Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 84/2023-38

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní JUDr. Margitou Markovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 31 006,76 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 25 859,42 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 859,42 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení 5 147,34 Kč s kapitalizovaným úrokem za dobu od datum do datum ve výši 1 409,49 Kč, s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 31 006,76 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31 006,76 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 147,34 Kč od datum do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 843,62 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 25 859,42 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 859,42 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení 5 147,34 Kč s kapitalizovaným úrokem za dobu od [datum] do [datum] ve výši 1 409,49 Kč, s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 31 006,76 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31 006,76 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 147,34 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 843,62 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 31 006,76 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že s žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o povoleném přečerpání (dále jen "smlouva o úvěru"). Na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalované částku možnost přečerpání s úvěrovým limitem do výše 30 000 Kč z účtu žalované číslo bankovní účet. Žalovaná se zavázala nepřekročit úvěrový limit a řádně a včas uhradit úvěrovou jistinu a úroky a zajistit na účtu dostatečné prostředky k automatické úhradě splátek. Úrok byl sjednán ve výši 18,9 % ročně. Žalovaná z nezajistila dostatek prostředků, došlo k překročení úvěrového limitu. Pro tento případ bylo sjednáno právo banky od smlouvy odstoupit nebo prohlásit úvěr za splatný. Žalovaná úvěrový limit překročila k datum, žalobkyně využila svého práva a od smlouvy odstoupila, dluh se stal splatným datum uplatnila nárok na nesplacenou jistinu 30 747,76 Kč, poplatky ve výši 259 Kč, dlužný smluvní úrok a úrok ve výši 30,65 % ročně z dlužné částky a dále úrok z prodlení.

2. Pokud se týká prověření schopnosti žalované splácet úvěr uvedla žalobkyně, že vycházela z údajů poskytnutých klientem, tyto údaje byly hodnoceny individuálně a v souladu s principy obezřetného úvěrování. Byly kontrolovány veškeré informace v dostupných databázích včetně insolvenčního rejstříku. Žalobkyně porovnávala příjem žalované a výdaje odhadnuté na základě historických dat ČSÚ a výpočtem tak získala disponibilní příjem.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Ze smlouvy o povoleném přečerpání ze dne datum soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu, podle které se žalobkyně zavázala poskytnou žalované peněžní prostředky až do výše 30 000 Kč formou povoleného přečerpání. Žalovaná se zavázala limit nepřekročit a zaplatit úrok a jiné příslušenství. Tímto bylo povoleno opakované přečerpání disponibilního zůstatku na účtu žalované mKonto číslo.

5. Z žádosti o poskytnutí povoleného přečerpání soud zjistil, že žalobkyně měla k dispozici následující údaje od žalované: kontaktní adresa adresa, bydlení v pronajatém bytě, počet vyživovaných osob bez žadatelky 4, z toho děti 2, zaměstnaná na dobu neurčitou, čistý příjem 27 000 Kč, závazek se splátkou 3 140 Kč měsíčně. Dále měla k dispozici z databáze příjmení klient údaje: limity na kreditních kartách 25 000 Kč, splátka nezajištěných úvěrů 4 015,21 Kč, součet limitů a částek, které mají být splaceny 258 822,39 Kč, disponibilní příjem 32 116,65 Kč, CBCB skóre 505, behaviorální skóre činí - 5, číslo, průměrný příjem za poslední 3 měsíce 21 009,50 Kč, za posledních 6 měsíců 37 217 Kč.

6. Z výpisů z účtu žalované číslo za období od července 2015 do července 2020 soud zjistil, že celková částka, kterou žalovaná čerpala (jsou označeny jako mínusové položky), činila 2 670 330,77 Kč. Tato částka je sumou po odečtení částek, které jsou označeny jako mínusové, ale představují pojištění úvěru a úroky z úvěru. příjmení, kterou žalovaná zaplatila (plusové položky) činila 2 644 471,35 Kč. Dále soud z výpisů zjistil, že datum byla připsána na účet částka 30 000 Kč jako poskytnutí úvěru, datum, částka 170 000 Kč jako poskytnutí úvěru a datum částka 337 000 Kč jako poskytnutí úvěru. Pravidelné platby byly připisovány od příjmení jméno a odpovídaly částkám mzdy, jak je uvedla žalovaná (okolo 28 000 Kč). Dne datum byly vyplaceny částky od stejné osoby s označením odstupné (1 a 2) ve výši 64 466 Kč a 70 000 Kč. Od stejné osoby v březnu nebyla již připsána žádná částka.

7. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle rozhodnutí Soudního dvora C číslo vnitrostátní soud zkoumá z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele spočívající v povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Výslovně uvedl (v odpovědi na položenou předběžnou otázku), že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

14. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne datum mezi účastníky je neplatná.

15. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).

16. Ustanovení , o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.

17. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).

18. Úprava ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě, že je úvěr poskytnut v rozporu s touto zásadou, je smlouva neplatná. Ustanovení dále hovoří o možnosti spotřebitele vznášet námitku neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření smlouvy. Otázku, zda posuzovat tuto neplatnost jako relativní nebo absolutní soudy již dříve posoudily, s odkazem na vývoj právní úpravy v České republice i v Evropské unii, na ochranu spotřebitele, judikaturu Ústavního soudu a judikaturu Soudního dvora jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zkoumat ex offo. Tuto otázku definitivně řeší rozhodnutí Soudního dvora, jak je citováno výše. Soud proto na toto rozhodnutí zcela odkazuje.

19. Soud proto dospěl k závěru, že i za existence úpravy , který hovoří o možnosti uplatnění námitky neplatnosti spotřebitelem, jde o absolutní neplatnost smlouvy, pokud věřitel nesplnil své povinnosti uvedené v  věta druhá

20. V tomto řízení žalobkyně v řízení tvrdila, že posouzení schopnosti žalované úvěr splácet provedla z veřejně dostupných rejstříků, žádné důkazy o lustraci nedoložila (pouze výpis ze zřejmě vlastní databáze příjmení klent). Je však nutno konstatovat, že ani předložení takových důkazů by nebylo v uvedeném případě dostatečné. Žalobkyně byla vyzvána, aby uvedla, zda a jakým způsobem žalobkyně zohlednila v procesu posuzování následující skutečnosti: že má žalovaná vyživovací povinnost (uvádí 4 vyživované osoby, z toho 2 děti), že její pracovní poměr v únoru 2017 skončil (jak lze dovodit z vyplaceného odstupného), že si koncem roku 2016 vzala dva úvěry, které v součtu převýšily částku 500 000 Kč, že z registrů, které předložila žalobkyně vyplývá úvěrové zatížení žalované převyšující 200 000 Kč a hodnotící koeficient má zápornou hodnotu, případně zda žalobkyně v tomto směru učinila nějaká šetření k objasnění těchto okolností a zjištění individuální situace žalované.

21. K tomu žalobkyně pouze uvedla, že počítala s náklady, které vycházejí z minimálních nákladů, tj. 2 x 2 140 Kč, 2 x 2 830 Kč a 3 140 Kč, celkem 13 080 Kč. Dále vycházel z deklarovaného příjmu 27 000 Kč, úvěr ve výši 200 000 Kč měl splátku 3 025 Kč a volný příjem tedy činil 2 451,07 Kč.

22. Je nutno poukázat na závěr Ústavního soudu () o tom, že poskytovatel úvěru má být veden k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Soud má však za to, že toto kritérium splněno nebylo. Žalobkyně nesplnila své povinnosti řádně, ačkoli měla k dispozici dlouhodobý a podrobný výpis z účtu, z něhož je chování žalované patrné. Příjmy dosahovaly v posledních 3 měsících před poskytnutím úvěru méně než 30 000 Kč. Z poskytnutých částek jednoznačně označených jako odstupné je zřejmé, že u žalované došlo ke skončení pracovního poměru. Odstupné přitom bylo zasláno v únoru 2017 a následně v březnu žádný příjem od zaměstnavatele nepřišel. Rovněž těsně před poskytnutím úvěru bylo zřejmé, že žalovaná čerpala úvěry, a to v lednu 2016 ve výši 30 000 Kč, v listopadu 2016 170 000 Kč a v prosinci 2016 ve výši 337 000 Kč. Ty však nejsou v údajích žalobkyně nijak zohledněny. Není také zřejmé, s jakými údaji z„ historických dat ČSÚ) žalobkyně konkrétně pracovala při stanovení nákladové stránky u žalované. Nebyly zjišťovány náklady na bydlení či jiné pravidelné a nutné výdaje a žalobkyně počítala pouze s částkami životního minima. Přitom je zřejmé, že žalovaná vyživovala nejméně dvě děti. Žalobkyně však neobjasnila, zda a jakým způsobem tyto skutečnosti„ v souladu s principy obezřetného úvěrování„ zohlednila. Vycházela pouze z částek životního minima, přitom měla možnost sledovat, že žalovaná je bez zaměstnání, a nijak do svého procesu posuzování nezahrnula, že žalovaná si půjčuje statisícové částky. V databázi samotné žalobkyně bylo behaviorální skóre se zápornou hodnotou, ani tyto indicie žalobkyně nijak nevyhodnotila. Takové posouzení schopnosti splácet úvěr nelze považovat za řádné a učiněné s odbornou péčí.

23. V tomto případě je tedy jednoznačné, že žalobkyně svou povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet nesplnila řádně. Úvěr poskytla, ačkoli neměla dostatečné údaje a doplňující informace k tomu, aby mohla řádně vyhodnotit, zda zde nebude důvodná pochybnost o schopnosti spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Spíše měla k dispozici neúplná data, rizikové faktory, které však nijak dál nezkoumala a nehodnotila. Úvěr tak žalobkyně poskytla v rozporu s ust. věta druhá a smlouva je proto neplatná.

24. Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti.

25. Žalovaná je povinna poskytnutý úvěr vrátit v souladu s ust. Žalovaná vyčerpala celkem částka 2 670 330,35 Kč, zaplatila celkem částku 2 644 471,35 Kč. Proto je povinna vrátit částku 25 859,42 Kč. Žalovaná se ke svým možnostem nijak nevyjádřila, soud proto uložil vrácení částky v obecné pariční lhůtě.

26. Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vrácení uvedené částky dříve než žalobou, nepředložila žádné doklady o tom, že by se předchozí korespondence dostala alespoň do dispoziční sféry žalované. Žaloba byla žalované doručena datum, žalovaná je tedy v prodlení až od datum. Žalobkyni náleží úrok z prodlení podle, o.z.ve výši stanovené Žalobkyně však uplatnila nárok na úrok z prodlení pouze v e výši 8,25 % ročně a soud nemohl v tomto směru překročit žalobní žádání.

27. Ve zbývající části uplatněného nároku včetně úroků z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 843,62 Kč, přičemž tato částka představuje 24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62 % a úspěchu žalované v rozsahu 38 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 241 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 006,76 Kč sestávající z částky 2 380 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v  a. t. a z částky 1 190 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v  a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 210 Kč ve výši 2 564,10 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.