Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 128/2023-40
Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 19 188 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 7 188 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 7. 4. 2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 564,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce titul jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 7 188 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 7. 4. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 564,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [titul] [jméno] [příjmení].
1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 13. 3. 2023 domáhal zaplacení žalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne 7. 3. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému převodem na bankovní účet peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků na dálku tak, že žalovaný se registroval na webovém portálu žalobce, kam zadal své jméno, příjmení, číslo průkazu totožnosti, adresu trvalého pobytu, telefonní číslo, e-mailovou adresu a heslo. Po registraci zažádal žalovaný prostřednictvím portálu o poskytnutí úvěru. V rámci žádosti byl žalovaný povinen vyplnit údaje o svém zaměstnání, příjmu a dalších existujících závazcích. Identita žalovaného byla ověřena pomocí aplikace Kontomatik. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, proto je povinen zaplatit žalobci dle čl. 4 všeobecných obchodních podmínek i úrok ve výši 0,9 % denně z vypůjčené částky, tj. ve výši 3 240 Kč. Dále žalobci vzniklo následkem prodlení žalovaného s vrácením úvěru právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Termín splatnosti úvěru byl sjednán na 6. 4. 2022, žalovaný ke dni podání žaloby žalobci ničeho z půjčené částky neuhradil. Žalobce proto vyčíslil smluvní pokutu za období 7. 4. 2022 (1. den prodlení) – 2. 3. 2023 (den vydání předžalobní upomínky) na částku 3 948 Kč. Žalobce se domáhal uhrazení částky 12 000 Kč jakožto dlužné jistiny, zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu od 7. 4. 2022 do zaplacení, částky 3 240 Kč jakožto úroku z úvěru a částky 3 948 Kč coby smluvní pokuty za prodlení s vrácením úvěru. Žalovaný ani přes výzvu právního zástupce žalobce ze dne 2. 3. 2023 dlužnou částku neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.
3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu , dále jen „o.s.ř. “), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:
4. Žalovaný a žalobce uzavřeli dne 7. 3. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo sjednali výši úroků a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvu o úvěru ze dne 7. 3. 2022, výpisem z bankovního účtu žalobce za období březen 2022). Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, čímž zjistil výši jeho průměrného čistého měsíčního příjmu v částce 21 000 Kč a výši splátkových výdajů 2 000 Kč, dále skutečnost, že žalovaný je vdovcem a v domácnosti s ním bydlí další osoba s vlastním příjmem (prokázáno dotazníkem ze dne 7. 3. 2022, výplatními páskami žalovaného za období září-listopad 2021). Žalovaný na smlouvu čerpal částku 12 000 Kč, termín splatnosti byl stanoven na 6. 4. 2022, doposud neuhradil na smlouvu ničeho (prokázáno výpisem z bankovního účtu žalobce za období březen 2022, výpisem z aplikace Kontomatik ze dne 7. 3. 2022, fakturou číslo ze dne 7. 3. 2022). Protože žalovaný úvěr řádně a včas nesplatil, vzniklo žalobci v souladu se smlouvou a obchodními podmínkami právo na zaplacení úroků ve výši 0,9 % denně z půjčené jistiny a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z prodlévající částky. Žalobce uplatňuje vedle jistiny, úroky, úroky z prodlení a smluvní pokutu. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce ze dne 2. 3. 2023 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 2. 3. 2023 včetně doručenky).
5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a poskytovatel úvěru uzavřeli 7. 3. 2022 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; poskytovatel úvěru v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Z předložených listin vyplývá, že součástí smlouvy o úvěru jsou i všeobecné obchodní podmínky, na něž bylo odkázáno (§ 1751 odst. 1 o. z.), přičemž – protože žalovaný je spotřebitel a uzavřená smlouva je smlouvou adhezní – uvedená doložka je platná, neboť žalovaný byl s jejím významem seznámen (§ 1799 o. z.), jak plyne z textu smlouvy. Vzniklý závazek je také kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.
6. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného
(§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.
7. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalobce uvedl, že vycházel z údajů uvedených žalovaným v dotazníku vyplněného žalovaným, z nějž jsou patrné příjmy i náklady žalovaného a skutečnost, že je vdovcem. Dále žalovaný uvedl, že v domácnosti žije s dalším člověkem s příjmem. Pravidelný příjem žalovaného byl žalobcem ověřen prostřednictvím aplikace Kontomatik a výplatními lístky za období září-listopad 2021. Žalobce dále provedl lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku a registru SOLUS.
8. Na základě výše uvedeného má soud za to, že žalobce svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného nesplnil. Žalobce řádně ověřil výši příjmů žalovaného z výplatních pásek a výpisů z účtu žalovaného (skrze aplikaci Kontomatik). Z vyjádření žalobce však vyplývá, že se nijak nezabýval výdaji žalovaného, s výjimkou výdajů splátkových. Tím jde ovšem proti smyslu úpravy § 86 z.s.ú., neboť povinností poskytovatele úvěru je řádně přezkoumat i výdaje žadatele o úvěr (k tomu srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2022, č. j. 102 VSPH 709/2021 -73). Uvedenou povinností totiž poskytovatel úvěru chrání i sám sebe před rizikem, že mu nebudou poskytnuté peněžní prostředky vráceny. Při poskytování úvěru je proto s přihlédnutím k výši poskytované částky a dalším okolnostem vhodné se zabývat zejm. výdaji žadatele na bydlení či dalšími výdaji pravidelně dosahujících vyšších částek. Z žalobcem předložených listin přitom vyplývá, že žalovaný utrácel pravidelně vyšší částky za hazard (ve výpisu z Kontomatiku vedeno s poznámkou„ gambling“). Za této situace pak není významné, že tato částka za sledované období (září-listopad 2021) dosáhla„ pouze“ celkové výše 9 000 Kč, ani skutečnost, že výdaje za nájem byly žalovanému dle výplatních pásek strhávány ještě před zasíláním mzdy na účet, tudíž příjem ve výši 21 000 Kč byl již„ oproštěn“ od nákladů za bydlení; podstatná je skutečnost, že žalobce těmto údajům zjevně vůbec nevěnoval pozornost. Vyvstává tak otázka, zda se žalobce nemohl vyvarovat nutnosti vymáhat půjčenou jistinu skrze soud, kdyby řádně prověřil i výdaje žalovaného. Pro účely přezkumu úvěruschopnosti nelze totiž dle soudu přehlédnout ani to, že nájemné žalovaného vzrostlo za měsíc listopad 2021 o 3 000 Kč měsíčně (a bylo by vhodné zjistit, zda do doby poskytnutí úvěru, tj. 7. 3. 2022, nebylo opětovně navýšeno) nebo že bankovní účet žalovaného ověřovaný prostřednictvím aplikace Kontomatik byl ke dni výpisu se zůstatkem - 43 Kč. Zejména poslední údaj ve spojení s výše uvedenými výdaji za hazard měly být podle soudu výstražným znamením ohledně toho, zda bude žalovaný schopen úvěr řádně splácet.
9. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.).
Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku či smluvním pokutám. Žalovaný dosud na dluh neuhradil nic, zbývá tak zaplatit celou vyčerpanou jistinu úvěru ve výši 12 000 Kč.
10. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobce tak, jak byl žalobou uplatněn, je částečně dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. , když neshledal důvody pro její prodloužení.
11. Úrok z prodlení soud žalobci nepřiznal, neboť dle § 87 odst. 1 z.s.ú. je žalovaný oprávněn vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vzniká teprve prodlením dlužníka s vrácením zbylé jistiny úvěru v této nové„ přiměřené“ době (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ). Dle § 87 odst. 2 z.s.ú. může tuto dobu v případě sporů stanovit soud.
12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 30.8.2010 sp.zn. I. ÚS 2717/08 a usnesení KS v obec ze dne 31.7.2013 čj. 30 Co 363/2013 -97 a podle pravidel v těchto rozhodnutích stanovených. Do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství mimo příslušenství běžícího. Soud tento způsob považuje za spravedlivý, neboť až z něj je názorně na konkrétních číslech vidět, jaké částky věřitel skutečně vymáhá. Žalobce měl úspěch ohledně celkové částky 12 000 Kč (jistina). Neúspěch měl naopak ohledně částky 7 188 Kč (úrok 3 240 Kč + smluvní pokuta 3 948 Kč) a zákonných úroků. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 19 188 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobce činí 25,08 %. Žalobci náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně.
Soud přiznal náklady dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. , adv. tarifu, neboť žalobce podává návrhy na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11 , pod bodem 28 vymezil tzv. formulářovou žalobou jako„ zpravidla návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základní právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožná či jen s drobnými odchylkami. Soudy jej odhalí i díky jednotě v osobě žalobce, jeho právního předchůdce anebo jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíše administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby.“ Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce podal u zdejšího soudu„ shodné“ žaloby např. pod sp. zn. 17 C 151/2023 , 18 C 123/2023 , 18 C 5/2023 či 20 C 16/2022 . Soud má za to, že tak byly splněny podmínky pro přiznání nákladů dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. , adv. tarifu.
Konkrétně má žalobce nárok na náhradu ve výši 25,08 % z částky:
-) 800 Kč (zaplacený soudní poplatek),
o) Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/ ; vyhl. č. 177/1996 Sb. , adv. tarifu).
o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c/ bod 2 . vyhl. č. 177/1996 Sb. , adv. tarifu).
o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb. , adv. tarifu).
-) 252 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ).
Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 25,08 % z částky 2 252 Kč, tj. má nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 564,8 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 , § 160 odst. 1 o.s.ř. ). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.