Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 199/2023-20
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Taťánou Hodaňovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 11 001,79 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 508 Kč s 15 % ročním úrokem z prodlení z částky 4 508 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba na zaplacení částky 6 493,79 Kč s 15 % zákonným úrokem z prodlení z částky 5 151,17 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 551,76 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 8 288,59 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 192 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 508 Kč s 15 % ročním úrokem z prodlení z částky 4 508 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba na zaplacení částky 6 493,79 Kč s 15 % zákonným úrokem z prodlení z částky 5 151,17 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 551,76 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 8 288,59 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 192 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 659,17 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 659,17 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 551,76 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 288,59 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 192 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 342,62 Kč a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO smlouvu o úvěru číslo. Na základě smlouvy poskytla společnost právnická osoba, žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 12 888 Kč do datum. Žalovaný částku 15 000 Kč převzal osobně v místě svého bydliště, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Do sjednané doby splatnosti žalovaný uhradil částku ve výši 10 492 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni s účinností ke dni datum. Celková hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 26 921,12 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 9 659,17 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 584,79 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 598,33 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 869,50 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 1 684,21 Kč, postoupeného sankčního poplatku ve výši 3 000 Kč, postoupených paušálních nákladů na vymáhání pohledávky ve výši 500 Kč, smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 961,37 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 806,70 Kč a postoupené pokutu ve výši 4 257,05 Kč. Žalobkyně se rozhodla ve prospěch žalovaného neuplatnit postoupené sankční poplatky, paušální náklady na vymáhání pohledávky, část smluvní pokuty, smluvního úroku po splatnosti úvěru, jakož i kapitalizovaného úroku z prodlení. Vzhledem k tomu, že ve smlouvě je příslušenství pohledávky specifikováno pevnou částkou, představuje v žalobním návrhu kapitalizovaný úrok. Výše kapitalizovaného úroku činí 8 288,59 Kč a je tvořena součtem nesplaceného úroku ve výši 598,33 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 584,79 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 869,50 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 1 684,21 Kč a postoupeného smluvního úroku ve výši 551,76 Kč. Žalobkyně se domáhá také nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 411 Kč sestávajících z nákladů na odeslaný dopis ve výši 48 Kč a odeslaný doporučený dopis ve výši 74 Kč, odchozího telefonického hovoru ve výši 72 Kč a z jedné osobní návštěvy ve výši 217 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vznikl právní předchůdkyni žalobkyně v souladu s čl. VIII., odst. VIII. 1. smlouvy o úvěru nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení (zůstatku jistiny + poplatku za poskytnutí úvěru). Smluvní pokuta byla napočítána pouze za období od datum do datum a činí částku 1 342,62 Kč.
2. Usnesením č. j. číslo jednací ze dne 22. 6. 2023, byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení písemně doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství.
3. Na základě této výzvy soudu žalobkyně, v doplnění žaloby ze dne datum uvedla, že schopnost žalobce poskytnutý úvěr splácet byla zkoumána před uzavřením smlouvy, na základě žalovaným předložených listin – výplatních pásek. Tyto dokumenty byly žalovaným předloženy právní předchůdkyni žalobkyně k ověření jeho totožnosti a rovněž měsíčních příjmů a výdajů. Žalovaný nebyl a není veden v insolvenčním rejstříku.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.
5. Soud ve věci rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, poskytla žalovanému na základě smlouvy číslo ze dne datum celkovou částku 15 000 Kč. Žalovaný tuto částku převzal osobně v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku ve výši 15 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 12 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Ve smlouvě bylo mimo jiné stranami dohodnuto, že v případě porušení povinnosti klienta (žalovaného) zaplatit jakoukoli část závazku řádně a včas, je klient povinen zaplatit věřiteli navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení. Žalovaný na uvedený dluh uhradil částku ve výši 10 492 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností ke dni datum, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Zároveň byl dopisem ze dne datum vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 27 008,45 Kč, nejpozději do datum. Žalobkyně eviduje za žalovaným po dluh na jistině ve výši 9 659,17 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 659,17 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 551,76 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 8 288,59 Kč, smluvní pokutou ve výši 1 342,62 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 192 Kč.
7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
13. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. příjmení je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
15. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.
16. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne datum zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
17. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.
18. S ohledem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – číslo a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.
19. V projednávané věci žalobkyně uvedla, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr zkoumala ze tří přiložených výplatních lístků, z kterých vyplývá čistá průměrná mzda žalovaného ve výši 13 755 Kč měsíčně a zjištěním v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně tedy neprokázala, že by žalovaný poskytl právní předchůdkyni žalobkyně dostatečné informace, na základě nichž, by mohla posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, jak jí ukládalo citované ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., respektive, že sama prověřovala finanční a majetkové poměry žalovaného, příjmy, zejména však jeho výdaje, které nebyly zkoumány vůbec, včetně případné výše dalších dluhů, jak předepisuje citované ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.
20. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu předmětné smlouvy (včetně sjednaných úroků) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.
21. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky 15 000 Kč, kterou žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel, odečetl částku 10 492 Kč, kterou žalovaný již uhradil. příjmení 4 508 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni 4 508 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 508 Kč od datum do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
22. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 4 508 Kč se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, je možno rozhodnutí vykonat.