Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 174/2023-49
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Vladislavou Štulcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 29 860,76 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 500 Kč od 28. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 12 360,76 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 860,76 Kč od 21. 8. 2021 do 27. 6. 2023, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 10 130,62 Kč od 2. 3. 2021 do 20. 8. 2021, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 350 Kč, částky 10 000 Kč, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 463,73 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 500 Kč od 28. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 12 360,76 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 860,76 Kč od 21. 8. 2021 do 27. 6. 2023, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 10 130,62 Kč od 2. 3. 2021 do 20. 8. 2021, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 350 Kč, částky 10 000 Kč, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 463,73 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 8. 4. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku celkem ve výši 29 860,76 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutou, účelně vynaloženými náklady a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo dne 1. 2. 2021 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru anonymizována dvě slova číslo nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. K vyplacení úvěru žalované došlo bezhotovostně, a to jednorázově převodem na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu se sjednaným úrokem ve 30 měsíčních splátkách po 1 995 Kč splatných vždy k 1. dni každého kalendářního měsíce počínaje 1. 3. 2023. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy neplnila řádně a včas, čímž se dostávala do prodlení se splácením úvěru. Dle čl. VI. odst. 2 písm. a) podmínek byla žalobkyně oprávněna při prodlení s jakoukoli úhradou pravidelné měsíční splátky úvěru účtovat poplatek za každou upomínku, jež byla žalované odeslána, a to ve výši 450 Kč. V souladu s čl. VI. odst. 3 písm. a) podmínek byla žalobkyně dále oprávněna požadovat po žalované uhrazení smluvní pokuty ve výši 499 Kč. Dále byla žalobkyně oprávněna dle čl. VI odst. 3 písm. b) podmínek při prodlení žalované s jakoukoli úhradou pravidelné měsíční splátky úvěru požadovat po žalované zaplacení zákonných úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení se splátkami úvěru, došlo k zesplatnění úvěru k datu 20. 8. 2021. Žalovaná za doby trvání smluvního vztahu do zesplatnění úvěru uhradila 2 500 Kč. Ke dni podání žaloby činila dlužná jistina celkem 19 860,76 Kč, dlužné úroky z úvěru ke dni zesplatnění pohledávky činily 10 130,62 Kč, dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu v celkové výši 499 Kč, a to za prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, dlužné úvěrové poplatky činí 1 350 Kč (poplatky za odeslání tří upomínek), žalobkyně po žalované rovněž požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, počítané ze zůstatku jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění pohledávky do okamžiku sepisu návrhu v celkové výši 10 000 Kč. Žalovaná shora uvedené částky žalobkyni ani po výzvě neuhradila. Žalovaná byla rovněž upomenuta zástupcem žalobkyně k úhradě s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud vyzval účastníky, aby tito sdělili, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s projednáním věci bez nařízení jednání již návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, byť jí byla výzva společně s žalobou řádně doručena. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Žalobkyně na výzvu soudu ohledně prokázání zkoumání úvěruschopnosti reagovala vyjádřením ze dne 30. 6. 2023, kdy uvedla, že před poskytnutím úvěru důkladně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, kdy prověřovala doklady a informace získané od žalované a taktéž z veřejně dostupných údajů (CEE, ins. rejstřík adt.). Dále žalobkyně doložila rodný list žalované, úvěrovou zprávu, občanský průkaz žalované, výpis z účtu žalované za měsíc leden 2021. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích BRKI a NRKI, rovněž v centrální evidenci exekucí.
5. Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru anonymizována dvě slova číslo ze dne 1. 2. 2021 uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované neúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni uhradit celkem 59 850 Kč, a to ve 30 měsíčních splátkách splatných po 1 995 Kč. Úroková sazba činila 111,33 % ročně.
6. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a ze Smluvních podmínek ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru anonymizována dvě slova podepsaných žalovanou dne 1. 2. 2021 vyplynulo, že žalovaná obdržela uvedené informace o poskytovaném úvěru, kdy oba tyto formuláře žalovaná podepsala.
7. Ze splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru číslo ze dne 1. 2. 2021 vyplývá, že žalovaná měla hradit celkem 30 splátek po 1 995 Kč měsíčně.
8. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne 8. 2. 2021 právnická osoba příjmení bylo zjištěno, že dne 4. 2. 2021 byla na shora účet č. bankovní účet odeslána částka 20 000 Kč.
9. Z výzev k zaplacení ze dne 6. 4. 2021, 21. 4. 2021, 3. 5. 2021 a 18. 8. 2021 vyplývá, že žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.
10. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 9. 2021 bylo zjištěno, že zástupkyně žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě dluhu z předmětné smlouvy s výstrahou jeho soudního vymáhání. Z poštovního podacího archu vyplývá, že tato výzva byla žalované před podáním žaloby odeslána, a to dne 1. 9. 2021.
11. Z rodného listu žalované a jejího občanského průkazu byly zjištěny nacionále žalované.
12. Z úvěrové zprávy REPI ze dne 1. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná má 1 ukončený spotřebitelský úvěr a dále, že dne 5. 1. 2021 byl žalované poskytnut úvěr, kdy s placením splátek tohoto úvěru je po splatnosti a věc byla předána k mimosoudnímu vymáhání.
13. Z výplatní pásky za měsíc listopad 2020 vyplývá, že žalované byla vyplacena zaměstnavatelem (právnická osoba trub právnická osoba) čistá mzda ve výši 15 122 Kč. Dále z výplatní pásky za měsíc prosinec 2020 vyplývá, že žalované byla vyplacena čistá mzda ve výši 15 908 Kč.
14. Z výpisu z centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že ke dni 1. 2. 2021 nebyly na žalovanou vedeny žádné exekuční tituly.
15. Z úvěrové zprávy NRKI-BRKI ze dne 1. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná si žádala o 6 splátkových úvěrů (4 byly odmítnuty, 1 odvolán, 3 ukončeny) a 2 nesplátkové (kontokorentní účet), 1 kreditní kartu.
16. Z výpisu z běžného účtu společnosti právnická osoba (č.ú. bankovní účet) vedeného na jméno žalované bylo zjištěno, že za období od 1. 1. 2021 do 31. 1. 2021 činila suma příjmů 167 833 Kč, suma výdajů - 170 615,92 Kč, starý zůstatek 14 692,17, nový zůstatek 11 909,25. Při podrobnějším zkoumání výpisu bylo zjištěno, že tento obsahuje v podstatné části operace týkající se realizace sázek webová adresa, webová adresa, webová adresa, multigate a.s, aj.) a dále výplaty mikroúvěrů od úvěrových společností (právnická osoba, příjmení příjmení a.s, právnická osoba). Z daného výpisu jednoznačně vyplývá, že se žalovaná věnovala sázení ve značném rozsahu, kdy příjmy se snažila zajistit také dalšími mikroúvěry.
17. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalobkyně s žalovanou uzavřela úvěrovou smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 20 000 a žalovaná se zavázala, že je bude splácet v pravidelných splátkách. Žalované byly finanční prostředky žalobkyní poskytnuty bezhotovostně na její bankovní účet. Žalobkyně v rámci prověřování úvěruschopnosti žalované vycházela s informací zjištěných od žalované a veřejných registrů (CEE, NRKI-BRKI). Celkovou částku dle úvěrové smlouvy se žalovaná zavázala uhradit v 30měsíčních splátkách po 1 995 Kč. Sjednané splátky však žalovaná nehradila řádně a včas. Žalovaná za dobu trvání smluvního vztahu žalobkyni uhradila částku 2 500 Kč. Žalobkyně žalovanou opakovaně upomínala k uhrazení dlužné částky. Zástupce žalobkyně žalované také zaslal předžalobní upomínku dne 1. 9. 2022
18. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
19. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Dle § 1958 odst. 1, 2 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
22. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 ObčZ postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
23. Dle § 2048 o.z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
24. Dle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
25. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
26. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
27. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
28. Soud po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovanou uzavřely smlouvu o úvěru (dle § 2395 o.z.) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaná obdržela celkem 20 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
29. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak argumentovala tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala žalobkyně v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice doložila dokumenty, které měly prokázat zkoumání úvěruschopnosti žalované, a to jak stránky příjmové, tak i stránky výdajové. Žalobkyně úvěruschopnost žalované sice do určité míry zkoumala (především, co se týče stránky příjmové), avšak tyto skutečnosti řádně nevyhodnotila. Doložené dokumenty, výplatní pásky, případně výpis z účtu žalované, prokazovaly příjem žalované, avšak již neprokazovaly, zda má žalovaná sjednaný pracovní poměr na dobu určitou či neurčitou. Výdaje žalované však předchůdkyně žalobkyně nikterak nezkoumala, kdy tyto ani nikterak nehodnotila a dokládala je výpisem z účtu žalované. Žalobkyně tak nezkoumala, jaké měsíční výdaje žalovaná vynakládá na bydlení, jaké na osobní potřeby a jaké má případně další výdaje. Z přiloženého výpisu z účtu žalované je zřejmé, že žalovaná se věnovala sázení, kdy prakticky skoro celá suma měsíčních výdajů žalované je představována právě těmito sázkami. Z výpisů dále vyplynulo, že žalovaná si příjem opatřovala i žádostmi o další úvěry, kdy tuto skutečnost, žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti vůbec nebrala v potaz.
30. Předchůdkyně žalobkyně však úvěruschopnost žalované řádně nevyhodnotila, neboť nevycházela z předloženého výpisu z účtu, ze kterého je patrné, že se žalovaná věnuje sázení a dále, že svoji finanční situaci řeší pomoci dalších mikroúvěrů. Žalobkyně tak vůbec nezohlednila případné splátky těchto dalších úvěrů, které si žalovaná sjednala. Žalobkyně taktéž nezkoumala, zda má žalovaná sjednaný pracovní poměr na dobu určitou či neurčitou, což je dozajista důležitý ukazatel stálosti příjmů a schopnosti úvěr řádně a včas splatit. S ohledem na výše uvedené tak žalobkyně měla podrobněji zabývat jak příjmovou stránkou žalované (zda je pracovní poměr sjednán na dobu určitou či neurčitou, doložit tuto skutečnost pracovní smlouvou) tak i výdajovou (jaké výdaje vynakládá na bydlení, na osobní potřeby a další výdaje). Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, tak dle § 580 odst. 1 o.z.).
31. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, když sice částečně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet (co do výdajové stránky dle soudu úvěruschopnost zkoumána nebyla), avšak tyto skutečnosti řádně nevyhodnotila.
32. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalované poskytla peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Soud má toto za prokázané, neboť celková částka byla žalované zaslána na její bankovní účet. Na dané plnění je třeba pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť ji bylo plněno na základě neplatných smluv, tedy bez právního důvodu a žalovaná je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 o.z.). Žalovaná v dané souvislosti žalobkyni vrátila celkem 2 500 Kč, je tedy povinna vrátit rozdíl v obou částkách ve výši 17 500 Kč (20 000 – 2 500). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 o.z.). Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 o.z.), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 26. 6. 2023, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 27. 6. 2023. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 28. 6. 2023 do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 15 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě 8,5 % již od 21. 8. 2021, tedy od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 8,5 % ročně z částky 17 500 Kč od 28. 6. 2023 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku požadované částky a příslušenství pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (II. výrok rozsudku).
33. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 463,73 Kč, přičemž tato částka představuje 17,22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58,61 % a úspěchu žalované v rozsahu 41,39 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 493 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 860,76 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Tyto náklady řízení je žalovaná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit advokátu žalobkyně.
34. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.