopnosti žalované zjistila, že žalovaná pobírá mzdu v měsíční výši 12 268 Kč, její výdaje na bydlení činí 3 410 Kč, její osobní výdaje činí 1 000 Kč měsíčně a dále hradí na srážkách ze mzdy či výživném částku 2 013 Kč. Celkové příjmy dosahují výše 12 268 Kč, celkové výdaje výše 6 423 Kč /viz žádost o úvěr na č. l. 50 spisu/. Dále právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 22. 3. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti jistinu ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 1 444 Kč, s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, s poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a s odměnou za hotovostní inkaso ve výši 2 700 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Úroková sazba byla sjednána na 15 % ročně a RPSN činilo 272,44 % /smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 15 spisu/. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně stran úvěruschopnosti žalované zjistila, že žalovaná pobírá mzdu ve výši 10 877 Kč, její výdaje na bydlení činí 4 410 Kč měsíčně a splátky stávajících zápůjček činí 2 921 Kč. Celkové příjmy tak dosahují výše 10 877 Kč, celkové výdaje výše 7 331 Kč /žádost o úvěr na č. l. 49 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely dne 21. 11. 2022 smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni /smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 23 - 25 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 16 – 19 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě pohledávek předžalobní výzvou ze dne 21. 12. 2022 /předžalobní výzva na č. l. 26 – 27 spisu, podací lístek na č. l. 28 spisu/. Žalovaná na svůj dluh ze smlouvy uzavřené dne 21. 1. 2018 uhradila celkem 25 421 Kč, na svůj dluh ze smlouvy ze dne 22. 3. 2019 potom celkem 10 000 Kč /viz přehled uhrazených plateb na č. l. 20 – 21 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak nevyšlo v řízení najevo, že by na svůj dluh hradila více, než jak tvrdila žalobkyně, nebo že by celý dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 2. 11. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti jistinu ve výši 22 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 2 118 Kč, s úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 10 780 Kč, s poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 2 036 Kč a s odměnou za hotovostní inkaso ve výši 3 960 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Úroková sazba byla sjednána na 15 % ročně a RPSN činilo 272,44 %. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně stran úvěruschopnosti žalované zjistila, že žalovaná pobírá mzdu v měsíční výši 12 268 Kč, její výdaje na bydlení činí 3 410 Kč, její osobní výdaje činí 1 000 Kč měsíčně a dále hradí na srážkách ze mzdy či výživném částku 2 013 Kč. Celkové příjmy tak dosahují výše 12 268 Kč, celkové výdaje výše 6 423 Kč. Dále právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 22. 3. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti jistinu ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 1 444 Kč, s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, s poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a s odměnou za hotovostní inkaso ve výši 2 700 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Úroková sazba byla sjednána na 15 % ročně a RPSN činilo 272,44 %. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně stran úvěruschopnosti žalované zjistila, že žalovaná pobírá mzdu ve výši 10 877 Kč, její výdaje na bydlení činí 4 410 Kč měsíčně a splátky stávajících zápůjček činí 2 921 Kč. Celkové příjmy tak dosahují výše 10 877 Kč, celkové výdaje výše 7 331 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely dne 21. 11. 2022 smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě pohledávek předžalobní výzvou ze dne 21. 12. 2022. Žalovaná na svůj dluh ze smlouvy uzavřené dne 21. 1. 2018 uhradila celkem 25 421 Kč, na svůj dluh ze smlouvy ze dne 22. 3. 2019 potom celkem 10 000 Kč.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Podle § 2390 o. z. se přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
10. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.
15. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 2. 11. 2018 částku 22 000 Kč a dne 22. 3. 2019 částku 15 000 Kč v hotovosti. Soud vzal dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná chtěly uzavřít smlouvy o zápůjčce, ve kterých by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 22 000 Kč a 15 000 Kč, a žalovaná by se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu zápůjčky spolu s příslušenstvím. Podle soudu tyto smlouvy nebyly platně sjednány, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (kterým je i peněžitá zápůjčka dle § 2 odst. 1 ZoSÚ). Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vyšla pouze z žalovanou uvedených údajů. Z žádosti o zápůjčku ze dne 2. 11. 2018 potom vyplývá, že žalovaná pobírá mzdu ve výši 12 268 Kč, což mělo být ověřeno z pracovní smlouvy, její výdaje na bydlení měly činit 3 410 Kč měsíčně, její osobní výdaje měly činit 1 000 Kč a srážky ze mzdy či výživné mělo činit 2 013 Kč měsíčně. Celkové příjmy měly dosahovat výše 12 268 Kč, celkové výdaje výše 6 423 Kč, žalovaná tak měla mít použitelný příjem ve výši 5 845 Kč. Z žádosti o úvěr ze dne 22. 3. 2019, která byla vyplňována jen o čtyři měsíce později, se potom podává, že žalovaná pobírá mzdu ze zaměstnání ve výši 10 877 Kč, přičemž zápis o provedení ověření chybí, její výdaje na bydlení měly činit 4 410 Kč měsíčně a měsíční splátky stávajících půjček měly činit 2 921 Kč. Celkové příjmy měly dosahovat výše 10 877 Kč, celkové výdaje výše 7 331 Kč, žalovaná tak měla mít použitelný příjem ve výši 3 546 Kč. Z obou žádostí je patrné, že právní předchůdkyně žalobkyně nikterak neověřovala výdaje žalované, např. předložením smlouvy o nájmu, výpisů z bankovního účtu apod. a v případě zápůjčky ze dne 22. 3. 2019 pak neověřovala ani její příjmy. Vyšla pouze z údajů uvedených žalovanou, a to za situace, kdy v rozmezí čtyř měsíců byly žalovanou uváděny zcela odlišné částky jak na straně příjmů, tak na straně výdajů, když v žádosti ze dne 2. 11. 2018 je jako výdaj na bydlení uvedena částka 3 410 Kč, tedy částka životního minima, na další osobní výdaje je potom uvedena částka 1 000 Kč, zatímco v žádosti ze dne 22. 3. 2019 je potom jako výdaj na bydlení uvedena částka 4 410 Kč a další osobní výdaje nejsou uvedeny vůbec. Takový postup nelze dle názoru soudu hodnotit jako řádné posouzení úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele ve smyslu § 86 ZoSÚ. Nelze si navíc nevšimnout, že deklarované částky výdajů na bydlení a osobní výdaje žalované jsou velmi nízké, v žádosti ze dne 22. 3. 2019 jsou i nekompletní, když chybí uvedení výdajů pro osobní spotřebu, zahrnující jídlo, ošacení a další nezbytnosti. Nadto ani z ničeho nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřovala, zda žalovaná nemá sjednané zápůjčky či úvěry i u jiných poskytovatelů, zda na její majetek není vedena exekuce, zda není vedena v insolvenčním rejstříku a podobně. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, pročež jsou obě předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru absolutně neplatné.
16. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).
17. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
18. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčených smluv a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byly smlouvy o úvěru neplatně sjednány, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II.).
19. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 2. 11. 2018 jistinu ve výši 22 000 Kč bez právního titulu a dne 22. 3. 2019 jistinu ve výši 15 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětných smluv), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Jelikož však žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně na bezdůvodné obohacení ze dne 2. 11. 2018 částku 25 421 Kč a na bezdůvodné obohacení ze dne 22. 3. 2019 částku 10 000 Kč, zbývá jí povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 5 000 Kč (bezdůvodné obohacení ze dne 2. 11. 2018 bylo uhrazeno zcela, jedná se tedy o rozdíl částek 15 000 – 10 000 na bezdůvodné obohacení ze dne 22. 3. 2019). Právní předchůdkyně své pohledávky za žalovanou postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, byla předžalobní výzva, která byla odeslána dne 21. 12. 2022, když lze mít za to, že do dispozice žalované se dostala třetí pracovní den po odeslání (§ 573 o.z.), tedy dne 27. 12. 2022, poslední den k úhradě dluhu byl 3. 1. 2023, když za dostatečnou lhůtu„ bez zbytečného odkladu“ lze považovat dle ustálené judikatury 5 pracovních dnů. Od následujícího dne, tedy od 4. 1. 2023, je tak žalovaná v prodlení a žalobkyni náleží též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnější žalované, které by jinak náležela náhrada nákladů řízení v rozsahu 85,4 %, žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.