Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 42/2023-59
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní JUDr. Margitou Markovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 186 932 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 184 932 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 184 932 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 186 932 Kč od datum do datum a z částky 2 000 Kč od datum do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 30 125,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. jméno příjmení, LL.M.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 184 932 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 184 932 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 186 932 Kč od [datum] do [datum] a z částky 2 000 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 30 125,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 197 183,21 Kč, kapitalizovaných smluvních úroků, běžícího smluvního úroku a úroků z prodlení. V žalobě uvedla, že s žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen "smlouva o úvěru"). Na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalované možnost čerpání prostřednictvím kreditní karty, sjednaný úvěrový rámec činil 200 000 Kč. V průběhu úvěrového vztahu žalovaná čerpala částku 200 546 Kč, celkem zaplatila 13 614 Kč žalovaná se dostala do prodlení se splácením, žalobkyně úvěr zesplatnila k datum a vyzvala žalovanou k zaplacení celého úvěru. Žalobkyně požadovala zaplacení dlužné jistiny 193 892,56 Kč, poplatky za pojištění 1 690,65 Kč, nákladů na vymáhání 600 Kč a smluvní pokutu ve výši1 000 Kč.
2. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu zpět v části ohledně částky 10 251,21 Kč a veškerého příslušenství s výjimkou kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od datum z nově požadované částky 186 932 Kč.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. V průběhu řízení doplnila žalobkyně svá tvrzení tak, že úvěr byl čerpán bezhotovostně na účet žalované č. bankovní účet, a to 30 000 Kč dne datum, 66 540 Kč dne datum, 18 000 Kč dne datum, 34 000 Kč dne datum a 50 000 Kč dne datum, dále na účet č. bankovní účet ve výši 6 Kč dne datum a na účet číslo ve výši 2 000 Kč dne datum. Možnost navyšování úvěrového rámce byla sjednána ve smlouvě, úvěrový rámec byl navýšen 10 x, a to datum na 31 000 Kč, datum na 45 000 Kč a téhož dne postupně až na 150 000 Kč, datum na 175 000 Kč, datum na 190 000 Kč a datum na 200 000 Kč.
5. Úvěruschopnost žalované byla prověřena nahlédnutím do veřejně přístupných rejstříků (NRKI, příjmení, příjmení a ISIR), dále žalobkyně vycházela z výpisu z účtu žalované, ze kterých byl zjištěn její příjem 21 000 Kč.
6. Z potvrzení o provedení ověření bonity, úvěrové zprávy a úvěrové karty má soud za prokázáno, že při uzavření smlouvy o úvěru v březnu 2022 měla žalobkyně k dispozici následující údaje: svobodná, jedno dítě, bydlení vlastní, výše příjmu 11 000 Kč, příjem partnera 30 000 Kč, splátky jiným společnostem 20 000 Kč, prověření v registrech s negativním výsledkem. K výpočtu výdajů byly použity údaje vycházející z životního minima, zaznamenána je splátka jiného úvěru 3 904 Kč. Z výpisu z účtu žalované vyplývá její příjem ze zaměstnání 21 000 Kč.
7. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum má soud za prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Obsahem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalované úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč žalovaná uvedla své příjmy 11 000 Kč, příjmy partnera 30 000 Kč, jedno dítě, svobodná, bydlení vlastní. Výše výdajů nebyla ve formuláři požadována ani uvedena.
8. Ze zprávy právnická osoba soud zjistil, že žalovaná je majitelkou účtu č. bankovní účet a na tento účet byla v období od datum do datum připsána celkem částka 198 540 Kč poukázaných žalobkyní.
9. Ze zprávy právnická osoba má soud za prokázáno, že žalovaná je majitelkou účtu č. bankovní účet a na tento účet byla dne datum připsána částka 6 Kč poukázaná žalobkyní.
10. Ze zprávy obec spořitelny, a.s. má soud za prokázáno, že účet číslo nebyl ke dni datum účtem, ke kterému by měla žalovaná jakékoli dispoziční oprávnění.
11. Podle tvrzení žalobkyně a výpisu čerpání a splátek má soud za prokázáno, že žalovaná zaplatila za celou dobu částku 13 614 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by zaplatila částku vyšší, než žalobkyně tvrdí.
12. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle rozhodnutí Soudního dvora C číslo vnitrostátní soud zkoumá z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele spočívající v povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Výslovně uvedl (v odpovědi na položenou předběžnou otázku), že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
17. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne datum mezi účastníky je neplatná.
18. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).
19. Ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.
20. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).
21. Úprava § 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě, že je úvěr poskytnut v rozporu s touto zásadou, je smlouva neplatná. Ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. dále hovoří o možnosti spotřebitele vznášet námitku neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření smlouvy. Otázku, zda posuzovat tuto neplatnost jako relativní nebo absolutní soudy již dříve posoudily, s odkazem na vývoj právní úpravy v České republice i v Evropské unii, na ochranu spotřebitele, judikaturu Ústavního soudu a judikaturu Soudního dvora jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zkoumat ex offo. Tuto otázku definitivně řeší rozhodnutí Soudního dvora, jak je citováno výše. Soud proto na toto rozhodnutí zcela odkazuje.
22. Soud proto dospěl k závěru, že i za existence úpravy § 87 odst.1 zák.č.257/2016 Sb., který hovoří o možnosti uplatnění námitky neplatnosti spotřebitelem, jde o absolutní neplatnost smlouvy, pokud věřitel nesplnil své povinnosti uvedené v § 86 odst.1 věta druhá zák.č. 257/2016 Sb.
23. V tomto řízení žalobkyně v řízení tvrdila, že posouzení schopnosti žalované úvěr splácet provedla z veřejně dostupných rejstříků, žádné důkazy o lustraci nedoložila. Je však nutno konstatovat, že ani předložení takových důkazů by nebylo v uvedeném případě dostatečné. Ani na výzvu soudu neuvedla, jaké vstupní údaje při hodnocení věřitel vzal v úvahu, pokud se týká příjmů (11 000 Kč nebo 21 000 Kč nebo s připočtením 30 000 Kč od partnera), zda případné příjmy 30 000 Kč byly ověřovány, zda a jakým způsobem byla zohledněna skutečnost, že žalovaná splácí přibližně 20 000 Kč jiným společnostem, a vysvětlení rozporu mezi důkazem označeným jako potvrzení o provedení ověření bonity klienta, a jako úvěrová karta, s tím, jaké závěry z toho věřitel při hodnocení přijal, zda a jaké výdaje byly individuálně na straně žalované hodnoceny, a pokud je odkazováno obecně na statistické údaje, o jakou konkrétní hodnotu se zejména u nákladů na bydlení a živobytí jednalo. Žalovaná na konkrétní poučení nereagovala, naopak vzala v části žalobu zpět a požadovala tak pouze bezdůvodné obohacení včetně úroků z prodlení.
24. Soud má za to, že žalobkyně nesplnila své povinnosti řádně, spokojila se pouze s prohlášením žalované, a to zjištěním jejího příjmu, bez zjištění jakýchkoli výdajů. Přesto, že neměla k dispozici jakékoli údaje o individuálních výdajích žalované, poskytla jí úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč a následně během 1 měsíce navýšila úvěrový rámec na 200 000 Kč, aniž by znovu zkoumala schopnost žalované splácet úvěr. K jednotlivým datům podstatného navyšování úvěrového rámce pak nezkoumala schopnosti žalované vůbec.
25. V tomto případě je tedy jednoznačné, že žalobkyně svou povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet nesplnila vůbec, natož řádně. Úvěr poskytla, ačkoli v tomto případě zde byla evidentně důvodná pochybnost o schopnosti spotřebitele poskytnutý úvěr splácet, naopak bylo naprosto zřejmé, že žalovaná bude mít zjevný problém svůj dluh splatit. Úvěr tak žalobkyně poskytla v rozporu s ust. § 86 odst.1 věta druhá zák.č.257/2016 Sb. a smlouva je proto neplatná.
26. Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti.
27. Žalovaná je povinna poskytnutý úvěr vrátit v souladu s ust. § 87 zák.č.257/2016 Sb. Žalované byla poskytnuta celkem částka 198 546 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by částka 2 000 Kč vyplacená na účet číslo dne datum se kdy dostala do dispozice žalované, neboť k tomuto účtu neměla v té době žádné dispoziční oprávnění. Z provedených důkazů vyplývá, že žalovaná zaplatila pouze částku 13 614 Kč. Proto je povinna vrátit rozdíl těchto částek, tj. 184 932 Kč. Žalovaná se ke svým možnostem nijak nevyjádřila, soud proto uložil vrácení částky v obecné pariční lhůtě.
28. Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vrácení uvedené částky dříve než žalobou, nepředložila žádné doklady o tom, že by se předchozí korespondence dostala alespoň do dispoziční sféry žalované. Žaloba byla žalované doručena datum, žalovaná je tedy v prodlení až od datum. Žalobkyni náleží úrok z prodlení podle, § 1970 o.z.ve výši stanovené nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
29. Ve zbývající části uplatněného nároku včetně úroků z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 30 125,70 Kč, přičemž tato částka představuje 50 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75 % a úspěchu žalované v rozsahu 25 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 888 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 197 183,21 Kč sestávající z částky 9 020 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 4 510 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 186 932 Kč sestávající z částky 8 580 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 1 625,53 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne datum částka 832,90 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 173 ujetých km v částce 1 265,81 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,8 l číslo km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne datum částka 792,63 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 173 ujetých km v částce 1 185,26 Kč (34,40 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,8 l číslo km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 43 275,53 Kč ve výši 9 087,86 Kč. Náhrada za cestovné byla krácena v obou případech na ½, protože právní zástupce žalobkyně sdělil (a takto i účtoval), že stejného dne měl u zdejšího soudu další jednání. Při posouzení poměru úspěchu a neúspěchu ve věci soud vycházel rovněž z příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí, tak jak bylo požadováno v žalobě.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.