Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
12 C 26/2022-30
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 11.291,04 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 8.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8.000 Kč od 17. 8. 2020 do zaplacení, a to ve splátkách po 3.000 Kč měsíčně.
První splátku je žalovaná povinna zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku a každou další splátku pak od měsíce následujícího po měsíci, ve kterém rozsudek nabude právní moci, ke každému 15. dni v kalendářním měsíci až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 3.291,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.291,04 Kč od 17. 8. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 946 Kč k rukám anonymizováno jméno jméno, advokáta se sídlem adresa, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 8.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8.000 Kč od 17. 8. 2020 do zaplacení, a to ve splátkách po 3.000 Kč měsíčně. První splátku je žalovaná povinna zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku a každou další splátku pak od měsíce následujícího po měsíci, ve kterém rozsudek nabude právní moci, ke každému 15. dni v kalendářním měsíci až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 3.291,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.291,04 Kč od 17. 8. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 946 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [jméno], advokáta se sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 11.291,04 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum, na jejímž základě byl žalované poskytnut právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, úvěrový rámec, který vyčerpala do výše 11.291,04 Kč.
2. Žalovaná u jednání soudu dne datum uvedla, že je pravdou, že smlouvu uzavřela, částku 8.000 Kč obdržela a neuhradila žádnou splátku. Před uzavřením smlouvy věřiteli poslala fotografii občanského průkazu s svou fotografii. Nic dalšího po ní nechtěli. V současné době je již 8 měsíců na nemocenské, nemocenské dávky pobírá ve výši 16.000 Kč - 17.000 Kč měsíčně. Týden po jednání soudu nastupuje na mateřskou dovolenou, datum má termín porodu. Žádala o povolení splátek dlužné částky.
3. Žalobkyně omluvila svou neúčast při jednání soudu.
4. Žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť původní věřitel, společnost právnická osoba, se sídlem adresa, anonymizována dvě slova číslo, země, jako postupitel, uzavřel dne datum smlouvu o opakovaném postoupení pohledávek se žalobkyní, jakožto postupníkem. Seznam postoupených pohledávek byl nedílnou součástí Listin y o převodu. Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum (shodná tvrzení účastníků, smlouva o opakovaném postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postupovaných pohledávek, listin listina o převodu ze dne datum, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum
5. V průběhu řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový rámec 80.000 Kč. Smlouva byla uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webové stránky webová adresa, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů a poté požádala o poskytnutí konkrétního úvěru. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované bankovní účet. Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu číslo Smluvní úrok z úvěru byl sjednán v sazbě 10,5 % měsíčně, RPSN ve výši 231,39 %. Žalobkyně uváděla v žalobě, že žalovaná celkem čerpala částku 11.291,04 Kč. K výzvě soudu upřesnila, že žalovaná fakticky čerpala dne datum jistinu ve výši 8.000 Kč, což vyplývá i z doložených listin. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem datum (shodná tvrzení účastníků, žádost o úvěr ze dne datum, smlouva o revolvingovém úvěru ze dne datum, standardní informace o spotřebitelském úvěru, obchodní podmínky právnická osoba příjmení jméno, platební informace k datu datum, výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne datum, podací lístek ze dne datum)
6. Žalobkyně uváděla v žalobě, že původní věřitel ověřil úvěruschopnost žalované, a to výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Dále byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. K výzvě soudu doplnila, že odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaná prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdila, že je schopna úvěr splatit a že řádně zvážila své možnosti. K prokázání svých tvrzení doložila kopii občanského průkazu žalované, fotografii žalované a podání původního věřitele obsahující interní kritéria, podle kterých je úvěruschopnost žadatelů o úvěr ověřována.
7. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem
11. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a následující občanského zákoníku , kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 145/2010 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaná uzavírala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (právní předchůdce žalobkyně), že dlužníkovi poskytne úvěrový rámec 80.000 Kč, z něhož žalovaná vyčerpala peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit smluvní úroky ve výši 10,5 % měsíčně a poplatky stanovené smlouvou. Žalovaná však porušila ujednání smlouvy o úvěru, na pohledávku žalobkyně neuhradila ničeho.
12. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. V tomto směru se soud opírá zejména o aktuální Rozsudek Soudního dvora C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, jakož i o usnesení Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, který se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem. Soud tak přistupuje ke zkoumání platnosti smlouvy z úřední povinnosti. Pokud jde o samotný přezkum úvěruschopnosti, pak podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit pak konstatuje Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 .
13. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce prověřil úvěruschopnost žalované, na základě výzvy soudu popsala, jakým způsobem při posuzování bonity klienta původní věřitel postupoval. Bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně ověřil totožnost žalované, nepřezkoumal však její výdělkové a majetkové poměry. Žalobkyně v řízení nekonkretizovala a neprokázala, že úvěruschopnost žalované byla v rámci procesu uzavírání úvěrové smlouvy prověřena s odbornou péčí, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.
14. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl i bez návrhu, neboť jde o jednání v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2019 č. j. 8 Co 383/2018 -66:„ Podle § 588 obč. zák. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatností právního jednání (v tomto je možno se opřít o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kolektiv občanský zákoník I. obecná část – (§ 1 a § 654 ). Komentář 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 citovaného zákona, potažmo druhu jeho neplatnosti. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznit povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění o účelu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech, což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 “
15. Na základě neplatného právního jednání bylo žalované ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 8.000 Kč, žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná obdržela částku 8.000 Kč, neuhradila ničeho, soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 8.000 Kč. Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně částky 3.291,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.291,04 Kč od 17. 8. 2020 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o nároky vyplývající ze smlouvy, která byla shledána neplatnou.
16. Soud přiznal žalobkyni nárok spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě od data datum, tedy v návaznosti na prokazatelně doručenou předžalobní upomínku a žalobní návrh. Úrok z prodlení odpovídá současné právní úpravě, tedy ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení. Ve zbylém rozsahu, tedy z nepřiznané části nároku, soud žalobu zamítl i ohledně příslušenství pohledávky (viz výše).
17. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2 , § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , když úspěch žalobkyně ve věci byl částečný. Výzva dle ustanovení § 142a občanského soudního řádu byla žalované zaslána právním zástupcem žalobkyně. V prvé řadě se při rozhodování o nákladech řízení zabýval soud otázkou úspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 9.371,76 Kč (8.000 Kč + 1.371,76 Kč – úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vydání rozhodnutí), která představuje 71 % původního předmětu řízení (13.227 – veškeré nároky ke dni rozhodování soudu), žalovaná byla úspěšná ohledně částky 3.855,36 Kč (3.291,04 Kč + 564,32), což je 29 % z předmětu řízení. Od úspěchu žalobkyně je nutné odečíst úspěch žalované, tzn. 71 % méně 29 % vychází tedy, že žalobkyně má právo na 42 % vynaložených nákladů řízení.
18. Soud má za to, že jsou splněny podmínky ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , (obdobná věc např. sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka), proto náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, jehož výše byla určena dle položky 2 odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby á 100 Kč v částce 300 Kč stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, podání žaloby; k doplnění skutkových tvrzení soud nepřihlížel jako k dalšímu úkonu právní služby, když má za to, že tato skutková tvrzení měla být součástí řádně vypracované žaloby); odměna advokáta v souladu s ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 900 Kč (3 úkony á 300 Kč); daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad stanovená v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 252 Kč; celkem náklady řízení žalobkyně činí 2.252 Kč. S ohledem na výše uvedené pak soud uložil žalované zaplatit 42 % nákladů řízení žalobkyně v částce 946 Kč.
19. Jelikož žalobkyni, které byla přisouzena náhrada nákladů řízení, zastupoval v řízení advokát, je žalovaná dle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu povinna zaplatit tuto náhradu advokátu.
20. Žalovaná požádala o možnost hradit dlužnou částku ve splátkách. S ohledem na aktuální situaci žalované, která v nejbližších dnech očekává narození dítěte, soud povolil úhradu ve splátkách po 3.000 Kč. Pro případ, že bude žalovaná v prodlení se zaplacením některé splátky, je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení celého zbytku pohledávky najednou.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu ).