Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 180/2023-19
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 25 450,95 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku
ve výši 12 057,03 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 12 057,03 Kč od datum do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 1 478,78 Kč, se zákonným úrokem z prodlení
z částky 13 535,81 Kč od datum do datum a od datum do zaplacení z částky 1 478,78 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 470,60 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 773,72 Kč, pohledávky ve výši 10 236,27 Kč, pohledávky ve výši 217 Kč a pohledávky ve výši 1 461,87 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši 12 057,03 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 12 057,03 Kč od [datum] do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 1 478,78 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 535,81 Kč od [datum] do [datum] a od [datum] do zaplacení z částky 1 478,78 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 470,60 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 773,72 Kč, pohledávky ve výši 10 236,27 Kč, pohledávky ve výši 217 Kč a pohledávky ve výši 1 461,87 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne datum domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovaný uznán povinným zaplatit jí částku 25 450,95 Kč s příslušenstvím a nahradit žalobkyni náklady řízení. V odůvodnění žaloby uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právnická osoba“) a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které žalovaný obdržel od žalobkyně finanční hotovost ve výši 15 000 Kč, kterou se zavázal splatit spolu s příslušenstvím ve výši 12 888 Kč (kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady
na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek). Na celkovou částku 27 888 Kč, kterou byl žalovaný povinen žalobkyni splatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, žalovaný uhradil pouze částku 2 942,97 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn,
a proto jeho splatnost nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky,
tj. ke dni datum. Dne datum byla mezi společností právnická osoba
a žalobkyní uzavřena rámcová smlouva o postupování pohledávek, kdy na základě této smlouvy a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum následně došlo k postoupení pohledávek včetně předmětné pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne datum.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Ze smlouvy
o úvěru, z předpisu splátek, z žádosti o úvěr a ze standardních informací o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne
datum smlouvu o úvěru číslo na základě které se společnost x právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se ji zavázal splatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek
a z dodatku k rámcové smlouvě o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že žalobkyně
a společnost právnická osoba uzavřely mezi sebou smlouvu o postoupení předmětné pohledávky za žalovaným. Z oznámení o postoupení a z dokladu o odeslání bylo prokázáno, že společnost právnická osoba zaslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky na žalobkyni ze dne datum. Z předžalobní výzvy a z dokladu o odeslání vyplývá, že žalobkyně dopisem ze dne datum vyzvala žalovaného ke splacení dluhu před podáním žaloby.
4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
(dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon
o spotřebitelském úvěru“).
5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele
na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných
od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to
na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku
z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
12. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená dne
datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně v žalobě neuvedla žádná tvrzení ohledně toho, zda a případně jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, pouze uvedla, že smlouva o úvěru byla uzavřena na základě žádosti o úvěr, ve které žalovaný uvedl základní údaje o své osobě a okolnosti vypovídající
o jeho finanční situaci.
13. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru soud
v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je
i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje
o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu,
a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soudu ČR (nález ze dne datum, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
14. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy dle zákona o spotřebitelském úvěru se dále opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci OPR- právnická osoba
v. GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách
o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají
ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články
8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
15. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 15 000 Kč. Jelikož žalovaný na tuto částku uhradil pouze 2 942,97 Kč, má povinnost vydat žalobkyni zbývající částku ve výši
12 057,03 Kč jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok
z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť má oporu v neplatné smlouvě, a to včetně úroků z prodlení požadovaných za období, kdy částka nemohla být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatná.
16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr procesního úspěchu obou účastníků byl ve věci obdobný.
17. Podle § 164 o. s. ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní
a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku
na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.
18. Soud rovněž provedl opravu výroku I. tohoto rozsudku, neboť v písemném vyhotovení protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne datum došlo ke zjevné nesprávnosti, když bylo v uvedeném výroku I. nesprávně uvedeno„ Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši 12 057,03 Kč“ namísto správného„ Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku
ve výši 12 057,03 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 12 057,03 Kč
od datum do zaplacení.“
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).