Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 142/2023-61
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl soudkyní Mgr. Tamarou Karáskovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 12 376 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 10 860 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 860 Kč ve výši 15% ročně od datum do zaplacení, pohledávky ve výši 1 516,80 Kč, úroku ve výši 62,52 % ročně z částky 8 210,86 Kč od datum do datum, ve výši 329,28 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 8 210,86 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 39 384 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 10 860 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 860 Kč ve výši 15% ročně od [datum] do zaplacení, pohledávky ve výši 1 516,80 Kč, úroku ve výši 62,52 % ročně z částky 8 210,86 Kč od [datum] do [datum], ve výši 329,28 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 8 210,86 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 39 384 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou ze dne datum se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 12 376 Kč jako nedoplatku ze smlouvy o úvěru číslo (dále též jen„ smlouva“), na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku splatit spolu s úrokem ve výši 62,52 % ročně a úhradou za pojištění schopnosti splácet úvěr, a to 60 splátkami po 566 Kč. Žalovaná zpočátku splátky hradila, později se však dostala do prodlení. V důsledku toho byl celý úvěr zesplatněn, a to ve výši 9 475,34 Kč, žalobkyni navíc vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty podle bodu 6.1 smlouvy ve výši 747 Kč (3 x 249 Kč) a právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč), dále žalobkyně požadovala zaplatit smluvní pokutu ve výši 1 516,80 Kč podle bodu 6.5 smlouvy a smluvní úrok za poskytnutí úvěru za dobu do jeho úplného zaplacení, maximálně ve výši 39 384 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřila). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.
4. Z předsmluvního formuláře, návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru číslo včetně přílohy číslo (pojištění schopnosti splácet úvěr), přihlášky do pojištění (skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry), prohlášení klienta a informací pro klienta poskytovaných zprostředkovatelem úvěru, to vše datováno datum, soud zjistil, že žalovaná se žalobkyní uzavřela smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč, který se zavázala splatit spolu se sjednanými úroky a pojistným celkem 60 splátkami. Předpokládané RPSN na úvěr činily (bez pojistného) 83,95 %. Pro případ nedodržení smluvních podmínek byly sjednány několikery smluvní pokuty a možnost zesplatnit celý úvěr (čl. 6 smlouvy). Ze společného prohlášení o poskytnutí osobního účtu je zřejmé, že k úhradě úvěru mělo být zřízeno inkaso k osobnímu účtu jméno příjmení, kam měl být úvěr rovněž poskytnut. Z výpisu z předmětného účtu za leden 2020 a únor 2020 je zřejmé, že na účtu se nenacházejí téměř žádné prostředky (výdaje jsou téměř stejné, či vyšší než příjmy).
5. Z dokumentu hodnocení klienta soud zjistil a má za prokázané, že žalobkyně před poskytnutím předmětného úvěru dospěla k tomu, že žalovaná má finanční potřebu ve výši 30 tis. Kč, celková výše úvěru činí 10 tis. Kč; žalovaná je na rodičovské dovolené, žije sama s 1 dítětem, má pravidelný čistý měsíční příjem 10 500 Kč a výdaje celkem 8 571 Kč, z toho 3 410 Kč (životní minimum), 2 000 Kč (výdaje na dítě), 1 861 Kč (splátky právnická osoba), bydlení 1 300 Kč, rezerva 1 000 Kč. Výpis z registru příjmení byl k datum bez záznamu, CBS skóre žalované bylo k uvedenému dni 401, tj. horní úroveň středního pásma - kategorie s menším rizikem stran platební morálky.
6. Z oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory soud zjistil a má za prokázané, že žalovaná byla v době, kdy požadovala poskytnutí úvěru, na rodičovské dovolené s anonymizováno nar. rok. anonymizováno příspěvek pobírala ve výši 3 520 Kč, na základě žádosti pak ve výši 10 605 Kč. Z platebního rozpisu Úřadu práce je zřejmé, že žalovaná krom anonymizováno příspěvku pobírala též příspěvek na anonymizováno a příspěvek na anonymizována dvě slova příspěvek ve zvýšené výši pobírala od února 2020.
7. Z oznámení o schválení úvěru k výše uvedené smlouvě ze dne datum a dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil a má za prokázané, že žalobkyně se žalovanou smlouvu o úvěr uzavřela a na základě ní poskytla žalované částku 10 000 Kč, a to bankovním převodem uskutečněným dne datum na výše uvedený účet jméno příjmení. Splátkový kalendář ke smlouvě dokládá rozložení sjednaných splátek, poslední splátka měla být uhrazena v březnu 2025.
8. Z karty klienta ke smlouvě soud zjistil a má za prokázané, že na smlouvě bylo splaceno celkem 16 980 Kč, a to platbami jméno příjmení v období od 11.3.2020 do 19.9.2022. Do července 2022 probíhalo splácení bez upomínání, splátka splatná 9. 8. 2022 byla zaplacena teprve 14. 9. 2022, splátka splatná datum pak rovněž s prodlením (uhrazena datum), dále nebylo hrazeno ničeho.
9. Výzvy k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru datované dnem 9. 9. 2022, resp. 9. 11. 2022 a 12. 12. 2022 dokládají, že žalovaná byla opakovaně upomínána k doplacení dlužných splátek. datum pak žalobkyně přistoupila k zesplatnění celého úvěru. Ani poté nebylo ničeho dalšího uhrazeno, a to i přes předžalobní upomínku, a žalobkyně tak vůči žalované dosud eviduje dluh v žalované výši (tvrzení žalobkyně ohledně částečných úhrad jsou v souladu s doloženými písemnostmi, žalovaná je ostatně ani nerozporovala).
10. Lze shrnout, že soud má v návaznosti na výše uvedené za to, že žalobkyni bylo z titulu smlouvy o úvěru číslo uhrazeno celkem 16 980 Kč, a to jméno příjmení, na jehož účet byl dle smlouvy úvěr poskytnut a z jehož účtu byly prováděny splátky. Soud má dále za prokázané, že ačkoliv finanční prostředky byly poskytnuty na účet jmenovaného příjmení příjmení, odkud byly rovněž hrazeny splátky, smlouva byla uzavřena se žalovanou. Žalobkyně v souvislosti s předmětnou úvěrovou smlouvou posuzovala úvěruschopnost žalované s přihlédnutím k jejím doloženým příjmům a výdajům, vč. dosavadních dluhů. Z prohlášení žalované učiněného před uzavřením smlouvy i doložených dokladů nicméně vyplývá, že žalovaná byla na rodičovské dovolené, uvedla potřebu finančních prostředků ve výši 30 tis. Kč, o úvěr žádala začátkem března 2020, přičemž teprve od února 2020 měla zvýšenou výši rodičovského příspěvku, již splácela dřívější závazek (závazky?) vůči žalobkyni, přičemž zjevně neměla finanční rezervu, jakkoliv žalobkyně dospěla k tomu, že žalovaná má rezervu 1 000 Kč. Při svých výpočtech totiž žalobkyně vycházela z příjmu navýšeného krátce před podáním žádosti o úvěr a současně pouze z výdajů představující životní minimum, a to jak u žalované, tak jejího dítěte. Jiným způsobem výdaje zkoumány nebyly, ostatně již z požadované částky 30 tis. Kč a poskytnuté částky 10 tis. Kč. je zřejmé, že žalovaná nebyla v uspokojivé finanční situaci, čemuž odpovídá i výpis Úřadu práce (žalovaná pobírala též příspěvek na anonymizováno a příspěvek na anonymizováno). Soud má vzhledem k uvedenému za to, že otázka úvěruschopnosti žalované nebyla posouzena řádně. Při posuzování úvěruschopnosti žadatele je mj. třeba důsledně zohledňovat i životní náklady spotřebitele. U příjmové i výdajové stránky spotřebitele je současně potřeba nejen zjišťovat relevantní informace, ale tyto též ověřovat – to se u výdajů mnohdy dělá těžko, a proto je možné použít různé scoringové modely; ovšem nelze bez dalšího vycházet z částky odpovídající životnímu či dokonce existenčnímu minimu. Jak ovšem vyplynulo z provedeného dokazování, celková výše pravidelných výdajů žalované zůstala nevyjasněná, přičemž z doložených dokumentů vyplývá i navýšení příjmů krátce před posuzováním úvěruschopnosti. Celkově z provedeného dokazování pro soud jednoznačně vyplynuly značné pochybnosti o tom, zda měla žalovaná v době uzavření předmětné smlouvy vůbec nějakou finanční rezervu, natož dostatek prostředků k plnění závazku z této smlouvy.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zvláštní úprava spotřebitelských úvěrů je obsažena v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ ZSÚ“) – náležitosti smlouvy o spotřebitelském úvěru upravuje část sedmá (§ 104 a násl.) tohoto zákona, pravidla jednání se spotřebiteli, vč. posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ad. upravuje část šestá zákona (§ 75 a násl.)
Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Podle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu má soud ve světle shora uvedených ustanovení za to, že žaloba není důvodná.
13. Sjednanou úvěrovou smlouvu číslo soud shledal neplatnou, neboť žalobkyně před uzavřením smlouvy neprověřila řádně úvěruschopnost žalované, když především dostatečně nezkoumala její pravidelné výdaje. Žalobkyně po žalované před uzavřením smlouvy požadovala výpis z účtu, kdy se spokojila s výpisem z účtu třetí osoby (příjmení příjmení), kam měly být prostředky poskytnuty a odkud měly být formou inkasa strhávány. Z něj nicméně šlo zjistit pouze to, že na uvedeném účtu byl téměř nulový zůstatek, když výdaje byly shodné, či vyšší než příjmy příjmení příjmení; ohledně příjmů a výdajů žalované z tohoto výpisu z účtu nešlo zjistit ničeho. Výdaje žalované nebyly doloženy nijak, příjmy byly navýšeny krátce před žádostí o úvěr. Jelikož provedené posouzení úvěruschopnosti žalované soud považuje za rozporné s § 86 odst. 1 ZSÚ, shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ. K této neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 3/20 ze dne 6. 10. 2021 a rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18).
14. S ohledem na neplatnost předmětné smlouvy soud finanční prostředky poskytnuté žalované posoudil jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z.
15. Jakkoliv je smlouva o úvěru číslo neplatná, bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši celkem 10 000 Kč na účet P. Doležala. Částku v uvedené výši tak soud posoudil jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2993 o.z., které je třeba vydat. Z provedeného dokazování nicméně vyplývá, že v souvislosti se smlouvou již bylo žalované poskytnuto celkem 16 980 Kč. Bezdůvodné obohacení získané na základě jmenované neplatné smlouvy tak již bylo vráceno. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítnul.
16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal, když žalovaná byla sice ve sporu plně úspěšná, nicméně žádné náklady jí v řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně, ulice a číslo, obec, prostřednictvím soudu podepsaného, a to do patnácti dnů ode dne jeho doručení.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem řádně a včas splněna, lze se plnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na exekuci.