Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 C 207/2023-66

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Fiedlerovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částka s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši částka od datum do datum a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku částka spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka za období od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum] a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] za období od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne datum domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o úvěru, a to prostřednictvím internetových stránek webová adresa. Žalobkyně se na základě uzavřené smlouvy zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši částka. Žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši částka. Žalobkyně poskytla finanční prostředky žalované dne datum na účet uvedený ve smlouvě. Splatnost úvěru byla sjednána ve anonymizováno měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře. Žalobkyně dále s žalovanou sjednala tzv. anonymizováno výplatu, kdy žalovaná obdržela finanční prostředky do 60 minut, za což byl sjednán poplatek ve výši částka. Žalovaná dvakrát prodloužila splatnost úvěru o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem a to v souladu s ustanovením smlouvy. Za takové prodloužení je v každém případě účtován poplatek ve výši částka. Žalovaná uhradila dne datum částku částka a dne datum částku částka Tyto platby byly započteny v souladu se splátkovým kalendářem. Žalovaná byla v prodlení s úhradou dlužné částky, o čemž byla žalobkyní informována a vyzývána k úhradě prostřednictvím SMS a e-mailu. Z důvodu prodlení byla žalované účtována smluvní pokuta v celkové výši částka. Dále byly žalované účtovány účelně vynaložené náklady v celkové výši částka tvořené náklady za upozornění na blížící se splatnost splátky, práci operátorů při správě a vymáhání pohledávek a dále za systémovou podporu. Žalobkyně zaslala dne datum žalované výzvu před zesplatněním celého úvěru, ve které byla žalovaná vyzvána k okamžité úhradě dlužné částky a byla upozorněna na možnost zesplatnění úvěru. Ke dni datum byl úvěr zesplatněn, neboť žalovaná dlužnou částku ani přes urgence neuhradila. Žalované byly dále účtovány poplatky za bezpečnou splátku ve výši částka a za SMS servis ve výši částka. Dlužná částka se tak skládá z neuhrazené jistiny ve výši částka, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka, poplatku za expres výplatu ve výši částka, poplatku za bezpečnou splátku ve výši částka, poplatku za SMS servis ve výši částka, poplatku za prodloužení splatnosti v celkové výši částka, úroků v celkové výši částka, účelně vynaložených nákladů ve výši částka a smluvních pokut v celkové výši částka. Žalovaná ani přes výzvy žalobkyně neuhradila vyjma uvedených dvou plateb ve výši částka ničeho. V podání z datum žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že prověřila bonitu žalované důsledným zjišťováním jejího kreditního skóre. ulice data pro zjištění kreditního skóre, resp. pro zjištění limitu nejvyšší měsíční splátky, žalované byla následující: zdroj příjmu: OSVČ, výše úvěru: částka, čistý měsíční příjem: částka, příjem ostatních členů domácnosti částka, životní minima dospělých členů domácnosti: částka, životní minimum členů domácnosti: částka, počet dětí: 0, splátky jiným společnostem uvedené v žádosti: částka, splátky jiným společnostem z Nrki mimo HC: částka, výše splátky schváleného úvěru: částka, minimální výdaje na bydlení: částka. Žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech příjmení, NRKI, CRIBIS a ISIR. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru žalobkyně shledala žalovanou schopnou splácet předmětný bezúčelový úvěr.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Vzhledem k tomu, že se k nařízenému jednání dne datum žalovaná bez omluvy nedostavila, a žalobkyně a její zástupce se z tohoto jednání omluvili, soud projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti postupem dle

4. Z předložených listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela dne datum se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, v níž se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši částka. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši částka (tj. celkem částka), a to ve anonymizováno měsíčních splátkách do datum (viz úvěrová smlouva, informační memorandum o zpracování osobních údajů, kopie občanského průkazu žalované, Sazebník a splátkový kalendář). Mezi účastníky byl sjednán poplatek za„ expres výplatu“ ve výši částka, poplatek za SMS servis ve výši částka, poplatek za službu bezpečná splátka ve výši částka měsíčně, korunový odklad ve výši částka, poplatek za on-line platbu ve výši 1 % z předváděné částky (viz úvěrová smlouva). Žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši částka dne datum (viz opis výpisu proplacení smlouvy a potvrzení o provedené platbě). Žalovaná žalobkyni uhradila dne datum částku částka a dne datum částku částka, kterou žalobkyně započetla na jistinu. Žalobkyně pak žalované účtovala úrok z prodlení ve výši částka, poplatek za bezpečnou splátku ve výši částka, poplatek za expresní výplatu ve výši částka, poplatek za minimální splátku ve výši částka, smluvní pokutu ve výši částka, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši částka, poplatek za SMS servis ve výši částka, úrok ve výši částka a účelně vynaložené náklady ve výši částka Celkem tak žalobkyně po žalované (vč. zbývající jistiny ve výši částka) žádala uhradit částka (viz výpis čerpání, splátek a úhrad). Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes výzvy z datum a datum a předžalobní upomínky z datum (viz výzvy, vč. dokladu o odeslání). Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru provedla lustraci žalované v ISIR, NRKI, příjmení a CRIBIS (viz potvrzení o provedení ověření bonity klienta).

5. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno mimo jiné na právní úpravě , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly již za jeho účinnosti ( o. z.).

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle , zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

9. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Uzavřenou smlouvu je třeba posoudit nejen podle ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter i podle zákona číslo Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 12. 2016 s ohledem na to, že předmětná smlouva byla uzavřena dne datum.

12. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. , o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je namístě se i nyní za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalovaného) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalované). Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je v zákoně stanovena nikoliv pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), i na ochranu všech dalších (i potenciálních) věřitelů dotčeného dlužníka, u nichž by řádné splácení jejich pohledávek daným spotřebitelem v případě jeho předlužení (další závazky), mohlo být ohroženo. Zakotvením ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru do právního řádu došlo k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (článek 8). Z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. , rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. , rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 sp. zn. ) plyne, že pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v ustanovení a by (zejména vzhledem k druhé větě ) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. ). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s právní předchůdkyní žalobkyně uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil. K výkladu právních norem Ústavní soud již v usnesení svého pléna ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. , zdůraznil, že„ Obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad“ (srov. též nález sp. zn. ). Jinými slovy, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového. I rozsudek SDEU ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené Okresním soudem v Ostravě právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, a shodné stanovisko v obdobné věci C -616/18, Cofidis. Soudní dvůr EU ve věci OPR-Finance uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Výklad předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. V ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ustanovení o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (srovnej rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2021, č.j. -52).

13. Z listin označených žalobkyní k důkazu a založených ve spise nelze považovat za prokázané, že příjmy a výdaje žalované jako jejího klienta byly náležitým způsobem zkoumány, a její úvěruschopnost tak byla řádně prověřena. Žalobkyně výdaje žalované blíže nezkoumala. Nezkoumala tedy, kde žalovaná bydlí, jaké konkrétní výdaje vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn), které lze doložit poměrně snadno (např. výpisem z účtu). Žalobkyní nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalované jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení, atd. Žalobkyně ani nijak blíže nezkoumala příjem žalované, vystačila si pouze se žalovanou tvrzeným příjmem ve výši částka měsíčně. Pokud se tedy jedná o výdaje žalované, tak je zřejmé, že se žalobkyně spokojila s pouhým vyplněním (některých) údajů do shora popsaného formuláře a žádné dalšíy od žalované dokládající její tvrzení nepožadovala. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti ). Pouhé vyplnění formuláře žalobkyně nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít.

14. Neprokázala-li žalobkyně, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalované dlužnice, je třeba nahlížet na předmětnou smlouvu o úvěru jako na absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalované pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny.

15. Soud se poté zabýval otázkou, jaká byla žalované poskytnuta jistina a jakou částku žalovaná uhradila. Z předložených důkazů bylo zjištěno, že žalovaná celkem čerpala částku ve výši částka a celkem uhradila částka. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu částky částka i s požadovaným zákonným úrokem z prodlení. Zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum (31. den po odeslání předžalobní výzvy) do datum činí celkem částka. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do nároku na zaplacení částky částka spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka (částka) a zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, pak bylo třeba žalobu zamítnout.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení ve spojení s  , podle něhož má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla ve věci úspěch z 62 % (částka s příslušenstvím) proti 38 % (částka s příslušenstvím) žalované, a proto rozhodl soud o tom, že má žalobkyně nárok na náhradu 24 % (62 % minus 38 %) svých účelně vynaložených nákladů, které se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) náleží odměna ve výši částka, a dle advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši částka za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé – žalobu dle a d) advokátního tarifu), a DPH ve výši částka, tj. celkem částka. K výpočtu nákladů řízení podle advokátního tarifu soud přistoupil, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech (viz např. řízení vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. spisová značka, spisová značka, či spisová značka) a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje částka O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle ustanovení

17. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení , část věty před středníkem , neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ.

Nesplní-li povinná dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozsudkem, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem () u soudního exekutora.